Běžný abonentní koncert Symfonického orchestru Švédského rozhlasu nabídl první březnový pátek ve stockholmské koncertní síni Berwaldhallen krásný a vznešený program. Sestavou skladeb i provedením. Beethovenův Houslový koncert s Veronikou Eberle a Dvořákovu Osmou. Robin Ticciati obě díla vedl s nevšední muzikalitou. O Anglické symfonii v jeho pojetí se dokonce dá říci, že se zřídka slýchanou mírou nápaditosti.

Původně měla ve švédské metropoli hrát 5. a 6. března Lisa Batiashvili, a to Čajkovského. Beethovenův Koncert D dur přišel do programu se změnou interpretky. Slavnou gruzínskou sólistku nahradila neméně zajímavá německá houslistka Veronika Eberle. Beethoven získal v jejím podání mimořádnou citlivost: široké spektrum výrazu ukotvené nicméně směrem k pólu intimnosti a cudnosti. Pověstná krása jeho hudby se odehrávala v rovině tiché dynamiky, útlých, ale přesto obsažných tónů, nekonečně jemných pasáží, pozastavených a ztišených, a to zdaleka ne pouze v pomalé větě. Intonace byla samozřejmostí, absolutní uvážlivost, soustředěnost a opravdovost také.

Akustika síně dovoluje a podporuje kouzla s dynamikou ve svobodném, jakoby až neomezeném rozpětí a interpreti toho plně využili. Dirigent empaticky umožnil, aby všechna ztišená a okouzlená místa neprošla bez povšimnutí, ale aby naopak zcela vědomě vystoupila do popředí. Orchestr v takových chvílích sdílel výraz – v kombinaci klidného, chvílemi až jakoby nehybného tempa a citlivého snížení zvukové intenzity. V takových chvílích se výklad Beethovenovy poetiky výrazně a jednoznačně blížil romantickému cítění. Byly ovšem přítomny i opačné okamžiky, zejména v orchestrálních mezihrách, kdy přišla ke slovu naléhavější, zápasivější důraznost. To byly pasáže a chvíle naopak klasicizující – hutné a vážné. Zvláště v těchto místech dokázal Robin Ticciati přimět těleso k projevu masivnímu, zřetelně inspirovanému historicky poučenou interpretací – věcnějšímu, s menším vibratem, s akcentovanými nárazy. Skladba tak v dialogu sólového partu a orchestru získala zajímavé rozpětí na hranici stylů: u houslistky uměřenou zvukovost vrcholícího klasicismu a intenzivní osobní výrazovost přicházejícího romantismu, u orchestru hutnost klasicistní sazby a jemnost romantického výrazu, to vše v ideálních proporcích a vzrušujících kontrastech.

Přídavek, který Veronika Eberle zahrála společně s koncertním mistrem orchestru, Bartókovo Pizzicato, je rozvernou hříčkou – a vyzněl tak. Nikoli virtuózní exhibice jako Paganini, případně Bach, ale úsměvné, vypointované brnkání, virtuózní jen tak mimochodem…

Dvořákova symfonie po přestávce přivedla na pódium mnohem početnější obsazení. Na dirigentském pultu ležela zavřená partitura a Robin Ticciati se rozevlál ke zcela uvolněnému, vemlouvavému a návodnému vedení, energickému, temperamentnímu a strhujícímu. Každá věta měla přesně vyhmátnutou náladu a v každém okamžiku vědoucné zabarvení, provedení oplývalo detaily, proměnami, nápady a detaily. Doslova tisícem a jedním. Málokdy lze slyšet Dvořáka tak barvitého a zajímavého, jak zazněl tentokrát. Ani trocha pouhé ploché, opakované a stupňované pozitivní radostnosti, ani trocha bezmyšlenkovitosti. Naopak. Přicházely neustálé proměny a nové podněty, drobná ozvláštnění a akcenty, přechody spoluvytvářející formu nebyly zběžné, ale promyšlené.

Souvisí s tím i nádherně čitelná instrumentace, zvýraznění zásadních příspěvků k logice výstavby a vývoje formy díla, zřetelnost vedlejších hlasů, mnohdy až překvapivá řešení a stejně nečekané proporce zvukových výslednic. Zároveň žádná svévole – jen a jen spontánní, inspirovaná a neotřelá bohatost hudebních emocí, vedení vědoucí o správném stylu a zároveň uvolněné, hravé. Ticciati je britský Ital, ale je schopen prezentovat Dvořákovu hudbu stejně zajímavě, ne-li zajímavěji než mnohý Čech. Skladba dozněla a bylo zřejmé, že to byly desítky minut, které nabíjely pozitivní energií a které až překvapivě utekly jako voda. Ostatně, není divu, nejenže švédští rozhlasoví symfonikové jsou evidentně tělesem ve skvělé formě, ale navíc, a to je podstatné, Robin Ticciati s velkým pochopením a s mimořádným výsledkem dirigoval před několika lety na jihu Anglie na operním festivalu v Glyndebourne Dvořákovu Rusalku…

Foto: Facebook Berwardhallen, Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp