PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Roman Hoza je známé jméno tuzemského klasickohudebního „rybníčku“, barytonista se však přesto k „první české roli zásadního charakteru“, jak sám říká, dostává až nyní. Bude jí Vok I. z Rožmberka v inscenaci Smetanovy opery Čertova stěna. Chystají ji v brněnské Janáčkově opeře, kde je pěvec více než dekádu členem ansámblu, a premiéra se odehraje 6. února. Tato produkce je hlavní motivací Hozova rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, ovšem povídání poskytuje komplexnější obrázek umělcovy osobnosti.

„Propojení zvířat a lidí na jednom jevišti připravovalo nejednu bezesnou noc kostymérům a scénografům.“

„V průběhu hry upletená dlouhá šála paní Revírníkové oddělila čas žití a odcházení.“

„Skutečnými královnami představení byly dvě hlavní protagonistky, Liška Bystrouška Kateřiny Kněžíkové a Zlatohřbítek Václavy Krejčí Houskové.“

Příhody lišky Bystroušky dne 21. září uvedlo Národní divadlo Brno jako jednu ze vzpomínek na jejich premiéru 6. listopadu roku 1924. Současné představení v brněnském Janáčkově divadle se vzácnými hosty, manžely Kateřinou Kněžíkovou v roli Lišky, Adamem Plachetkou v roli Revírníka a jejich dcerou Adélkou v roli Malé Bystroušky, je jednou z repríz původní inscenace z roku 2018.

„Nejprve se postarala o poslech návštěvníků Horňácká muzika Petra Mičky. Hudebníci hráli na autentické lidové nástroje.“

„Večerní program byl situován do Obory, ve které sice amfiteátr sužovalo nelítostné vedro, ale vynahradil to osvěžující stín mohutných, více než stoletých stromů.“

„Anglický pěvec Nicky Spence má pro tuto roli ideální hlasové dispozice. Vypjaté pasáže zpívá se samozřejmostí a zachovává si znělý témbr i v závěrečných výškách.“

Leoš Janáček žil sice v Brně, ale narodil se v Hukvaldech 3. července 1854. V sobotu 29. června 2024 se tam konaly velké oslavy, realizované v koprodukci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, Nadace Leoše Janáčka a České filharmonie. Památník, rodný dům a večer amfiteátr v oboře byly svědky setkání významných hostů, umělců a zvědavých hudbymilovných návštěvníků. A samozřejmě zněla Janáčkova díla.

„Filharmonici pod vlivem Hrůšovy invence a vedení vytvořili nádherně strukturovaný a dýchající hudební organismus.“

„Vroucnost v hlase Kateřiny Kněžíkové – a obdobná vroucnost nacházená dirigentem v orchestru – je znakem, který Smetanu od Wagnera odlišuje nejvíc.“

„Jeho sváteční opera vznešeně korunuje dobu národního obrození, ale úplně stejně důležité je to, že jeho hudba je i sama o sobě hodnotná a nádherná.“

Koncertní provedení Smetanovy opery Libuše se na Pražském jaru ukázalo být pravým festivalovým projektem. Jedinečným a ojedinělým, dokonce asi bezprecedentním, k tomu navíc umělecky skvostným. Jakub Hrůša s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a tuctem sólistů, v čele s Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli, připravil v úterý publiku v Rudolfinu mimořádně silný zážitek. Koncert byl nabit muzikalitou, hudební krásou a obrovskou energií. Právě takové interpretační činy dávají odkazu klasiků zásadní impulsy k novému oživení.

„Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba až desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat.“

„Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše a těším se na to, až stanu vedle těch úžasných pěvkyň, které Libuši zpívaly.“

„Smetanova hudba je mému srdci asi nejbližší z českých autorů a Libuše samozřejmě zastává výsostnou pozici naší národní opery.“

Za nejočekávanější projekt Pražského jara k Roku české hudby označují pořadatelé festivalu koncertní uvedení Smetanovy Libuše, naplánované na 28. a 30. května. Libuše zazní v Rudolfinu pod taktovkou Jakuba Hrůši v provedení České filharmonie s Pražským filharmonickým sborem. Titulní postavou bude Kateřina Kněžíková, Přemyslem Adam Plachetka. Stejný projekt je pak 16. června ještě na programu festivalu Smetanova Litomyšl ve skladatelově rodišti.

„Nová inscenace Rusalky na scéně Janáčkovy opery především není pohádkou pro děti.“

„Čeká-li někdo na kultovní árii Ježibaby Čurymury fuk, nebo na komické duo Hajný + Kuchtík, nedočká se.“

„Lesní žínky jsou tak jediným odlehčujícím prvkem inscenace.“

Opera Rusalka Antonína Dvořáka je českým hudebním klenotem. Operní režiséři nepřestávají hledat její účinný výklad. David Radok na brněnské scéně sáhl Rusalce až na dno duše a zbavil ji pohádkového nimbu. Tragická láska v neutrálních kulisách a podaná mistrovskými pěveckými i hereckými výkony, je kruté psychodrama. Nádherná Dvořákova hudba pod taktovkou Marka Ivanoviće je stále stejně nesmrtelná a sdělná.

