PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hudba zní občas jako sofistikovaná komorní tvorba, místy skoro jako velký orchestr a převážně trochu jako cirkusový šraml.“

„Autoři scénické podoby přistoupili k námětu naprosto v souladu s hudbou, tou původní i tou upravenou.“

„Na jevišti se prolíná moderní tanec, pantomima a loutkové divadlo s prvky nového cirkusu, vyprávění vážných příběhů s poselstvím neseným legrací a nadsázkou.“

Přiblížit klasika a klasiku širšímu publiku je touhou mnohého umělce. V případě Bedřicha Smetany a jeho ikonické Mé vlasti se o to pokusilo Divadlo bratří Formanů společně s Dekkadancers a Českou filharmonií. Vzniklo historicky první taneční a loutkové zpracování „národního pokladu“. Divadlo doprovázené živou hudbou, vhodné i pro děti. Výsledek, jak ho mohlo poznat publikum na Smetanově Litomyšli, je nesmírně poetický, hravý, zábavný a barvitý, ale i moudrý. Přesný, nápaditý, vzhledem k záměru ideální.

„Jiří Teml je vnímán jako dvorní skladatel Kühnova dětského sboru .“

„Pro děti napsal nespočet skladeb, cyklů a písniček. Také tři opery.“

„Při třech koncertech se vystřídali všichni sbormistři. Jiří Chvála sbor umělecky vede od roku 1967.“

Jiří Teml oslaví 24. června devadesátiny. Jako dvorní skladatel Kühnova dětského sboru dostal při sobotním odpoledním koncertu tělesa v pražském Rudolfinu květiny a dárek. V programu zazněl za řízení dvaadevadesátiletého Jiřího Chvály jeho cyklus Šest písniček ze studánky a v podání těch nejmenších Kühňátek s Karolínou Řepovou předtím – v sousedství hudby Ilji Hurníka, Petra Ebena, Otmara Máchy, Jana Vičara, Lenky Pospíšilové a dalších autorů – také jeho Kolotoč a Cirkus rámus a s Veronikou Holcovou písnička Krtek.

„Akustické podmínky Národního hudebního fóra ve Vratislavi nemá smysl se sálem v Porubě srovnávat. I když na dané možnosti není špatný, pro dojem ze hry orchestru příliš příznivý není.“

„Narek Hakhnazaryan poskytl Dvořákovi ztišenou kantilénu, v pasážích na opačném výrazovém pólu však uplatňoval až příliš náruživosti.“

„Brahmsova Druhá symfonie, dílo šťastné letní pohody dnů trávených u jezera Wörthersee v Korutanech, je kompletně pozitivní.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka pokračoval ve čtvrtek koncertem orchestru NFM Filharmonia Wrocławska. Dirigoval Tomáš Netopil, prezident festivalu, sólistou byl mezinárodně proslulý arménský violoncellista Narek Hakhnazaryan. Program dvěma základními díly světového repertoáru připomněl umělecké i osobní přátelství Antonína Dvořáka a Johannesa Brahmse.

„Prague Philharmonia se dostavila v nápadně širším složení, než bývá obvyklé.“

„Tam, kde počítače suplují základní vklad invence, prý dochází ke vzniku děl, která nemají potenciál přetrvat.“

„Dnešní hudba nemusí být intelektuálským fetišem povýšené mysli.“

Sezóna se chýlí ke konci a s ní přirozeně i jednotlivé koncertní řady českých orchestrů. Platí to i o tělese Prague Philharmonia a jeho unikátním cyklu soudobé hudby, který je soustavně už přes dvacet let součástí činnosti organizace a který je v minimálně v českém kontextu ojedinělý. Žádné jiné tuzemské filharmonické těleso současné hudbě nevěnuje abonentní řadu. Speciální koncert ve Studiu 1 Českého rozhlasu přivítal velké množství umělců a také dramaturgyni Hanu Dohnálkovou. Kdo se chtěl setkat s přístupnou formou soudobé hudby, měl na „hudební talkshow“ s pány skladateli Karlem Havlíčkem a Vadimem Petrovem dorazit.

„Melodické primy v trombonech razantně zaklepaly na brány srdce a já jsem šel otevřít.“

„Michal Sedláček ztvárnil sólový part a do snů se mu nejspíš ještě několik dní budou drát jakési fantazijní příšery s čtvrttónovými kusadly.“

„Když se talent zkříží s pílí, odchází myšlenky marnosti o hudebním vývoji, který dokončen už jenom recykluje.“

Čtyři různí autoři, čtyři svébytné individuality. V Sále Martinů na pražské HAMU se 22. května uskutečnil koncert, který reprezentativním způsobem představil výtvory studentů Katedry skladby. Interpretovala totiž Prague Philharmonia, jediná tuzemská instituce soustavně se věnující soudobé hudbě ve svém abonentním cyklu, a když připočteme dirigentský vhled zkušeného Marka Ivanoviće, vychází, že studentské opusy šly prvně do světa povolanýma rukama popostrčené.

