PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

V Třeboni byl 7. července slavnostně zahájen 23. ročník mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna. V zámecké konírně se slovy pořadatele měla „setkat rakouská virtuozita s českou precizností“. Přizvání českého souboru Collegium 1066 m n. m. a rakouské violoncellistky Alexandry Kahrer bylo opravdu skvělým dramaturgickým nápadem a plně obsazený sál i nadšené ovace to potvrdily.

Saská metropole Drážďany žije bohatým kulturním životem. Ve městě působí dva významné orchestry, jeden z předních světových operních ansámblů a také operetní soubor, která vedle klasických děl uvádí i některé opery a také koncerty. Do Drážďan není daleko a zajet za kulturou se tam zkrátka vyplatí. Tuto tezi potvrdil koncert drážďanské Staatskapelle, který se konal 14. června v budově Semperovy opery. Řídil jej Thomas Guggeis za interpretačního přispění houslisty světového renomé Augustina Hadelicha.

Každý zodpovědný divadelní ředitel si musí položit otázku, kdo bude chodit do divadla v budoucích letech. Je samozřejmé, že to budou dnešní děti či mládež, proto se musí s divadlem a všemi jeho žánry seznámit již v raném věku. Rozhodně se nesmí představení pro tyto skupiny diváků podcenit, protože dětský divák je velice vnímavý a byť třeba toho ještě tolik neviděl a neslyšel a nemá tedy možnost srovnávat, dobře vycítí, zda představení je poctivé, či ne. Skvělou práci v tomto smyslu odvedla drážďanská Semperova opera s Mozartovou Kouzelnou flétnou v režii Josefa Ernsta Köpplingera. 21. června dirigovala Katharina Müllner.

Dobrých komických oper je jako šafránu, a přesto se v obsáhlé operní literatuře najdou takové, které zná jen málokdo a které se tedy hrají poměrně zřídka. Mezi ně patří i opera italského skladatele Nina Roty Il cappello di Paglia di Firenze (Florentský slaměný klobouk). Nyní ji můžeme vidět v drážďanské Semperoper. Inscenace se odehrává v režii Bernda Mottla a hudební nastudování je zásluhou dirigenta Danieleho Squeoa.

Semperova opera v Drážďanech patří k nejvýznamnějším německým operním scénám a v mnoha ohledech se řadí i mezi nejlepší operní domy ve světovém kontextu. V sezoně 2025/26 uvedla šest nových inscenací na velké scéně historické Semperovy budovy a dvě na nové experimentální scéně Semper 2. Jedním z drážďanských repertoárových titulů je Verdiho Aida premiérovaná v roce 2022 – KlasikaPlus.cz přináší reflexi v pořadí sedmnáctého jejího uvedení. Titulní roli pod taktovkou Erika Nielsena zpívala Ailyn Pérez, režie je dílem Kathariny Thalbach.

Festivalový epilog, který se uskutečnil 3. července na Hukvaldském dvoře v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, znamenal komorní písňový večer. V prostředí silně spjatém s Janáčkovým životem zazněl výběr písní z odkazu hukvaldského rodáka a dále také Vítězslavy Kaprálové, Bohuslava Martinů a Mikuláše Schneidera-Trnavského. Zvolený repertoár interpretovala sopranistka Alžběta Poláčková ve společnosti klavíristy Martina Levického, přičemž dramaturgie stavěla na intimním formátu písňového recitálu, který umožnil plné soustředění na detail hudebního sdělení, práci s textem a vzájemný dialog obou interpretů.

Na 40. ročníku Festivalu komorní hudby Český Krumlov 3. července vystoupilo Bennewitzovo kvarteto, které nabídlo program ne nepodobný nedávnému pražskojarnímu. Koncert vrcholil Dvořákovým Smyčcovým kvartetem As dur a v první polovině došlo na pozdní Haydnův kvartet i Janáčkovy Listy důvěrné. V působivém závěru byl vzpomenut houslista Josef Suk, od jehož odchodu uplyne za pár dnů patnáct let.

