PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Umělecké kvality Arkadije Volodose jsou natolik výjimečné, že je mnoha hudebními kritiky považován za následovníka legendárního Vladimira Horowitze.“

„Pro Schumannův cyklus Tance Davidovců je Volodos naprosto ideálním interpretem.“

„V Lisztově třinácté Uherské rapsodii umělec prokázal, že nemá žádné technické limity.“

Na závěrečném koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného ve čtvrtek 15. listopadu vystoupil ve Dvořákově síni Rudolfina Arkadij Volodos, jeden z nejproslulejších soudobých světových pianistů. Program svého recitálu sestavil z děl tří nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu: Franze Schuberta, Roberta Schumanna a Franze Liszta. Za zmínku určitě stojí skutečnost, že hrál na Steinwaye se speciálně upravenou klaviaturou.

„Není úplně běžné být přítomen koncertu dokonalému od začátku do konce.“

„Pražský katedrální sbor podal skvělý výkon a sólisté podali Recordare tak výborně, jako by hudba vznikala a plynula z nebeských výšin…“

„Pražští komorní sólisté v čele s Radkem Baborákem opět prokázali svoje mistrovství a virtuozitu.“

V úterý 11. listopadu posluchači zcela zaplnili kostel sv. Anežky České na pražském Spořilově, aby si poslechli Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Pražští komorní sólisté spolu s Pražským katedrálním sborem, sólisty Barborou Pernou, Karlou Bytnarovou, Ramanem Hasymau, Jiřím Brücklerem, varhaníkem Alešem Bártou a skladatelem Jiřím Trtíkem zde připravili koncert ke Dni válečných veteránů Pocta hrdinům; koncert byl s úctou věnován obětem a hrdinům všech válek.

„Redutu zaplnili příznivci soudobé hudby a koncert zahájil ředitel festivalu Marek Keprt krátkým proslovem, v němž mimo jiné upozornil na jedinečnost programu, v němž zazní tři premiéry.“

„Naprostou novinkou večera byla kompozice od přítomného skladatele Františka Chaloupky.“

„Skladba začala velmi nenápadně klidným, skoro až neslyšným ševelením smyčcových nástrojů. Tak tichým, že by bylo slyšet spadnout špendlík.“

Již tradičně patří závěrečný koncert festivalu soudobé hudby MusicOlomouc Moravské filharmonii Olomouc. Nejinak tomu bylo během letošního sedmnáctého ročníku, který nesl podtitul Keyboards. Ve čtvrtek 13. listopadu se završil večerem plným premiér.

„Člověk může dál tvořit, hledat, vzpomínat, i když se realita kolem mění rychleji, než stačíme upřemýšlet.“

„Zejména v úvodu se zvuk klavíru sálem nenesl svobodně, ale s patrným tlakem.“

„Výsledkem byly jisté, řemeslně kvalitní pasáže, ale méně toho živelného, organicky a měkce narůstajícího tahu, který je u Rachmaninovovy hudby tolik žádoucí a jedinečný.“

Čtvrteční večer v ostravském Vesmíru nabídl dramaturgicky velmi podnětný program. Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením britského dirigenta Martyna Brabbinse uvedla dvě výrazně odlišná díla: Leonardem Bernsteinem komponovanou Symfonii č. 2 „Věk úzkosti“, inspirovanou stejnojmennou básní W. H. Audena, a Rachmaninovovu Symfonii č. 3 a moll, op. 44, v níž se odráží skladatelova emigrantská zkušenost a bilancování nad vlastním životem. Obě skladby vznikaly v období velkých proměn, obě nesou vnitřní napětí mezi starými a novými hudebními světy.

