PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Kontratenorista Alex Potter si vybudoval kariéru na hudební zvídavosti a vokální kultivovanosti. S lehkostí se pohybuje mezi kanonickými mistrovskými díly i dávno zapomenutými skladbami a na jeviště vnáší jedinečný cit pro text, barvu i hudební vyprávění. Jeden z nejrespektovanějších evropských kontratenoristů přijíždí do Prahy, kde 21. dubna v Rudolfinu ztvární roli Jana Křtitele v oratoriu San Giovanni Battista od Alessandra Stradelly. Collegium 1704 a kvarteto dalších sólistů povede Václav Luks.

Soubor Janáčkovy opery uvedl v sobotu 11. dubna premiéru další barokní opery. Agrippina Georga Fridricha Händela ožila na jevišti Janáčkova divadla v režii Martina Glasera a pod taktovkou dirigenta Václava Lukse hrál soubor Collegium 1704. S Pavlou Vykopalovou v titulní roli vzniklo úchvatné představení, které po právu zaznamenalo fenomenální úspěch.

Nedlouho před nástupem Velikonoc uvedl Václav Luks se svým vokálně-instrumentálním souborem Collegium 1704 příslušnou liturgickou hudbu od evropských barokních skladatelů. Koncert se konal v pondělí 23. března ve Dvořákově síni Rudolfina. V programu byl zastoupen Jan Dismas Zelenka Miserere d moll a Responsorii pro hebdomada sancta, dále zaznělo Miserere mei, Deus od Francesca Duranta a naposledy Stabat Mater od Antonia Caldary. Provedení mělo tradičně vysokou úroveň.

Janáčkova opera inscenuje další barokní dílo. Pod taktovkou Václava Lukse společně s jeho orchestrem Collegium 1704 a v režii ředitele divadla Martina Glasera diváci zhlédnou, v Brně poprvé, Händelovu operu Agrippina. Titulní roli ztvártní sopranistka Pavla Vykopalová, se kterou KlasikaPlus.cz přináší rozhovor. Premiéra se uskuteční 11. dubna v Janáčkově divadle.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 9. do 15. března?

Pod názvem Mistři vídeňské symfonie zazněl ve čtvrtek 26. února ve Dvořákově síni pražského Rudolfina koncert souboru Collegium 1704, vedeného Václavem Luksem. Na programu byla symfonická díla dvou vídeňských skladatelů z konce 18. století, nechanického rodáka Jana Křtitele Vaňhala a salcburského mistra Wolfganga Amadea Mozarta.

„Já jsem to neplánoval,“ říká s upřímně skromným úsměvem Nick Pritchard, ať už se ho ptáte na aktuální úspěchy nebo na kariéru v oblasti starší hudby. Tenorista, který se svému renomé těší hlavně díky bachovským projektům, přijíždí letos na Pražské jaro. S Václavem Luksem a Orchestra of the Age of Enlightenment uvede Haydnovo Stvoření.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 23. února do 1. března?

I když Praha ohňostroje na většině území města zakázala (mimochodem, naprosto chvalitebně), Václav Luks a Collegium 1704 se rozhodli toto nařízení porušit a k tomuto činu si přizvali komplice, izraelského sopranistu Maayana Lichta. Ve vršovickém Vzletu uspořádali ohňostroj barokní, nečekaný, neprobádaný, pro mnohé zcela neznámý, ale především naprosto úžasný!

Před rokem a půl se pro portál Klasikaplus.cz český kontratenorista Vojtěch Pelka rozpovídal vůbec poprvé. Mezitím jeho kariéra začala nabírat neúprosného tempa, přičemž vyvrcholila na sklonku loňského roku koncertem v Královské opeře ve Versailles, kterému ale předcházelo několik význačných úspěchů na mezinárodních soutěžích v zahraničí. Uplynulý čas shrnul v novém rozhovoru, kterým zve na premiéru Myslivečkova Tamerlána v plzeňském divadle.

Italská sopranistka Giulia Semenzato v Praze rozhodně není nováčkem — její spolupráce s Collegiem 1704 si získala uznání kritiky i publika, které oceňuje spojení barokní elegance a mozartovské brilance. Vystudovala klavír a následně i právo na univerzitě v Udine a současně rozvíjela své pěvecké schopnosti. Následně jí mezinárodní kariéra zavedla na přední evropská operní a koncertní pódia. Od roku 2024 zároveň působí jako pedagožka historicky poučeného zpěvu na vídeňské Univerzitě MDW. 7. ledna se pěvkyně představí s Českou filharmonií, kdy se pod taktovkou Giovanniho Antoniniho ujme sopránového partu v Mozartově slavném Requiem.

