PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jako harfeník a jarmareční zpěvák si za dva týdny vydělal v Karlových Varech dost peněz na to, aby se vypravil do vysněné Itálie.“

„Když pak Gassmanna roku 1763 povolala Vídeň, měl už dost zkušeností, aby se uplatnil jako skladatel baletů i dvorní kapelník; přitom dál komponoval opery.“

„Jeho dílo bývá dodnes provozováno na špičkových evropských pódiích od Berlína po Paříž; nezapomnělo na něj ani jeho rodné město Most.“

Most může člověk přejít, překročit, dokonce ho za sebou spálit. To vše platilo – v přeneseném smyslu slova – pro čin, k němuž se bez velkých okolků rozhodl v pouhých dvanácti letech budoucí skladatel vážných i komických oper uznávaný po celé Evropě. Florian Leopold Gassmann navíc tehdy, psal se rok 1741, opustil nejen své rodinné zázemí, ale dokonce Most s velkým M. Město, které se tehdy ovšem nazývalo spíš Brüx, protože v něm převládal německý živel…

„Tými najväčšími devízami je jednak samotná hudba Slavomíra Hořínku, jednak hlavná protagonistka Markéta Cukrová.“

„Hudba má často vyslovene dejotvornú funkciu, práve vďaka nej dokážeme do príbehu preniknúť hlbšie.“

O novej opere Slavomíra Hořínky Tak tiše až a o jej naštudovaní, zverenom Spitfire Company a Orchestru Berg, sa nepíše ľahko. Skoro sa zdá, že sa to nehodí. Dielo, ktoré ide pod povrch v tak citlivej téme, v téme zneužívania detí, si asi vyžaduje predovšetkým vnímavého diváka a tradičné recenzentské prostriedky sa tak javia byť akosi neadekvátne. Na druhú stranu: nehovoriť o tomto počine by, aj vzhľadom k jeho námetu, bola rozhodne chyba. „Nechceli sme vytvoriť senzáciu,“ upozorňovali tvorcovia na jednej zo skúšok, na ktorej som mala možnosť byť prítomná. O tom, že tomuto presvedčeniu dostáli, sme sa mohli presvedčiť na premiérach v Divadle Komedie, 5. a 6. septembra. Recenzia z prvej z nich.

„Člověk musí v sobě najít tu jinost, originalitu a prodat ji. Nesnažit se celý život zpívat něco, co se očekává.“

„Technika není ve zpěvu pro mě to nejdůležitější, ale podvědomě mi pomáhá, abych si s hlasem mohla pohrát, abych nabídla tu nejlepší kvalitu projevu a aby mě to samotnou bavilo.“

„Mně se soudobá hudba líbí, jelikož se v ní můžete realizovat. Je tam určitě velká volnost projevu. Další fantastická věc je, že tam není srovnání.“

Po absolutoriu na konzervatoři v Brně odešla do Říma. Poté se rozhodla studovat zpěv ve Vídni, kde si jí všimla úspěšná agentura, a následovala léta plná nejrůznějších koncertů a divadelních angažmá po celém světě. Vystoupila v divadlech v Bayreuthu, Římě, Turíně, Dublinu, Vídni nebo ve Washingtonské národní opeře pod vedením Plácida Dominga a dalších předních dirigentů, jako jsou Giuseppe Sinopoli, Martin Haselböck nebo Riccardo Chailly a další…