„Karel Košárek v cyklu Sedm virtuózních etud podle Gershwina předvedl nejenom technickou zručnost, ale i cit pro vykreslení jednotlivých nálad kompozice.“

„U závěrečné fugy rozezněl všechny protihlasy v kontrastních zvukových polohách tak detailně, že zvuk jeho klavíru naplnil sál až orchestrálním způsobem.“

„Levíčkova přítomnost na tomto středečním programu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného pomohla přenést atmosféru koncertu do pomyslného jazzového klubu.“

K letošním nezapomenutelným uměleckým zážitkům 13. ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného je možné zařadit koncert, který dne 12. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina nabídl americkou tvorbu pro klavír. Přínos koncertu s názvem God bless American Jazz byl i dramaturgický v podobě méně hraných klavírních kusů, klavírista Karel Košárek totiž představil díla Earla Wilda, Charlese Tomlinsona Griffeseho a Samuela Barbera. Ve druhé polovině koncertu pianista přednesl i ryze jazzovou skladbu Davea Brubecka, a to společně s všestranným umělcem Jiřím Levíčkem – tím tento lehce crossoverový umělecký večer ještě nabyl na výjimečnosti.

Jak bylo naznačeno, dramaturgie třetího koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného vycházela z americké klavírní tvorby. Ta reflektuje vlivy, které formovaly vznik a vývoj samotné americké hudby v průběhu celého 20. století. Takto utvářená dramaturgie je vždy vděčným a přínosný řešením pro publikum, které je ochotné poznávat v Čechách méně prováděné skladby – tím se i vzdělává (v tomto případě v kontextu americké tvorby).

První polovina koncertu byla původně sestavena ze čtyř skladeb, zazněly však nakonec pouze tři. Organizátoři koncertu na poslední chvíli zrušili uvedení kompozice El salón Mexico klasika americké hudby Aarona Coplanda (1900–1990). Na jednu stranu mě toto programové ochuzení o skladbu s vlivy mexické lidové hudby mrzelo, na stranu druhou vnímám dané rozhodnutí jako praktičtější, co se týče celkové délky programu. V první polovině koncertu totiž zazněl výběr ze dvou klavírních cyklů a ještě celá klavírní sonáta, což časově naplnilo zrovna první hodinu koncertu.

Na úvod byl zařazen výběr třech kusů z cyklu Sedm virtuózních etud podle Gershwina (1954, 1973), což představuje dílo světového klavíristy Earla Wilda (1915–2010). Dále byly na program vybrány miniatury Tři tóny v obrazech (1912) v Americe proslulého skladatele Charlese Tomlinsona Griffeseho (1884–1920) komponujícího ve stylu hudebního impresionismu. Uzavření první poloviny koncertu bylo svěřeno jedné z vrcholných skladeb americké klavírní tvorby Sonátě pro klavír, op. 26 skladatele Samuela Barbera (1910–1981), která je výrazná svou osobitou technickou i harmonickou náročností a závěrečnou čtyřhlasou fugou. Ve druhé polovině byl program obohacen o ryze jazzovou kompozici s názvem Points on Jazz pro dva klavíry skladatele Davea Brubecka (1920–2012) v klavírní spolupráci Karla Košárka s Jiřím Levíčkem. A i když formou přídavku zazněla ještě jedna jazzová kompozice: Rialto Ripples v úpravě pro dva klavíry od George Gershwina (1898–1937), jsem toho názoru, že daný večerní program odrážel mnohem více hudebních vlivů než jenom jazz. Proto název tohoto koncertu God bless American Jazz považuji za lehce nepřesný, i když uznávám, že zní efektně.

Přiblížení americké klavírní tvorby rukama Karla Košárka (*1967) nemohlo být zklamáním. Právě naopak. Tato výrazná pianistická osobnost vystupuje na mezinárodních pódiích od svých studií v Dallasu a jeho umělecké kvality jsou potvrzeny i mnohými oceněními z mezinárodních soutěží. Právě díky svým zkušenostem z Ameriky patří Košárek ke klíčovým uměleckým osobnostem pro poznávání této zahraniční hudební tvorby, o čemž svědčí dramaturgická i umělecká kvalita tohoto koncertu.