„Viklického hudba dokazuje, že jazz může být zakořeněný v národní identitě, a přesto překračovat státní hranice.“

„Jazz symbolizuje svobodu lidského ducha, který navzdory všem těžkostem přetrvává.“

„Dva póly Viklického tvorby jsou jazz a moravský folklór.“

U příležitosti oslav osmdesáti let ode dne, kdy nacistické Německo podepsalo kapitulaci a svět si mohl konečně oddechnout od zvěrstev druhé světové války, se na olomouckém Horním náměstí odehrál mimořádný koncert prostoupený pocitem svobody a vděčnosti. Olomoucký rodák a dnes již legendární jazzový pianista Emil Viklický spolu se svým triem završili letošní 68. ročník festivalu Olomoucké hudební jaro tak, že přivezli své obdivuhodné umění jazzu.

„Spolek Lieder Society si vytyčil nesnadný úkol, a to zpopularizovat u nás uměleckou píseň; bývá často neprávem opomíjena.“

„Většina místních kulturních institucí představuje svou novou sezónu na tiskových konferencích, případně vydáním katalogu a tiskové zprávy. Lieder Society se rozhodla jít jinou cestou.“

„Jejich prožitek a naprosté souznění s textem bylo něco, co mi u profesionálních zpěváků často chybí.“

Spolek Lieder Society reprezentovaný svými zakladatelkami Tamarou Morozovou a Monikou Jägerovou v podvečer 27. dubna představil svou novou sezónu. Zároveň se v Atriu na Žižkově ve třech krátkých hudebních blocích představili frekventanti Mladého salónu, koncertně-vzdělávací platformy spolku.

„Zajímavý vhled do kulturního niveau souvisejícího s luterskou církví.“

„Drudeho hudba slouží textu, plyne pokojně, vypráví, podporuje uvažování.“

„Text je civilní, ale přesto teologicky silně ukotvenou reflexí víry.“

Na Květnou neděli nastudovali hudebníci v saském městě Sebnitz, těsně přiléhajícím ke Šluknovskému výběžku, pašijové oratorium současného drážďanského autora Matthiase Drudeho. Program byl prvním v letošní koncertní sezóně Musik in Peter-Paul, kterou pořádá církevní komunita soustředěná kolem městského evangelického kostela.

„Nápaditý překlad plný krásných českých slov, od těch zastaralých, až po ta domácká, včetně perfektně vtipných větných hříček, vytvořil Ondřej Hýbl.“

„Pěveckým účinkujícím se podařilo diváky pobavit obdobným způsobem jako činohercům, ačkoli bylo zajímavé pozorovat rozdíly v jejich hereckých výrazových prostředcích, které spočívaly například v pevnosti gest a jejich nataktování.“

„Z pěveckých výkonů dominovala jednoznačně sopranistka Lucie Kašpárková s darem příjemně tmavé barvy hlasu doplněným o zvládnutou pěveckou techniku, která ji umožňovala plasticky pracovat s hlasem.“

Reprízy děl představení Tři tváře japonské komedie naladily v páteční podvečer 11. dubna návštěvníky brněnského klubu Leitnerka. Své komediální talenty představili herci a operní pěvci Divadla kjógen, souboru Ensemble Opera Diversa a Divadla Líšeň, kteří odehráli pět krátkých zábavně vypointovaných příběhů inspirovaných, jak název napovídá, japonskou divadelní formou kjógen.

„Z hudebního hlediska tvořil zvolený repertoár záměrný kontrast, kdy po uměřené, formalistické a intelektuální klasicistní formě nastoupil efektní realistický verismus s přímým útokem na posluchačovy emoce.“

„Orchestr od prvních taktů předváděl čistý, vycizelovaný, kultivovaný zvuk.“

„Výkony pěvců libereckého projektu lze označit za vzácně vyrovnané; ve všech třech případech pozorný divák získal přesně to, co od špičkového operního umělce očekává.“

V rámci pravidelných symfonických koncertů operního souboru libereckého Divadla F. X. Šaldy tam v sobotu a v neděli 15. a 16. března zazněla dvě díla, jejichž dramaturgickou spojnicí se stal rok 1794. V roli sólistů se představili pěvci Maida Hundeling, Luis Chapa a Jiří Rajniš, dirigoval Zbyněk Müller.

