Podmračená a deštivá neděle 22. února se ve Dvoře Králové nad Labem prosvětlila až po setmění. A to zásluhou podmanivě barevných tónů hudby. V šest hodin večer začal v tamním Hankově domě slavnostní inaugurační pořad, na němž byl veřejnosti představen koncertní klavír Steinway & Sons D-274, pořízený za více než tři miliony korun z rozpočtu města. Jako úplně první si na něj před natěšeným publikem zahráli Ivan a Lukáš Klánští.

Ta zpráva by rozhodně neměla zapadnout. Vždyť které české město, velikostí srovnatelné s patnáctitisícovým sídlem na Trutnovsku, se může ve své koncertní síni pyšnit nástrojem renomované světové značky, navíc tím, jenž je označován za vlajkovou loď výrobce? Na model D-274 narazíte v newyorské Carnegie Hall, ve vídeňském Musikvereinu či v sále Berlínských filharmoniků. „V naší republice by vám stačily ke spočítání všech míst prsty na obou rukou,“ poznamenal ve Dvoře Králové Ivan Klánský. Ano, touhle ušlechtilou nádherou, za níž je téměř dvě stě let dlouhá tradice firmy, zdaleka nedisponují všechna krajská města. Nedělní událost v Královéhradeckém kraji překračuje hranice regionu. Dvůr Králové se zároveň chce stát místem, kam budou jezdit na nově ohlášený klavírní festival prvotřídní hráči.

Když jsem loni v listopadu psal reflexi jednoho z koncertů zdejšího Kruhu přátel hudby, věnoval jsem se v ní i člověku, který se nepřehlédnutelně postaral o oživení královédvorského kulturního života. Vít Havlíček, jenž je mimo jiné docentem pražské HAMU, se mi ale tenkrát ani slovem nezmínil o překvapení, které chystá. Věděli o něm samozřejmě místní radní, které přesvědčil, že je na čase rozloučit se v Hankově domě s koncertním křídlem, jež tam sloužilo osmdesát let, a hledat náhradu, která, jak říká „ve městě otevře dveře špičkovým interpretům“. A protože pan Havlíček je maximalista, zamířil spolu s klavíristou a rovněž docentem HAMU Lukášem Klánským a s předním klavírním technikem z univerzity Mozarteum Salzburg Filipem Marečkem na několik míst do Německa, aby vyzkoušeli a porovnali, jak tomu je s oním unikátním organismem s vlastní duší, za nějž je každý Steinway považován. „Nakonec to bylo jako rande naslepo, při němž se zamilujete na první pohled,“ komentoval výsledek cesty Lukáš Klánský, když minulou neděli v Hankově domě líčil, jak ho okamžitě uchvátil nástroj z roku 2013, nacházející se v Düsseldorfu, kde na něj v Tonhalle hrávala světová esa. Osvícené vedení radnice ve Dvoře Králové mezitím neváhalo otevřít pro ušlechtilý záměr měšec, a tak bylo poměrně rychle rozhodnuto. Půltunový krasavec D-274 se mohl vydat na cestu. „Pořízení koncertního Steinwaye vnímáme jako investici do kvality, prestiže i budoucnosti,“ uvedl starosta města Jan Jarolím. „Cílem je nechat tento nástroj vyniknout jak při koncertech profesionálů, tak i žáků ZUŠ, studentů uměleckých oborů a dalších,“ dodala k jeho slovům ředitelka Hankova domu Jana Kubcová. „Náš Steinway určitě nebude stát někde v koutě a nebude se kolem něj našlapovat po špičkách. I ti nejmladší dostanou příležitost dotknout se dokonalosti,“ usmíval se Vít Havlíček, když před návštěvníky inauguračního koncertu líčil, jak se mu daří realizovat jeho osobní vize, v jejichž dalším naplňování by měl nově pořízený nástroj coby jeden ze středobodů regionálního hudebního dění hrát důležitou roli. 

Když se pak nad pódiem Hankova domu začala zvedat historická opona, vyzval návštěvníky jako vždy noblesní moderátor večera Jiří Vejvoda, aby nástroj přivítali potleskem vestoje. Ze sedadel se v takřka zaplněném sále zvedli opravdu všichni. Aplaudovali nejen Steinwayi, ale zároveň všem lidem, kteří se o jeho pořízení a instalaci v jejich městě zasloužili. Byla to moc fajn chvíle.

Cti prvního pohlazení kláves se hned vzápětí dostalo Ivanu Klánskému. V jeho podání zaznělo nejprve Nocturno c moll, op. 48: č. 1 Fryderyka Chopina a po něm přišly na řadu tři Salonní polky, op. 7 Bedřicha Smetany. Že se legendární osobnost české klavírní interpretace ujala svého úkolu s naprostou bravurou, netřeba zdůrazňovat. Dovolím si k jeho vystoupení poznamenat toliko jeden svůj pocit, jenž mám s Ivanem Klánským dlouhé roky neoddělitelně spojen. Pokaždé, když usedne ke klavíru, vidím na něm, jak okamžitě omládne. Z důstojného kmeta, jemuž nyní chybějí pouze dva roky do osmdesátých narozenin, se i tentokrát proměnil ve svých gestech a výrazu v mnohem mladšího muže, s pozoruhodnou lehkostí ovládajícího všechny druhy úhozů a doprovázejícího svůj suverénní výkon patřičnou rozevlátostí, jež se mu zkrátka a dobře nedá nezávidět.

Jeho syn Lukáš Klánský, který poté přednesl Intermezzo, op. 117: č. 1 Johannesa Brahmse a Scherzo b moll, op. 31 Fryderyka Chopina provází svou hru – rovněž brilantní – s důrazem na vnitřní soustředění a promyšlené vybroušení každého tvůrčího nápadu autorů, jimž se v danou chvíli věnuje. Tenhle rozdíl v přístupech, jimiž umělci ozvláštňují svoji bezchybnou techniku, určitě není generační, ale musel být dán oběma interpretům již do vínku. Obě cesty jsou však skvělé a bezvýhradně slouží posluchačům. Když se ve druhé části koncertu otec a syn posadili vedle sebe a plni energie, nadšení a radosti zahráli v originální verzi pro čtyřruční klavír první řadu Slovanských tanců, op. 46 Antonína Dvořáka, budili dojem dvojice spojené nejen pokrevním poutem, ale i něčím nadpozemsky nedosažitelným, neboť naprosto dokonalým a uchvacujícím. 

Na dlouhý potlesk reagoval Ivan Klánský svým osobitým způsobem. „U tak kvalitního nástroje se nesmí stát, aby za ním interpret jakkoli zaostával. To by se hned poznalo. Na druhou stranu, tenhle Steinway donutí člověka kouzlit a je příjemné si to při hře vyzkoušet.“ Slíbil také, že královédvorští posluchači by neměli přijít ani o druhou řadu Dvořákova majstrštyku: „Jakmile to bude možné, přijedeme znovu.“ Termín jeho společného vystoupení se synem ještě není znám, jisté ovšem je, že Ivan Klánský letos 20. září zahájí svým sólovým recitálem Mezinárodní klavírní festival Dvůr Králové. V říjnu na stejné akci zahrají španělský virtuos Martín García García a špičkový polský pianista Szymon Nehring. Klobouk dolů před tím, jak se hudební dění pod vrchem Zvičinou dalo do pohybu!

Foto: Hankův dům / Pavel Kohout

Facebook X E-mail WhatsApp