„Dvořákovy Symfonické variace vyzněly v dirigentově pojetí docela neotřele téměř jako baletní suita.“

„Elgarovy Variace Enigma byly jednoznačným důkazem dirigentova širokého zázemí a způsobilosti, stejně jako i potenciálu souboru.“

„Vrabcův první koncert v čele Karlovarského symfonického orchestru byl koncipován bez známky bezmyšlenkovité povrchnosti.“

Karlovarský symfonický orchestr má nového šéfdirigenta Ondřeje Vrabce. Při začátku 188. sezóny řídil těleso ve svém prvním programu, tvořícím zároveň úvod Dvořákova karlovarského podzimu. Sestavil ho nápaditě z hudby Leoše Janáčka, Edwarda Elgara a Antonína Dvořáka, jehož odkaz má k hudebním tradicím města velmi blízko.

Inaugurační koncert Ondřeje Vrabce v čele Karlovarského symfonického orchestru byl ve středu v druhém týdnu září v sále Grandhotelu Pupp, před zhruba čtyřmi stovkami posluhačů, důstojnou uměleckou oslavou začátku nové etapy, do které třiačtyřicetiletý hudebník chce a evidentně dokáže přinést hodnotné podněty i jasné nároky. Z české hudby vybral proměnlivě barvitou, hravou i výbušnou suitu z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky. Řada reminiscencí na charakteristické a krásné okamžiky jevištního díla byla pro těleso svými rytmy, artikulací, košatostí a rozličnými náladami zdravě povzbuzující výzvou; nicméně hymnicky vyznívající středobod suity, skutečná apoteóza, vše spolehlivě zastřešil. Druhým dílem tuzemského původu byly Symfonické variace Antonína Dvořáka, zejména ve srovnání s jeho nejhranějšími symfoniemi příjemně neoposlouchané. V nejhravějších motivech a protihlasech by se na pár místech dalo najít ještě víc rozverné lehkosti a nadhledu, ale celek působil velmi kultivovaně. Symfonické variace vyzněly v dirigentově pojetí s pěkným tempovým plánem nikoli jako formální a závažný sled různých zpracování jedné české písňové melodie, ale docela neotřele téměř jako baletní suita, jako řada nápaditých výjevů, stylizujících příjemně znějící taneční prvky.

Po přestávce přišly na řadu jiné orchestrální variace, slavné dílo anglického klasika Edwarda Elgara. Jejich název Enigma odkazuje k tomu, že plně neexponují své téma a že navíc skrývají v názvech, vyjádřených iniciálami, hádanky. Ty byly ale dráždivé ještě tak pro autorovy současníky. My slyšíme a vnímáme skvělou partituru z pera uměřeného romantika, ve které zaznívá nejprve sled nedlouhých, někdy i úsporných epizod, ale po centrální nekonečně krásné, chytlavě rozezpívané variaci přichází na řadu víc a víc lyriky i postupná gradace, směřující k efektnímu vrcholu, podpořenému dokonce varhanami. Elgarova promyšleně vystavěná, opravdu dobře a zajímavě zahraná skladba byla jednoznačným důkazem dirigentova širokého zázemí a způsobilosti, stejně jako i potenciálu souboru.

Ondřej Vrabec je nejen oceňovaný dirigent, ale už dvě desetiletí také sólohornista České filharmonie a k tomu vyhledávaný komorní hráč a respektovaný pedagog hlavního oboru na Akademii múzických umění v Praze. Je absolventem Pražské konzervatoře, kde studoval hru na lesní roh u Bedřicha Tylšara a dirigování u Vladimíra Válka, Hynka Farkače, Miriam Němcové a Miroslava Košlera, a Akademie múzických umění, kde byli jeho profesory především Radomil Eliška, František Vajnar a Jiří Bělohlávek. Vrabcův první koncert v čele Karlovarského symfonického orchestru byl koncipován bez známky bezmyšlenkovité povrchnosti. Stejně tak dobře vyzněl. Jako zřejmé osvětlení dostatečného smyslu existence souboru i záruka spolehlivého pokračování jeho práce, hodnotné a v regionu nezastupitelné.

*******

Foto: Petr Veber, Karlovarský symfonický orchestr