V Plzni zazněla Stabat Mater Antonína Dvořáka
„Chuhei Iwasaki přistoupil k nastudování se svou, již tradiční precizností, ale tentokrát i s velkou pokorou.“
„Český filharmonický sbor Brno je schopen vytvořit obrovské napětí v místech, kdy je předepsáno pianissimo a zároveň se s jistotou pouští do velkých forte.“
„Orchestr zněl velmi plasticky, vyzněla zejména místa gradací do velkých dynamik.“
Velmi zdařilým provedením Dvořákova díla Stabat Mater ukončil 6. dubna orchestr Plzeňské filharmonie festival Smetanovské dny, který se konal v Plzni již počtyřiatřicáté. Ke spolupráci byl přizván Český filharmonický sbor Brno. Provedení řídil šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.
Antonín Dvořák se jako člověk, který věřil v Boha, s oblibou věnoval vokálně instrumentální tvorbě s duchovním tématem. Známe jeho zhudebnění Žalmu 149, oratorium Svatou Ludmilu, Mši D dur, Requiem a Te Deum. Opravdovým skvostem je i jeho první dílo s náboženským tématem, kantáta Stabat Mater, kterou napsal r. 1876, původně jako svůj 28. opus, ale která byla poprvé vydána r. 1881 u Simrocka v Berlíně jako Dvořákem změněný opus 58. Po tehdejších úspěších skladatele v Anglii vydala dílo také firma Novello v Londýně. Dvořák napsal dílo po tragickém zážitku úmrtí své dcerky Josefy.
Šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki se rozhodl, provést dílo bez přestávky. K nastudování přistoupil se svou, již tradiční precizností, ale tentokrát i s velkou pokorou. Orchestr připravil ke spolupráci se sólisty a smíšeným sborem vynikajícím způsobem. V díle obsažená četná místa samostatných výstupů dřevěných a žesťových hudebních nástrojů zazněla v naprosté intonační jistotě a dokonalé souhře. Celek podtrhl měkký zvuk smyčců. Orchestr zněl velmi plasticky, vyzněla zejména místa gradací do velkých dynamik.
Ke spolupráci byl přizván Český filharmonický sbor Brno, který již více, než 30 let vede sbormistr, dirigent, pedagog a skladatel Petr Fiala. Právě jemu počátek koncertu v Plzni patřil. Osobně mu k jeho životnímu jubileu popřála ředitelka orchestru Lenka Kavalová, ministr kultury Martin Baxa nebo radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče Eliška Bartáková. Pěvecký sbor v současné době hostuje např. na velikonočním festivalu v Salzburku. V Německu zase účinkuje ve Verdiho Requiem. Přizvání pěveckého sboru mělo velký vliv i na celkově výjimečném vyznění Dvořákova díla. Těleso je schopno vytvořit obrovské napětí v místech, kde je předepsáno pianissimo a zároveň se s jistotou pouští i do velkých forte. Samozřejmostí je přesná deklamace textu. Na několika málo taktech je tento sbor také schopen vytvořit obrovskou gradaci, což ve spolupráci s orchestrem vyznělo vynikajícím způsobem. V částech díla, kdy vystupuje sbor bez sólistů, zněl kompaktně, vyrovnaně, detailně interpretoval každou frázi. Naprosto úchvatně zněl pak v závěrečném Quando corpus morietur, kde je chvíli před koncem acapella.
K provedení byli přizváni renomovaní čeští sólisté. Vynikající sopranistka Alžběta Poláčková a suverénní mezzosopranistka Václava Krejčí Housková, kterou si mnozí posluchači pamatují z nedávného hostování v titulní roli Carmen v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. V jejím podání skvěle vyzněla např. 9. část pro sólový alt Inflammatus. Výborně vyzněl nejen v šesté části Fac, me vere tecum flere tenorový hlas Václava Vallona. Basový part ztvárnil Pavel Švingr. Jeho hlas by možná v některých místech vyzněl zřetelněji, kdyby se byl spolupracující orchestr schopen dostat v některých, Dvořákem pianissimo předepsaných místech, ještě do nižších dynamik. Tato okolnost rušila zejména ve čtvrté části Fac, ut ardeat cor meum.
Plzeňské provedení Dvořákova Stabat Mater se však celkově vydařilo.
*******
Foto: Filharmonie Plzeň / Jan Růžička
Příspěvky od Petr Novák
- Plzeňská filharmonie uspořádala koncert pro válečné hrdiny
- Nevšední švédský večer v Plzni
- Asrael v Plzni jako další z důkazů kvality tamní filharmonie
- Kdo přišel, nelitoval. Hudba na soutoku nabídla spojení vihuely a zpěvu
- Marian Lapšanský: Klavíristé, kteří se nevěnují komorní hře, dělají chybu
Více z této rubriky
- Václav Petr tradičně i moderně
- Pokus o zvěcnění opery. Evžen Oněgin v Liberci
- Sólistické zmnožení na závěr Dnů Bohuslava Martinů
- Hradecká Symfonie radosti aneb Jak jsem chtěl sedět čelem k dirigentovi
- Za dunění newyorského metra aneb S Pražským filharmonickým sborem v podzemí Carnegie Hall
- Trochu punkové, zcela uhrančivé. Orchestr Berg uzavřel sezónu s básněmi Egona Bondyho
- Premiéra Petra Wajsara v obležení klasiků
- Jiří Bárta a Terezie Fialová hráli Martinů v sále Martinů
- Světová třída. Česká filharmonie v Carnegie Hall, část druhá a třetí
- Afflatus Quintet přivítal advent