23. květen
Svátek má Vladimír a Vladimíra.
2002 – zemřel Vladimír Karbusický, muzikolog, folklorista, sociolog a historik (narodil se 9. dubna 1925). Do dějin evropské hudební vědy vstoupil jako autor významných sociologických, sémiotických a hudebně-antropologických studií, zasáhl do bádání v oblasti starých českých pověstí a legend, když dal jejich původ do souvislosti s dvorskou zpěvní epikou a popřel tak jejich lidový i národní původ, zastávaný zvláště marxisticky orientovanými historiky. Po srpnu 1968 odešel do Německa, působil tam jako vědecký pracovník, založil katedru systematické hudební vědy na univerzitě v Hamburku a působil tam jako profesor. Pohřben je na Lesním hřbitově v Hamburku.
1997 – zemřel Albert Rosen, český dirigent (narodil se 14. února 1924). Měl angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni a v Praze, kde byl v letech 1965–1971 šéfdirigentem orchestru tehdejšího Smetanova divadla, jedné ze scén Národního divadla. Po roce 1970 působil trvale v zahraničí, především jako šéfdirigent Symfonického orchestru Irského rozhlasu a televize v Dublinu. Z operních děl uvedl například Káťu Kabanovou a Řecké pašije v Londýně, Jakobína ve Walesu, Prodanou nevěstu ve Skotsku, Příhody lišky Bystroušky ve Štrasburku, Její pastorkyni v San Francisku a Rusalku v San Diegu. Na festivalu v irském Wexfordu do roku 1994 inscenoval celkem 18 oper. Spolupracoval také s Národním orchestrem mládeže Irska. Po roce 1989 navázal při pravidelných návštěvách Prahy přerušenou spolupráci s Národním divadlem a Státní operou.
1991 – zemřel Wilhelm Walter Friedrich Kempff, německý klavírista, varhaník a skladatel (narodil se 25. listopadu 1895). Měl velmi široký repertoár, nahrál mimo jiné všechny Beethovenovy a Schubertovy klavírní sonáty. Je považován za jednoho z nejlepších klavíristů 20. století. Celý život spolupracoval s Berlínskou filharmonií, nahrával také komorní hudbu například s Yehudi Menuhinem, Pierrem Fournierem, Henrykem Szeryngem a dalšími. Svou dlouhou koncertní kariéru ukončil až v roce 1981 v Paříži ze zdravotních důvodů. V letech 1924 – 1929 byl ředitelem konzervatoře ve Stuttgartu. Od roku 1931 se podílel na pořádání letních klavírních kurzů v Postupimi a v roce 1957 založil v jihoitalském Positanu nadaci Fondazione Orfeo, pod jejíž hlavičkou vedl až do roku 1982 každoroční interpretační kurzy zaměřené na Beethovenovu hudbu. Byl také poměrně plodným skladatelem v mnoha žánrech, psal opery, symfonie, komorní hudbu, klavírní sonáty i písně. Na uvedení svých symfonií často spolupracoval s dirigentem Wilhelmem Furtwänglerem. Kromě samostatných skladeb také například hrál své vlastní kadence v Beethovenových klavírních koncertech a upravil pro klavír množství Bachových skladeb.
1960 – narodil se Michal Kaňka, violoncellista z významného rodu Kaňků. Je spoluzakladatelem a deset let (1976–1986) hrál jako člen Havlákova kvarteta, později Kvarteta Martinů, poté přestoupil do Pražákova kvarteta, kde působil až do konce roku 2021, od dubna 2017 je členem Wihanova kvarteta. Spolupracoval a vystupoval s mnoha českými orchestry, zahraničními soubory a vystupoval sólově, byl stálým sólistou Státní filharmonie Brno, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, učil na Pražské konzervatoři a v roce 2011 přibral HAMU v Praze. Byl jmenován předsedou Stálé soutěžní komise Pražského jara a nominován do jeho Umělecké rady, od října 2016 působí ve Správní radě Nadace Bohuslava Martinů a pravidelně bývá zván jako člen nebo předseda komisí různých hudebních soutěží a festivalů v České republice i v zahraničí. Hraje na nástroj vytvořený v roce 2006 francouzským mistrem houslařem Christianem Bayonem a používá francouzský smyčec od Nikol Descloux z roku 2000. Dcera Lucie Kaňková je sopranistka.
