PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Osmašedesátý ročník festivalu Smetanova Litomyšl je minulostí. Na jeho konci o víkendu figuroval strhující koncertní průřez Gershwinovou operou Porgy a Bess se skvělými afroamerickými pěvci a po něm Velké finále nazvané Italská filmová noc. To však vyznělo spíše jako ztišené nokturno. Nemělo dostatečnou energii a pro třítýdenní přehlídku se ani náhodou nemohlo stát vrcholem. Večer přenášený veřejnoprávní televizí a rozhlasem zachránilo alespoň jeho dobročinné určení pro Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové a přítomnost hlavy státu.  

London Symphony Orchestra jako kdyby na zámecké nádvoří spadl z nebe. Tak velké a proslulé zahraniční těleso na Smetanově Litomyšli asi ještě nehostovalo. V sobotu vpodvečer zahrál orchestr za řízení Antonia Pappana skvělým způsobem Elgara a Čajkovského a zase zmizel. Třemi autokary zpátky do Prahy, kde v předchozích dnech jako stejně bezprecedentní mimořádný host sezóny České filharmonie třikrát uvedl Brittena a Mahlera.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 15. do 21. června?

Chceme udržet festival co nejpřístupnější i Litomyšlanům, chceme, aby město z festivalu maximálně profitovalo, shodují se Michal Medek a Marek Šulc, ředitel a umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nicméně uvažují i o širších kontextech, včetně iniciace dění v zahraničí. Také o unikátnosti programů, o nebezpečí hrát jen „kratochvilnou a předvídatelnou“ hudbu a o financování kultury. Nebo o případných návratech na stadion a o revitalizaci zámeckého amfiteátru… Za nejdůležitější nicméně považují způsoby, jakými se netradičně, nově a jinak dívat na litomyšlského rodáka Bedřicha Smetanu a jeho odkaz. Protože ten je, jak říkají, sice svazuje, ale mnohem víc i zavazuje.

„Večerní program ve středu od 20:00 pochází z nabídky Evropské vysílací unie, uslyšíte nejprve Mozarteum Orchestra Salzburg pod taktovkou Ivora Boltona. A pak Berlínští filharmonikové s Markem Janowskim.“

„Na sobotní a nedělní dopoledne Petr Veber připravil výběr z Carmen a dalších Bizetových skladeb v kontextu dalších skladeb, které vznikly kolem roku 1875.“

„V tradičním operním čase v neděli v 16:00 dojde na operu Křižák v Egyptě Giacoma Meyerbeera, nahrávka z Teatro La Fenice vznikla před necelými dvaceti lety pod taktovkou Emanuela Viullauma.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 26. května po 1. června?

„Muzika má úžasný dar postavit vás znovu na nohy.“

„Snažil jsem se každé dílo poctivě vstřebat.“

„Za vše, co teď umím, vděčím opernímu souboru a orchestru Národního divadla moravskoslezského.“

Mladý český dirigent Jiří Habart exceloval na světové dirigentské soutěži Donatella Flick Conducting Competition v Londýně. Rodák z Frýdku-Místku a dirigent operního souboru Národního divadla moravskoslezského prošel náročnou soutěží až do finále a stal se jedním ze tří nejlepších uchazečů o titul. Nakonec zvítězil italsko-německý dirigent Nicolò Foron, ale zahrát si s London Symphony Orchestra je splněný sen. Jméno Jiří Habart v povědomí prestižního orchestru a světových uměleckých agentur určitě nezapadne.

„Obrovská poklona a jedno velké bravo.“

„Filantropka Donatella Flick soutěž založila v roce 1990 s cílem nabídnout vítězům bezkonkurenční příležitosti.“

„Do soutěže se letos přihlásilo osmdesát dirigentů.“

Mladý český umělec Jiří Habart, třicetiletý dirigent operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, byl jedním ze tří finalistů soutěže Donatella Flick Conducting Competition v Londýně. Mezinárodní klání, ve kterém tři nejlepší z dvaceti účastníků řídili ve skladbách Richarda Wagnera, Edvarda Griega a Hectora Berlioze světoznámé těleso London Symphony Orchestra, vyhrál ve čtvrtek pětadvacetiletý italsko-německý dirigent Nicolò Foron. Spolu s Jiřím Habartem byl ve finále také Jakub Przybycień.