„Ztvárnění režisérky Jany Andělové Pletichové a dirigenta Marka Prášila učinilo z díla klasiku, ovšem za cenu nezachycení opravdu strhujících emocí.“

„Sopranistka Tereza Kavecká dosahuje zejména v závěru opery, v monologu i v posledním setkání s Borisem, značné intenzity.“

„Kátě Kabanové dává výrazovou sílu teprve skutečný symfonismus. A toho v sotva čtyřech desítkách muzikantů lze docílit jen stěží.“

Hned první večer Festivalu hudebního divadla Opera byl logickým převisem z Roku české hudby 2024. Slezské divadlo Opava přivezlo do Prahy svou inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Představení, zprvu nepříliš vzrušivé, vygradovalo nakonec k působivému vrcholu.

„Její pastorkyňa patří k nejzásadnějším top dílům… Když něco takového prosloví zkušení lidé z operního světa, nedovedu si představit lepší ohodnocení.“

„Pak se můžou dít zázraky. To je nádherný pocit, který do mého života přináší obrovskou smysluplnost.“ 

„Bylo by pro mě obtížné, kdybych měl naplňovat jen jakousi formální stránku své profese.“

Londýnská Královská opera Covent Garden hraje od 15. ledna do 1. února celkem šestkrát Janáčkovu Její pastorkyňu, v zahraničí uváděnou pod titulem Jenůfa. Dirigentem obnovené inscenace je Jakub Hrůša, který se v tomto divadle ujme na podzim funkce hudebního ředitele. Jenůfa je podle něj jednou z nejpravdivějších a nejsilnějších oper celého světového repertoáru. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o skladatelově mezinárodně nejproslulejším díle, o divadle a publiku i o sobě samotném.

„Na koncertě v zaplněném barokním kostele má Česká mše vánoční venkovsky, neprofesionálně, ale nadšenecky znějící podobu, s varhanami, housličkami, flétnou, klarinetem a tubou.“

„Podobu bez sólistů, vše zpíváno jen sborem; podobu pomalou, ne vždy ideálně ladící, a přesto vyzařující něco nenapodobitelného.“

„Venku je sníh a zima, a tak při východu z kostela místní odcházejícím nabízejí svařené víno.“

Je čtvrtý lednový den a přeshraniční hudební sdílení na Šluknovsku přivádí do kostela v Lipové provedení Rybovy České mše vánoční. Českých a německých zpěváků je spíše hrstka, muzikantů s nástroji ještě o něco méně, ale z kůru se přesto nese hudba. Skutečně autenticky. Takhle nějak, sousedsky nedokonale, musela znít i při úplně prvním rozeznění partů na Vánoce 1796 ve Starém Rožmitále na jihu středních Čech.

„Nálady se v jasných a charakteristických polohách střídaly, jak se střídaly žánry i skladatelská jména.“

„Filharmonie s Tomášem Netopilem – dvakrát na Silvestra a dvakrát na Nový rok – skvěle využila příležitost.“

„La valse Maurice Ravela je strhující oslava valčíku, ovšem naprosto jiného, než bývají ty novoroční vídeňské.“

Večer prvního dne roku 2025 patřil v pražském Rudolfinu Novoročnímu koncertu České filharmonie. Nesl se pod taktovkou Tomáše Netopila výhradně ve francouzském duchu, a to velmi půvabně. Bonusem byla pro publikum v sále i pro diváky přímého televizního přenosu neméně půvabná moderace Marka Ebena.

„Sbor s orchestrem Prague Philharmonia podaly pod vedením Lukáše Vasilka soustředěně elektrizující, napjatý a nepolevující výkon.“

„Dřízalova skladba je skvěle napsána, prochází odkazem adventních a vánočních písní a zpěvů nápaditě, poutavě.“

„Po všem jásání přichází opak – hudba se ztišuje do pokorné polohy využívající písňový text Jana Amose Komenského.“

Adventní koncert Pražského filharmonického sboru a orchestru Prague Philharmonia v sále na Žofíně přinesl ve čtvrtek nefalšovanou předvánoční náladu, a přitom nebyl ani trochu laciný. Program tvořila duchovní kantáta Gloria Francise Poulenca a Vánoční kantáta Jana Ryanta Dřízala. Ukázalo se, že se několik dnů před svátky docela dobře dá hudebně vystačit i bez „Rybovky“ a bez písně Narodil se Kristus Pán. Obecně nic proti nim, ale je dobré si je schovat opravdu až na Vánoce.