„Karel Košárek v cyklu Sedm virtuózních etud podle Gershwina předvedl nejenom technickou zručnost, ale i cit pro vykreslení jednotlivých nálad kompozice.“

„U závěrečné fugy rozezněl všechny protihlasy v kontrastních zvukových polohách tak detailně, že zvuk jeho klavíru naplnil sál až orchestrálním způsobem.“

„Levíčkova přítomnost na tomto středečním programu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného pomohla přenést atmosféru koncertu do pomyslného jazzového klubu.“

K letošním nezapomenutelným uměleckým zážitkům 13. ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného je možné zařadit koncert, který dne 12. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina nabídl americkou tvorbu pro klavír. Přínos koncertu s názvem God bless American Jazz byl i dramaturgický v podobě méně hraných klavírních kusů, klavírista Karel Košárek totiž představil díla Earla Wilda, Charlese Tomlinsona Griffeseho a Samuela Barbera. Ve druhé polovině koncertu pianista přednesl i ryze jazzovou skladbu Davea Brubecka, a to společně s všestranným umělcem Jiřím Levíčkem – tím tento lehce crossoverový umělecký večer ještě nabyl na výjimečnosti.

„Přitažlivý, pastorální úvod v tichém rozeznívání orchestru charakterizoval zvuk lesního rohu a klarinetu.“

„Prague Philharmonia byla na výši v souborové harmonii.“

„Fišer se prezentoval úžasně znělým, konkrétním tónem jak v tichých pasážích, tak v navýšené dynamice.“

Dramaturgie Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun získala pro závěrečný koncert 43. ročníku hned několik vysokých karet do hry. Ve Velkém sále kulturního domu Plzeňka se sešli staří známí – houslový virtuos Jan Fišer s orchestrem Prague Philharmonia, tentokráte vedeným dirigentským talentem mladé generace Jiřím Habartem. V programu se objevila novinka na objednávku festivalu od lokálně příslušného komponisty Jaroslava Pelikána, jehož symfonická skladba Dvě brány zazněla v sousedství Koncertní předehry, op. 17 „znovu objeveného“ Václava Jindřicha Veita a efektního Houslového koncertu e moll op. 65 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

„Sedmdesát let s violoncellem není jen životní bilance. Je to cesta, na níž se tóny stávají svědky, žáci se mění v kolegy, rodina v soubor, a každé vystoupení v nový začátek.“

„Ve všech svých vnoučatech vidím nadání; jsou a budou špičkoví.“

„Za svůj vrchol považuji to, že jsem živě zahrál všech čtyřicet Popperových etud, takzvanou vysokou školu violoncellové hry, což je obdoba Paganinských capriccií.“

Mistrovská díla klasické hudby se nesla Dvořákovou síni zcela zaplněného pražského Rudolfina ve znamení výjimečné hudební události – galakoncertu k 70. narozeninám violoncellisty, pedagoga a skladatele Jiřího Hoška. Kromě něj se tam představila i jeho nadaná vnoučata a laureáti mezinárodních soutěží – Adina, Noa, Micha a Amos Weissovi a také jejich matka violoncellistka Dominika Weiss Hošková, dcera jubilanta. KlasikaPlus.cz byla poté u Jiřího Hoška doma. Vyprávěl, vzpomínal a bilancoval. Chtěl by podle svých slov být zdravý a dělat pořád muziku. Nic jiného prý vlastně nepotřebuje. 

„Euforie téměř hmatatelná, každý posluchač byl doslova vtažen do děje.“

„V některých momentech se rozzářily oči všech sboristů.“

„Deklamační schopnosti sboru jsou výrazovým prostředkem, který tato hudba přímo vyžaduje.“

Zahájení Dnů Bohuslava Martinů se letos neslo v duchu české sborové tradice – tradice, která i v důvěrně známém repertoáru dokáže znít svěže, živě a současně. Kühnův smíšený sbor pod vedením Marka Vorlíčka představil večer, v němž se preciznost detailu propojila s muzikantskou vřelostí. A když zazněla kantáta Mikeš z hor v osobité interpretaci s dvěma vokálními sólisty, s Pavolem Praženicou u klavíru a třemi členy souboru Barocco sempre giovane, otevřel se posluchačům nový, barevný svět hudby Bohuslava Martinů.

„V A dur fuze zřejmě chtěla vyzdvihnout prvek totální harmonické čistoty.“

„V c moll dvojici se občas vynořily obzvlášť dojemné introvertnější barevné pasáže.“

„Poměrně známá díla, a přece ten pocit, že je objevujete poprvé.“

V pondělí 10. listopadu vystoupila Julianna Avdějeva v Rudolfinu jako druhá interpretka Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Z výběru třinácti preludií a fug z monumentálního cyklu Dmitrije Šostakoviče vytvořila podnětný, emocionálně naplňující večer, který možná fungoval lépe než kompletní provedení všech čtyřiadvaceti.

