Příští týden měl Českou filharmonii poprvé dirigovat osetijský rodák Tugan Sochijev, který v březnu 2022 rezignoval na šéfdirigentské posty Velkého divadla v Moskvě a Orchestre Nationale du Capitole de Toulouse. Kvůli nemoci ho nahradí rusko-britský dirigent Vasilij Petrenko, který s Českou filharmonií zahajoval Pražské jaro v roce 2012. Do Prahy zavítá mezi vystoupeními v Číně a Bulharsku. Program koncertů zůstane beze změny, Faunovo odpoledne Clauda Debussyho, Koncert pro klavír a orchestr G dur Maurice Ravela, který zahraje Pierre-Laurent Aimard a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského v Ravelově orchestrální úpravě. Koncerty se konají ve Dvořákově síni Rudolfina od středy do pátku 13. až 15. prosince vždy od 19.30 hodin.

Vasilij Petrenko proslul hlavně díky své pozici šéfdirigenta Liverpoolské královské filharmonie. V průběhu svého tamního patnáctiletého působení totiž zvedl celosvětovou prestiž nejen samotnému orchestru, ale i celé kulturní scéně města, které se mu odvděčilo udělením množství cen a čestných doktorátů. V roce 2021 se rozhodl přijmout post hudebního ředitele slavného Královského filharmonického orchestru v Londýně. S ním už stihl v rámci rozsáhlých turné objet hlavní evropská města, Japonsko i USA, včetně velice vřele přijatého vystoupení v newyorské Carnegie Hall, či natočit symfonické nahrávky Šostakoviče, Rachmaninova a Elgara.

Petrenko se narodil v roce 1976 v Leningradu, dnešníms Petrohradě, kde se mu také později dostalo hudebního vzdělání, nejprve v nejstarší ruské hudební škole, Glinkově sborovém učilišti, a poté na leningradské konzervatoři. Právě tam se také zúčastnil mistrovských kurzů některých uměleckých autorit, jako byli Ilja Musin, Mariss Jansons nebo Jurij Těmirkanov. Svou kariéru zaočal jako dirigent v petrohradském Michajlovském divadle. Cestu vzhůru si tento dnes již dvojitý držitel titulu Umělec roku časopisu Gramophone razil nejen spoluprací s významnými orchestry, ale také skrz závazky na pozicích šéfdirigenta či uměleckého ředitele. V tomto ohledu působil u Filharmonického orchestru Oslo, dále u Orchestru mladých Evropské unie, Národního orchestru mládeže Velké Británie, Orquesta Sinfónica de Castilla y León či Státního akademického symfonického orchestru Ruské federace J. F. Světlanova. Kromě toho na úrovni hostování spolupracoval se známými světovými orchestry, mezi které patří například Orchestr lipského Gewandhausu, Berlínští filharmonikové, Londýnský symfonický orchestr nebo Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, či s mnoha prestižními orchestry Severní Ameriky.

Francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard, který se znal s Boulezem, Messiaenem i Ligetim, je považován za předního interpreta děl hudebních avantgardistů 20. století. Hraje ale i starší hudbu, do jejíž interpretace vkládá nový vhled. S Českou filharmonií se nesetkává poprvé. Společně vystoupili už v roce 2004, naposledy ve Dvořákově Klavírním koncertu v roce 2019. O tři roky dříve uvedl Pierre-Laurent Aimard s Českou filharmonií pod taktovkou dirigenta Davida Robertsona na třech koncertech slavnou Symfonii Turangalîla Oliviera Messiaena.

Obrázky z výstavy od Modesta Petroviče Musorgského v Ravelově orchestrální úpravě patří k často uváděným skladbám. Jen Česká filharmonie je zahrála na 130 koncertech, z toho čtyřicet devět krát v Praze. Obrázky byly oblíbeným dílem Karla Ančerla, který je dirigoval třiapadesátkrát.

Foto: Petra Hajská, archiv P.-L. Aimarda