25. duben

Svátek má Marek.

1973 – narodil se houslista Pavel Šporcl. Po konzervatoři a HAMU u Václava Snítila studoval také v USA. Vystupuje doma i v zahraničí, je uměleckým ředitelem festivalu Kociánovo Ústí. Vedle klasické hudby se věnuje i jiným žánrům.

1961 – narodil se Truls Mørk, norský violoncellista s mezinárodním renomé, profesor na Hudební akademii v Oslu. V roce 1982 se stal prvním skandinávským hudebníkem, který se po dvou desetiletích dostal opět do finále Čajkovského soutěže v Moskvě; získal tehdy šestou cenu. V roce 1989 se vydal na první velké koncertní turné, sólově vystupoval s nejlepšími evropskými orchestry. V roce 1994 podnikl turné po USA s orchestrem Oslo Philharmonic, včetně debutů v Carnegie Hall a v Kennedyho centru. Jeho diskografie zahrnuje mimo jiné oceňované nahrávky Šostakovičových violoncellových koncertů a Bachových Suit pro sólové violoncello. V roce 2002 získal cenu Grammy za nahrávku cellových suit Benjamina Brittena. Podílel se na založení Mezinárodního festivalu komorní hudby ve Stavangeru. Mezi jeho učiteli byla Natalija Šachovskaja.

1951 – narodil se Zdeněk Merta, skladatel, klavírista a producent, spoluproducent prvního českého uvedení Mše Leonarda Bernsteina na Pražském hradě v roce 1997, manžel Zory Jandové. Napsal několik desítek filmových a televizních partitur, mnoho písní, dva balety, několik komorních i symfonických skladeb, s libretistou Stanislavem Mošou sedm původních muzikálů pro Městské divadlo Brno, operu La Roulette a další.

1941 – narodil se Rudolf Růžička, český skladatel, pedagog, teoretik, publicista a osobnost české i světové artificiální hudby 20. století, totalitním režimem pronásledovaný, hájící alternativní umění. Je laureátem řady světových soutěží, nositelem prestižních ocenění, stálým členem soutěžní poroty International Computer Music Competition NEWCOMP v americkém Bostonu a předsedou jury mezinárodní soutěže Musica nova konané od roku 1992 v Praze. Přednášel elektroakustické a computerové kompozice na JAMU a na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně.

1926 – premiéru měla opera Turandot, poslední dílo Giacoma Pucciniho. Poslední dvě scény díla po jeho smrti dokončil na žádost Pucciniho syna podle skladatelových náčrtků a poznámek jeho žák Franco Alfano. Premiéra se uskutečnila v milánské La Scale, dirigentem byl Arturo Toscanini. První provedení uzavřel tam, kde „Mistr zemřel“. Teprve při druhém a dalším provedení byla opera realizována celá. V roce 2001 se opera dočkala nového dokončení, které realizoval skladatel Luciano Berio. Libreto napsali Giuseppe Adami a Renato Simoni, základem jim byla pohádková divadelní hra Turandot od Carla Gozziho. Krutá princezna Turandot klade nápadníkům hádanky, za jejichž nerozluštění je čeká smrt. Uhodne je až princ Kalaf, jehož láska nakonec přemůže i princeznin chlad… Mimořádně proslulá je Kalafova árie Nessun dorma (Ať nikdo nespí) z posledního aktu opery. Árie končící zvoláním Vincerò! Vincerò! (Zvítězím!) se stala hitem v roce 1990, když ji zpíval Luciano Pavarotti jako hudební téma mistrovství světa ve fotbale konaného v Itálii. Zůstala pak jeho nepřekonatelným erbovním číslem a nadále je výzvou pro každého tenoristu.

1909 – narodil se Jaroslav Doubrava, skladatel (zemřel 2. října 1960). Byl pokračovatelem díla Josefa Suka, Vítězslava Nováka, Ladislava Vycpálka a Otakara Jeremiáše, u kterého studoval. Kromě toho absolvoval učitelský ústav v Chrudimi a současně se učil na housle u Josefa Berana, zpěv u Josefa Masopusta a na klavír u Marie Červenkové-Minátové. O skladbu se pokoušel už v dětství. Ve dvanácti napsal operu, později symfonickou báseň Baba Jaga, scénickou hudbu ke Cocteauově komedii Svatebčané na Eiffelce, kantátu na text Jana Čarka Balada o krásné smrti, cyklus písní Poznání na slova Františka Xavera Šaldy a Otokara Březiny, oratorium Poselství pro sóla, smíšený a chlapecký sbor, orchestr a varhany na text Jana Ámose Komenského a po válce se věnoval i jevištním dílům. První dokončenou byla opera Sen noci svatojánské podle Williama Shakespeare, následoval balet Král Lávra, asi nejvýznamnější dílo, baletní tragikomedie Don Quijote, věnovaná „Donu Quijotovi v každém z nás“ a konečně opera Balada o lásce, jejíž instrumentaci dokončil Jan Hanuš. Od roku 1945 pracoval v hudební redakci Československého rozhlasu v Praze. V padesátých letech, patrně v nejhorším období celé éry komunismu nás, požádal o vyškrtnutí z Komunistické strany, což nezůstalo bez následků. Sice nebyl přímo pronásledován, ale posledních deset let svého života byl prakticky byl ignorován.

1730 – zemřel Leopold Spiegel, pražský varhanář německého původu (narodil se neznámo kdy v roce 1680). Mezi jeho nástroje patří varhany v Pražské Loretě, v pražských kostelech svatého Michala a svaté Voršily, v kostel svaté Barbory Manětín, v kostele Panny Marie v Roudnici nad Labem nebo v klášteře Doksany.

1730 – narodil se Fedele Fenaroli, italský skladatel a pedagog (zemřel 1. ledna 1818). V Neapoli na konzervatoři jeho učiteli byli Francesco Durante a Pietro Antonio Gallo. Sám pak byl vynikajícím pedagogem. Mezi jeho žáky vynikli zejména Domenico Cimarosa, Saverio Mercadante nebo Carlo Conti. Jako ředitel konservatoře se podílel na reorganizaci hudebního školství v Neapoli. Ve funkci ho pak vystřídal jeho žák Niccolò Antonio Zingarelli. Zkomponoval několik oper, ale těžiště jeho skladatelské činnosti bylo v chrámové hudbě, na které vynikla jeho hluboká znalost kontrapunktu. Napsal i několik hudebně teoretických a pedagogických spisů, které byly velmi populární v první polovině 19. století.

1686 – narodil se Jan Jiří Benda, tkadlec a vesnický muzikant, zakladatel hudebního rodu Bendů (zemřel 4. října 1757). Byl hráčem na cimbál, hoboj a šalmaj a jako vesnický muzikant byl známý v celém okolí. Měl celkem deset dětí, dospělého věku se jich dožilo sedm a u pěti z nich se projevilo mimořádné hudební nadání: František (1709–1786) byl houslový virtuos a skladatel, Jan Jiří (1713–1752) houslista a skladatel, Jiří Antonín (1722–1795) skladatel, Josef (1724–1804) houslista a kapelník a Anna Františka (1728–1781) operní pěvkyně.