„Místo srovnávání s Bachovou hudbou by však asi bylo případnější porovnávat Zelenku s jeho drážďanskými kolegy a konkurenty.“

„Jeho hudba je vnímána jako na svou dobu nekonvenční, nápaditá v harmoniích,  dokonalá v umění kontrapunktu i v originalitě instrumentace a expresivní, silná ve výrazu emocí.“

„Zelenkovo kompoziční dílo se po jeho smrti stalo výlučným majetkem saského panovníka a nebyl k němu umožněn přístup. Bylo tak na více než sto let zapomenuto.“

Když se saský protestantský kurfiřt stal polským králem Augustem II. Silným a z nábožensko-politických důvodů řízených zřejmě z Vídně se roku 1697 přihlásil ke katolicismu, potřeboval proměnit a posílit hudební provoz u svého drážďanského dvora. K novým rekatolizačním úkolům povolal mimo jiné i řadu hudebníků, mezi nimiž byl na radu jezuitů roku 1710 také český kontrabasista a skladatel Jan Dismas Zelenka. Prožil v saské metropoli následujících pětatřicet let a zemřel tam před 180 roky, v noci z 22. na 23. prosince 1745.

„Člověk by měl své kariéře dát šanci tím, že ukáže, že má skutečně co říct.“

„Jsem za svůj hlas velmi vděčná, protože mi umožňuje vyjádřit se přesně tak, jak si přeju.“

„Václav Luks je bezpochyby jedním z nejobdivovanějších a nejvnímavějších dirigentů na mezinárodní scéně staré hudby.“

Italská altistka Margherita Maria Sala se po loňském vystoupení v Mozartově Requiem v nastudování Collegia 1704 vrací do Prahy s projektem Vášně srdce a duše. V rámci koncertní řady souboru ve Vzletu vystoupí s barokním programem společně s italským Ensemble Locatelli. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Sala vzpomíná na dětství v hudebně založené rodině, hovoří o významu soutěží i o hlubokém obdivu, který chová k uměleckým kvalitám Václava Lukse. Svěřuje se také s tím, jak hledá emocionální pravdivost v barokní hudbě, koho, možná trochu překvapivě, v současné době pokládá za své největší vzory a dává nahlédnout do svých plánů.

„Úlohu sice jevištně ztvárnila poprvé, ale koncertně i v nahrávacím studiu ji už zpívala, takže mohla do kreace vložit mnoho odstínů… Ani trochu se nesnížila k exhibici. Hrála týmově.“

„Heřmanově manýristicky výpravné inscenaci nechybí poetické obrazy, barvitost a nápaditost, ale naštěstí ani humor.“

„Václav Luks, jako obvykle fyzicky angažovaný a naléhavý, kroužící všechny obloučky, ozdoby a pointy Händelovy hudby s labužnickým potěšením.“

Krásný pohádkový příběh s krásnou hudbou, dechberoucí spektákl. Tak se hovořilo o brněnské inscenaci Händelovy opery Alcina, když měla zjara v roce 2022 premiéru. Stojí za ní režisér Jiří Heřman a dirigent Václav Luks. Alcina se ještě stále vrací na repertoár, letos na podzim pro čtyři poslední představení, a to s Magdalenou Koženou jako s mimořádným hostem v titulní roli. Středeční večer, s diváky do jednoho aplaudujícími v závěru vestoje, byl triumfálním potvrzením zdařilosti projektu i mistrovství mezzosopranistky, už třetí desetiletí mezinárodně zářící pěvecké hvězdy pocházející z Brna.

„Věrni názvu umělci pod vedením svého šéfa nabídli středoevropskou hudbu 17. a začátku 18. století.“

„Mistrovství Johanna Sebastiana Bacha je všeobecně známou a neotřesitelnou hodnotou.“

„V zaplněném auditoriu bylo cítit souznění s tři století starým, vysoce uměleckým, duchovním i bezprostředně lidským dědictvím.“

Z Dvořákovy síně Rudolfina přímo do nebeských výšin vynesly své věrné posluchače soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 v úterý 18. listopadu. Instrumentální seskupení v tomto případě plnilo jen služebnou funkci bassa continua a hrálo ve složení theorba, varhany, violoncello a kontrabas; s jistotou a precizností provázelo všechny skladby večera. Hlavním nositelem oné nadpozemské krásy byl tentokrát jednoznačně šestnáctičlenný vokální soubor, schopný nejen disciplinovaného ensemblového zvuku, ale i precizních sólových kreací. Provedení řídil Václav Luks.