„Chopinovo Preludium As dur mě oslovilo pro kontrolu nad tempem, pedalizací i akustikou sálu.“

„G moll preludium Sergeje Rachmaninova budilo dojem větší, závažnější skladby, než jak ji člověk obvykle vnímá.“

„Jeho interpretační svět mi je s každým dalším setkáním o něco bližší.“

Klavírní festival Rudolfa Firkušného zahájil 8. listopadu Jan Lisiecki, někdejší zázračné dítě a dnes vyzrálý pianista, který hraje promyšleně, naplno a bez přetvářky. Jediným slabším článkem byla volba programu: konceptuální „fór“, který na papíře působí lépe než v reálném provedení.

„Na koncertě v kostele sv. Vavřince hrála Dža more Markéta Janoušková s takovým nasazením, vervou a vcítěním, že vzbudila úžas v auditoriu.“

„Nad útěšnou hudbou smyčců úvodní částí „Slyš, Izraeli, chvalme společně našeho Boha…“ mimořádně silně rezonoval Kšicův baryton.“

„Bytnarová má hlas silný nejen svou podstatou, ale jeho kvalitu výrazně ovlivňuje barva tónu a technika jeho tvoření.“

Společnost českých skladatelů uspořádala koncert k narozeninám hudební skladatelky Sylvie Bodorové. Stalo se tak v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici na pražské Malé straně v úterý 4. listopadu 2025. Na programu byla žeň z tvorby skladatelky v provedení houslistky Markéty Janouškové, mezzosopranistky Karly Bytnarové, klavíristky Renaty Lichnovské, kytaristky Miriam Rodriguez Brüllové a Kvarteta Martinů.

„Program byl vyvážený a nabídl různé výrazové polohy, technicky náročné hraní a současně i časem prověřená a oblíbená hudební díla.“

„Po skončení druhé části Janáčkova kvarteta byla atmosféra v sále taková, že by na zem bylo slyšet spadnout špendlík.“

„Zaujala mě rytmická práce kvarteta – jejich drobné motivy nepůsobily mechanicky, ale přirozeně spoluutvářely hudební výraz.“

Ve čtvrtek 6. listopadu v pražských Vršovicích vystoupilo Kubitovo kvarteto, které bylo oceněno v rámci Letní hudební akademie Kroměříž 2025. Kvarteto vzniklo v červnu roku 2024 ze členů Orchestrální akademie České filharmonie v obsazení Filip Kubita (první housle), Kateřina Vítečková (druhé housle), Michaela Sedláčková (viola) a Petr Hamerský (violoncello). Mladí umělci už mají za sebou různé koncertní zkušenosti a soustavně na sobě pracují v rámci kurzů a masterclassů.

„Jednou z dôležitých snáh Klang Systematiek je to, že premýšľajú nad uchopením koncertnej situácie.“

„Z AchaB nevzniká mozaika, ale organizmus s komplexnými väzbami, kde sa jednotlivým zložkám stierajú ich hranice.“

„Sopránový part sa v Io stáva extrémnou etudou na prácu s dychom.“

Klang Systematiek a jeho protagonista Gareth Davis predstavili v utorok 4. novembra druhý zo svojich pražských projektov. Do Divadla X10 situovali dve pomerne rozsiahle diela Nicola Saniho a Luigiho Nona a okrem iného tak ponúkli porovnanie hudobnej reči dvoch talianskych autorov.

„Pohotovost, rychlost, brilance, téměř neomylná intonace, to jsou asi nejpříznačnější vlastnosti velmi talentované mladé umělkyně.“

„Souhra orchestru byla se sólovým partem vynikající.“

„Dirigent pojal symfonii českého autora romantismu a zároveň průkopníka moderní hudby s velkým porozuměním.“

Plzeňská filharmonie v rámci pokračování své abonentní řady Platina přizvala jako sólistku ve Violoncellovém koncertu č. 1 Camilla Saint-Saënse teprve devatenáctiletou studentku Kronbergovy Akademie Luku Coetzee. Orchestr řídil jeho stálý hostující dirigent Jan Schultsz. Na programu 6.listopadu byla ve velkém sále Měšťanské besedy v Plzni ještě předehra k opeře Jenovéfa Roberta Schumanna a Fibichova První symfonie.