„Zpěv Václavy Krejčí Houskové byl vždy osvěžením a pozornost posluchače tak po celou dobu koncertu nepolevila.“

„V Koncertní etudě C dur opět vynikla virtuozita Jitky Čechové.“

„Zůstane-li v posluchačích po koncertě touha po dalším poslechu, je to přece vynikající hodnocení.“

V obecném povědomí národa žijí velká díla Smetanova symfonického a operního repertoáru. Tituly jako Má vlast, Prodaná nevěsta, Libuše a několik dalších by mnoho dotázaných dovedlo vyjmenovat na první dobrou, což je jistě chvályhodné. Stejně tak chvályhodné je ale uspořádání koncertu, který obrací pozornost k mnohem komornějším, niternějším a méně známým Smetanovým skladatelským počinům, k jeho klavírní a vokální tvorbě. Takový byl i koncert 6. března 2024 ve Smetanově domě v Litomyšli.

„Martin Glaser a šéf opery Jiří Heřman připravili velké entrée ministru kultury Martinu Baxovi, aby společně, před zraky publika, stvrdili podpisem Memorandum o spolupráci.“

„Na jevišti seděli členové orchestru Janáčkovy opery a čekali na svoji příležitost se konečně ukázat v záři reflektorů, zatímco jindy jsou bezpečně ukryti v příšeří orchestřiště.“

„Zdá se, že Festival Janáček Brno 2024 má dobře našlápnuto a je se na co těšit, ta smršť světových Janáčkovských inscenací v hvězdném provedení, to v Brně ještě nebylo!“

Festival Janáček Brno je bienále, které bude realizováno v listopadu roku 2024, tedy v roce České hudby. Jeho „nastartování“ koncertem už v sobotu 4. listopadu 2023 však mělo své důvody. Byla odtajněna dramaturgie festivalu a jednotlivé tituly jdou již do prodeje a představitelé Národního divadla v Brně, kteří jsou organizátory, dostali dar od Ministerstva kultury – memorandum o spolupráci pro rok 2024 i 2026 a zajištěné financování. Tohle velkorysé startovné přijel stvrdit ministr kultury osobně.

„Oscilaci mezi životem ‚věčně blažených‘ a životem pozemských, trpících bytostí, vyjádřil skladatel niternou, instrumentálně barevnou a dynamicky kontrastní hudbou, která citlivě vyjadřuje básníkovy verše. Stěžejní úkol zde připadá sboru.“

„Mši C dur Ludwig van Beethoven pojal na tehdejší dobu velmi novátorsky, k nelibosti zadavetele, a dnes je právě tohle její největší hodnotou.“

„Koncert nabídl nejen svěží interpretaci klasické hudby, ale i ukázku hudebního mistrovství interpretů s pohlazením po duši.“

Svatováclavský hudební festival pokračoval koncerty mimo Ostravu a zavítal v pátek 8. září do Ludgeřovic. V tamním kostele zazněly skladby německých autorů, Schicksalslied – Píseň osudu Johannesa Brahmse a Mše C dur Ludwiga van Beethovena. Sólisty byli sopranistka Jana Sibera, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková, tenorista Tomáš Černý a basista František Zahradníček. Český filharmonický sbor Brno zpíval a Karlovarský symfonický orchestr hrál pod vedením dirigenta Ondřeje Vrabce.

„Vojtěch Stříteský je zárukou umělecké kvality a přiměřené zábavy. Ani letos nezklamal.“

„Posluchači vykoupili vstupenky přesto, že nevěděli, na co jdou.“

„Překvapením, důstojným a hodnotným, byl Vojtěch Dyk v roli zpěváka.“

Život je jen náhoda, přizvukovalo tisícihlavé auditorium protagonistům sobotního galakoncertu Smetanovy Litomyšle, kteří na pódiu uzavírali více než tříhodinový program chytlavou a moudrou písničkou od Voskovce, Wericha a Ježka. „Když zlaté rybky vyletí nad mraky, pak porozumíš, že je život jak voda, kterou láska ve víno promění, láska že je náhoda a bez ní štěstí není…“ Končil tak koncert nazvaný Čtyřicet let za scénou,…

„Dokonale vymodelované, věcnější, přesto působivé a sváteční provedení v tuzemsku milovaného díla, které je v rámci desítek či stovek zhudebnění stejného textu jedinečné a nádherné.“

„Pěvci byli v sólech každý výrazně ´svůj´, přesto působili a zněli dohromady vyrovnaně a krásně.“

„´Festival s geniem loci´, aby byl sám sebou, potřebuje auditorium na zámku jako nenahraditelnou podmínku.“

K festivalu Smetanova Litomyšl tradičně patří hudba českých klasiků a velká vokálně-instrumentální koncertní díla. Tedy i Dvořákova kantáta Stabat Mater, vzácný příklad duchovní tvorby. Váže se textem k velikonočním svátkům, ale zaznít může i kdykoli jindy, zvláště pokud je provedena tak, jak ji připravil dirigent Tomáš Netopil – nikoli jako primárně smuteční skladbu, ale jako kultivovanou, důstojnou, k rozjasněnému konci směřující sváteční a krásnou hudbu.

