Dvě české premiéry světové hudby zažila Betlémská kaple na Starém Městě pražském 12. března. Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídil Venezuelan Andrés Maurette O‘Brien, sóla na marimbu hráli Ladislav Bilan ml. a Ludwig Albert. Ten je také autorem skladby The Universe, která koncert zahájila. Dále byly na programu Venuše z cyklu Planety od Gustava Holsta a Koncert pro marimbu od Lina China Chenga. 

Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který řídil Andrés Maurette O’Brien, vystupuje v Betlémské kapli pravidelně, je to jedno ze čtyř pódií, na kterých koncertuje. Tento univerzitní dům, kaple je majetkem Českého vysokého učení technického v Praze, navozuje pocit volnosti a odstupu od korektních architektonických prostor. Šéfdirigent orchestru Petr Popelka si při výběru této univerzitní auly pochvaloval, že skýtá prostorové limity vhodné pro malý symfonický orchestr. Velké orchestrální kompozice realizuje orchestr ve Smetanově síně Obecního domu nebo Dvořákově síni Rudolfina. A domovskou scénou orchestru je Studio 1 rozhlasového domu na Vinohradské třídě 12. Motem koncertu byl slogan Koncerty pro marimbu a v představení bez přestávky oddělovala dvě koncertantní skladby část symfonického cyklu ve funkci intermezza. 

Úvodní skladbu – dvojkoncert pro dvě marimby a smyčcový orchestr s titulem The Universe – napsal hráč na marimbu Ludwig Albert, který také v díle vystoupil jako jeden z dvojice sólistů. Jeho Dvojkoncert získal v roce 2020 ve Spojených státech amerických prestižní ocenění Best Classical Music Award. Albert založil v roce 2004 v Belgii evropskou katedru marimby na Královské konzervatoři v Antverpách a poté na Univerzitě LUCA v Lovani a jeho žákem je Ladislav Bilan mladší, v současné době také člen SOČRu. S kolegou Albertem vedl marimbový part v duetu i kadencích. O jeho talentu vypovídá fakt, že se stal v třinácti letech nejmladším členem Moravské filharmonie Olomouc.

Skladba The Universe má tři části s názvy Cosmic Space, Silence in Space a The Universe a orchestr svým nasazením, dynamikou a tempem naplňoval pojmy vyvolené autorem s jistou programovou účelností a efektem. Prostor vesmíru pojal autor jako zvukový oblouk vystupující z basových poloh a tichého zvuku do forte a zpět, aby po klasické introdukci umožnil nástup sólových marimb. Efektní, parádně rytmizovaný mnohozvuk marimbových kamenů vzkvétající pod údery osmi paliček a v sofistikovaném duetu narušoval orchestr krátkými vstupy, včetně ataků tuby. Albert rozepsal rytmickou složku skladby pro baterii bicích nástrojů – tympány, velký a malý buben, china činel, zvony – a působivě ji kombinoval s doprovodem smyčcového orchestru. Popově znějící melodie byla tvořená smyčcovou sekcí orchestru, ale i jednou či druhou marimbou a doplňovala rytmickou ideu celé kompozice. Dirigent Andrés Maurette O‘Brien melodiku zdůraznil zvláště ve druhé pomalé větě, v níž po pasáži bez bicích nástrojů, ale s výtečně provokativní pikolou, přišla excelentní marimbová sóla. Mámivou atmosféru vytvořily decentně přizvukující kontrabasy a pizzicato smyčců. Smírně umlkající harmonii „vesmírného ticha“ zabarvily zvony. Finální věta byla opět plna rytmického ruchu, dechové nástroje podržely zvučnost velkého zvuku a po marimbovém extempore doprovázeném celým orchestrem přišel vstup zvonů a tympánů v atraktivním závěru. Skladbu napsal Ludwig Albert na objednávku tchajwanského hráče na marimbu a skladatele Lin Chin Chenga, jeho koncert byl také součástí programu navštíveného koncertu. 