1936 – narodila se Ingeborg Hallstein, německá operní koloraturní sopranistka, pedagožka a herečka. Dosáhla hlasového rozsahu ges – b“‘. Debutovala v Pasově v roce 1957 jako Musette v Pucciniho opeře Bohéma. Po angažmá v Divadle v Basileji a Staatstheater am Gärtnerplatz v Mnichově debutovala v roce 1960 na Salcburském festivalu jako Rosina v Mozartově opeře La finta semplice. Ve stejném roce nastoupila do angažmá v Bavorské státní opeře, kde byla řádným členem souboru od roku 1961 až do roku 1973. Vystupovala pohostinsky téměř ve všech důležitých operních domech na světě. Při znovuotevření Theater an der Wien vytvořila pod taktovkou Herberta von Karajana jednu ze svých pozoruhodných rolí, Královnu noci v Mozartově Kouzelné flétně. Provedla také mnoho písňových recitálů v Německu i v zahraničí. V roce 1979 byla jmenována profesorem na konzervatoři ve Würzburgu. Později pořádala mistrovské kurzy v Německu i v zahraničí a je vyhledávaným porotcem mezinárodních pěveckých soutěží.
1923 – narodil se Karel Vladimír Burian, spisovatel, skladatel a sbormistr (zemřel 24. května 2000). Působil v Říčanech, založil a vedl stotřicetičlenný žákovský pěvecký sbor, později učil na gymnáziu a na rodinné škole, ale hlavně se věnoval popularizaci hudby a spisovatelské činnosti. V Cambridgi mu byla udělena medaile For distingued services to Music (Za vynikající zásluhy o hudbu). Pro Divadlo hudby vytvořil stovku pořadů, napsal osm muzikologických studií pro gramofonové desky, měl pravidelné rozhlasové pořady o hudbě v rámci cyklu Akademie třetího věku a sestavil deset školních diafilmů pro pedagogické nakladatelství Komenium. Napsal Přehled vývoje hudby, Stručné dějiny anglické hudby, Příruční hudební slovník naučný, Dějiny světové opery, Světová operní divadla a více než desítku knih o hudebních osobnostech, psal také detektivky. Jako skladatel zkomponoval tři mše, kantátu Do Sibiře podle A. S. Puškina, skladbu Bratři dále na slova Josefa Václava Sládka, drobné klavírní skladby, písně, sbory a scénickou hudbu k divadelním inscenacím říčanského divadelního spolku Tyl.
1912 – narodil se Jean Françaix, francouzský skladatel a klavírista (zemřel 25. září 1997). Už v deseti napsal první skladbu „Pour Jacqueline“, která byla o dva roky později vydána nakladatelstvím Editions Sénart. Studoval na Conservatoire of Le Mans a na doporučení Maurice Ravela pokračoval na pařížské konzervatoři, skladbu u Nadii Boulanger a klavír u Isodora Philippa. V roce 1930 vyhrál Premier Prix in Piano na Paris Conservatoire. Přes blízký kontakt s Francisem Poulencem a Pařížskou šestkou, se Jean Françaix nikdy necítil vázán k žádné konkrétní hudební ideologii. Psal opery, balety, orchestrální i komorní díla, sólové koncerty, filmovou hudbu a vokální tvorbu. Hrál v duu s francouzským violoncellistou Maurice Gendronem (1920–1990), s Triem Pasquier a často s dcerou, klavíristkou Claude. Také si zahrál Poulencův klavírní dvojkoncert přímo s Francisem Poulencem. Obdržel mnoho ocenění a patří mezi nejhranější francouzské skladatele 20. století, zvlášť pak mimo Francii.
1893 – narodila se Rosa Raisa, americká sopranistka polského původu (zemřela 28. září 1963). Poprvé vystoupila v roce 1913 jako Leonora v opeře Oberto, kníže sv.Bonofáce Giuseppe Verdiho v Parmě, v rámci oslav 100. narozenin Verdiho. Byla první Turandot a Astérie (opera Nerone Arrigo Boita), také vyhlášenoou Toscou, Norou nebo Aidou. Jejím manželem byl barytonista Giacomo Rimini (1887-1952). Spolu otevřeli školu pro pěvce v Chicagu roku 1937.
1883 – narodil se Jindřich Feld starší, houslista, pedagog a skladatel (zemřel 5. října 1953). Proslul jako houslista. V letech 1906–1908 byl koncertním mistrem a dirigentem ve Zhořelci, učil na zemské hudební škole v Klagenfurtu a v Záhřebu, kde působil i jako koncertní mistr orchestru záhřebské opery. V roce 1910 se stal profesorem pražské konzervatoře a v roce 1937 byl po Karlu Hoffmannovi jmenován profesorem mistrovské školy. Pod jeho vedením studovali např. Rafael Kubelík, Spytihněv Šorm nebo Nora Grumlíková. Pro výuku svých žáků připravil technická cvičení, která zůstala v rukopise. Jinak nekomponoval, pouze pro tisková vydání revidoval řadu skladeb Dvořáka, Mozarta a jiných autorů, kromě jiných také svého syna Jindřicha Felda (1925–2007).
1829 – Ve Vídni byl udělen patent na tahací harmoniku (privilegium na vynález akordeonu) Cyrilu Demianovi, staviteli varhan a klavírů, a jeho synům Karlovi a Guidemu.
1814 – Ve Vídni měla premiéru konečná verze Beethovenovy dvouaktové opery Fidelio (1804–1814). V původní verzi měla dějství tři a jmenovala se Leonora. Skladatel ji později několikrát přepracoval. Libreto napsali Joseph Sonnleithner, Stephan von Breuning a Georg Friedrich Treitschke. Předlohou jim byla opera Léonore ou L’amour conjugal (Leonora aneb manželská láska) z roku 1798, jejíž libreto napsal Jean Nicolas Bouilly a hudbu složil Pierre Gaveaux. Bouillyho libreto bylo ovšem také podkladem pro operu Ferdinanda Paëra Leonora (1804), a pro dílo Johanna Simona Mayra L’amor coniugale (1805). Původní tříaktová verze opery měla premiéru v Theater an der Wien 20. listopadu 1805. Následující rok ji Stephan von Breuning úpravou libreta zkrátil na dvouaktovou verzi. Po dalších změnách libreta provedených Georgem Friedrichem Treitschkem vznikla finální verze, poprvé uvedená ve vídeňském Theater am Kärntnertor 23. května 1814. Fidelio je jediná Beethovenova opera.
1811 – narodil se František Václav Karlík, kantor a skladatel (zemřel 9. září 1889). Napsal tři desítky chrámových skladeb, jejich rukopisy jsou uloženy v rokycanském muzeu. Sestavil a vydal Zpěvník pro kostel a školu, který se v 19. století stal na školách velmi oblíbeným. Tiskem také vyšly jeho Dvě čtyřhlasé dvojité fugy a velmi populární byly jeho mužské sbory. Studoval v Praze na učitelském ústavu a na technice, vedle toho absolvoval varhanickou školu. Učil na školách v Horažďovicích, v Plané nad Lužnicí a na Hlavní škole v Rokycanech. Tam založil a řídil pěvecký spolek Záboj, byl varhaníkem a vedl chrámový sbor.
1794 – narodil se Ignaz Moscheles, klavírista a skladatel (zemřel 10. března 1870). Stal se jedním z předních klavíristů a komponoval zejména klavírní, komorní a orchestrální skladby, m.j. populární Alexandrovy variace op. 32 pro klavír a orchestr, se kterými koncertoval v celé Evropě. Ve Vídni se spřátelil s Meyerbeerem, se kterým vytvořil úspěšné klavírní duo. Důvěrně se znal také s Hummelem a Kalkbrennerem. Ve dvacátých letech 19. století byli Hummel, Kalkbrenner, Cramer, Herz a Weber jeho největší klavírní rivalové. Setkal se také se svým idolem Beethovenem. Ten rozpoznal mladíkovy schopnosti a svěřil mu přípravu klavírního výtahu své opery Fidelio pro nakladatelství Artaria. Moscheles nikdy nepřestal propagovat jeho hudbu, uvedl řadu jeho skladebi a v roce 1832 řídil premiéru jeho Missa Solemnis. Přeložil do angličtiny Beethovenovu biografii. Vřele byl přijat v Londýně a obdržel čestné členství Royal Academy of Music. V roce 1824 přijal pozvání berlínského bankéře Abrahama Mendelssohna-Bartholdyho, aby dal lekce hry na klavír jeho dětem Felixovi a Fanny. Zasloužil se také o znovuzavedení cembala jako koncertního nástroje. Často společně s Mendelssohnem v Londýně uváděli skladby Johanna Sebastiana Bacha pro několik klávesových nástrojů. Mendelssohn mu také nabídl místo profesora na jeho konzervatoři v Lipsku a po smrti skladatele se stal jejím ředitelem. Pod dojmem jeho koncertu v Karlových Varech se mladičký Robert Schumann rozhodl, že bude také klavíristou. Jeho syn Felix Moscheles se stal významným anglickým malířem.
1788 – Jakub Jan Ryba byl jmenován učitelem v Rožmitále pod Třemšínem.