Velšský basbarytonista Bryn Terfel je živel, dvoumetrový chlap, kterého vždy bylo a dosud je na pódiu hned plno. Operní a v druhé polovině muzikálové gala, které Smetanova Litomyšl první červencový čtvrtek postavila na jeho jménu a legitimně ho ozdobila i jménem výrazné mladé slovenské sopranistky Slávky Zámečníkové, tomu odpovídal. Zprvu sice bylo současně jasné, že je na jeho hlase už přece jen znát věk, na konci večera však bylo zřejmé, že takovému dojmu vědomě a šikovně čelí způsobem zpěvu i výběrem repertoáru.

Smetanova Litomyšl obsáhla letos ve svých programech i dva baletní či taneční večery, tedy vedle hudebního – opery, muzikálu a operety – i pohybové divadlo. V pondělí posledního festivalového týdne to bylo komplexní projektové představení Jonathan Livingston Racek s Dekkadancers a živou hudbou a mluveným slovem, ve středu klasické vystoupení mnichovského souboru Bayerisches Junior Ballett se čtyřmi různými choreografiemi a hudbou reprodukovanou. Už tato povšechná charakteristika naznačuje, že šlo o dva odlišné světy.

Jedným z očakávaných bodov programu tohtoročného ročníka ostravského festivalu Dny nové opery bola premiéra opery Substance: Nekonečný Spinoza od Elliotta Sharpa. Jednoaktová opera, v ktorej autor pojednáva o živote, diele a myslení filozofa Barucha Spinozu, mala premiéru 26. júna v Divadle Jiřího Myrona. Do Ostravy priniesla pokročilý videodesign, závan newyorskej avantgardy a úvahu nad kacírstvom, ktorého pointou je láska.

Závěr festivalu Dny nové opery Ostrava patřil evropské premiéře opery Klaun(i) Any Sokolović, skladatelky původem z bývalé Jugoslávie působící v Montréalu, která si k opeře vytvořila vlastní libreto. Představení svěží soudobé opery nabité emocemi a nápady se odehrálo 27. června v Divadle Antonína Dvořáka. Operu režíroval Jiří Nekvasil a sólisty, sbor Canticum Ostrava a instrumentální těleso Ostravská banda řídil Bruno Ferrandis. Svými klauniádami bavili publikum Števo Capko, Rita Pires i Martenotovy vlny.

Ostravské bienále Dny nové opery aj tento rok skúmalo, ako sa dá s týmto komplexným hudobno-dramatickým žánrom pracovať v 21. storočí; v dňoch 23. až 27. júna zaznelo na rôznych miestach Ostravy celkom sedem opier – a s nimi aj sedem rôznych pojatí toho, čo všetko si pod termínom opera ešte môžeme predstaviť. Dve takéto „pojatia“ od domácich tvorcov Milana Guštara a Jakuba Rataja mali premiéru 25. júna a aj na ploche stručných jednoaktoviek stihli naznačiť, aké rozmanité prostriedky má dnešná opera k dispozícii.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu dirigoval Petr Popelka naposledy ve funkci jeho šéfdirigenta v neděli večer v Litomyšli. Program tvořila dvě zásadní a proslulá díla hudby devatenáctého a dvacátého století – Schubertova Nedokončená symfonie a Stravinského vokálně-instrumentální drama Oedipus Rex. Pro publikum, ale asi i pro hudebníky, byl koncert hlubokým zážitkem. Uměleckým. Avšak i „provozním“, protože ten den v Česku padly dosavadní absolutní teplotní rekordy.

Na přehlídku kvartetů, které se představují na letošním Concentu Moraviae v Náměšti nad Oslavou, se po sedmi letech vrátil soubor Quatuor Modigliani. Vedle zahajovací skladby, kterou byl Smyčcový kvartet F dur, op. 77 č.2 „Lobkowitzký“ Josepha Haydna, zazněl ve druhé polovině večera Smyčcový kvartet g moll, op. 10 Clauda Debussyho. Kvarteto potvrdilo svoji vysokou kvalitu a stalo se miláčkem publika.

Po jednačtyřiceti letech se plzeňští posluchači opět dočkali uvedení kantáty Bohuslava Martinů Kytice, a to z iniciativy Divadla Josefa Kajetána Tyla a sboru Česká píseň Plzeň. Pro členy jeho operního souboru znamenal koncert ve čtvrtek 25. června ukončení sezóny. Více než šedesátičlenný smíšený sbor složený z operního sboru DJKT a sboru Česká píseň, spolu s třicetičlenným dětským Kajetánem, operním orchestrem, sólisty Ivanou Veberovou, Janou Pioreckou, Tomášem Kořínkem a Františkem Zahradníčkem tentokrát stanuli na jevišti Velkého divadla. Koncert řídil Jiří Štrunc.