„Prostředí celkově je příjemné a především je zde velmi dobrá akustika.“

„Concerto da Chiesa je skladbou brněnského skladatele Pavla Zemka Nováka a zaznělo zde ve světové premiéře.“

„Skladba Post scriptum byla inspirována nápisem na zdi varšavského ghetta.“

Opera Diversa je soubor profesionálních hudebníků, kteří realizují objevnou dramaturgii současných skladatelů. Přináší zajímavou a pečlivě odvedenou hudbu v pokorném a niterném provedení. Takový byl i večer v úterý 4. listopadu v kostele bl. Marie Restituty v brněnské Lesné. Zazněla tu i světová premiéra brněnského skladatele Pavla Zemka Nováka vedle děl již nežijících skladatelů Night Prayers Giji Kančeliho a Post scriptum Romana Bergera.

„Ravelova suita vyzněla velmi kompaktně.“

„Sólista dostál své pověsti naprosto beze zbytku.“

„Jestliže v první polovině byla nepatrně znát občasná nejistota v souhře, druhá polovina byla již naprosto sebejistou explozí velkolepého zvuku.“

Vskutku velkolepé první koncerty po návratu z japonského turné připravila Česká filharmonie ve dnech 5. až 7. listopadu. Jako sólistu si přizvala legendárního světového klavíristu Jevgenije Kissina, který sice žije od roku 2017 v Praze, s Českou filharmonií však nevystupuje často. Nyní stanul jako sólista před tímto tělesem poprvé po sedmi letech, a to v Klavírním koncertu č.1 Sergeje Prokofjeva. Kvůli zdravotní indispozici koncert nemohl dirigovat šéfdirigent Semyon Byčkov, namísto něj se představila čínská dirigentka Elim Chan, která se před Českou filharmonii postavila úplně poprvé. Program musel být pozměněn a místo Frenzy Johna Adamse zazněla na úvod Ravelova Má matka husa.

„Pod vedením dirigenta Zdeňka Klaudy se publiku dostalo pečlivě připraveného, vyváženého a citlivě gradujícího provedení Mozartova Requiem.“

„Oba sbory se skvěle vyrovnávaly s melodickými i dynamickými proměnami, působily poučeně a kompaktně, s pochopením pro text díla a oscilaci hudebních nálad.“

„Velmi oceňuji, že všem sólistům bylo perfektně rozumět a že nikdo z nich nepocítil potřebu jakkoli ovládnout pódium.“

Pokaždé mi způsobí nesmírnou radost, setkám-li se i menších městech s projekty, které obohacují kulturní život daného regionu a snesou srovnání s nabídkou, již mají k dispozici obyvatelé metropolí. Když jsem ve čtvrtek 6. listopadu, pár dnů po „Dušičkách“, navštívil ve Dvoře Králové nad Labem provedení Mozartova Requiem pod vedením dirigenta Zdeňka Klaudy, mísilo se ve mně pohnutí z nadpozemsky krásné hudby s pocity optimismu.

„Christian Schmitt má obdivuhodnou techniku i jedinečný cit pro barvy.“

„Marek Kozák rád hraje opomíjené či zapomenuté klavírní skladby.“

„Saint-Säensova ‚Varhanní‘ symfonie se před posluchači odvíjela jako film plný barvitých peripetií.“

Na zahajovacím koncertu cyklu „O“ ve Smetanově síni Obecního domu v pondělí 3. listopadu nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu se svým hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou posluchačům zajímavý (a nutno říci, že i značně odvážný) program. Zazněla v něm díla amerického skladatele Samuela Barbera a dvou autorů francouzských – Julese Masseneta a Camilla Saint-Säense. K atraktivitě koncertu přispěli velkou měrou sólisté: klavírista Marek Kozák a varhaník Christian Schmitt.

