PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Wolfgang Amadeus Mozart je tvůrce o generaci mladší než Jan Dismas Zelenka. Nejen proto jej řadíme až do následujícího slohového období.“

„Text Requiem aeternam zazněl zhudebněn oběma – jak před přestávkou, tak bezprostředně po ní.“

„V obou Zelenkových opusech dirigent Václav Luks k sólistickým výkonům angažoval vokalisty z vlastních řad, tedy z Collegia Vocale 1704. V Mozartovi přizval pěvce externí.“

Druhý koncert souborů Collegia 1704 v rámci abonentní řady sezony 2024/25 se uskutečnil v Rudolfinu 6. listopadu, tedy v čase, kdy vzpomínáme na naše drahé zesnulé. Jeho dramaturgické zaměření tedy nemohlo mít vhodnější náplň než tu, která se smutkem či se smrtí bezprostředně souvisí.

„Po hudební stránce je toto rozsáhlé dílo obrazem své doby, doznívajícího řádu barokních forem a nastupujícího klasicismu.“

„Nositelem významového těžiště Myslivečkova oratoria Abraham a Izák je kvinteto vokalistů.“

„Dirigentský přístup Václava Lukse nepostrádá osobitost.“

15. říjen patřil v pražském Rudolfinu Collegiu 1704 a jeho dirigentu Václavu Luksovi. Na začátek nové koncertní sezony připravili závažné předklasické dílo významného českého, v Itálii působícího skladatele Josefa Myslivečka, oratorium Abraham a Izák.

„Zvuk klavíru, který se ozval záhy po orchestrálním vstupu, byl zjevením díky nádherné imitaci xylofonové charakteristiky.“       

„Čtyřvětá skladba byla vedena s výstižným citem pro dynamické a tempové proměny rané romantiky.“

„Sbor Collegium Vocale 1704 zpíval hymnu v anglickém překladu reverenda Johna Troutbecka.“

Jméno hudebního skladatele Antonína Dvořáka zplna rezonovalo desátý den Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Jednak v názvu festivalu, poté v místě konání, tedy Dvořákově síni Rudolfina, a naposledy v programu, a to hned dvěma Dvořákovými opusy. V neděli 15. září vstoupil tedy barokní orchestr a sbor Collegium 1704 se svým leaderem Václavem Luksem do romantismu. Pro Dvořákův jediný klavírní koncert pozval ansámbl pianistu Erica Gua, poté věnoval svou ansámblovou vyzrálost Sedmé symfonii g moll Jana Václava Kalivody a závěrem koncertu ztvárnil hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30 Antonína Dvořáka, mimořádně v anglické verzi.

„S úsměvem bychom prohlídku prádelny mohli doporučit jako koncertní preludium.“

„Akademici hrají se zájmem a se zápalem. Necítíte u nich ani stopu únavy.“

„Někteří z posluchačů tu docenili, ba ‚nalezli‘ vážnou hudbu.“

Koncert barokní a klasicistní hudby se v neděli 21. dubna konal ve Vlašimi v poněkud kuriózním prostředí: v provozní hale Prádelny Kyselý. Pokud by někdo takovou akci přijímal s nedůvěrou, měla by ho zarazit jména účinkujících: dirigent Václav Luks, violoncellista Tomáš Jamník. Jednoznačně šlo o pěkný zážitek.

„Hudby by bylo určitě na dva nebo tři disky.“

„Polyfémos není jenom nějaká obluda. Je zamilovaný. Není to kdovíjak dobrý chlapík, ale zkouším být k němu spravedlivý…“

„Snadnější je publikum rozplakat než rozesmát. Dělám, co umím, abych dokázal obojí.“

Italský basbarytonista Luigi De Donato už poněkolikáté spolupracoval s pražským barokním orchestrem Collegium 1704 a jeho uměleckým vedoucím Václavem Luksem. Naposledy letos v dubnu při koncertním provedení árií bájného kyklopa Polyféma z různých děl zkomponovaných na italská libreta. Stejný projekt už společně natočili na CD s názvem Polifemo. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz De Donato popisuje přístup k různým operám, serenádám a kantátám, v nichž je tato postava pokaždé jiná, uvažuje nad svým hlasem a vyzdvihuje, co mu imponuje na spolupráci s Václavem Luksem.

