ProART Company pod vedením choreografa a režiséra Martina Dvořáka připravuje nový projekt k Roku české hudby 2024 a jeho třem výročím: dvěma stům let od narození skladatele Bedřicha Smetany, stovce let od narození choreografa Luboše Ogouna a dvaceti letům činnosti ProART. Nejbližší vystoupení je v plánu 29. dubna v brněnské vile Engelsmann.

Jubilující ProART se v roce 2024 inspiroval Rokem české hudby a dvěma výročími. Dílo skladatele Bedřicha Smetany je v roce 2024 v centru hudebního dění, současně však stojí za připomenutí také sté výročí narození významného československého choreografa Luboše Ogouna. Podobnou motivaci nesl již projekt deseti mezinárodních choreografů k Roku české hudby v roce 2014 s názvem Motion Scores.

První provedení části Smetana 200 se uskuteční v Brně 29. dubna ve vile Engelsmann. Obě, Smetana 200 a Ogoun 100, pak budou mít oficiální premiéru jako společný program Sny_Svědomí/Smetana200_Ogoun100 21. května v Brně v Uměleckoprůmyslovém muzeu a 28. května v Praze v Českém muzeu hudby. Charakter pořadu umožňuje uvádět obě části v jednom večeru i samostatně.

Dvoudílný program Sny_Svědomí/Smetana200_Ogoun100 lze označit za komponovaný večer pro dvě odlišné taneční generace – tu začínající (studenty tanečních škol) a tu končící (osobnosti s uzavírající se taneční dráhou). První část večera vychází ze Smetanova klavírního cyklu hraného živě a současně rozvinutého současnou hudbou skladatelky Beaty Hlavenkové na něj reagující. Šestidílný hudební cyklus bude zpracován choreografy-tanečníky Martinem Dvořákem, Danielou Hanelovou a Kristýnou Vébr a současně zapojí i studenty ZUŠ. „Cílem je nabídnout tvůrcům i interpretům možnost tvořit na živou hudbu a reagovat zcela současným pohybovým slovníkem na ‚starou hudbu‘, která v dnešní době již není choreograficky trendová, ale klade na choreografy i interprety nemalé nároky. Pracovat s hudbou – s takty, frázemi, hudebním zadáním. Jde nám o to vytvořit šest zcela odlišných krátkých kusů v různých tanečních stylech, které budou mít jednotící prvek hudbu Bedřicha Smetany a jeho klavírní cyklus Sny,“ uvádí k nové premiéře Martin Dvořák.

Šesti charakteristickými skladbami nazvanými Reves (Sny) se Bedřich Smetana roku 1875 vrátil po více než deseti letech ke svému nejbližšímu nástroji – klavíru. Do skladatelovy koncepce se promítly dva určující kompoziční typy: klavírní charakteristická skladba a velká virtuózní kompozice, kterou se Smetana zabýval zejména v průběhu švédského období. Důležitá byla také autorova zkušenost s prací na symfonických básních Mé vlasti, vznikajících ve stejné době jako Sny. Pevné myšlenkové sepětí cyklu zajišťuje téma první skladby Le Bonheur éteint (Zaniklé štěstí), které prochází s logickou důsledností celým dílem a vrací se nejnápadněji v závěrečné skladbě.

Druhá polovina večera bude patřit tanečníkům „seniorům“. Těm, kteří nezačínají, ale naopak se blíží svému uměleckému odcházení. Tématem choreografie je ikonické dílo choreografa Luboše Ogouna Hirošima – Svědomí, Rozkaz z éry (nejen) Baletu Praha.

Koncept choreografie vychází z dostupných materiálů o Luboši Ogounovi a z hudební předlohy Wiliama Bukového Hirošima/Svědomí/Rozkaz. Propojuje tedy dvě linie, život Ogouna a současně pozadí jeho ikonického díla. Ogounův život je mapován autorským textem ze záznamu (hlas již zemřelého Ogouna komentujícího svůj život). „Choreografie reagující na jeho dílo vychází z dostupných vzpomínek, fotografií a videonahrávek. Zkoumá choreografický odkaz původního uvedení Luboše Ogouna, ale podrobí jej aktualizaci a rozvinutí do dalších rovin formálních, obsahových, estetických nebo emociálních,“ doplňuje Martin Dvořák. Jde o jistý experiment, kde se choreografie více než padesát let stará podrobí novému tvoření a zkoumání s invencí tvůrců a interpretů Martina Dvořáka a mj. Jany Kosíkové (Přibylové) nebo Renaty Poláčkové. Autorem nové hudby je Jan Hanák alias DJ Sonority.

Osobnost Luboše Ogouna je pro vývoj českého moderního tance a baletu zcela zásadní. Vedle Pavla Šmoka to byl právě on, který vnesl do baletních souborů kamenných divadel prvky modernismu. Luboš Ogoun byl všestranným choreografem, který vynikal značnou pohybovou invencí a režijními dovednostmi. Zejména narativní část jeho díla patří k nejlepšímu, co v historii českého tance vzniklo. Za zmínku stojí také jeho zásluhy při uvádění původních nebo málo hraných inscenací (Balada o námořníku, Hirošima, Podivuhodný mandarín, Paní mezi stíny, Škrtič a mnohé další). Vždy se hlásil k odkazu Saši Machova, který ho naučil, jak vytvářet taneční divadlo se všemi atributy dramatu.

Cílem celého projektu je přivést na jeviště několik tanečních generací a připomenout dvě významná výročí, současně však reagovat na oboje novým konceptuálním přístupem a hledáním. To vše jako oslava dvacetiletého působení ProART na české umělecké scéně.

Uveden bude v omezeném počtu repríz mj. v Českém muzeu hudby či Werichově vile v Praze a v Brně v Uměleckoprůmyslovém muzeu nebo vilách Loew Beer a Engelsmann.

Foto: Jan Mikolášek, Facebook - Archiv NdB, Mila Vašíčková