„Díky vzpomínce paní Charlotte známe i přesnou skladbu sváteční štědrovečerní večeře rodiny Martinů.“

„Skladeb ovlivněných vánočními svátky není v tvorbě Bohuslava Martinů mnoho.“

„Skladatel byl vychován v katolickém prostředí, v němž má mariánský kult velmi silné postavení již od středověku a postupně se stal symbolem lidové kultury a víry.“

Vánoční čas je pro každého z nás výjimečným obdobím – snad každý miluje atmosféru klidu prodchnutou vůní jehličí a domácího cukroví. Trávíme čas se svými nejbližšími, rozjímáme a snažíme se před nástupem nového roku rekapitulovat rok končící. Tradice se ale liší kraj od kraje, země od země. Vzhledem k životním osudům, které Bohuslava Martinů zavály doslova do všech koutů světa, měl skladatel možnost slavit Vánoce různými způsoby a je jasné, že to nemohly být vždy Vánoce takové, jaké je znal z domova.

Pro Martinů Vánoce znamenaly vždy především rodinnou soudržnost a symbolizoval je čerstvě napadaný bělostný sníh. Na ten Martinů často vzpomínal v době života v zahraničí, hlavně ve Francii. V Paříži, která leží jižněji než Polička, se totiž sníh objevoval jen zřídkakdy. Vánoce tam Martinů téměř vždy prožil v mlhách, blátě a plískanicích. V roce 1938 napadl sníh i v Paříži a skladatel to v dopise rodině do Poličky neopomenul komentovat: „Včera napadlo sněhu skoro na 10 cm, to jsem tu ještě ani nikdy neviděl a i dnes to drží, musíme topit hodně, voda nám zamrzla, ale zde to asi nebude dlouho trvat za to u Vás to budou Vánoce asi jak se patří.“ Takovéto „Vánoce jak se patří“ prožil Martinů i s manželkou při návštěvě Poličky v roce 1933. Jak vzpomínala Charlotte Martinů, díky mrazům se s Bohuslavem zdržovali spíše doma, v domku na Svépomoci, kde bylo útulno a teplo. Charlotte zde poprvé ochutnala českou specialitu, vánočku. Zachutnala jí natolik, že se ji naučila a v Paříži v dalších letech sama pekla. Díky vzpomínce paní Charlotte známe i přesnou skladbu sváteční štědrovečerní večeře rodiny Martinů. Podávala se u nich rybí polévka se zeleninou a s kapřími jikrami a mlíčím, kapr v rosolu, smažený kapr a také kapr načerno, tedy recept na sladko, s knedlíkem. A jako dezert podle vzpomínky paní Charlotte jablečný závin.

Nicméně stejně jako ve většině českých rodin se i u rodiny Martinů peklo vánoční cukroví. Možná ne v době dětství Bohouška, ale rozhodně později, ve 30. a 40. letech 20. století. Zdatnou kuchařkou se ukázala být skladatelova sestra Marie. V dochovaném soupisu některých jejích kuchařských receptů figuruje mimo jiné předpis na „dobré perníčky“. V něm je oproti většině dnešních receptů užita žitná mouka. A své kouzlo má – zejména ve spojitosti s pečením v zimním období – výraz „ledování perníčků“, čímž pisatelka myslela zdobení bílkovou polevou.

V zahraničí manželé Martinů prožívali Vánoce jinak. V Paříži v první polovině 30. let se slavilo hlučně a bujaře, Vánoce tam dle konstatování paní Charlotte postrádaly kouzlo rodinného svátku, jež patří právě k Vánocům českým. Většinou se manželé na Štědrý večer scházeli s přáteli a slavili společně. Hostitelka udělala domácí obložené chlebíčky, přátelé donesli ústřice, víno a jiné pochoutky. Čas plynul v bujaré zábavě za doprovodu gramofonu či hry na klavír, takže hosté odcházeli až nad ránem. I z ulic se ozýval veselý zpěv a svištění petard. Muži v obleku a ženy ve večerních róbách se vraceli ze štědrovečerní oslavy, taxikáři měli plné ruce práce. Vše připomínalo spíše silvestrovské veselí než rozjímavou štědrovečerní idylku.

