PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Přivedl jej také do společnosti Ely Švabinské, první manželky Maxe Švabinského, která letní měsíce trávívala obklopena uměnímilovnou společností v půvabné chaloupce ve vesničce Kozlov.“

„Jako každý velký umělec reagoval Martinů svým uměním na každý kulturní nebo přírodou způsobený zážitek.“

„Cyklus klavírních skladeb Motýli a rajky je tedy reakcí na spatřené exponáty ve Švabinských domě.“

Nedávné výročí 150 let od narození významného českého malíře Maxe Švabinského (17. září) vybízí k připomenutí jeho osobnosti z nejrůznějších úhlů pohledu. Byly (a ještě budou) to jednak muzejní výstavy – právě končící výstava v Rajhradě u Brna nazvaná Básník obrazu – Max Švabinský a literární inspirace či společná výstava jihlavského muzea a zlínské galerie s názvem Univerzum Max Švabinský, která se ve Zlíně uskutečnila na jaře a do Jihlavy připutuje na konci listopadu. Dále pak různé semináře a konference – Fenomén Švabinský v České Třebové 16. června či Umělec a město v Kroměříži 13. a 14. září. Ty všechny představily umělce v rovině výtvarné. Drobným kamínkem v mozaice pohledů na osobnost Maxe Švabinského budiž i tento text, který se umělce samého sice týká jen okrajově, nicméně nabízí propojení světa jeho a světa hudebního, reprezentovaného klavírní skladbou Bohuslava Martinů.

„I když původní ideou bylo připomenout výročí úmrtí skladatele (28. srpna), realizátoři úmyslně potlačili pietu a jejich cílem bylo přiblížit skladatele s důrazem kladeným na jeho tvůrčí aktivity.“

„Na šesti stanovištích čekala na příchozí postava malého i dospělého Bohuše v životní velikosti a formou osobní vzpomínky informovala o zajímavostech míst, na kterých se nacházejí.“

„I přes zdravotní handicap jednoho z hráčů byl interpretační výkon tria brilantní a u publika, které zaplnilo doslova do posledního místečka Reprezentativní sál Barokní radnice v Poličce si vysloužilo nadšené ovace.“

Městské muzeum a galerie Polička, jehož součástí je Centrum Bohuslava Martinů, se snaží hledat stále nové způsoby, jak přiblížit svého nejslavnějšího rodáka širší veřejnosti. Letos přišlo s novou myšlenkou, připomenout skladatele zcela netradiční formou jednodenního festivalu pro malé i velké, nazvaného Zažít Martinů. Akce se konala v sobotu 26. srpna a byla nabitá programem od rána až do noci.

„Podařilo se mu vystavět dramaturgickou linii, založenou především na provádění závažných děl 20. století – osou jeho snah bylo dílo Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a ze zahraničních autorů Sergeje Prokofjeva.“

„Václav Nosek věřil v životaschopnost Janáčkovy hudby z pera samotného autora, bez dodatečných zákroků různých upravovatelů.“

„Obdiv zaslouží prosazení opery Řecké pašije, neboť šlo o dílo se silným duchovním poselstvím, pro tehdejší režim nepřijatelným.“

Před rovnými sto lety, 5. dubna 1921, se narodil Václav Nosek, jedna z nejvýraznějších osobností brněnského divadla druhé poloviny 20. století. Stál za prosazením a uvedením řady operních titulů, které do té doby nebyly publiku známy. Opeře svou péči věnoval jednak jako dramaturg, který dokázal neznámým či pozapomenutým operním dílům, nalezeným v různých archívech, vdechnout život, a jednak jako dirigent, který pak tato (a další) díla nastudoval.

„Spřízněnost Jaroslava Mihuleho s Bohuslavem Martinů? Troufám si říci, že ti dva si byli prostě souzeni.“

„Jeho jazyková vybavenost jej předurčila k tomu, že byl zván k přednáškové činnosti na univerzitách doslova po celém světě.“

„S Poličkou je Jaroslav Mihule spojen dobrých šedesát let.“

První prosincový den se úctyhodných devadesáti let dožívá Jaroslav Mihule. Přiblížit jeho osobnost na několika málo řádcích není lehkým úkolem, neboť Jaroslav Mihule je vpravdě renesanční osobností s velmi širokým záběrem aktivit. Celoživotně činný byl především jako muzikolog, nicméně neméně důležitá byla jeho činnost pedagogická, skladatelská či diplomatická. Jeho jméno je většině z nás známé především ve spojení s osobností Bohuslava Martinů, jemuž zasvětil velkou část profesního života…

„V profesním životě Jiřího Beneše bylo velmi důležité období, kdy se stal členem obnoveného Moravského kvarteta.“

„Díky umělecké zralosti Moravského kvarteta se těleso stalo profesionálním souborem Státní filharmonie Brno a jeho členové byly vyjmuti z povinnosti pravidelně se účastnit orchestrálního koncertního dění.“

„Interpretační sféra ale nezůstala jedinou v Benešově činnosti.“

Ve věku nedožitých 92 let zemřel v noci z 23. na 24. srpna muzikolog a hudebník Jiří Beneš. Patřil neodmyslitelně ke stálicím hudebního Brna, byl živoucí pamětí brněnské filharmonie, s níž jej pojilo více jak půlstoletí spolupráce. Udivoval rozsáhlými vědomostmi a byl nekonečnou studnicí profesních vzpomínek, jeho elán byl vzdor věku nezměrný a dobrá nálada jej snad nikdy neopouštěla. Pro Brno je jeho odchod velkou ztrátou – kdo jej znal, se s ním může přijít v pondělí 31. srpna naposledy rozloučit.

„Jeho skromnost mu bránila k sobě víc poutat pozornost, přitom v muzeu odvedl heroický kus práce.“

 „Jeho vzpomínky dnes už mají hodnotu zlata; své o tom vědí i muzikologové z olomoucké univerzity.“

 „A protože vládl jemným intelektuálním humorem, uměl návštěvníky zaujmout.“

V požehnaném věku 87 let zemřel 16. dubna 2020 v Poličce muzikolog František Popelka ml. (narozen 19. 2. 1933). Křestní jméno František mu sice figurovalo v rodném listě, ale nikdo mu neřekl jinak, než Iša. To pro odlišení, neboť stejně jako jeho tatínek František Popelka st. se většinu profesního života věnoval propagaci Bohuslava Martinů – záměna osobností by tak byla nasnadě… Jeho odborný i lidský odkaz zachytila pro KlasikuPlus doc. Monika Holá z  Centra Bohuslava Martinů Městského muzea a galerie v Poličce.