„Velice sympatické a vzhledem k oceňování operního režiséra vhodné bylo sice spíše náznakové, ale bezpečně přítomné herectví vystupujících pěvců.“

„Jan Simon komentoval dosud platný nedostatek, že totiž Kosky doposud v Čechách nerežíroval.“

„Ceremonii následně osvěžilo také důstojné slovo prezidenta České republiky Petra Pavla, které připomnělo světový dosah české klasické hudby.“

První režisér židovského původu, který kdy pracoval na wagnerovském, čili latentně antisemitském Bayreuthském festivalu, byl oficiálně oceněn. Barrie Kosky převzal Cenu Antonína Dvořáka, byť na pažbě dosud nemá zářez ve smyslu v tuzemsku podané režijní kreace. Ocenění, jehož smyslem je vyzdvihnout osobnosti a jiné subjekty za významné zásluhy na popularizaci české klasické hudby tak reflektuje výhradně zahraniční Koskyho činnost. Večer ve Španělském sále televizně přenášený uspořádala Akademie klasické hudby, jejímž hlavním každoročním počinem je festival Dvořákova Praha. Cenu Antonína Dvořáka Akademie uděluje od roku 2009.

„Tolik češtiny na prostranství před sochou otce Duffyho snad ještě neznělo.“

„Zespodu burácející metro, za námi policejní houkačky, všude přítomný ruch pobízející turisty k utrácení a obří reklamy.“

„Ne, že by se na taková vystoupení běžný Newyorčan hrnul.“

Share Love s Coca-Colou a stovky další blikajících billboardů s produkty na pochopitelně ten nejvýhodnější prodej čehokoli včetně zakrvavené pozvánky na nejsoučasnější horor se staly pro Pražský filharmonický sbor kulisami, ve kterých, vsadím se, jeho členové ještě nezpívali. Přesto provedení starých amerických písní o touze, lásce a naději aspoň na několik málo minut dalo zapomenout na to, že se nacházíte na místě největšího konzumu světa.

„Působí na pódiu zkušeně a zrale, absolutně sehraně.“

„Kvartet Kaprálové zazněl jako skvěle zvládnutá a vyspělá kompozice.“

„V případě Novákova kvartetu se souboru podařilo výrazově zpřítomnit nekonečnou hudební krásu.“

Sázkou na jistotu byl koncert Janáčkova kvarteta, zařazený do posledního dne festivalu Janáček Brno 2024. Nedělní odpolední program přilákal do ústředního prostoru secesní vily Löw-Beer početné publikum určitě i díky programu: figuroval v něm Leoš Janáček a záslužně i Vítězslav Novák a Vítězslava Kaprálová.

„Inscenace režiséra Ondřeje Havelky, dirigenta Jakuba Kleckera a výtvarníků Jakuba Kopeckého a Kateřiny Štefkové navazuje na historické české lidové divadlo, je proto barvitá a zábavná.“

„Zvoleným svěžím tempem navazuje na meziválečnou novou věcnost: mnohem více na neoklasicismus než na expresionismus.“

„Hledat silný příběh není ani nutné, ani možné. I proto Ondřej Havelka vygeneroval do akční smršti tolik milých detailů.“  

Národní divadlo moravskoslezské přivezlo v pátek na festival Janáček Brno svou zbrusu novou inscenaci opery Šarlatán od Pavla Haase, někdejšího Janáčkova žáka. Z odkazu autora, který zahynul v Osvětimi, představil ostravský soubor znovu objevované dílo. Díky vynalézavé režii Ondřeje Havelky a pod nerutinním dirigentským vedením Jakuba Kleckera se tak stalo v autorově rodném městě v životné podobě.

„Koncert je plný skoků, synkop a nesčetných dalších fines, do nichž je atraktivně oděno zřetelně vytvarované jádro skladby.“

„Chudák Martinů už neměl možnost vrátit se zpátky, já naštěstí ano… a využil jsem ji – teď žijeme s rodinou v Praze,“ říká Špaček.

„Jako přídavek vrhl Špaček do publika Funk The String, postupně až do krajnosti hratelnosti gradovaný, vysoce virtuózní kus pro sólové housle, který napsal houslista Alexej Igudesman,“

Bohuslav Martinů jako autor energické a virtuózní hudby – Druhého houslového koncertu a skladby s názvem Vřava. A v druhé polovině k tomu baladická a pohádková hudba v podobě Dvořákovy Polednice a Stravinského Ptáka Ohniváka, přičemž vliv Stravinského na ranou tvorbu Martinů je známou a slyšitelnou záležitostí… Takto zaokrouhlený byl první listopadové pondělí koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigenta Petra Popelky v pražském Obecním domě. Hvězdným sólistou se stal houslista Josef Špaček.

