9. červen

Svátek má Stanislava.

2013 – zemřel Bruno Bartoletti, italský operní dirigent (narodil se 10. června 1926). Působil od konce 50. let celé půlstoletí v Lyrické opeře v Chicagu, kde byl v letech 1964 až 1999 uměleckým ředitelem a šéfdirigentem a pak ještě do roku 2007 emeritním uměleckým ředitelem. Dirigoval tam na šest set představení 55 oper, včetně americké premiéry Brittenova Billyho Budda v roce 1970 a světové premiéry Ztraceného ráje Krzysztofa Pendereckého v roce 1978. V letech 1965 až 1973 pracoval také v Teatro dell’Opera di Roma a v letech 1985 až 1991 na festivalu Maggio Musicale Fiorentino ve Florencii.

2000 – zemřel Gwynne Edwards, velšský violista a pedagog (narodil se někdy v roce 1909). Působil v orchestru BBC Symphony Orchestra a od roku 1947 jako hlavní violista v London Symphony Orchestra. Později spolupracoval například s Royal Philharmonic Orchestra a věnoval se komorní hudbě, hrál například v kvartetech Quartet Pro Musica a Virtuoso Ensemble. Roku 1953 vedl violovou sekci během korunovace královny Alžběty II. Spolupracoval například i s Barbrou Streisandovou, Frankem Sinatrou, Tomem Jonesem a Bing Crosbym. Také se věnoval pedagogické činnosti, mezi jeho žáky patřil například John Cale. Skoro čtyři desetiletí byl profesorem hry na violu a komorní hudby na Royal Academy of Music.

1991 – zemřel Claudio Arrau, chilsko-americký klavírista (narodil se 6. února 1903). Je považován za jednoho z nejlepších klavíristů 20. století. K jeho širokému repertoáru patřily skladby od barokních až po moderní skladatele. Jako zázračné dítě měl první koncert už v pěti letech, v Santiagu byl hned přijat na konzervatoř a dostal stipendium od chilské vlády, aby studoval hudbu v Berlíně. Jeho učitelem byl Martin Krause, jeden z posledních žáků Ference Liszta. Ve dvanácti dokázal zahrát Lisztových dvanáct Transcendentálních etud, považovaných za jedny z nejtěžších klavírních skladeb. V letech 1919 a 1920 získal Lisztovu cenu, v říjnu 1923 debutoval v Carnegie Hall. V roce 1925 se stal profesorem na Sternově konzervatoři v Berlíně, mezi jeho žáky patřili např. Garrick Ohlsson a Karlrobert Kreiten. V Praze v roce 1958 odehrál dva koncerty v rámci Pražského jara. Ještě v osmdesáti pěti letech hrál asi stovku koncertů ročně a jeho repertoár zahrnoval skoro osm desítek samostatných programů. K jeho nejvýznamnějším nahrávkám patří kompletní klavírní tvorba Roberta Schumanna, ale slavné jsou i záznamy děl Beethovena, Mozarta, Brahmse, Liszta, Chopina či Debussyho. Těsně před svou smrtí pracoval na nahrávkách celého díla Johanna Sebastiana Bacha pro klávesové nástroje.

1987 – zemřela Monique Haas, francouzská klavíristka (narodila se 20. října 1909). Její styl hry oceňovali mj. Henri Dutilleux, Francis Poulenc a Paul Hindemith. Vystupovala jako sólistka i komorní hráčka. Její repertoár dosahoval od Bacha až po Messiaena a proslavila se nahrávkami hudby 20. století. V roce 2006 vydala firma Deutsche Grammophon všechny nahrávky Haasové na osmi CD. S výjimkou Roberta Schumanna a Chopinových etud ale, podobně jako mnoho jejích tehdejších kolegů, odmítala hrát hudbu romantiků. Později začala vyučovat na pařížské konzervatoři a na Mozarteu v Salcburku. Studovala na pařížské konzervatoři klavír u Josepha Morpaina a Lazara Léviho, komorní hru u Charlese Tournemirea, harmonii u Suzanne Demarquez a dějiny hudby u Maurice Emmanuela. Kromě toho chodila na soukromé hodiny k Rudolfu Serkinovi, Robertu Casadesusovi a George Enescuovi. Za manžela měla rumunsko-francouzského hudebního skladatele Marcela Mihalovici.

