Písně. Menšinový, krásný a vzácný žánr
Koncertní písně jsou a zůstávají drahokamem. Je potřeba je interpretovat zasvěceně a poslouchat pozorně, jinak nedávají smysl. Jsou hudební poezií, svátečním okamžikem, vzácností. Basista Jan Martiník jim právě takto rozumí. Svým recitálem, na kterém se podílel u klavíru David Mareček, byl proto právem neokázalou ozdobou programu Smetanovy Litomyšle.

V pátek odpoledne ve Smetanově domě zpíval Jan Martiník Dvořákovy, Křičkovy a Smetanovy písně. Byl to nejprve výběr z dvojího zpracování veršů Vítězslava Hálka: z Večerních písní mladého Antonína Dvořáka a z Večerních písní Bedřicha Smetany. Hálkovy milostné básně postrádající erotický podtext zavedly vyzrálého umělce až k výrazovému apelu přesahujícímu rámec intimní lyriky směrem k hudbě určené národu.

Od Jaroslava Křičky slyšelo tuzemské publikum v posledních letech asi jediné dílo – komickou operu Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší, ve které mistrně propojil svět klasiky, operety a tehdejší zábavné hudby. Písňový cyklus Severní noci, který zazněl před přestávkou, představuje jiný svět – symbolistní ruský básník Konstantin Balmont vtělil do svých veršů impresionistické dojmy z barev a zvuků.
Originalita Dvořákových Biblických písní, zhudebňujících starozákonní žalmy v českobratrském překladu Bible kralické z konce 16. století, v kontextu dobové tvorby naprosto vyniká. Tím spíš, když je srovnáme s prvními třemi písňovými cykly programu, jejichž předlohou jsou lyrické verše soudobých básníků. Biblické písně vznikly z vnitřního popudu. Svými texty se obracejí k Hospodinu jako prosby i chvalozpěvy vycházející z mimořádně intimních a niterných nálad a ze skladatelovy upřímné zbožnosti. Cyklus napsal v Americe před Velikonocemi roku 1894, tedy pár měsíců po triumfu s Novosvětskou, a přece patrně v určité osobní krizi. Jan Martiník jimi završil recitál. Přednáší je skoro nevzrušeně, s klidem a bez patosu, přesto plasticky, niterně a velmi obsažně. Jeho měkký hlas dodává duchovním textům nevšednost, svátečnost, ale současně i pel romantického výrazu písňových cyklů s obvyklejšími světskými texty.
David Mareček, osvědčený manažer, ředitel České filharmonie, ale také nemálo obdarovaný pianista, je s Janem Martiníkem pěkně sladěn už delší dobu. Doprovázel i tentokrát měkce, velmi empaticky a pozorně.

————-
Čtěte také Rozhovor s Janem Martiníkem.
******









Foto: Smetanova Litomyšl / František Renza
Příspěvky od Petr Veber
- Láska mezi robotem a člověkem? Počátek románu?
- Dušičkový epilog festivalu Lípa Musica s Barborou Kabátkovou
- Múzy pana B. aneb Jan Bartoš a bílé křídlo
- Rakousko-uherský koncert Vídeňanů v Brně
- Vzorově mladistvé uvedení Divadla za branou Bohuslava Martinů
Více z této rubriky
- Múzy pana B. aneb Jan Bartoš a bílé křídlo
- Vzorově mladistvé uvedení Divadla za branou Bohuslava Martinů
- Děti se učily hrát baroko, jak se patří
- Ovace pro nestora. Richard Novák slavil pětadevadesátiny
- MenART podeváté. Stipendijní akademie zahájila další ročník a ocenila výjimečné pedagogy
- Setkání s hudbou vstoupilo do pomyslné dospělosti. S úspěchem!
- Kostel v Boleticích ožil projektem Hejl & Svatováclavský chorál
- Mnichovský operní festival a Deanova novinka
- Letní škola pro pedagogy ZUŠ má pilotní ročník za sebou
- Když školník zpívá, že láska je chemická reakce