V rámci koncertů z cyklu Svatovavřinecká sezóna (Portál KlasikaPlus informoval ZDE), pořádaného pod hlavičkou festivalu Pražské jaro, proběhlo ve čtvrtek 26. února v pražském kostele svatého Vavřince vystoupení tria Trebbiano, tvořeného Martinou Bačovou (housle), Věrou Binarovou (viola) a Hanou Baborákovou (violoncello). Soubor představil publiku program z děl Ludwiga van Beethovena, Antonína Dvořáka, Gideona Kleina a Jeana Sibelia.

„Trebbiano patří k nejrozšířenějším odrůdám italských bílých vín. Jejich společným znakem je světlá barva hroznů, vysoké výnosy a schopnost přizpůsobit se různým podmínkám. Historicky bylo jméno Trebbiano spojeno s prestiží a kvalitou, a odrůdy této skupiny hrají v italské vinařské produkci stále důležitou roli,“ tolik k původu slova, které si dámské smyčcové trio Trebbiano zvolilo do svého názvu. Nedivil bych se ale, kdyby nejdůležitějším podnětem pro toto pojmenování nebyla ani tak láska k ušlechtilému nápoji, jako spíše ona počáteční ‚tři B‘. Houslistka Martina Bačová, violistka Věra Binarová a violoncellistka Hana Baboráková mají ovšem zmíněná ,béčka‘ jen ve svých iniciálách. Ve skutečnosti jde o výrazné hudebnice, spjaté s tělesem Baborák Ensemble (Bačová a Baboráková) či s Pražskými symfoniky (Binarová), které už společně úspěšně působily v kvartetu Alma Ansámbl.

Trio Trebbiano se představilo v prostorách bývalého románsko-gotického kostela svatého Vavřince na Malé Straně v Praze. Šlo o jeden z koncertů cyklu Svatovavřinecká sezóna, pořádaného pod hlavičkou festivalu Pražské jaro. Po letošních vystoupeních Smetanova tria a programu s hudbou pozdního středověku v podání varhaníka a cembalisty Tomáše Hály a pěvkyně Marie Jiráskové to byl už třetí večer v rámci této pozoruhodné koncertní série, konané za nenápadnými dveřmi poněkud utajeného kostela v Hellichově ulici na úpatí Petřína.

Zcela zaplněný sál se stal svědkem atraktivního a zároveň stylově pestrého programu, zahrnujícího skladby pozdního klasicismu, romantismu i modernismu první poloviny dvacátého století. Hned úvodní Dvořákovy čtyřvěté Drobnosti, op. 75A , původně určené dvěma houslím a viole, zaujaly originální úpravou, za níž autorsky stojí členky tria. Kompozice z roku 1887 měla původně sloužit k domácímu muzicírování bývalého člena orchestru Prozatímního divadla, houslisty Jana Pelikána, jeho žáka Josefa Kruise a samotného Antonína Dvořáka, nadšeného violisty. Ještě téhož roku však skladatel vytvořil i verzi pro housle a klavír, jíž promptně vydalo nakladatelství Simrock pod názvem Romantické kusy. A to je opravdu přiléhavé označení – jde o sled vzájemně kontrastních vět, vystavěných vždy na jednom tématu s výraznou melodickou linkou. Členky Trebbiana prokázaly v jejich interpretaci technickou brilanci a intonační čistotu a chytlavé dvořákovské motivy doslova ‚vyzpívaly‘.

Následující část programu nemohla být lehkosti a optimismu Drobností vzdálenější. Své Smyčcové trio napsal pětadvacetiletý skladatel a klavírista Gideon Klein v roce 1944 v terezínském ghettu pouhých devět dní před osudovou deportací do Osvětimi. I když tato skladba (s částmi Allegro, Lento a Molto vivace) trvá jen něco málo přes deset minut, vyznačuje se neobyčejně sevřenou formou, napětím, citovým nábojem a hloubkou. Bačová, Binarová a Baboráková se zde mohly opřít o své bohaté zkušenosti s provozováním děl terezínských a dalších nacisty proskribovaných autorů už ze zmíněného Alma Ansámblu. Kleinovy nepředvídatelné harmonie ve výrazně expresivní kompozici provedly s hlubokým porozuměním pro skladatelův styl, a odvažuji se tvrdit, že se jim podařilo docílit velmi sugestivního posluchačského zážitku.

Po přestávce se Trebbiano poněkud paradoxně ,rozehřálo‘ skladbou provenience chladného severu, Smyčcovým triem g moll Jeana Sibelia. Z komorního projektu z let 1893–1894 byla dokončena pouze část Lento, ovšem právě jako jednověté torzo vyznívá kompozice překvapivě komplexně a sevřeně. Nosný a barevný tón violoncella Hany Baborákové zejména v této rapsodicky koncipované kompozici výtečně souzněl s plností tónu violy Věry Binarové a křehkou průzračností, jíž do provedení vnesla houslistka Martina Bačová.

A tytéž superlativy lze směle přisoudit i vrcholu celého večera, jímž bylo Beethovenovo Smyčcové trio c moll, op. 9/3. Mistrovská skladba, doslova ‚prošpikovaná‘ nervózními triolami a dramaticky melancholickými tóny, je poslední z trojice trií, věnovaných roku 1799 Beethovenovu mecenáši, hraběti Johannu Georgovi von Browne-Camusovi. Jistě není bez zajímavosti, že tehdy osmadvacetiletý skladatel si tohoto opusu cenil nejvýš ze své dosavadní práce.

V podání Trebbiana zaznělo poslední trio v c moll zřetelně energicky a vášnivě. Znamenitě zde vyzněly dynamické efekty, ostré rytmické kontrasty, harmonické konfrontace i nepřeslechnutelně úzkostné tóny úzkosti. Po atmosféře míru a rezignace v Adagiu následovalo oživení ve Scherzu, načež se atmosféra Finale opět vrátila k energické bouři úvodního Allegra.

Protože nadšené publikum odmítalo pustit dámy z podia bez přídavku, dočkalo se ho. Trio Trebbiano se pozorným posluchačům odvděčilo smyčcovou úpravou jazzovými rytmy prodchnutého Preludia č. 3 George Gershwina. Nezbývalo než litovat, že podobně s chutí a nadhledem zahraných přídavků nebylo víc, osobně bych si rád poslechl i zbývající dvě gershwinovské miniatury.

Další koncertní a nahrávací plány tria Trebbiano se určitě vyplatí sledovat i do budoucna, stejně jako program unikátního Svatovavřineckého cyklu. Už 5. března se zde představí violoncellista Eduard Šístek a klavírista Miroslav Sekera, 26. března vystoupí houslistka Natálie Toperczerová se svými hosty, aby se sem 9. dubna opět vrátila jako členka Sukova kvarteta. A 16. dubna ukončí letošní sezónu koncert souboru In modo camerale. V kostele svatého Vavřince zkrátka probíhá jaro celoročně, což je určitě výborná zpráva…

Foto: Robert Rytina, archiv tria Trebbiano

Facebook X E-mail WhatsApp