„Recenzenti provázeli provedení a později i záznam Bachovy Mše h moll mnoha superlativy. Za všechny snad tato slova: úchvatná svěžest, elán nebeského tance.“

„Půltuctu vystoupení na Salcburském festivalu, po Bachovi, Biberovi, Stradellovi, Zelenkovi a Myslivečkovi, prozatím završil v roce 2024 mimořádně čestný úkol: Mozartova Mše c moll.“

„Hudba a děj v brněnské Figarově svatbě směřují kupředu tak poutavě, že nezbývá chvíle na obavy ze zdlouhavosti nebo schematičnosti, které se v případě nenápaditého přístupu mohou u posluchače dostavit dokonce i v Mozartově hudbě…“

Figarova svatba v Národním divadle Brno zůstane po letošní březnové premiéře ještě dlouho v paměti. Nejen díky pěveckým výkonům a synergii režie Jiřího Heřmana a Mozartovy hudby, ale velmi výrazně díky hudebnímu nastudování. Je dílem Václava Lukse, který je už druhým desetiletím zásadní osobnosti tuzemské scény historicky poučené interpretace starší hudby. Své Collegium 1704, se kterým se zapisuje i na evropskou mapu, založil v roce 2005.

Po zkušenostech s Händelem, Vivaldim, Rameauem, Gluckem a Myslivečkem dospěl Václav Luks v opeře se svým prvním Mozartem na časové ose zase o krok dál směrem k devatenáctému století, ve kterém se zatím pohybuje jen koncertně a občas. Pro brněnské uvedení Figarovy svatby přišel v březnu s výrazným názorem – s detailní propracovaností a neutuchající živostí minuciézních proměn, s oduševnělou pozorností slovům a samozřejmě i s poměrně živými tempy, která však ani v nejmenším nebyla mechanická. Mozartově hudbě se na kontrastujících místech dostalo stejně skvělých tempových zvolnění a pozastavení. Hudba a děj směřovaly proto kupředu tak diferencovaně a poutavě, že nezbyla chvíle na obavy ze zdlouhavosti nebo schematičnosti, které se v případě nenápaditého přístupu mohou u posluchače dostavit dokonce i v Mozartově hudbě…

Collegium 1704 existuje dvacet let. Už v prvním roce na sebe upozornili smělým projektem Bach–Praha–2005, který vyvrcholil na festivalu Pražské jaro uvedením Mše h moll. Pouhých deset let pak tehdy stačilo Václavu Luksovi k tomu, aby z komorního ansámblu vybudoval jeden z nejuznávanějších evropských souborů specializovaných na hudbu 17. a 18. století. Letopočet ve svém názvu odvozuje mimochodem velmi příznačně od prvního známého kompozičního veřejného výstupu nevšedního českého barokního autora: Jana Dismase Zelenky.

Byť si vědomě vysloužili mezinárodní ohlas zejména jako ambasadoři hudby tohoto skladatele, na samotném začátku historie souboru to byl Johann Sebastian Bach, na kom si začali budovat renomé. Jeho čtyři velká vokálně instrumentální díla představilo Collegium 1704 v roce svého vzniku v rámci projektu Bach – Praha – 2005. Byly to Vánoční oratorium, Janovy a Matoušovy pašije a Velká mše h moll. Ani se už dnes nechce věřit, že tehdy mimo jiné šlo o první tuzemské provedení posledně jmenovaného díla na historické nástroje a v intencích historicky poučené praxe. Patnáct let po sametové revoluci jsme v mnoha věcech byli ještě stále opožděni. Však i Václav Luks v roce 2015 vzpomínal, že stará hudba byla tehdy dosud řazena kamsi do hudebního undergroundu a že to zpoždění bylo „kolosální“… V roce 2015 už však patřilo Collegium 1704 k vůdčím bachovským interpretům a bylo pravidelně zváno k účinkování na prestižních evropských festivalech.

