Cyklus Svátky hudby v Praze založený a vedený Václavem Hudečkem pokračoval v úterý 24. února v sále Pražské konzervatoře koncertem vynikajících studentů pod názvem Sedm mladých doubků. Hudeček je nejen špičkový a inspirativní houslista, ale rovněž pedagog pořádající každoročně v Luhačovicích mistrovské letní kurzy pro mladé houslisty. Na únorový koncert vybral dvě hudební tělesa, smyčcové kvarteto Siebeneichener Quartett – které zčásti tvoří právě laureáti luhačovické Akademie – a Klavírní trio (prozatím bez názvu), tedy sedm mladých virtuosů, jak napovídá titul koncertu.

Václav Hudeček ve svém typicky vstřícném a humorném úvodním slovu nejen objasnil název kvarteta – Siebeneichener Quartet je pojmenovaný vtipně a výstižně po pedagogovi houslistů Radimu Sedmidubském –, ale představil i zatím bezejmenné trio, sestavené právě pro toto vystoupení; zmínil rovněž dramaturgii zvolené komorní hudby z 18. až 20. století. Od barokního vytříbeného stylu přes romantickou melodičnost až k expresivitě minulého století připravil velký oblouk hudební výpovědi psané v průběhu více než dvou set let. Šířeji poté představil účinkující v houslovém oboru a věnoval se úspěchům jednotlivých generací českých houslistů. Jako zakladatel Akademie v Luhačovicích, která letos oslaví již 30. ročník, seznámil publikum zasvěceným slovem především s vynikajícími sólisty až k nejmladším, účinkujícím na tomto koncertu Svátků hudby. Studenti a absolventi Pražské konzervatoře, mnozí pokračující na domácí HAMU i zahraničních školách, mají soutěžní i koncertní zkušenosti v sólové a komorní kariéře, namnoze se špičkovými tělesy i dirigenty v renomovaných zahraničních koncertních domech. Právě záruka výběru Václava Hudečka vždy špičkových, především mladých umělců je pro pražské i mimopražské posluchače určující a povyšuje Svátky hudby na koncertní řadu dnes již v podstatě se stálým publikem.

Úvodní barokní skladba Georga Philippa Telemanna Koncert pro čtvery housle C dur, TWV 40:203 zazněla ve výsostném podání Václava Hudečka u prvních houslí a luhačovických laureátů z let 2023, 2021 a 2020 Jana Nováka, Marka Pavlici a Davida Hernycha. Úžasná virtuózní smršť v závratném tempu a současně precizní odlišení jednotlivých vět Grave, Allegro, Largo e staccato a Allegro strhla natěšené posluchače k aplausu téměř nekončícímu. Právem… sledovat a poslouchat Václava Hudečka spolu s jeho vynikajícími studenty ve vzájemných reakcích s naprosto vycizelovanou souhrou a neskrývanou radostí ze společného vystoupení bylo přesně tím zážitkem, který zcela zaplněný sál konzervatoře očekával.

Siebeneichener Quartett se zatím krátkou, o to intenzivnější kariérou od roku 2023, poté přednesl zásadní dílo Leoše Janáčka Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“. Primárius David Hernych nyní studuje na HSLU Musik Luzern a Marek Pavlica u druhých houslí na Universität Mozarteum Salzburg. Violoncellista David Pěruška jako pokračovatel hudebního rodu po absolutoriu na konzervatoři nyní pokračuje na HAMU a zahraničními stážemi vzdělání rozšiřuje. Kvartetisté mají dosti široké spektrum zkušeností z domácích i zahraničních studií a vystoupení, v Evropě i USA se představili jako sólisté i komorní hráči nebo členové orchestrů vedených špičkovými dirigenty. Violistka Dorothea Dalecká Kellerová s úspěchy na domácích soutěžích s počátkem studií na HAMU vloni nastoupila současně do Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V Siebeneichener Quartett působí krátce, ale podle vyjádření primária Hernycha si velmi rychle tzv. „sedli“ a na souhře v této rozsáhlé a mimořádně náročné skladbě Leoše Janáčka to bylo zřetelně znát.

Energie mladých kvartetistů se ponořila do studia partitury, s níž si někteří jejich předchůdci lámali hlavy a do Janáčkova originálu přibývaly různé úpravy či změny. David Hernych s kolegy si naopak stanovil nejvyšší cíl, aby uvedli „Listy důvěrné“ tak, jak je skladatel zaznamenal, a nijak se nešetřili. Moderní pojetí se zvýrazněnými kontrasty naopak intimní výpověď autora jen podpořilo a neskutečná pianissima střídaná sytou souhrou celého kvarteta jí velmi slušela. Zpěvné houslové sólo s pravým janáčkovským doprovodem, nádherně jemné tóny a pasáže violy, precizní detaily v hlubokém prožitku a následná vzrušení, která skladatel musel do partitury vložit… nebylo fráze či sekvence, která by postrádala niterný výraz do posledního tónu. Rozevlátost Moderata a nádherně uchopené Allegro ostré a svižně taneční, staccata ve druhých houslích, kantiléna violy, staccata cella i krásně něžné melodické prvky, to vše ve virtuózním, neokázalém, ale výrazně technicky dokonalém, a přitom zcela novém, současnosti zcela odpovídajícím podání. Věřím, že mistr Janáček by byl nadšen, nebylo možné během úžasného podání jeho Listů na něj nemyslet. Ztichlí posluchači byli uhranuti a následný bohatý aplaus zasloužený.