„Gustav Holst navozuje svou hudbou dojmy, jaké umějí vyvolávat symfonické básně.“

„Do hudby vznikající v Anglii přinesl jako první skladatel ezoterické a exotické mytologické podněty, východní mystiku.“

„V případě Elgara si lidé vzpomenou na několik titulů, u Vaughana Williamse přinejmenším na dva. Holst dopadl hůř.“

Planetárium není hvězdárna. Zatímco na hvězdárně pozorujeme oblohu pomocí dalekohledu, v planetáriu je hvězdná obloha promítána na strop v kupoli, pod kterou sedíme. Pražské Planetárium s projekční plochou přes osm set metrů čtverečních, od jehož otevření uplyne v listopadu šedesát let, patří k největším na světě. Se symfonickou suitou Planety Gustava Holsta je to v mnohém podobné. Nemá mnoho společného s astronomií, planet si totiž všímá z hlediska astrologického. A v listopadu uplyne rovných to let od jejího prvního kompletního provedení.

„Slogan zve k poslechu programů sestavených z těch nejlepších a nejzajímavějších snímků z minulosti festivalu.“

„Kultovní závěrečný večer Last Night of the Proms bude řídit dirigentka Dalia Stasevska.“

„Jiří Bělohlávek označil BBC Proms za největší a nejdemokratičtější festival na světě.“

Londýnský hudební festival BBC Proms se letos koná v jiné podobě. Kopíruje po osm týdnů od poloviny července do poloviny září obvyklý termín, ale prvních šest z nich se odehrává jen ve virtuálním prostoru – vše z nahrávek. Jen poslední dva týdny by se měly uskutečnit už živě v Royal Albert Hall, i když zřejmě bez publika. Festivalu je letos rovných 125 let, ale jeho průběh se musel podřídit opatřením přijatým v Británii proti šíření pandemie.

„Skrytou krásu Elgarova díla objevila publiku cellistka Jacqueline du Pré.“

„Má v sobě intenzivní hloubku a nostalgii… a určitě i smutek nad válkou poničenou Evropou.“

„Mahlerova nebo Janáčkova neopakovatelného novátorství však přece jen nedosáhl.“

V Praze je dnes mladý maďarský sólista István Várdai. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nastudoval a hraje Violoncellový koncert Edwarda Elgara, letos stoletý. Abonentní večer je možné sledovat v Rudolfinu či v přímém přenosu na stanici Vltava, nebo pak ve středu v záznamu na stanici D dur. Várdai hraje na Stradivariho nástroj patřící kdysi violoncellistce, díky níž se skladba dostala do mezinárodního povědomí. Jmenovala se Jacqueline du Pré a její život se předčasně uzavřel v roce 1987.

„Štosy katalogů gramofonových firem byly v dřevně predinternetové době takřka jediná možnost, jak se dozvědět, co je v této oblasti na trhu k mání.“

„Záznam On the Town byl inzerován jako obzvlášť významný hold nedávno zesnulému skladateli.“

„Muzikálový debut teprve šestadvacetiletého skladatele je hudebně nápaditým, energickým a na první poslech strhujícím dílem.“

„Standardního není na On the Town (ostatně ani na žádném jiném Bernsteinově muzikalovém opusu) vůbec nic.“

„V podstatě jednoduché zadání “Twenty four hours in New York” vyplnil Bernstein směsí hudby, která má šanci uchvátit svou invencí i ortodoxní milovníky klasiky.“

Leonard Bernstein (25. srpna 1918, Lawrence, Massachusetts, USA – 14. října 1990, The Dakota, New York, USA)
CD: On the Town, Deutsche Grammophon, 1993.