„Suchoňova Burleska nasytila posluchačovo ucho slovenským modernismem.“

„Velkou pochvalu si zasloužil dirigent Tomáš Brauner, jehož jistá gestika a pronikavý koncepční vhled vytáhly z Novákova díla hlavní konstrukční a emoční rysy.“

„Hra Dalibora Karvaye nešetří výrazovou prudkostí ani dravou energičností.“

Slavnostní večer s politicko-kulturním přesahem upomínající na bohatou tradici česko-slovenských vztahů se uskutečnil ve Smetanově síni za přítomnosti skladeb významných představitelů české a slovenské hudby, ale také hlav obou kulturně a historicky spřízněných států. Státní filharmonie Košice zavítala 4. listopadu do tuzemských končin, aby pražskému publiku odprezentovala svůj interpretační postoj ke skladatelským klenotům hudby 19. a 20. století. Díla Vítězslava Nováka, Eugena Suchoně a Josefa Suka zněla v podání slovenských hráčů neobyčejně svěže, dynamicky a přímočaře. Nechyběly ani mistrné hráčské výkony, na jejichž špici se obzvláště vyjímal slovenský houslista Dalibor Karvay.

„Tvůrci koncertu nás provedli naleštěným a místy až bizarním světem kolem dvora Ludvíka XVI.“

„Členové komorní varianty Collegia Mariana znovu potvrdili, že patří ke špičkám ve svém oboru nejen v Čechách.“

„Jana Semerádová osvědčila svůj vytříbený vkus a koncertní večer povýšila na synestetický zážitek, ve kterém se hudba a slovo navzájem inspirují.“

V úterý večer se v Tereziánském sále Břevnovského kláštera sešli tři vynikající instrumentalisté a jedna herecká osobnost, aby přiblížili posluchačům v rámci barokních podvečerů Collegia Mariana hudbu a atmosféru francouzského královského dvora konce sedmnáctého století. V Louvru tehdy vládl nejzářivější král Ludvík XIV., král tance, lovu jelenů a slunce. Traversistka Jana Semerádová, gambistka Hana Fleková a theorbista Jan Krejča obstarali hudební část večera, herečka Barbora Munzarová četla z dopisů Marie de Rabutin-Chantal, která se nekonečných dvorských večírků osobně účastnila.

„Katie Mitchell předkládá londýnskému opernímu publiku příběh jako nezakrytě erotické setkání věčné ženy s mladičkou cynickou zlodějkou, tedy v poměrně brutální úpravě.“

„Hrůšovo pojetí Janáčkovy hudby je podrobné, postihuje a s přehledem organizuje útržkovitou a epizodickou proměnlivost jdoucí často do prudkých drobných kontrastů. V případě Věci Makropulos je ovšem navíc až překvapivě lyrizující.“

„Režisérka ve finále podmanivě, jakoby až naruby užívá zpomalený pohyb všech postav, ve filmu by se řeklo slov motion. Bez patosu tak může gradovat emocionální atak.“

Janáčkova Věc Makropulos, jak ji nově hraje během listopadu londýnská Královská opera Covent Garden, je hodně jiná. Katie Mitchell přeznačila příběh zcela zásadně – přemísťuje ho do současnosti a přidává nové vztahy. S libretem a hudbou však přesto zůstává ve vzácném souznění. Dirigent Jakub Hrůša se s režisérkou kontrastně potkává v krásně empatickém modelování hudebních emocí i tempa a nálady. Výsledkem je sto minut skvělého, navíc mimořádně inovativního hudebního divadla.

„Program začínal autorským provedením skladby Oscara Jockela floris glacialis, tedy ledové květy…“

„Osobně bych si raději vybral kratší program se stoprocentně nazkoušeným závěrem.“

„Orchestr je tu sám sobě největší domácí konkurencí.“

Druhý orchestrální koncert Prague Philharmonia měl na programu hudbu, která je, nebo alespoň dlouhá léta byla, kmenovým repertoárem tohoto orchestru. Hudba Haydna a Mozarta s výletem do baroka a do 21. století. A hlavní slovo měli mladí: violoncellista Brannon Cho a skladatel, cembalista a dirigent Oscar Jockel. V pondělí 3. listopadu ve Dvořákově síni muzikálnost zvítězila, preciznosti bylo méně.