„Firma Bechstein si v Seifhennersdorfu vybudovala kromě své továrny také příjemný komorní sál.“

„Kdo jiný by měl ve zdejší VielHarmonii vystoupit než Nikol Bóková, která na křídlo této značky natočila už tři alba.“

„Za sedm let urazila kus poctivé cesty.“

Od rozlehlých Kytlic, proslulých tím, že tu mívaly chalupy osobnosti typu Miroslava Horníčka, Vlastimila Brodského či Táni Fischerové, je to sem, co by kamenem dohodil. Poklidný, na první pohled až ospalý Seifhennersdorf leží kilometr, možná dva za někdejší hranicí; dnes ji člověk protne, aniž by si toho všiml. Za svůj dlouhý název vděčí tento německý, přesněji saský, korektněji lužickosrbský městys tomu, že se skládá z pěti původně samostatných vesnic. I tak tu dnes žije jen kolem tří a půl tisíce obyvatel. Čím může být podobné osídlení zajímavé pro hudební festival takového významu a prestiže, jakým je po třiadvaceti letech své existence Lípa Musica?…

„Vivaldiho zahráli s vervou, zemitostí a hbitostí, která k jeho hudbě patří.“

„Sólového partu a nelehkých kadencí se Kružík zhostil způsobem na devětadevadesát procent hodným obdivu.“

„Dechová část filharmonie byla v zajímavě instrumentované Suitě B dur Richarda Strausse o třídu výše než smyčcová v Schulhoffově kompozici.“

Z roku 2020 je nositelem Ceny Jiřího Bělohlávka pro umělce do třiceti let, stal se šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno, od příští sezóny bude šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno… Robert Kružík však začínal jako violoncellista. A tak z nástroje po delší době pro jednou zase symbolicky sfoukl usazený prach a v Olomouci v úterý nejen dirigoval, ale také hrál.

„Spolek přátel hudebních talentů poprvé představil „Addu“ českému publiku 21. května 2018 na recitálu na Novoměstské radnici.“

„Mezi její závazky této sezóny patří návrat do norské Národní opery Bergen v roli Lucienne (Korngold: Mrtvé město) a debut v Bavorské státní opeře v Mnichově roli Druhé žínky.“

„V minulosti tato soutěž vyznamenala v různých kategoriích např. Jonase Kaufmanna, Dianu Damrau, Josepha Calleju, Asmik Grigorian, Lawrence Browleeho, Xabiera Anduagu či Pene Patiho.“

Byl to jeden z krásných podzimních večerů v Mnichově. Do Prinzregententheateru, který je jednou ze scén Bavorské státní opery, se sjelo nezvyklé množství hvězd světové opery, jejich manažerů, dirigentů, režisérů, korepetitorů i intendantů operních domů…

„Co na tom, že jsme zaznamenali pár nevyřčených tónů či úhozových nedostatků? Nora nás strhla svým prožitkem. Bude to však stačit na zázračné dítě a hvězdu internetu Anke Chen?“

„Evidentně skvěle padnoucí repertoár odkryl Celininu devízu brilantní perličkové techniky.“

„Není divu, že poslední akord spontánně vymrštil ze sedadel celou Dvořákovu síň. Zoja si však udržela koncentrovanou tvář. Ta se rozjasnila až při předávání cen.“

Zatímco některá česká města bojovala s povodní, v pražském Rudolfinu se 14. září odehrála zcela jiná bitva – o vítězství v interpretační soutěži pro mladé hudebníky zvané Concertino Praga. Na rozdíl od ničivého vodního živlu však bylo rudofinské utkání přátelské, plné skvělých výkonů a uměleckých zážitků.

„Zásluhou Karlovarského kraje se podařilo vrátit kulturní památce bývalou krásu.“

„Sympatický projev Tomáše Jamníka ozřejmil výběr skladeb i umělců.“

„Za doprovodu klavíristy Ahmada Hedara přednesla mezzosopranistka Bella Adamova Brittenovy Čtyři písně a bylo zřejmé, že mnohotvárný výraz, vystižení obsahu a pěvecké dispozice ji předurčují k tomuto repertoáru.“

Pro Atrium Císařských lázní byl vytvořen unikátní projekt koncertního sálu, který je navržen nejen pro hudební vystoupení, ale bude využíván také jako kino či divadlo, konference a přednášky, změnou na volný prostor se může stát tanečním sálem nebo nabídnout stoly pro slavnostní akce a večeře. 31. srpna jeho nové zvukové dispozice otestovali umělci tělesa Kukal Quartet, klavírista Ahmad Hedar, mezzosopranistka Bella Adamova a violoncellista Tomáš Jamník.