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka má na repertoáru i hudbu jiných skladatelů. Ve čtvrtek 25. června v sále bývalého kina Vesmír se představil Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu (NOSPR) s dirigentkou Marin Alsop, kteří přizvali ke spolupráci klavíristu Lukáše Vondráčka. Společně zahráli Koncert pro klavír a orchestr a moll op.54 Roberta Schumanna a byl to výjimečný zážitek. Poté ještě zazněla skladba Aarona Coplanda Tiché město a na závěr Suita z opery Růžový kavalír od Richarda Strausse.

Sobotní program koncertní řady Svatovítský varhanní oktáv tvořila jediná skladba, a to Glagolská mše (Mša glagolskaja), kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany Leoše Janáčka. Účinkoval Sbor a Orchestr Národního divadla, sóla zpívali Barbora Perná, Michaela Zajmi, Aleš Briscein a František Zahradníček. Na varhany hrál Adam Suk, sbor připravil Lukáš Kozubík a dirigoval Constantin Trinks.

Hubičku si operní pěvci dávají většinou tak nějak stylizovaně. Možná na to mají i nějaké manažery, stejně jako filmoví herci na milostné scény. Hubička, ta Smetanova, se však dává letos i v Operní líhni na Smetanově Litomyšli. S mladými na jevišti. Moc pěkně. A své manažery měla při dlouhé přípravě nadmíru povolané – dirigenta Jakuba Kleckera a režisérku Magdalenu Švecovou.

Ve středu 24. června rozezněla Hradčanské náměstí Česká filharmonie, která přátelským koncertem pod širým nebem každoročně ukončuje svojí koncertní sezonu. Orchestr své posluchače (i diváky u televizních obrazovek ČT art) letos osvěžil výběrem z americké hudby 20. století, doplňkem pak bylo v Americe napsané Largo z „Novosvětské“ symfonie. Kvalita filharmonického Open Air koncertu byla stvrzena interpretační úrovní, kterou předvedl nejenom samotný orchestr, ale i další účinkující – moderátor večera Marek Eben, francouzský dirigent Alain Altinoglu a klavírista Marek Kozák.

Mezinárodní hudební festival Hvězdy nad Vltavou pokračuje. V Českých Budějovicích v Kulturním domě Slavie vystoupil 22. června vídeňský Tonkünstler Orchestra. Dirigoval Alexandre Bloch, sólový part ve Španělské symfonii Édouarda Lalo a v Introdukci a rondu capricciosu Camille Saint-Saënse přednesl Pavel Šporcl. Výkon orchestru zvedl všechny posluchače koncertu ze židlí.

Kostel sv. Šimona a Judy hostil v úterním dusném večeru poslední z řady Barokních podvečerů souboru Collegium Marianum. V programu sestaveném převážně z árií J. A. Hasseho byla hlavní hvězdou večera sopranistka Pavla Radostová. A přestože zpívala hlavně duchovní transkripce původně operních kusů, kostel se pro tento večer proměnil v divadelní scénu, kterou Radostová zcela opanovala a pro nadšené publikum se stala skutečnou bohyní hudby. Sehraná sestava instrumentalistů souboru Collegium Marianum v čele s flétnistkou Janou Semerádovou ji především doprovázela.

Festival Dny nové opery, který v Ostravě začal v úterý 23. června a potrvá až do soboty 27. června, je v Česku jedinečným počinem v mnoha ohledech. Během letošního ročníku bude uvedeno šest světových premiér a jedna evropská premiéra autorů českých i zahraničních. Zahájení v divadle Antonína Dvořáka patřilo Company, hudebnímu divadlu Kristýny Švihálkové. Autorka připravila hudbu, libreto, videa i scénické choreografie, zároveň se však pohybovala na jevišti jako jedna ze dvou performerek. Tou druhou byla Aya Masui. Obě byly jak herečkami, tak vokalistkami a hráčkami na perkuse. Umělecký tým tvořili i Mikuláš Mrva, který stál za elektronikou, a Jiří Nekvasil spolupracující na režii.

