Smetanovy Dvě vdovy i na trávě jako krásná, kultivovaná klasika
Nedělní odpoledne na přelomu divadelních prázdnin a nové sezóny, srpna a září a léta a školního roku patřilo i letos akci Opera v Šárce. Klasika se v někdejším přírodním amfiteátru na okraji Prahy hrála v naší době už sedmnáctým rokem, na řadu přišla lyrická komedie Dvě vdovy od Bedřicha Smetany. Ti nejlepší tuzemští sólisté, přesně obsazení do rolí, k tomu bohaté kostýmy, funkční režie a dobré zvučení, to vše – spolu se sezením na trávě – vytvořilo i tentokrát atmosféru neopakovatelné události pod širým nebem.
Dvě vdovy jsou rozkošnou hrou. Bedřich Smetana nenechal salonní konverzační téma sklouznout k operetnímu klišé, i když i operetě by námět slušel. Bezstarostnější Karolina lstí a s úsměvem pomůže sestřence, která ovdovění prožívá mnohem konvenčněji, k tomu, aby se uvolnila a otevřela se lásce; dávné a trvající lásce toho, který se, zoufalý, dostane do její blízkosti tím nejkomičtějším i nejdojemnějším možným způsobem, ale je odmítán… Rozverná opera v polovině nápadně zvroucní a dobere se takových hudebních krás a emotivních situací, které mohou patřit ve Smetanově odkazu právem k těm nejobdivovanějším.
Jana Sibera jako cílevědomá a inteligentní Karolina pěvecky i herecky excelovala, Dana Burešová byla v úloze zdrženlivější Anežky krásně opravdová a do duše postavy zmítané protichůdnými city dala nahlédnout s velkou naléhavostí. Aleš Briscein obdařil jejího nápadníka emotivně posazenými omamnými kantilénami a František Zahradníček zahrál hajného Mumlala jako postavu opery buffo, důležitou i zábavnou. Od dirigenta Jana Chalupeckého vycházely podněty, které dávaly celému představení emoce, energii i spád…
V neděli odpoledne bylo v Praze slunečné a hodně teplé počasí, orchestr, sbor a sólisté z Národního divadla hráli a zpívali profesionálně i s radostí… a posluchači, prý jich bylo na osm tisíc, si užili jedinečné okamžiky na hraně mezi divadelním představením, procházkou do lesoparku, rodinnou sešlostí, piknikem v sadu a manifestací pospolitosti. Pivo, limo a párky jako někde na koupališti, tu a tam hovor, hemžení dětí a psů… nic z toho ale nepřekáželo soustředěnému poslechu většiny přítomných. Představení v Šárce nejsou ani trochu snobská, je to lidová zábava, ale kultivovaná. Vůbec nijak laciná nebo odbytá. Obě dámy z Originálního hudebního divadla Praha, Jana Divišová a Renée Nachtigallová, které za tradičním operním svátkem spolu s Prahou 6 stojí, zaslouží za organizaci i umělecké uchopení opět uznání a poděkování.
Foto: autor
Příspěvky od Petr Veber
- Il canto amoroso. Hra a souhra sopránu a flétny
- S Paavem Järvim jako na fotbale
- La Scala, Dvořák, Rusové a Verdi aneb Italové v Praze
- Jaká bude akustika Vltavské filharmonie? Pokračují měření na modelu
- Skvělý Šostakovič a poctivý Dvořák. Čeští filharmonici vstoupili do další sezóny
Více z této rubriky
- MenART podeváté. Stipendijní akademie zahájila další ročník a ocenila výjimečné pedagogy
- Setkání s hudbou vstoupilo do pomyslné dospělosti. S úspěchem!
- Kostel v Boleticích ožil projektem Hejl & Svatováclavský chorál
- Mnichovský operní festival a Deanova novinka
- Letní škola pro pedagogy ZUŠ má pilotní ročník za sebou
- Když školník zpívá, že láska je chemická reakce
- Opera a opereta v tropech aneb Dvakrát bravo Brňákům
- Kroměřížské premiéry
- Není malých koncertů. Maayan Licht, Katta, Kněžíková a Nejtek
- Inscenace zrcadlící to nejhorší v nás a životní výkon Kateřiny Kněžíkové