Česká televize uspořádala u příležitosti závěru Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha dne 26. září ve Smetanově síni Obecního domu koncert nazvaný Operní gala Zlaté Prahy. Byl to krásný večer naplněný výsostným pěveckým uměním a hudebním mistrovstvím.

Koncert otevřela brilantně zahraná předehra k Mozartově opeře Figarova svatba v provedení Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK pod vedením dirigenta Tomáše Braunera. Jeden z našich nejvýraznějších dirigentů své generace si s orchestrem dobře rozuměl. Předehra vyzněla jiskřivě, ve vzorné rytmické artikulaci, s krásně přednesenými sóly dechových nástrojů. Po této předehře nasadila velmi vysoko pomyslnou pěveckou laťku večera sopranistka Simona Šaturová přednesem árie Dove sono včetně recitativu E Susanna non vien z téže opery.

Simona Šaturová je pěvkyně, jejíž umění se bohužel s českým prostředím během uplynulých desetiletí do značné míry míjelo. Samozřejmě ke škodě naší! V jejím životopise čteme, že vystoupila na jevišti nejprestižnějších divadel, mezi jinými v Theatre Royal de la Monnaie v Bruselu, v Semperově opeře v Drážďanech, v Theater an der Wien, v Teatro Colón v Buenos Aires či v Théâtre du Châtelet v Paříži. A to nikoliv v epizodních rolích! Ve výčtu divadel bohužel pražské Národní divadlo chybí.…

Už v první árii večera Simona Šaturová předvedla, co je to vrcholné pěvecké umění, kdy pěvec či pěvkyně svůj hlas dokonale ovládá, dokáže nasadit tón v náročné poloze v pianissimu, hlas rozvinout do silnější dynamiky a pak opět ztišit. Šaturová interpretovala árii tak, jak ji Mozart napsal, se všemi tempovými a dynamickými požadavky skladatele. Její hlas si i dnes po dlouhé kariéře zachovává krásu a vzácný stříbřitý témbr. Sluší se také zmínit citlivý orchestrální doprovod, ve kterém zaujal krásným tónem především sólový hoboj.

Po šampaňské árii z Dona Giovanniho, kterou přednesl další výborný sólista večera Svatopluk Sem, se k tomuto barytonistovi Šimona Šaturová připojila k interpretaci populárního duetu z téže opery Là ci darem la mano. Přednesli jej citlivě, s jemnou stylizací jevištní akce.

Po bloku hudby salcburského génia následovala z hlediska stylového poněkud překvapivě hudba Jacquese Offenbacha, a to dvěma ukázkami z jeho díla nejslavnějšího, z Hoffmannových povídek. Co bylo napsáno o Simoně Šaturové a Praze, platí také o druhé sólistce večera, vynikající Štěpánce Pučálkové. I s ní se bohužel setkáváme velmi vzácně. Štěpánka Pučálková disponuje mezzosopránem vzácně krásné barvy a svůj nástroj dokonale ovládá. Árii Niclause C’est l’amour vaiquer přednesla se vzácným pochopením pro styl francouzské opery. 

Následovala slavná barkarola Belle nuit, o nuit d’amour v podání obou umělkyň, možná v poněkud rychlejším tempu, než jsme zvyklí, leč přednesená krásně, hlasy obou pěvkyň spolu barevně dobře ladily.

Po francouzštině se na pódium vrátila italština, a to snad nejslavnější árií italského operního repertoáru, árií La donna è mobile z Verdiho opery Rigoletto. Náročná árie je parádním kouskem všech tenoristů, kteří se v jejím závěru rádi blýsknou vysokým a dlouho drženým tónem h. Když na pódium nastoupil elegantní mladý tenorista Daniel Matoušek, nejeden opery znalý posluchač se zvědavostí očekával, jak se s touto slavnou árií vypořádá on. Brilantně! Árii přednesl s podivuhodnou lehkostí, tak, jak byla skladatelem zamýšlena, jako popěvek lehkomyslného vévody. I závěrečný tón, který ač není v původní Verdiho partituře, ale stal se již tradicí a žádný interpret si nedovolí árii zazpívat bez této „třešínky na dortu“, Matoušek přednesl oslnivě!

Předělem do druhé půlky večera a jakýmsi prologem k dalším hudebním číslům byla předehra k opeře Carmen, zahraná orchestrem pod dirigentovou temperamentní taktovkou patřičně efektně. Následovala slavná Habanera v podání Štěpánky Pučálkové. Pro tuto roli má pěvkyně vše: hlas, atraktivní zjev i potřebný temperament. Škoda, že ji v této roli nemůžeme vidět na jevišti.

Efektní árií Escamilla z Carmen se na pódium vrátil barytonista Svatopluk Sem. Pro pěvce jeho kvalit je přednes této árie snadným úkolem. Naproti tomu květinová árie La fleur que tu m’avais jetée z téže je pro tenoristy jednou z nejobtížnějších. Daniel Matoušek ji přednesl se vzácnou citlivostí. Jeho interpretace vychází z dispozic jeho hlasu, který jako by byl předurčen právě k interpretaci francouzského repertoáru. Matoušek neoslňoval velkými tóny, jeho přednes byl intimní. Závěr árie s vysokým b přednesl v pianu, tak jak je v partituře předepsáno, leč málokdy od tenoristů slýcháno. Obdivuhodné! 

Ve stejném duchu, tedy s velkým respektem k zápisu skladatele, přednesla Simona Šaturová árii Depuis le jour z bohužel málo hrané opery Gustava Charpentiera Louise. Árie je obtížná především nároky na dynamiku v choulostivých polohách, vyžaduje skutečné pěvecké mistrovství. Potřebnou technikou Šaturová disponuje a obtížnou árii přednesla s niterným zaujetím. Velký umělecký výkon!

Vzácné porozumění pro specifika francouzské opery přednesl v následující árii i Daniel Matoušek. Byla jí slavná romance Nadira z Bizetových Lovců perel, tedy Je crois entendre encore. Interpretace Daniela Matouška jde ve stopách největších pěvců tenorového oboru v tradici francouzské opery, jakými byli Nicolai Gedda či Alfredo Kraus. Niterný, neokázalý přednes s bez obtíží zvládanými vysokými tóny ve ztišené dynamice byl bez přehánění mistrovským výkonem. Inteligentní mladý pěvec má šanci zařadit se mezi přední interprety tohoto oboru. 

Slavný pánský duet Au fond du temple saint z téže opery v interpretaci obou pánů byl pak krásnou tečnou za hudebním blokem z francouzských oper. V něm se také nejlépe uplatnil svojí krásnou lyrickou barvou barytonista Svatopluk Sem. 

Nepřekvapivým závěrem koncertu byl slavný přípitek Libiamo ne’lieti calici z Verdiho Traviaty v interpretaci všech čtyř sólistů. A velký potlesk svědčil o spokojenosti diváků.

***

O Zlaté Praze čtěte i text Jiřího Vejvody ZDE.

Foto: Česká televize / MTF Zlatá Praha

Facebook X E-mail WhatsApp