„Vojtěch Stříteský je zárukou umělecké kvality a přiměřené zábavy. Ani letos nezklamal.“

„Posluchači vykoupili vstupenky přesto, že nevěděli, na co jdou.“

„Překvapením, důstojným a hodnotným, byl Vojtěch Dyk v roli zpěváka.“

Život je jen náhoda, přizvukovalo tisícihlavé auditorium protagonistům sobotního galakoncertu Smetanovy Litomyšle, kteří na pódiu uzavírali více než tříhodinový program chytlavou a moudrou písničkou od Voskovce, Wericha a Ježka. „Když zlaté rybky vyletí nad mraky, pak porozumíš, že je život jak voda, kterou láska ve víno promění, láska že je náhoda a bez ní štěstí není…“ Končil tak koncert nazvaný Čtyřicet let za scénou, koncert „plný překvapení“, kterým publikum obdaroval umělecký ředitel a dramaturg Vojtěch Stříteský, spojený s festivalem skutečně už čtyři desetiletí.

Za scénou je Vojtěch Stříteský pomyslně i doslova přítomen jako ten, kdo po studentských začátcích v zázemí teď už po tři desetiletí s velkou odpovědností koncipuje a vytváří hudební nabídku Smetanovy Litomyšle. Byl ovšem nyní první červencový večer fyzicky i na scéně Festivalové haly. Jako člověk s hlubokým kulturním zázemím, obdarovaný uměním slova, mohl směle být a byl nejen autorem podoby večera, ale i jeho kultivovaným, vtipným a nezastupitelným průvodcem.

Posluchači vykoupili vstupenky přesto, že nevěděli, na co jdou. „Koncert plný překvapení“ ani v tištěném programu neuváděl hrané skladby a do poslední chvíle bylo známo jen několik jmen interpretů. Přesto bylo vyprodáno. Věrné i zvědavé publikum festivalu tušilo a dobře vědělo, že se nemůže spálit. Vojtěch Stříteský je i v těchto speciálních případech zárukou umělecké kvality a přiměřené zábavy. Ani letos nezklamal. Zazněly bezmála dvě desítky hudebních čísel. Jejich garantem byl dirigent Jan Kučera, který se postupně představil rovněž jako aranžér a pianista. Hrála Janáčkova filharmonie Ostrava a na scéně se střídali a setkávali pěvci Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka a Václava Krejčí Housková, houslista Josef Špaček, hobojista Vilém Veverka, hornista Radek Baborák a klavírista Ivo Kahánek.

Tím hlavním „překvapením“, důstojným a hodnotným, předem neprozrazeným hostem, byl Vojtěch Dyk v roli zpěváka. Fenomenálním způsobem, s Kučerou u klavíru, zazpíval před vrcholem večera titulní píseň z alba Bridge Over Troubled Water dua Simon & Garfunkel. Předtím přednesl i Hapkovu a Horáčkovu píseň Hladiny a s Tatianou Dykovou v nevážné nadsázce slavný duet Papagena a Papageny z Mozartovy Kouzelné flétny. Když Dykova žena později sama zpívala Andělskou píseň Zuzany Navarové, bylo to však už vážné a podmanivé… Dyk byl na festivalu už několikrát, mimo jiné i jako skvělý představitel hlavní úlohy Celebranta v Bernsteinově Mši.

Se Smetanovou Litomyšlí jsou hezky spojeni i všichni ostatní účinkující, přičemž Adam Plachetka je už několikátým rokem jejím rezidenčním umělcem. Sólisté nabídli barokní kantilénu od Albinoniho a současnou od Ennia Morriconeho, chasidské melodie z pera Lva Kogana nebo hudbu Luboše Fišera v úpravě Sylvie Bodorové a Bachovu v úpravě Busoniho. Také tercet z Figarovy svatby, velkou píseň z muzikálu Jekyll a Hyde a tradicionál Amazing Grace. Jan Kučera, profesionál každým coulem, držel celý večer hudebně pevně v ruce – a že v mozaice epoch, žánrů a stylů bylo co hlídat. S ostravskými filharmoniky nejen doprovázeli, ale také sami zahráli, to vše v širokém spektru od Vejvanovského po bigbandový zvuk, od Janáčka po film, od Smetany po muzikál.

Autor a moderátor během večera utrousil několik neodolatelných poznámek. Jedna značně cimrmanovská komentovala skutečnost, že Bedřich Smetana prokazatelně nikdy nebyl v Chorvatsku – protože rodina nedostala devizový příslib. Další, s narážkou na jiný festival, se týkala herce Russella Crowea, který se prý měl objevit v Litomyšli, ale „nějak se to zamotalo na letišti“, a tak nakonec dojel do Karlových Varů. V Litomyšli ale zrovna měli hodně starostí se sháněním záskoku na operní gala, tak už to prý nechali být… I mnoho dalších glos bylo filmových – zazněly při vyhlašování výsledků posluchačské soutěže. Ta spočívala v poznávání ukázek oscarové filmové hudby, kterou v prokomponované suitě o osmi částech filharmonie zahrála před přestávkou.

V jednom okamžiku zazněla také sebekritická zmínka o „nápadech šíleného dramaturga“. Nebylo to ve skutečnosti tak zlé, ale jako protějšek bylo možné zažít projev „šíleného aranžéra“. Nešlo o Jana Kučeru, ale o Leopolda Stokowského, dirigenta, který proslul velikášskými symfonickými transkripcemi Bachových varhanních děl. Tento večer zazněla jako asi největší bizarnost, ale myšleno v dobrém, jím vytvořená podoba smutečního pochodu z Händelova oratoria Saul; přináší neuvěřitelný kontrast mezi dlouhými tichými tóny a dvěma náhlými epizodami s překvapivě obrovským zvukem žesťů. A vlastně ještě jednu kuriozitu dramaturg našel: Galopp bajadérek, původně klavírní skladbičku teenagera Bedřicha Smetany. Zazněla v orchestrální podobě ne nepodobné dobovému vídeňskému vyššímu populáru.

Vojtěch Stříteský se ten večer loučil i neloučil. Podobný program třeba za deset let zase dá dohromady, ale přece jen už v jiné životní situaci. Zůstává ještě v týmu Smetanovy Litomyšle, ale funkci uměleckého ředitele a dramaturga postupně předá. Letní hudbu ve skladatelově rodišti bude mít v budoucnu v rukou Marek Šulc, stejně jako celý festival po Janu Piknovi povede, a to už od letošního podzimu, Michal Medek. Střídání stráží. Čtyřiceti let za scénou však obecně dosáhne málokdo. To se musí začít opravdu ve dvaceti. Vojtěch Stříteský, litomyšlský patriot, to štěstí měl. Že by život přece jen byl náhoda…? Začal u festivalu nošením květin umělcům o generaci i o dvě starším. A v sobotu před půlnocí stál na pódiu společně s umělci o generaci mladšími, stejně jako oni s květinami v ruce.

******

Foto: Smetanova Litomyšl / František Renza a Daniel Jäger