„Joonas Pitkänen působil na stupínku dojmem šviháka, jemuž činilo nezměrnou radost kloubit kolektivní snažení všech přítomných, byť své emoce vlastně nedával příliš najevo.“

„Zařazení Respighiho transkripce považuji za mistrný tah. Bachově muzice neublíží snad žádná dobře míněná úprava.“

„Roman Perucki je hráčem nadmíru zkušeným a reprezentujícím to nejlepší z polské interpretační školy.“

Po devíti měsících opět stanul na dirigentském stupínku před hráči Filharmonie Hradec Králové sympatický Fin Joonas Pitkänen. V úterý 4. listopadu se ujal řízení koncertu nazvaného Ve znamení varhan, při němž zazněla díla Johanna Sebastiana Bacha (v úpravě Ottorina Respighiho), Francise Poulenca a Camilla Saint-Saënse. Jako sólista se představil polský varhaník a šéf gdaňské filharmonie Roman Perucki.

„Precizní artikulace, jež dala vyznít každému tónu, a střídmé stylové frázování předznamenaly charakter celého koncertu.“

„Interpret dokázal, že ačkoli velehradské varhany nejsou skutečným bachovským nástrojem, lze pestrou volbou neobarokních rejstříkových barev a vyjádřením jasného interpretačního názoru dosáhnout velkého účinku.“

„Nový festival zaujal kvalitními výkony, živou komunikací s veřejností a přátelskou atmosférou.“

V Uherském Hradišti, srdci Slovácka, se letos zrodilo nové hudební dítko Slovácký varhanní festival, jehož první ročník se nesl ve znamení oslav 340 let od narození slavného génia (nejen) varhanní hudby Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750). Nový festival nabídl během podzimu posluchačům celkem tři koncerty. Poslední z nich, nesoucí v duchu tématu celého festivalu motto Johann Sebastian Bach jubilující, se uskutečnil o dušičkové neděli 2. listopadu ve velehradské bazilice. Na varhanní lavici usedl Pavel Svoboda, přední český interpret, pedagog a ředitel Komorní filharmonie Pardubice, který ještě donedávna usedal i do lavice v Poslanecké sněmovně.

„Průzračně čistou intonaci sboru doprovázela vihuela de mano Kateřiny Maňákové a flétna Filipa Novotného.“

„Kateřina Maňáková vyměnila skromnou vihuelu za krásnou čtrnáctistrunnou teorbu.“

„Závěr patřil žákovi Orlanda di Lassa Leonhardu Lechnerovi a jeho motetu Si bona suscepimus s Jóbovou otázkou: ‚Budeme od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?“

V Den památky zesnulých 2. listopadu oživil Ensemble Versus v Mendlově refektáři Augustiniánského opatství na Starém Brně starozákonní odkaz biblické knihy Jób. Moteta renesančních mistrů Orlanda di Lassa, Leonharda Lechnera, Thomase Stoltzera a Cristóbala de Moralese vytvářela nadčasový celek. Jóbovy lamentace, chvalozpěvy i úvahy o životě a smrti čas postupně vetkal do zákonitostí polyfonie. Dramaturgem, dirigentem i zpěvákem večera byl zakladatel již třiadvacetiletého Ensemble Versus Vladimír Maňas.

„Sopranistka Bree Nichols disponuje skvěle vedeným hlasem a její dramatický projev je místy až uhrančivý.“

„V hluboké poloze zní hlas Josefa Kovačiče až magicky, podobně jako hlasy východních basistů, které využívají pravoslavné sbory v kontra-oktávě.“

„Sluší se poděkovat interpretům, že do malého divadélka uprostřed Českého ráje přivezli kus velkého muzikálově-operního světa.“

V útulném turnovském divadle se ve středu 29. října servírovaly spirituály, gospely, jazzové a muzikálové hity. Americká sopranistka Bree Nichols, liberecký basista Josef Kovačič a pražský klavírista Jan Mára přednesli americkou tradiční hudbou. Oba zpěváci se věnují především opernímu repertoáru, a tak jejich společný koncert připomínal spíše operní gala. V exponovaných pasážích často překračovali rámec žánru a místo očekávaných Lízy a Freda se na pódiu střídali spíše Tosca a Vodník. Přesto diváci odcházeli okouzleni dokonalou technikou sopranistky a krásným témbrem basisty.