Po přestávce patřilo pódium Klavírnímu triu ve složení Jan Novák (housle), Josef Bárta (violoncello) a Adéla Mužíková (klavír). Jan Novák se představil již v Telemannově Koncertu a svoji virtuozitu vybudoval nejen na vítězství v luhačovické Akademii Václava Hudečka, ale také druhým místem v Soutěži Pražského jara, absolvováním mistrovských kurzů Gila Shahama a dalších umělců i vystupováním s komorními i orchestrálními tělesy, často vystupuje s jedním z našich nejlepších mladých klavíristů Markem Kozákem. Se studentkou Pražské konzervatoře Adélou Mužíkovou si ovšem na pódiu dobře rozuměli, což jejich souhra potvrzovala.

Klavíristka Adéla Mužíková má na svém kontě vítězství mnoha soutěží, také domácí a zahraniční úspěšná vystoupení i aktivní účast na prestižních mistrovských kurzech. Zaujala vynikající suverenitou, vždy pečlivě vyváženou, s neomylně přesnou úhozovou technikou v dynamických vrcholech či sotva slyšitelných pianissimech. Bezesporu ji čekají renomovaná i zahraniční pódia s krásnými šaty a krásnými zážitky, její hra má již dnes vysoké parametry a lze jí jen přát úspěchy podobné tomu, který na koncertu Sedm mladých doubků vzbudila hned od počáteční skladby. 

Trio dotvořil violoncellista Josef Bárta, syn vynikajícího Jiřího Bárty, špičkového violoncellisty tvořícího další generaci našich nezapomenutelných violoncellistů po Antonínu Kohoutovi či Mirko Škampovi. Student konzervatoře Josef Bárta vystupuje úspěšně na koncertech a festivalech, získal první cenu na mezinárodní soutěži a nechybí ani účasti na mistrovských kurzech. Ušlechtilý tón jeho violoncella se výborně uplatnil ve všech vybraných skladbách, kde působivě barevně podporoval i zdobil souhru houslí s klavírem.

Ze skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho Klavírní trio č. 1 d moll zazněla v podání těchto mladých umělců první věta Molto allegro agitato. Brilantní a vybroušené melodické linky zaujaly i s mírně exaltovanými houslemi, protože souhra i v rychlých pasážích byla tak výtečná, že nic nenaznačovalo sestavení tria právě pro tento koncert. Všichni tři prokazovali své vysoké kvality interpretační i výrazové a smysl pro souhru provázel Mendelssohnovu hudbu zcela přirozeně. Melodický, sametový tón cella uváděl rozevláté zpěvné housle s klavírem, který precizně doprovázel smyčce. Novější uchopení romantické hudby vzbuzovalo zájem vyvolaný báječným výkonem každého hráče tria.

Následně hraná Sukova Elegie pro klavírní trio „Pod dojmem Zeyerova Vyšehradu“, op. 23 s vřelým a emocemi prodchnutým houslovým úvodem brala dech, vzrušený střed s ostřejší melodikou se brzy vrátil k typicky sukovské lyrice s pečlivě prokreslenou linkou violoncella, vybroušeným doprovodem klavíru a snivými houslemi. Podání Sukovy Elegie bylo až vzorové a představilo všechny tři interprety v nejlepším světle. Závěrečné Klavírní trio č. 1 c moll Dmitrije Šostakoviče bylo ve své náročnosti prubířským kamenem a je obdivuhodné, že nově sestavené trio si ho nejen vybralo, ale také výborně provedlo. V jednotlivých, velmi odlišných sekvencích se vysoké kvality houslisty Jana Nováka, violoncellisty Josefa Bárty a klavíristky Adély Mužíkové setkaly na pravém místě a společně ze Šostakovičova Klavírního tria vytvořili zážitek, na který se nezapomíná. Jímavá melodie houslí s klavírem provázená staccaty cella, precizní přechod k hravějšímu tempu a intervalové skoky v klavíru dospěly k rytmické plnokrevné souhře houslí s klavírem střídanou souhrou cella s klavírem se stejným půvabem. Množství témat a množství změn plynulo v podání této trojice s brilancí, suverenitou a vnitřní radostí. Dá se říct, že každý sám a všichni v triu si užívali společné muzicírování tak, jako by hráli sami pro sebe a možnost zahrát si takto před publikem jen radost násobila. Byl to krásný večer s vědomím, že za vším stojí báječná osobnost Václava Hudečka.

Foto: Michal Žoudlík

Facebook X E-mail WhatsApp