A jak Štědrý večer trávil Bohuslav Martinů po nuceném odjezdu do USA? I zde se většinou scházel s přáteli a večer plynul nenucenou zábavou u dobrého jídla. Jeden ze štědrovečerních dnů Bohuslav podrobně popsal ve svém dopise rodině do Poličky. Víme tak, že v roce 1952 manželé Martinů trávili Štědrý večer o samotě. K večeři měli bramborové knedlíky, což – jak skladatel zdůraznil – byla pro oba velká pochoutka, posléze se vypravili do kina na film Charlieho Chaplina Světla ramp. Následně si s manželkou zašli do baru na skleničku míchaného nápoje nazvaného Manhattan (směs vermutu a whisky) a po návratu domů pojedli francouzská husí jatýrka se skleničkou bílého vína. Hudební kulisu jim dělaly liturgické zpěvy vysílané americkým rozhlasem. Takto prožitý vánoční čas byl jistě příjemný, nicméně lépe se Martinů evidentně cítil o dva roky později, kdy byl s manželkou pozván do rodiny krajana Franka Rybky. Rodině do Poličky nadšeně referoval o tom, že jedli „správnou husu a zelí s knedlíkama“ a těšil se z toho, že na Nový rok jsou zváni na krocana. Česká kuchyně a společnost dobrých přátel pro Martinů evidentně znamenaly hodně. Zejména v době, kdy tušil, že se do vlasti a k rodině pravděpodobně již nikdy nevrátí.

Skladeb ovlivněných vánočními svátky není v tvorbě Bohuslava Martinů mnoho. V letech kompozičního zrání, na počátku století, vznikaly především příležitostné skladby, z nichž leckteré složil o právě Vánocích. Patří sem například písně Náladová kresba z roku 1910 či o rok později vzniklé písně Slzy na text Josefa Václava Sládka. Jejich datace není náhodná: Martinů, jenž v té době žil v Praze, na Vánoce dojížděl za rodinou do Poličky a ve volném čase zde komponoval. I jeho oblíbené klavírní kusy Motýli a Rajky vznikly o Vánocích – v roce 1920. A obdobně o dalších 10 let později, o Vánocích roku 1930, vznikla trojice ženských sborů na texty z lidové poezie Česká říkadla.

Také v roce 1929 Martinů komponoval. Vzniklé písně, později vydané pod názvem Tři písničky k vánocům, věnoval přítelkyni a v dedikaci k jednotlivým částem uvedl: Písnička k vánocům 1929, Dárek k vánocům 1929 a Mojí malé přítelkyni Šárce Pacovské v upomínku na vánoce 1929. Písně, které komponoval na francouzské texty Jeana Aicarda, Ferdinanda de Gramonta a Léona Xanrofa, se náladou blíží spíše svátkům jarním nežli vánočním. V překladu totiž názvy jednotlivých písní zní: Zadumaná slepice, Kuře a Koťátko. Každá píseň je v rukopise vybavena ozdobnou úvodní stránkou s obrázkem daného zvířátka, kterými noty vyzdobil se vší pravděpodobností skladatelův bratr, malíř František Martinů.

Další sférou Martinů vánoční tvorby jsou ty skladby, které buď nesou Vánoce přímo ve svém názvu, či jsou s těmito křesťanskými svátky propojeny obsahově. Sem můžeme zařadit Dětské písničky z roku 1925, v jejichž první řadě se nachází část pojmenovaná Vánoční stromek. Ještě výrazněji sem zapadá osmiminutová klavírní skladba nazvaná přímo Vánoce z roku 1927. Skladatel ji napsal pro paní Annu Špačkovou, manželku tehdejšího velvyslance Československa ve Francii. Jednotlivé části skladatel označil tempy z italského hudebního názvosloví, později – po jeho smrti – u příležitosti vydání Editia Supraphon v roce 1971, byly části opatřeny zimně laděnými názvy Saně, Vánoční koleda, Dětská ukolébavka. Poslední vánočně nazvanou skladbou Bohuslava Martinů je klavírní dílko Veselé vánoce 1941, které autor v době válečného pobytu v USA věnoval místnímu pianistovi Hope Castagnolovi.

Zcela zvláštní a jednoznačně nejdůležitější místo v dílech s vánoční tematikou má jedno skladatelovo dílo, které sice není programově vánoční ani nenese název svátků ve svém označení, přesto je s Vánocemi jednoznačně a silně propojeno. Je jím opera Hry o Marii, kterou Martinů zkomponoval v roce 1934 a rozdělil do čtyř na sebe nenavazujících příběhů. Těm je společná přítomnost laskavé a moudré Bohorodičky Panny Marie. Není divu: skladatel byl vychován v katolickém prostředí, v němž má mariánský kult velmi silné postavení již od středověku a postupně se stal symbolem lidové kultury a víry. Role Panny Marie se v průběhu staletí měnila, vždy ale především zosobňovala ty vlastnosti, které věřícím nemohl nabídnout sám Kristus jako muž – v prvé řadě mateřství. A v této roli je Marie znázorněna i ve třetí části opery Hry o Marii nazvané Narození Páně. Jde o ryzí průzračnou kompozici, vzniklou na texty moravské lidové poezie. Její děj netřeba představovat – pochopí jej každý, kdo miluje kouzlo vánočních betlémů s malým Ježíškem v jesličkách.

Foto: archiv Centra Bohuslava Martinů v Poličce a archiv ND Brno