Začít koncert klavírním cyklem, který stojí na samých virtuózních pasážích, chce odvahu a zkušenosti. Karel Košárek je beze sporu vynikajícím pianistou a v interpretaci cyklu Sedm virtuózních etud podle Gershwinas nadhledem předvedl nejenom technickou zručnost, ale i cit pro vykreslení jednotlivých nálad kompozice. Původní muzikálové písně, které Earl Wild virtuózně upravil pro klavír, vyzněly pod Košárkovými prsty lyricky, energicky, zvukově plně. Ve všech třech vybraných kusech (Liza, Embraceable You, Fascinating Rhytm) jsem obdivovala Košárkovou práci s dynamikou a agogikou, které jenom podpořily Wildovo virtuózní propracování písní do formy programních etud.

Mimohudební inspirací se pokračovalo i v cyklu Three Tone-Pictures, op. 5, který Charles Tomlinson Griffes zkomponoval v roce 1912. V částech inspirovaných přírodou The Lake at Evening, The Vale of Dreams aThe Night Winds Košárek skvěle zachytil charakter neklidu, tajemna i dramatu, když rozehrané klavírní běhy těsně před vrcholem jemně pozastavil, aby následně opět vystavěl gradaci končící v hlasitých, opakujících se figuracích.

Sonáta pro klavír, op. 26 kladla na interpreta největší nároky nejenom po technické stránce, ale zvukové. Samuel Barber vytvořil majestátní, závažné, téměř dvacetiminutové dílo, které skoro neustále využívá celý klavírní rozsah plný brilantních běhů, akordů a figurací. Košárek s přehledem dokázal nastínit kontrastní barevné odstíny, udržet závažnost skladby a při tom si pohrávat s výrazovými detaily. U závěrečné fugy rozezněl všechny protihlasy v kontrastních zvukových polohách tak detailně, že zvuk jeho klavíru naplnil sál až orchestrálním způsobem.

Po přestávce se ke Košárkovi připojil klavírista Jiří Levíček, který také studoval v Americe interpretaci klavírní hry, a to nejenom klasickou, ale i jazzovou. Působí v několika ansámblech (Jazzdock Orchestra, The Survivors), komponuje a vyučuje. Jeho přítomnost na tomto středečním programu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného pomohla přenést atmosféru koncertu do pomyslného jazzového klubu, v kterém spolu s Košárkem zazněla poctivá jazzová interpretace. Ve všech osmi částech skladby Points on Jazz skladatele Davea Brubecka byla prezentována vzájemná muzikantská souhra, energie a nadšení. Vyzdvihla bych zejména poutavé frázování, které se v části Blues zvukově projevovalo dialogem vyzpívaných frází (něco jako otázka–odpověď mezi dvěma kamarády). Obdivuji také vzájemnou rytmickou souhru, která je u jazzových skladeb skutečně důležitá a v neposlední řadě bych upozornila i na práci s dynamikou, díky které se oběma pánům povedlo zvukově plně obsáhnout Dvořákovou síň pražského Rudolfina. Za příjemné překvapení považuji Levíčkův saxofonový vstup v části Chorale a Waltz, který společně s Košárkovou klavírní interpretací barevně zpestřil atmosféru koncertu a zároveň ukázal další muzikantské schopnosti obou pánů.

Po neutuchajícím potlesku byl publiku dopřán přídavek v podobě Gershwinovy skladby Rialto Ripples v úpravě pro dva klavíry, který stylem pokračoval v nastolené jazzové atmosféře. Publiku pražského Rudolfina tak bylo umožněno se ještě více zaposlouchat do významné součásti americké tvorby, co v tak špičkové interpretaci považuji za opravdu exkluzivní zážitek.

foto: Klavírní festival Rudolfa Firkušného / Petra Hajská