V rámci Svatovítského varhanního oktávu věnovaného inauguraci nových varhan v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha se konal koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Program tvořily jednak světová premiéra skladby pro varhany, dále výběr z Biblických písní Antonína Dvořáka a poté Symfonie č. 3 c moll Camilla Saint-Saënse. Rozhlasový symfonický orchestr řídil designovaný šéfdirigent tělesa Elias Grandy, sólo měli varhanice Jiřina Dvořáková-Marešová, varhaník Pavel Svoboda a basista Jan Martiník.

Býti kvartetem, heslo festivalu Concentus Moraviae, se naplňuje téměř při každém letošním koncertu… Na zámku v Miloticích se 22. června představilo americké smyčcové kvarteto Calidore String Quartet, které přivezlo originální repertoár. Zazněly skladby amerických skladatelů Samuela Barbera, Wyntona Marsalise, Johna Williamse a Ericha Wolfganga Korngolda. Repertoár zaujal a možná i překvapil.

Smetanova Litomyšl také během druhého víkendu letošního ročníku otevírala skříňku s hudebními drahokamy – dramaturgickými i interpretačními. V neděli 21. června se jedním z nejzářivějších počinů stalo uvedení oratoria Georga Friedricha Händela Susanna, které s obvyklou precizností nastudovaly pod vedením Václava Lukse soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 za účasti zahraničních i domácích sólistů.

Na festivalu Smetanova Litomyšl se vedle velkých programů na zámeckém nádvoří konají i menší koncerty využívající dobře vybrané prostory. V minulých dnech tak v Jízdárně zpívala Kateřina Kněžíková písně francouzských autorů a v piaristickém kostele jednak varhanice Kateřina Chroboková alias Katta uhranula publikum autorskou tvorbou, jednak se tam Michal Nejtek se souborem Tiburtina pokusil zaujmout současnými ohlasy na středověkou hudbu. Jednoznačně však v tomto bezděčném srovnávání zvítězil kontratenorista Maayan Licht, který v zámeckém barokním divadélku vychrlil gejzír barokní pěvecké virtuozity doprovázený mimořádně kontaktní osobní prezentací.

Festival Pražské jaro pozval k vystoupení v rámci Svatovítského varhanního oktávu Karola Mossakowského, u nás známého vítěze Mezinárodní varhanní soutěže Pražského jara 2013. Nové katedrální varhany rozezněl 18. června.

London Symphony Orchestra jako kdyby na zámecké nádvoří spadl z nebe. Tak velké a proslulé zahraniční těleso na Smetanově Litomyšli asi ještě nehostovalo. V sobotu vpodvečer zahrál orchestr za řízení Antonia Pappana skvělým způsobem Elgara a Čajkovského a zase zmizel. Třemi autokary zpátky do Prahy, kde v předchozích dnech jako stejně bezprecedentní mimořádný host sezóny České filharmonie třikrát uvedl Brittena a Mahlera.

Sedmnáctý ročník mezinárodního festivalu Hudební léto Kuks zahájili v sobotu 20. června v kostele Nejsvětější Trojice španělský violoncellista Luis Zorita a italský varhaník Pier Damiano Peretti. Úvodní koncert v působivém barokním prostoru se nesl ve znamení zajímavě pojaté zrcadlové symetrie, jejímž středobodem se stala skladba Arvo Pärta. Při jejím provedení se ovšem přihlásily o pozornost i přírodní živly.

V sezóně České filharmonie vystoupil Londýnský symfonický orchestr a odehrál od středy do pátku tři abonentní koncerty se stejným programem. Tím bylo velké anglické dílo 20. století, Sinfonia da requiem Benjamina Brittena a Mahlerova Symfonie č. 5 cis moll pod taktovkou Antonia Pappana. Bylo to poprvé v historii, kdy náš první orchestr hostí opravdovou světovou konkurenci v tomto formátu. Zahraniční orchestry obvykle jezdí ve formátu festivalovém, zatímco teď šlo o velkolepou tečku abonentní sezóny – orchestr pak ještě v sobotu zavítal na Smetanovu Litomyšl, tedy vlastně taková malá rezidence… A rezidence prvotřídní.