1914 – zemřel Jan Sobek, klarinetista a skladatel českého původu (narodil se 30. dubna 1831). Většinu své tvorby věnoval klarinetu. Komponoval koncerty, sonáty, fantasie na operní motivy apod. Mnoho z jeho skladeb se ale nedochovalo. Za jeho nejlepší díla jsou považovány dechové kvintety uváděné dodnes. Vystudoval klarinet a skladbu na Pražské konzervatoři. Úspěšně koncertoval po celé Evropě a současně padesát let působil jako první klarinetista orchestru Královského divadla v Hannoveru. Byl i vyhledávaným učitelem.

1912 – zemřel Ferdinand Heller, skladatel, sbormistr a pedagog (narodil se 21. června 1824). Spoluzakládal a řídil pěvecký sbor Hlahol. Spolu s Karlem Linkem složil salonní tanec Česká beseda. S Bedřichem Smetanou založil a později samostatně vedl hudební ústav. Vedle toho vyučoval od roku 1868 zpěv na Vyšší dívčí škole, na Akademickém gymnáziu a na Učitelském ústavu. Byl také ředitelem svatovítského hudebního spolku. Jeho tvorba vychází z českých lidových písní. Napsal i Praktická cvičení ve zpěvu a Praktickou školu pro violoncello.

1911 – narodila se Eva Vrchlická mladší, tanečnice a choreografka, členka baletu Národního divadla v Praze (zemřela 6. listopadu 1996). Měla angažmá postupně v divadle Rokoko, v Národním divadle v Praze, v Pražském dětském divadle Míly Mellanové, v Divadle na Vinohradech, v Divadle města Žižkova, v Divadle filmového studia Praha, u Čs. cirkusů a lunaparků a varieté. Později následovala třetího manžela Otomara Korbeláře a působila v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, v divadle na Kladně, kde asistovala v režii manželovi, který zde byl rok i ředitelem divadla, hercem a režisérem, a v Ústředním divadle československé armády. Vystupovala v mimických a činoherních rolích a spolupracovala choreograficky i na činoherních inscenacích, zejména s režisérem Františkem Salzerem. Její dcerou z prvního manželství je Eva Košlerová, dramaturgyně, redaktorka a autorka pohádkových her vysílaných v rozhlase i televizi.

1865 – narodil se Carl Nielsen, dánský dirigent, houslista a skladatel (zemřel 3. října 1931). Patří mezi nejznámější a jednu z nejdůležitějších osobností dánské hudby, proslul hlavně svými šesti symfoniemi. Výjimečné a známé jsou i jeho sólové koncerty pro housle, klarinet a flétnu, opery Saul a David a Maškaráda a několik dalších kusů. Už jako osmiletý hrál v amatérském orchestru na housle, učil se hrát i na trubku a složil první skladbu, polku pro housle. Byl přijat na kodaňskou konzervatoř, kde se stal jeho přítelem Niels Wilhelm Gade. Spolupracoval s Kodaňskou hudební společností.

1865 – narodil se Albéric Magnard, francouzský skladatel (zemřel 3. září 1914). Jeho styl bývá někdy přirovnáván k Brucknerovi. Na Pařížské konzervatoři studoval kontrapunkt u Théodora Duboise, skladbu u Julese Masseneta a instrumentaci u Vincenta d’Indyho a pod jeho vedením zkomponoval své první dvě symfonie. Stal se profesorem kontrapunktu na soukromé hudební vysoké škole Schola Cantorum nedlouho předtím založené d’Indym. Opusovými čísly opatřil pouze dvacet dva svých skladeb, mnoho jich bylo zničeno za 1. světové války, kdy zůstal ve svém domě, aby chránil majetek, ale při obraně byl zabit a dům vypálen. Je pohřben v Paříži na hřbitově Passy.

1810 – narodil se Otto Nicolai, německý skladatel a dirigent, zakladatel orchestru Vídeňských filharmoniků (zemřel 11. května 1849). Nejvíce ho proslavila jeho operní verze Shakespearovy komedie Veselé paničky windsorské (Die lustigen Weiber von Windsor) z roku 1847. Jeho dílo obsahuje ale i několik dalších oper, hudbu pro samozpěvy, díla pro orchestr, pěvecký sbor, ansámbl a pro sólové nástroje. Už v osmi letech dokonale ovládal hru na klavír. V Berlíně studoval u Carla Friedricha Zeltera. V roce 1831 napsal svou první symfonii a několik koncertů, což mu zajistilo několik prestižních funkcí. Začal vynikat jako varhaník v Římě, dirigent ve Vídni a ředitel opery v Berlíně. V hlavním městě Rakouska začal zavádět pořádání filharmonických orchestrů, které jsou považovány za původ jednoho z největších světových orchestrů, Vídeňských filharmoniků, čímž se Nicolai stal jejím zakladatelem.