„Rejchova skladba měla pod taktovkou Radka Baboráka uměřenost i vzruch, ušlechtilost a vznešenost.“

„Ondřej Brousek napsal vděčnou hudbu, ve které se neustále něco děje a která se opravdu dobře poslouchá.“

„Beethovenův Houslový koncert vyzněl bez pochybností – přesto, že suchá akustika sálu nezaoblila a neskryla nic.“

Cyklus Rok na 4 doby pokračoval v Mladé Boleslavi v pondělí ambiciózním projektem – Beethovenův Houslový koncert tam přednesl Josef Špaček a zazněla také současná kompozice z pera Ondřeje Brouska, ve které byli sólisty Miroslav Sekera a Ivana Dohnalová-Švestková. Dějištěm koncertu se stalo Škoda Muzeum. Byla to další příležitost pro vystoupení orchestru Radka Baboráka, který od loňska aktuálně nese název Ukrajinsko-Česká Sinfonietta.

Strohý sál L&K Fórum v Muzeu Škoda pojme několik stovek lidí, byl zaplněn a publikum připravilo hudebníkům vstřícné, uznalé a v závěru až bouřlivé přijetí. Program byl zvolen šťastně a šikovně. Ouvertura C dur Antonína Rejchy, proslulého pařížského pedagoga, připomněla, že byl v mládí Beethovenovým přítelem a že se vlastním způsobem a po svých cestách vypracoval v dobrého a respektovaného autora. Měla pod taktovkou Radka Baboráka dostatečnou uměřenost i vzruch, ušlechtilost a vznešenost.

Ondřej Brousek je celebritou nejen jako herec, ale také díky svému angažmá v populární kapele Monkey Business. Jako autor „vážné“ hudby sáhl v Sinfoniettě La Petite Joie (Malá radost – a nebo snad i Malá potěšeníčka, jak to volně v krátkém úvodním slově přeložil Radek Baborák) k vyjadřování blízkému nejvíc asi neoklasicismu. Harfový part, svěřený Ivaně Dohnalové-Švestkové, je i vzhledem k povaze nástroje více vrostlý do struktury skladby; sólový klavírní part, který byl úkolem pro pianistu Miroslava Sekeru, místy vystupuje a vyniká výrazněji. Jde o košatě a nestále vpřed plynoucí hudbu, staccatovou, hravou, vtipnou, plnou různých epizod svěřených nástrojům v orchestru i nepřeslechnutelných expozé obou sólistů. Čtyři věty půlhodinové skladby (živé Vispo Agile, pomalé Andantino, výrazně rytmizované Tempo di Bolero a dvojlomné finále Lento quietamente. Allego assai) jsou pěkně vyprofilované a odlišené, jde o vděčnou hudbu, ve které se neustále něco děje a která se opravdu dobře poslouchá. Nejde v ní ani tak o interpretační nuance jako o celkový náboj, který jí dirigující Radek Baborák dokázal přesvědčivě vtisknout.

Houslový koncert Ludwiga van Beethovena je arcidílo klasické hudby, v podobném prostředí a při podobné příležitosti slýchané asi zřídka. Josef Špaček, letos ještě stále „teprve“ šestatřicetiletý, byl jedno desetiletí nejmladším koncertním mistrem České filharmonie a nyní rozvíjí sólovou a komorní dráhu, hodnou úcty a obdivu. Byl jako vždy usměvavý a bezchybný. Beethovenovu průzračnou hudbu obdařil lahodným zvukem, čistou lyrikou a neselhávající spolehlivostí a přesností. Dílo takto bez jakýchkoli pochybností vyznělo přesto, že suchá akustika sálu nezaoblila a neskryla nic. Koncert v mladoboleslavském Muzeu měl, přes rozměrnost sálu, zvukovou atmosféru blížící se akcím Vážného zájmu, programům odehrávajícím se u někoho doma. Až takovou blízkost hudebníků mohli lidé v publiku vnímat. Ta nejlepší hudba z první ruky, kultivovaně hrající orchestr s každým jednotlivým hráčem a s přátelským dirigentem jako na dlani, vrcholné umění mezinárodně rozkročeného sólisty doslova nadosah. O přestávce s možností korzovat v předsálí mezi vystavenými auty. Dobrá alternativa k historickým sálům. Ve městě, jehož charakter určuje automobilka, alternativa zcela stylová.

*******

Foto: Cyklus Rok na 4 doby

Facebook X E-mail WhatsApp