Jaroslav Ježek jako autor písní pro Osvobozené divadlo a občas i pro někoho jiného. To je téma nové hudební show, kterou chystají Melody Makers na listopad do pražské Lucerny a která měla ve středu premiéru na Smetanově Litomyšli. Ještě se tam jednou opakuje. Je vcelku jedno, kdo to celé vymyslel, kdo je hlavní a kdo host, jak se o tom v jednu chvíli na oko vedla na pódiu vtipná pře. Ondřej Havelka a Adam Plachetka se střídají, vzájemně si mezi písněmi nahrávají a hodně také zpívají spolu, doprovázející muzikanti září v sólech i jako kapela. Je to hudebně víc než dobré a je to i zábavné.

Na slovní gagy, maskované trochou nesmělé rozpačitosti, je publikum u Ondřeje Havelky zvyklé a oceňuje je. Na parádní kompaktní a stylový zvuk i skvělá sóla jeho Melody Makers, muzikantů každým coulem, i na klaunské etudy přinejmenším dvou z nich je publikum už také naučeno a užívá si je. Nyní se v novém programu přidává barytonista Adam Plachetka, aby ozdobil koncert sólovým zpěvem a aby byl Havelkovi partnerem v duetech i v propojovacím slovu. Nesourodost dvojice tvořené operním pěvcem a zpěvákem a hercem, dokonale vystihujícím výrazovou i zvukovou autenticitu hudby první poloviny dvacátého století, je přiznaná a využitá, místy se naopak docela pěkně stírá.

Ondřej Havelka zpívá po svém, s neodolatelným napodobováním typických dobových manýr, jak je můžeme slyšet ze starých desek. Adam Plachetka se na mikrofon přizpůsobuje, ale nebojí se občas uplatnit i okázalejší tóny. Dodává v té chvíli meziválečnému repertoáru přesah, který však v nejmenším neruší. Už se ostatně před pár lety věnoval úryvkům, písním a hitům ze světových muzikálů, také je natočil, takže v Ježkově případě nejde o nic překvapivého, ani o něco jen a jen vypočítavého nebo nepatřičného.

Některé písně zazněly „jen tak“, některé měly vtipné úvody, jako třeba Stoprocentní muži, Tři strážníci, Šaty dělaj člověka, David a Goliáš nebo Nebe na zemi, mimochodem titulní na jejich společném novém CD. Havelka s Plachetkou se doplňují, v písních využívají dialogický přednes, ale v jiných má prostor jen jeden z nich. První potěšil pobaveným Vyznáním lásky nebo dekadentní písní z Vančurovy hry Jezero Ukereve, druhý sladkobolnou písní Svítá nebo humornou V domě straší duch. Neodolatelné bylo blues Proč nemohu spát, Tmavomodrý svět, Ezop… Dvě písně prezentoval Ondřej Havelka jako autorská aranžmá Petra Wajsara, zněly velice zajímavě, zvukově neotřele. Jednu zpíval sám, druhou jeho host.

Koncertní program má opravdové parametry show, je propracovaný, přirozeně plyne, má špičkové hudební kvality. Stojí vyrovnaně na charakteristickém stylu a projevu i humoru Melody Makers, navíc těží ze známého pěveckého hosta, který dovede vyklenout kantilénu, stejně jako předat rychle plynoucí text. Zaznívá v něm však i Ježkův efektně virtuózní Bugatti step, parádní číslo pianisty Miroslava Lacka.

Vyprodaná litomyšlská festivalová hala přijala celý program mimořádně vstřícně. Plachetka, už několikátým rokem rezidenční umělec festivalu, se postupně představuje v různých polohách. Ani tato mu není cizí, třebaže samozřejmě není tak zkušený bavič jako jeho hostitel. Slovo klasika k tomuto repertoáru patří zcela právem.

******

Foto: Smetanova Litomyšl / František Renza