„Zajímavého hlasu i pódiového charismatu využil Luigi De Donato k potěšení publika zřetelně a výrazně.“

„Kyklop je typ. Polyfémové se přesto v katalogu, který pro posluchače bezděky vytvořil výběr z italských operních děl, lišili.“

„Koncert byl ukázkou pěkné dramaturgické práce, neotřelým nahlédnutím do zapomenutých koutů staré hudby i krásnou oslavou mezinárodní kooperace.“

Collegium 1704 pozvalo do své pražské a drážďanské koncertní řady italského basistu Luigiho De Donata jako interpreta árií z barokních oper. Společným jmenovatelem jejich výběru byla postava Polyféma, jednookého Kyklopa z řeckých bájí a pověstí. Vyskytuje se v řadě děl, běžně známých i nově objevených. Pondělní koncert v Rudolfinu byl přehlídkou hlasové virtuozity i schopnosti předat emoce v širokém spektru výrazu.

„Luksovo nastudování oratoria Mesiáš vychází z autografu dublinské verze z roku 1741.“

„Polský tenorista Kristian Adam uchvátil už při svém prvním výstupu.“

„Zvláštním potěšením byl zpěv altistky Avery Amereau, který byl na scéně v každé části oratoria nepřeslechnutelný.“

Dvořákova síň Rudolfina byla v úterý 18. března beznadějně vyprodána. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 pod vedením Václava Lukse vzdaly hold věčné slávě oratoria Mesiáš Georga Friedricha Händela. Sóla zpívaly mezinárodně renomované hlasy, které se v následujících sezónách připojí ke Collegiu 1704 na evropském turné právě s tímto Händelovým oratoriem. Ohlas provedení byl velkolepý.

„Dnešním žargonem bychom řekli, že Šaturová zpívala Myslivečka dřív, než to bylo cool.“

„Dokonalý soulad s Collegiem 1704 jako by stíral hranice, kde končí zpěv a kde začíná orchestrální zvuk.“

„Velikým otazníkem zůstalo účinkování Vojtěcha Dyka.“

Po více než 250 letech – tehdy v Thunovském paláci sídlila italské operní společnost –, se do tohoto místa, dnes hlavního jednacího sálu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, vrátila opera. Na mimořádném koncertu nazvaném Veřejné slyšení Mozarta a Myslivečka pořádaném spolkem Piana na ulici zde vystoupilo Collegium 1704 se svým šéfem Václavem Luksem a sólisty Simonou Houda Šaturovou a Vojtěchem Dykem.

„Předehra k Mozartově opeře La clemenza di Tito je pragensie. Zazněla v emocionálně stylové, rázné, přesně a detailně artikulované podobě.“

„Symfonie La Tempesta od Pavla Vranického zazněla jako hodnotný příklad toho, že Češi ve Vídni nezaháleli a že byli umělecky na výši.“

„Dokonale sestavený program vyvrcholil Eroicou, třetí z Beethovenových symfonií, mající v názvu hrdinství. Tak i vyznívá – a tak ji Václav Luks publiku suverénně předestřel.“

Barokní orchestr Collegium 1704 Václava Lukse má v Praze zavedenou sezónu. Povětšině v ní zaznívá barokní hudba, od počátků, sahajících na začátek druhého desetiletí našeho století, v širokém spektru od duchovní po operní, od instrumentální po převažující vokální. V té letošní sezóně už se orchestr jednou představil v hudbě z počátku devatenáctého století. Nyní, v předposlední únorový večer, to bylo podruhé. Koncert vyvrcholil Beethovenovu Eroicou z roku 1804.

„Mše byla hrána s obvyklou precizností nástupů obou těles a sólistů.“

„V hybném tempu na pozadí orchestru a sboru splývali pěvci v prosebné litanii s duchem aklamace.“

„Orchestr posílily tři trubky a kotle a viditelně vygradovaly náladu hudby, která se stala vitální, dynamickou a pulzující koncertní událostí.“

V úterý 19. prosince večer patřila Dvořákova síň Rudolfina duchovním kompozicím dvou barokních velikánů. Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 uvedl mši Missa Corporis Domini Jana Dismase Zelenky a Magnificat in D Johanna Sebastiana Bacha. Dvě díla komponovaná pravděpodobně v rozmezí několika málo let, dvě díla rozdílné stavební sevřenosti sblížená interpretací.

„Tenorista Ondřej Holub, jehož soustředěný a znělý hlas potěšil chvalitebnou dikcí, s nadhledem zahájil responsorium veršem předzpěváka.“

„Mimořádně působivé bylo provedení moteta Audi coelum (Slyš nebe, má slova) pro dva tenory s continuem.“

„Trojice cinků a pozounů hrály vesměs v lahodném humánním zvuku, který se přátelsky vinul k sólových hlasům.“

Dvořákova síň Rudolfina byla 10. listopadu večer obsazena do posledního místa. Na podiu povznášely mysl publika instrumentální soubor Collegium 1704 a sesterský ansámbl Collegium Vocale pod vedením Václava Lukse. Renomovaný orchestr, činný doma i na festivalech po celé Evropě bezmála už dvacet let, opět nadchl publikum.