„Jako kulisa pro stále nové protagonisty, kteří do inscenace od roku 2009 přicházejí, funguje Cremerova dekorace téměř ideálně.“

„Aleksandra Kurzak předvedla v roli Tosky výkon, v němž nebylo místo pro kompromisy.“

„Roberto Alagna naživo a v operní roli, která je de facto synonymem pro slovo ‚tenor‘, je fenoménem, jaký je třeba vnímat komplexně.“

Koncem října letošního roku v drážďanské Semperově opeře ve třech reprízách inscenace Pucciniho opery Tosca vystoupili v titulní roli a v úloze Cavaradossiho polská sopranistka Aleksandra Kurzak a italsko-francouzský tenorista Roberto Alagna. Všechna představení proběhla za zvýšeného zájmu operního publika celého středoevropského regionu a přinesla odpověď na otázku, v jaké pěvecké kondici se momentálně slavný umělecký pár nachází.

„Koncerty, při kterých mají nápadnější slovo bicí, přirozeně inklinují k hudbě novější.“

„Nina Honová zahrála svrchovaně, zkušeně, s názorem.“

„Anežka Nováková je bezskrupulózně talentovaným jedincem, ale hlavně je patrné, že svěřené hřivny množí s nejvyšší zodpovědností.“

Měl to být koncert manželského dua. Nakonec nebyl. Vadilo to? Soudě z toho, jak se věc vyvinula, ne, byť vždycky existuje hypotetická šance, že alternativa by ležela ještě výše. V daném případě si však takovou situaci těžko představit… Klavíristka Nina Honová plánovala s perkusionistou Štěpánem Honem vystoupení v rámci druhého ročníku cyklu Hudba mezi obrazy. Došlo však k nemilé věci ve formě Štěpánova fyzického úrazu znemožňujícího hraní, v Galerii Lapidárium tedy poslední říjnový den nakonec vystoupila náhradnice Anežka Nováková a k dvojici umělkyň se přidal ještě violoncellista Alessandro Mastracci.

„Jirákovy písně vyrůstají z romantické lyriky, místy přecházejí do modernější tonality a přesvědčivě respektují Seifertův verš i melodii češtiny.“

„Korngold sice nepatří mezi české skladatele v užším slova smyslu, přesto bychom se k jeho odkazu měli hrdě hlásit.“

„Z hudebního hlediska zaslouží obdiv především to, s jakou citlivostí a profesionalitou se americká skladatelka vypořádala se zvukomalbou a rytmem českého jazyka.“

Spolek Lieder Society, který se u nás dlouhodobě a systematicky věnuje uvádění a popularizování písňového repertoáru se zvláštním důrazem na tvorbu žen-skladatelek, uvedl prvního listopadového večera další ze svých koncertů. Na Novoměstské radnici v Praze zazněla v podání sopranistky Tamary Morozové a barytonisty Tadeáše Hozy díla Karla Boleslava Jiráka, Ericha Wolfganga Korngolda a soudobé americké skladatelky Beth Ratay.

„Titul Osobnost města Otrokovice 2025 letos získal Marek Obdržálek – hudebník, dirigent, bývalý ředitel Otrokovické Besedy a dlouholetý sbormistr Ženského pěveckého sboru Otrokovice.“

„Závěrečnou byla árie Noriny Quel guardo il cavaliere, virtuózní koloraturní árie, kterou podala Doubravka Novotná s technickou bravurou, nábojem a vtipem.“

„Bouřlivé ovace patřily samozřejmě i orchestru, který dirigent Robert Kružík vybičoval k preciznímu, přesto hudebně šťavnatému výkonu.“

Oslavy vzniku československé republiky se u příležitosti data 28. října konaly po celé zemi. V Otrokovicích slavili ve středu 29. října a ve velkém stylu. V sále Otrokovické besedy udělili cenu Osobnost města Otrokovice Marku Obdržálkovi a pozvali si k tomu Filharmonii Bohuslava Martinů s dirigentem Robertem Kružíkem, se kterými vystoupila sopranistka Doubravka Novotná. Sálem zněly předehry k operám Wolfganga Amadea Mozarta, Gioachina Rossiniho a Gaetana Donizettiho a také árie z jejich oper. Plně obsazený sál odměnil účinkující nadšeným potleskem.