Hlavní hostující dirigent Jakub Hrůša pro koncerty České filharmonie od 14. do 16. února zvolil osobitý program. V první polovině je postavený na umění barytonisty Christiana Gerhahera v písních Gustava Mahlera. Nastudování Honeggerovy emocionální vypjaté Liturgické symfonie, navíc s prvním českým orchestrem, pak je Hrůšovým konečně splněným přáním.

Trojice koncertů poloviny února pokaždé začne uvedením Symfonie č. 1, op. 15 „Se zvonkohrou“ Ondřeje Kukala. Pražský rodák patří k nejvšestrannějším českým hudebníkům střední generace. Absolvoval Pražskou konzervatoř ve hře na housle a dirigování a na Hudební fakultě AMU pak pokračoval ve studiu houslí a kompozice. V letech 1985–1988 byl sekundistou Nového Vlachova kvarteta a osobnost Josefa Vlacha byla inspirací i pro jeho dirigentskou dráhu. Od roku 1991 působil v šéfdirigentské funkci u Jihočeské komorní filharmonie v Českých Budějovicích, v roce 1993 se zároveň stal šéfem Českého komorního orchestru a od roku 1996 hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru českého rozhlasu a koncertním mistrem Pražského komorního orchestru; následně byl přes deset let šéfdirigentem Filharmonie Hradec Králové. V roce 1999 obdržel stipendium bavorské vlády k půlročnímu tvůrčímu pobytu v německém Bambergu, kde dokončil mj. i Symfonii č. 1 op. 15 „Se zvonkohrou“, rozpracovanou už za dob působení v čele Jihočeské komorní filharmonie. V Bambergu, jak známo, působí i dirigent Jakub Hrůša.

Kromě medicíny vystudoval německý barytonista Christian Gerhaher operní program na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově, kde se zaměřil na písňovou interpretaci pod vedením Friedmanna Bergera. Své pěvecké schopnosti dále rozvíjel na mistrovských kurzech u Dietricha Fischer-Dieskaua, Elisabeth Schwarzkopf či Ingy Borkh. Nyní se sám věnuje pedagogické činnosti: spolu s Geroldem Huberem vede třídu písňové interpretace v Mnichově, kde dříve studoval, a příležitostně učí též na Royal Academy of Music v Londýně. Na prestižních pódiích, mezi kterými nechybí londýnská Wigmore Hall či amsterdamský Concertgebouw, je nejčastěji k vidění právě při písňových recitálech. Jeho dvorním klavíristou je přes třicet let zmíněný Gerold Huber, se kterým mj. natočil řadu úspěšných nahrávek, zahrnující například kompletní nahrávku Schumannových písní a založil festival Liederwoche v německém Elmau. „Písňový soubor Gustava Mahlera Chlapcův kouzelný roh podle mě obzvlášť silně reprezentuje nejavantgardnější část autorových písní. Osobitý způsob jejich extenzivního zpracování umožňuje drastickým způsobem vyjádřit Mahlerovo humanistické přesvědčení a popsat, jak strašlivě znevýhodněná je drtivá většina lidí,“ říká zpěvák, který popisovaný cyklus bude interpretovat.

Roku 1918 se v Paříži utvořilo volné umělecké sdružení, známé pod jménem Les Six (Šestka). Nevytvořila ucelený estetický program, jejím heslem však bylo odmítání novoromantického dědictví a impresionismu. Okouzlení hudbou šantánů a kabaretu, varieté a cirkusu trvalo jen krátce; již brzy šel každý ze skladatelů vlastní cestou. Arthur Honegger se na ni vydal jako první. Roku 1924 premiérovaná skladba Pacific 231, která prostředky hudebního rytmu napodobovala jízdu lokomotivy, vzbudila při své premiéře roku 1924 skandál. Jejím dirigentem byl Sergej Kusevickij, na jehož objednávku vznikla roku 1931 Honeggerova První symfonie, další čtyři symfonie byly napsány v rozmezí let 1940–1950. Symfonie č. 3 „Liturgická“ je ohlasem druhé světové války. Skladatel ji začal komponovat na jejím sklonku, premiéru 17. srpna 1946 v Curychu řídil Charles Munch, krátce nato, 24. dubna 1947, se uskutečnila pražská premiéra díla v provedení České filharmonie za řízení Paula Sachera.

Foto: Hiromichi Yamamoto, Facebook / Česká filharmonie