Klaudová a Netopil v barokním kroměřížském repertoáru
Na začátku pátého ročníku Letní hudební akademie Kroměříž a jejího doprovodného programu Hudební Kroměříž zazněl v pátek v Rotundě v Květné zahradě komorní program sestavený z barokní hudby. Hudba dvou z pěti zastoupených autorů měla zdroj v bohatém historickém notovém archivu uchovaném v kroměřížském Arcibiskupském zámku. Soubor vedl Tomáš Netopil s barokními houslemi, sólistkou byla Markéta Klaudová.
Jednak to byly sonáty Pietra Andrey Zianiho, Monteverdiho následovníka, jednak duchovní vokální skladba Stella Coeli extirpavit, kterou napsal raně barokní italský kněz a hudebník Bonifazio Graziani. Oba autoři patří mezi četná jména hudební historie, o nichž se obecně už moc neví. Kdokoli a kdykoli je připomene, činí dobře. Vokální sólistkou byla Markéta Klaudová, v minulých letech ještě frekventantka kroměřížské akademie ve třídě Kateřiny Kněžíkové, nyní už strmě zrající interpretka. Je schopná obdařit sopránový part čistým průzračným hlasem příjemně napjatým a pronikajícím do nejvyšších poloh, kultivovaně ovládaným ve výrazu, v ozdobách i v dynamice. Neméně objevné bylo zařazení instrumentálních skladeb Jeana-Marii Leclaira a Jeana-Françoise Dandrieua a pak samozřejmě i zapálené provedení závěrečné komorní kantáty Le Retour de la Paix (Návrat míru), slavnostního dílka z pera Michela Pignoleta de Montéclair, autora z přelomu 17. a 18. století.
Koncert byl ovšem zajímavý nejen repertoárem, ale také složením pětičlenného barokního souboru Collegium Colloredo, symbolicky nesoucího jméno prvního olomouckého arcibiskupa. Sešli se v něm totiž cembalistka Barbara Maria Willi, loutnista Karel Fleischlinger, violoncellistka Petra Čadová Machková a u pultů houslí Jana Chytilová Anýžová a Tomáš Netopil. Zakladatel a umělecký garant letní akademie, dirigent s minulostí houslisty, se čím dál víc a vážněji, ovšem i tak spíše jako koníčkem, zabývá hrou na barokní housle. Znělo to – jemu i jim všem dohromady – velmi energicky a s jistotou, ve zvuku přiměřeně syrově, dravě a obnaženě, celkově zaujatě a neakademicky. I když se na historicky poučenou interpretaci staré hudby ve smyčcových nástrojích akademie nezaměřuje, byl to – jako doplňkový bonus naplněný pohodovou profesionální muzikalitou – velmi zajímavý večer.
Foto: LHAK
Příspěvky od Petr Veber
- Klasika v souvislostech (82)
Jubilea pražského Rudolfina - Pohledem Petra Vebera (62)
Sir Simon - Klasika v souvislostech (81)
Giovanni Pierluigi z městečka Palestrina - Martin Glaser: Pražské Národní divadlo? Oproti brněnskému nepoměrně robustnější instituce, spojená s mimořádným společenským očekáváním
- Káťa Kabanová tak trochu komorně
Více z této rubriky
- Káťa Kabanová tak trochu komorně
- Jakub Hrůša: Jenůfa je v Londýně součást společné kultury, ne exotika
- Jaká byla nejsevernější Rybovka letošních Vánoc
- Novoroční koncert aneb Jak Camille Saint-Saëns zkazil filharmonikům Silvestra
- Pražský filharmonický sbor vykročil z adventu do vánočních dnů
- Cena Antonína Dvořáka v dobrých rukou. Rýsuje se Koskyho české angažmá?
- Na Times Square s Pražským filharmonickým sborem i nahým kovbojem
- V České národní budově na Manhattanu jiskřilo
- Janáček, ale i Novák a Kaprálová. Janáčkovo kvarteto dělalo osvětu
- Sobota se studenty brněnské JAMU