„Chuhei Iwasaki přistoupil k nastudování se svou, již tradiční precizností, ale tentokrát i s velkou pokorou.“

„Český filharmonický sbor Brno je schopen vytvořit obrovské napětí v místech, kdy je předepsáno pianissimo a zároveň se s jistotou pouští do velkých forte.“

„Orchestr zněl velmi plasticky, vyzněla zejména místa gradací do velkých dynamik.“

Velmi zdařilým provedením Dvořákova díla Stabat Mater ukončil 6. dubna orchestr Plzeňské filharmonie festival Smetanovské dny, který se konal v Plzni již počtyřiatřicáté. Ke spolupráci byl přizván Český filharmonický sbor Brno. Provedení řídil šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.

„Alcina byla zkomponována pro Händelovu první sezónu v Královském divadle Covent Garden v Londýně.“

„Árie je zasazena do mollové tóniny s disonantní harmonií a složitým rytmem, které odrážejí temnější a složitější povahu postavy.“

„Dovedné využití hudebních motivů, které odrážejí emocionální stavy postav, a nápadité kostýmy a scénografie, která se zdá být ideální rovnováhou mezi tradicí a modernou, dotvářejí pohlcující a fantastický svět opery.“

Barokní opera Alcina Georga Friedricha Händela, jej poslední představení v této sezóně, zaplnila v neděli 26. března do posledního místa vyprodaný sál brněnského Janáčkova divadla. Inscenace, která měla premiéru loni v únoru, vznikla v koprodukci Národního divadla Brno, Théâtre de Caen a Opéra Royal de Versailles, a to v režii Jiřího Heřmana a v hudebním nastudování Václava Lukse.  

„V duchu textu sympaticky lidová, ale pocitově ve vyhroceně svižných tempech ke škodě věci málo pastorální.“

„Takto bravurně by ji ovšem v Rožmitále pod Třemšínem na konci osmnáctého století nikdo nezahrál a nezazpíval.“

„Byla to Rybovka opravdu jiná. V chrámové akustice by neobstála.“

Českou filharmonii dirigoval v úterý v pražském Rudolfinu Václav Luks. Spoluúčinkoval jeho komorní sbor Collegium Vocale 1704 a čtveřice sólistů. Dvě mše vytvořily z programu monotematický koncert. Obě zazněly v rychlých tempech. Každá byla však jiná. Rybova Česká mše vánoční muzikálně hravá a Mozartova Korunovační mše C dur až dramaticky závažná.

„Naprosto uvěřitelně, na dřeň prožitě, v průsečíku realismu a divadelní stylizace, bez náznaku koncertních klišé.“

„Výsledkem bylo provedení díla neslýchaně poutavým způsobem, vzorovým, nedostižným.“

„V případě obou pěvců i pianisty komplexní umělecký výkon, který momentálně nemá v tomto díle konkurenci.“

Mimořádně intenzivní hodina, která zůstane v paměti na hodně dlouho, asi navždy… S takovým pocitem se neodchází z koncertu zdaleka pokaždé. Zážitek ze sobotního brněnského recitálu tenoristy Nickyho Spence, klavíristy Julia Drakea a mezzosopranistky Václavy Krejčí Houskové takovou sílu měl. Především díky téměř až poloscénickému ztvárnění Janáčkova Zápisníku zmizelého, stejnou měrou skvělého pěvecky i pianisticky.

„Do Waldsassenu byl k budování svatostánku povolán renomovaný pražský stavitel Abraham Leuthner.“

„Zaplněná parkoviště v okolí baziliky svědčila o tom, že Velký podzimní koncert vzbudil velká očekávání.“

„Koncert ve Waldsassenu, jehož slavnostní náladu ukončil v Čechách odlitý zvon, snad nejlépe symbolizoval jedinečnost a sílu umění, při němž podali ruce čeští a němečtí umělci.“

Zatímco Cheb byl od počátku pokládán za významné obchodní centrum Chebska, za jeho duchovní protipól byl vždy považován nedaleký klášter Waldsassen. Po mnoha peripetiích, jimiž prošel v době svého dlouhého, bezmála tisíc let trvajícího vývoje, se jeho část – nynější farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a Jana Evangelisty – stává dějištěm pravidelných koncertů, z nichž zejména varhanní recitály využívají tamější vzácné nástroje. Dne 6. listopadu se v této bazilice uskutečnil společný koncert českých a německých umělců.