Václav Luks, cembalista a dirigent, transformoval pro projekt Bach–Praha–2005 svůj dosavadní komorní soubor na barokní orchestr. Bachovu Mši h moll (v níž byli sólisty Dorothee Mields, Gabriela Eibenová, Markéta Cukrová, Paolo Vignoli a Tobias Berndt) interpretoval 23. května 2005 na Pražském jaru za spoluúčinkování vokálního tělesa nazývaného v archivu festivalu Le Concert Royal. Ale faktem je, že k celému projektu už Luks postupně zformoval vedle orchestru i vokální ansámbl Collegium Vocale 1704. Bachova Mše h moll je dílo s oprávněnou aurou naprosté výjimečnosti. Stalo se součástí legendy Collegia 1704. Neobyčejný posun, který soubor pod vedením Václava Lukse zaznamenal, ilustruje i nahrávka. Recenzenti provázeli provedení a později i záznam mnoha superlativy. Za všechny snad tato slova: úchvatná svěžest, elán nebeského tance.

S Bachovou Mší h moll se Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 s Václavem Luksem v roce 2015 představilo i na Salcburském festivalu. Od té doby se stali na Salzburger Festspiele poměrně pravidelnými hosty. Půltuctu vystoupení (po Bachovi, Biberovi, Stradellovi, Zelenkovi a Myslivečkovi) prozatím završil v roce 2024 mimořádně čestný úkol: Mozartova Mše c moll, jejíž každoroční uvedení je situovaného do chrámu ve Svatopetrském arciopatství, kde zazněla v roce 1783 poprvé… 

Václav Luks se ukázal být v roce 2005 vizionářem. Bylo mu tehdy pětatřicet. Rozhodl se přinést do Prahy nejen nový současný pohled na Bacha, ale i Bacha samotného. Na rozdíl od německého, zejména protestantského prostředí v tuzemsku za léta komunismu jeho velká duchovní díla neměla žádnou posluchačskou, natož interpretační tradici… Luksovo nadšení pro hudbu, talent a pracovitost pražskému publiku přinášejí nové podněty a zážitky rok co rok. Stačí připomenout neméně bezprecedentní provedení a posléze také natočení Händelova Mesiáše, tuzemskými silami s historicky poučeným přístupem a dobovými nástroji nikdy předtím (a zatím ani nikým dalším potom) nehraného… 

Soustavná, i když ne jako epochálně prezentovaná a vnímaná, je pozornost Collegia 1704 věnovaná Zelenkovi. I v diskografii je to znát: figurují tam Missa 1724, Missa Divi Xaverii, Missa Votiva, Officium Defunctorum, oratorium I Penitenti al Sepolcro del Redentore, responsoria, triové sonáty… A vedle Zelenky a obou Bachových a Händelových již zmíněných monumentálních děl, plus Händelova oratoria La resurrezione, natočil už Václav Luks na CD také Bachovy Braniborské koncerty nebo jeho koncerty a kantáty s hobojem, koncerty Antonína Reichenauera, Myslivečkovy houslové koncerty, Biberovu Missu Salisburgensis, Cherubiniho Requiem, Stabat Mater Františka Ignáce Antonína Tůmy a Stabat Mater od Pergolesiho, Donizettiho Messa da Requiem, Cherubiniho Requiem… a z oper Gluckova Orfea a Eurydiku a Rameauovo dílo Les Boréades. K tomu sólové pěvecké desky Luigiho De Donato, Magdaleny Kožené a Martiny Jankové a jako nejnovější počin Händelovu Vodní hudbu a Hudbu k ohňostroji. 

Další nahrávací počin už předznamená příští, dvacátou sezonu orchestru. Bude jí Zelenkova Missa Circumcisionis, kterou Collegium 1704 uvede na zahajovacím pražském koncertě v říjnu 2025.

V roce 2008 pražský barokní orchestr a vokální ansámbl Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 založily Hudební most Praha — Drážďany, navazující na bohaté kulturní tradice obou měst. Spolupráce se světově proslulými sólisty v roce 2012 plynule vyústila v druhý koncertní cyklus v Rudolfinu. Od podzimu 2015 jsou oba cykly sloučeny do jedné koncertní sezóny probíhající i nadále paralelně v Praze a v Drážďanech. V roce 2019 k tomu přibyla pražská komorní řada koncertů Collegia Vocale 1704, která od roku 2021 pokračuje v kulturním paláci Vzlet.