Po proměnách v orchestru (odešly lesní rohy a trumpetista, přibyly hráčky na harfu a celestu) hrál orchestr část Venuše, nositelka míru z orchestrálního cyklu Planety, op. 32 Gustava Holsta. Hudba pro velký orchestr zazněla v úpravě pro komorní ansámbl, jehož smyčce stvořily lyrickou scénu působivě uvedenou sólem lesního rohu. Snivé vedení melodie přebírané jednotlivými nástroji v orchestrálních sólech mělo nadpozemskou jemnost až milostného účinku. Poetiku sólových partií bezvýhradně naplnily flétny, hoboj, violoncello, harfa, celesta i housle koncertního mistra a v celkovém vyznění citlivě vyzvedl dirigent O‘Brien charakter light music britských komponistů klasické hudby. Symfonický cyklus vznikl v letech 1914 až 1917 v sousedství tvorby Arnolda Baxe nebo Ralpha Vaughana Williamse, který poznamenal, že Holstovi šlo při komponování zejména o barvu tónu, o které „ví, jak ji používat“. 

Poslední skladba koncertu s titulem Koncert pro marimbu a orchestr č. 5 „Příběh sběrače bambusu“ vzešla z pera zmíněného tchajwanského hráče na marimbu a skladatele Lin Chin Chenga. Má tři části Hope (Naděje), Expect (Očekávání) a Wish (Přání), které vedl dirigent v náležitě logicky kontrastním pohybu. Sólo měl Ladislav Bilan mladší. Úvodní introdukce byla gradována do krátkého rozpuku dynamiky a následným nasazením ostinátní rytmické figury. Dvojitý tympánový vstup uzavřel introdukci orchestru a po teatrálním sólu marimby se orchestr vrátil k motorickému pohybu, který poháněl marimbovou kreaci. Závěr byl stejně vzrušivý jako úvod – po gradovaném napětí a připraveném závěru uzavřel větu tichý dotek kamenů. Pomalá věta měla vlastní, vnitřní proměnlivou strukturu. Po sólu marimby převzaly dění flétny s repetovaným třítónovým motivem, který pak překryla táhlá melodie v orchestru. Sólista se vrátil s uměřenou vzdálenou podporou orchestru, hrál krátké, půvabné, tiché sólo a pokračoval s orchestrem v další proměně, až k do ztlumeného závěru. Finále bylo oproti předchozí hudbě lehce brutální, hrálo se v rychlém tempu a zvuk marimby byl terasovitě navýšen. Bilan hrál se šesti paličkami, po třech v každé ruce, což předpokládá virtuozitu hráče. I zde měla věta vnitřní vývoj se zlomem do klidné rozjímavé pasáže se vzrušivým dominantním během marimby. Finální pasáž hrál Bilan opět k redukovanému počtu čtyř paliček. Dirigent s klidem a přehledem vedl koncert náročný na proměny výrazových složek a souhru se sólistou. Měl ho po boku, ale na oční kontakt ovšem nedošlo, na to neměl čas ani jeden z nich. 

Inspiraci ke Koncertu pro marimbu č. 5 nalezl Lin Chin Chenga ve staré japonské legendě z přelomu 9. a 10. století. Sběrač bambusu nalezne v lese dítě a přijme je za vlastní. Dívenka se časem promění v krásnou ženu. Její vnitřní boj ohledně původu, pochází z Měsíce, se promítne do napětí mezi touhu po lásce na Zemi a povinnost vrátit se do nebeského domova, jak uvádí text programového letáku koncertu, který připravila Lucie Hradilová. Záznam koncertu vysílá stanice Český rozhlas Vltava 6. dubna 2026 ve dvacet hodin. 

Marimbové české premiéry s Holstovou klasikou jsou z rodu populárních kreací, třebaže šlo o hudbu současných autorů, a evidentně potěšily publikum. Další koncert v Betlémské kapli se koná 30. dubna se sóly pro fagot a klarinet v hudbě Joliveta, Busoniho a R. Strausse. 

Foto: Michal Fanta

Facebook X E-mail WhatsApp