„Komponoval je z vnitřního popudu, bez jakékoli objednávky.“

„Výraznou hodnotou tohoto neobvyklého písňového cyklu je text.“

„Naplnil je hlubokými a intenzivními emocemi, ale především odzbrojující pokorou.“

Americké období přineslo v tvorbě Antonína Dvořáka několik skvělých skladeb. Vedle Novosvětské symfonie a Violoncellového koncertu h moll a vedle několika komorních děl k nim patří i Biblické písně. Premiéra první pětice se uskutečnila až v Praze, při prvním koncertě České filharmonie v lednu 1896, zkomponovány však byly původně s klavírním doprovodem, a to před sto třicet lety – před Velikonocemi v březnu roku 1894.

Antonín Dvořák působil na newyorské konzervatoři od podzimu 1892 do jara 1895. Nabídce prezidentky školy Jeanette Thurberové z roku 1891 odolával, ale po dlouhém váhání nakonec smlouvu podepsal. Zavázal se vést hudební ústav ve funkci ředitele a vyučovat kompozici. Dvouapůlletý pobyt v Americe přerušil pouze jednou, o druhých prázdninách, kdy na léto odcestoval domů, na Vysokou.

O rok dříve, o letních prázdninách roku 1893, při pobytu mezi krajany ve středoamerickém městečku či vesnici Spilville ve státe Iowa, napsal Dvořák během dvou týdnů Smyčcový kvartet F dur. Hudba tohoto díla nezastírá převažující radost z odpočinku a inspirativní pohodu okolní přírody. Kvartet, premiérovaný další rok v Bostonu a známý dnes jako Americký, drží kompozičně mimořádně zdařile pohromadě, je obsahově prostý, ale citově opravdový a přesvědčivý. Je krystalickým příkladem romantického a náročného pojetí kvartetního repertoáru, ke kterému Dvořák přispíval svou tvorbou významným způsobem. Stavěl na zdravé muzikalitě, upřímné emocionalitě a slovanské vřelosti i melancholii a na svěžích melodických nápadech blízkých typu lidové české hudebnosti – a Americký kvartet patří k nejznámějším reprezentativním dílům novodobé české hudby.

Hudba, kterou v USA Antonín Dvořák psal, má od předchozích opusů odlišné intonační a výrazové zabarvení. Příčinou je nejen teskný podtón související s odloučením od domova a od domácího kulturního a rodinného zázemí, ale do určitě míry rovněž vlivy severoamerické hudby. Obojí lze vyposlouchat jak v Americkém kvartetu a ve Smyčcovém kvintetu Es dur, samozřejmě v Novosvětské symfonii a ve Violoncellovém koncertu, ale trochu i v Biblických písních.

Komponoval je z vnitřního popudu, bez jakékoli objednávky. Bylo to před Velikonocemi roku 1894 – tedy rok po komponování Novosvětské symfonie, která poprvé zazněla v Carnegie Hall 16. prosince 1893 v interpretaci New York Philharmonic Orchestra a dirigenta Antona Seidla a zaznamenala obrovský úspěch. Byla opravdovým triumfem. A přece byl Dvořák patrně v určité osobní krizi, moderně bychom řekli, že měl splín nebo možná lehké deprese.

Pro zachycení proseb i chvalozpěvů vycházejících z mimořádně intimních a niterných nálad využil starozákonní žalmy, obracející se k Hospodinu. Pro Dvořáka byla duchovní hudba samozřejmým protějškem jeho upřímné, velmi osobní a neokázalé křesťanské víry. Biblické písně, prosté jakéhokoli patosu, jsou jejím projevem. Skladatel naplnil tento originálně koncipovaný cyklus hlubokými a intenzivními emocemi, ale především odzbrojující pokorou. Ve Dvořákově odkazu a svým způsobem i v tuzemském koncertním repertoáru zaujímají čestné a výlučné místo – ať už s doprovodem klavíru, varhan, nebo orchestru.

Výraznou hodnotou tohoto neobvyklého písňového cyklu je text. V pobělohorských Čechách – a v katolickém prostředí i v devatenáctém století, po Tolerančním patentu – hrála nejvýznamnější roli Svatováclavská bible, barokní jezuitský překlad Vulgaty. Z ní se četlo při liturgii. Dvořák, ač katolík, zvolil žalmy ve znění Bible kralické, jejíž výtisk vlastnil. Tento první český překlad Písma z původních jazyků, nikoli z latiny, byl vydán ilegální tiskárnou Jednoty bratrské v Kralicích na jihozápadě Moravy a pak, během doby náboženské nesvobody v českých zemích, byl dlouho vydáván jen v zahraničí. Evangelíci ho užívali běžně až do druhé poloviny dvacátého století. Bible kralická je nejen vzácným duchovním plodem české reformace a celé nekatolické kultury druhé poloviny 16. století u nás, ale také literární památkou prvořadého významu.

Pro Biblické písně zvolil Dvořák na základě vlastního výběru volnou sestavu veršů ze starozákonní knihy Žalmů, včetně Davidových žalmů. V šesti případech jsou písně postaveny vždy na jednom žalmu, ve čtyřech případech na výběru zkombinovaném ze dvou různých žalmů. Rozhodně nejde o mechanické zhudebnění biblického textu, ale o autorovu hluboce promyšlenou dramaturgii.

„Oblak a mrákota jest vůkol něho“ jsou verše druhý až šestý ze Žalmu 97 „Hospodin kraluje!“; „Skrýše má a pavéza má Ty jsi“ je úryvek z Žalmu 119 „Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život“; „Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou“, to je několik veršů z Žalmu 55 „Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu“; v případě písně „Hospodin jest můj pastýř“ jde o první čtyři verše Žalmu 23; „Bože! Bože! Píseň novou“, tam jde o verše vybrané ze Žalmu 144 „Požehnán buď Hospodin, má skála“ a 145 „Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi“; píseň „Slyš, ó Bože, volání mé“ vychází ze Žalmu 61 „Slyš, Bože, mé bědování“ a 63 „Bože, tys Bůh můj!“; text písně „Při řekách babylónských“ cituje úvod Žalmu 137; osmá píseň „Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou“ vychází ze Žalmu 25 „K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši“, následující píseň „Pozdvihuji očí svých k horám“ je začátek Žalmu 121 a poslední z desetidílného cyklu „Zpívejte Hospodinu píseň novou“, to je výběr z Žalmu 96 a z Žalmu 98, které oba začínají právě těmito slovy.

Dvořák si na Biblických písních velmi zakládal. S nakladatelem Simrockem proto vedl podrobné jednání o překladech do angličtiny a němčiny, aby co nejlépe korespondovaly s vedením vokální linie. První vydání z roku 1895 je s původním klavírním doprovodem. Kupodivu není známo, kdy a kde měla tato verze koncertní premiéru. Ve stejném roce autor upravil prvních pět písní do orchestrální podoby. O rok později, při úplně prvním koncertě České filharmonie, který byl 4. ledna 1896 sestaven z Dvořákových děl a který skladatel sám v Rudolfinu řídil, zazněla právě tato podoba. Zpíval František Šír. Už v březnu je Dvořák dirigoval rovněž v londýnské Queen’s Hall, tam je zpívala Catharine Fisk.

Simrock vydal orchestrální podobu v roce 1914. Zbylou pětici písní instrumentoval dirigent Vilém Zemánek právě toho roku a později, pro vydání v rámci souborné kritické edice skladatelova díla v roce 1955, skladatelé Jarmil Burghauser a Jan Hanuš. Úpravy pro soprán nebo tenor, úpravy s doprovodem varhan, podoba pro sbor a další verze, nejsou Dvořákovy vlastní.

Biblické písně přesahují koncertní rámec daleko do žánru neliturgické duchovní hudby. Při jejich poslechu lze obdivovat vystižení textu, neoddělitelně zachyceného melodikou i náladou, v krásném oduševnělém přednesu i výrazem. A poslouchat je lze na Velikonoce, nebo kdykoli jindy. Tak jako lze každý den číst biblické žalmy.

Foto: Wikipedia / Julius Schnorr von Carolsfeld / volné dílo, Wikipedia / Onteora Club archives / volné dílo, Wikipedia / a. n. / volné dílo, Wikiedia / Pernak1 / CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/), archiv ND / Karel Váňa