V květnu 2021 Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse zahájilo mezinárodní hudební festival Pražské jaro provedením Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast. Dobové nástroje tak zazněly v erbovním díle českého romantismu po dlouhém čtvrtstoletí (po Norringtonově soboru London Classical Players) teprve podruhé. Na základě koncertu vyšlo v roce 2022 CD s kompletní nahrávkou.

V dlouhodobé perspektivě se práce obou souborů a jejich zakladatele a uměleckého vedoucího dotýká poměrně širokého spektra typů staré hudby. Jednou jsou to operní árie, jindy Händelovo oratorium, jednou protestantská tvorba německého severu, jindy katolická produkce evropského jihu, jednou Bach, podruhé Zelenka, potřetí Vivaldi. Došlo už v Praze i na vybočení k Mozartovi, k Haydnovi a Beethovenovi, v Polsku i k Chopinovi… Na řadu přicházejí rovněž barokní skladatelé, kteří se ve středním proudu koncertního provozu a dění běžně neobjevují. Takové programy přinášejí vedle neokázalého potěšení i větší porci poznání.

Převažují koncertní produkce, ale po Evropě a v tuzemsku především v Brně to také bývá zásadní účast na některé operní inscenaci barokního díla… V operních produkcích navázalo Collegium 1704 na mezinárodní úspěchy inscenace Händelova Rinalda z roku 2008 (tehdy v koprodukci pražského Národního divadla s Théâtre de Caen, Opéra de Rennes a Grand Théâtre de Luxembourg) nastudováním Myslivečkovy opery L’Olimpiade, nominované na International Opera Awards 2014, a roku 2017 opery Arsilda, regina di Ponto Antonia Vivaldiho, v novodobé světové premiéře v Bratislavě. V roce 2020 Václav Luks nastudoval a po Evropě hrál barokní operu Les Boréades od Jeana-Philippa Rameaua, tragédii lyrique zachycující starověkou báji o královně a potomcích bohů. V roce 2022 uvedli Händelovu operu Alcina (v koprodukci Národního divadla Brno, Opéra Royal ve Versailles a Théatre de Caen). Po letošní Figarově stavbě má být rok 2026 návratem k Händelovi – Collegium 1704 uvede v Brně Agrippinu. Další rok pak podle Václava Lukse přijde na řadu „po deseti letech plánování náš vytoužený Don Giovanni“.

Loni v pražském Národním divadle, výjimečně bez Collegia 1704, nastudoval Rameauovu operu Platée. Sám se objevuje po Evropě i jako dirigent dalších těles. Například spolupráce s Orchestra of the Age of Enlightenment, která započala na festivalu v Glyndebourne, mu v roce 2026 umožní stát se součástí oslav jejich čtyřicátého výročí. Společně uvedou Haydnovo Stvoření, které pak prý bude možné vyslechnout i v rámci festivalu Pražské jaro.

Václav Luks vyjadřuje při dirigování momentální emoční naladění hudby vždy celým tělem. V umění se poučenost, nebo chcete-li ratio, musí prolínat s intuicí, fantazií a inspirací, říká. Jeho vystoupení vykazují šťastnou inspiraci a muzikalitu, jsou vzorová a strhující, mají průzračnost, emotivní naléhavost a spoustu krásných detailů. Hudba pod jeho rukama zní náruživě, s akcenty a drobnými echy, zvýrazněnými výstupy některých linek, s novými a novými podněty, roztančeně i dramaticky. Modeluje tok hudby neúnavně, zajímavě, svižně…, hudba mu zní transparentně, se zřetelnou dikcí ve zpěvu, s jistotou a elektrizujícím tahem, s přesností v polyfonii, s komorním, a přece víc než dostatečným dynamickým rozpětím.

Collegium 1704 je rezidenčním souborem Svatováclavského hudebního festivalu v Ostravě, i letos se vrátí rovněž na festival Smetanova Litomyšl. A tam 19. června nejen s Bachem a Zelenkou, ale o dva dny později také v Mozartově skvěle vyznívající Figarově svatbě.

Foto/zdroj: Petr Veber, Pražské jaro, Luděk Sojka, Jiří Sláma, Hana Smejkalová, Petra Hajská, Antonín Mařík