31. květen
Svátek má Kamila.
2017 – zemřel Jiří Bělohlávek, český dirigent a pedagog (narodil se 24. února 1946). Hudbě se věnoval od raného věku. Zpíval v Kühnově dětském sboru, studoval hru na violoncello a nakonec vystudoval na AMU dirigování. V roce 1971 byl finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana. Byl dirigentem Státní filharmonie Brno, od roku 1977 do roku 1989 šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK; těleso posunoval důkladnou a cílevědomou prací k většímu a většímu renomé a po Václavu Smetáčkovi nakonec vytvořil v jeho historii další zásadní kapitolu. Vedle toho byl stálým dirigentem a na začátku 90. let potom dva roky šéfdirigentem České filharmonie. S operou Národního divadla v roce 1984 debutoval s Řeckými pašijemi Bohuslava Martinů. V roce 1994 založil Pražskou komorní filharmonii a jedenáct let ji umělecky vedl. V letech 1995 až 2000 působil jako hlavní hostující dirigent BBC Symphony Orchestra v Londýně a v roce 2006 se stal na šest let jeho šéfdirigentem. Hostoval u mnoha vynikajících světových orchestrů, včetně Berlínských filharmoniků, Newyorské filharmonie či Bostonského symfonického orchestru. Pravidelně vystupoval na BBS Proms, v Glyndebourne a na dalších světových hudebních festivalech. Spolupracoval na operních inscenacích v Berlíně, v Covent Garden, v pařížské Opeře Bastille, ve Vídeňské státní opeře a v dalších divadlech. V roce 2004 debutoval v newyorské Metropolitní opeře, kde převzal po Charlesi Mackerrasovi jeho nastudování Janáčkovy opery Káťa Kabanová z roku 1991. Dále tam řídil v roce 2007 Janáčkovu Její pastorkyňu, v roce 2009 Čajkovského Evžena Oněgina a Dvořákovu Rusalku. Působil také jako prezident Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Od roku 2012 stál opět v čele České filharmonie, jeho misi mu ale osud nedovolil dokončit… V roce 1990 se na pět let stal mimořádným pedagogem JAMU v Brně, jeho žákem tam byl dirigent Tomáš Hanus. Od roku 1995 vyučoval na pražské Akademii múzických umění. Nejúspěšnějším mezi jeho žáky se stal Jakub Hrůša.
1947 – zemřel Henri Casadesus, francouzský violista a hráč na violu d’amour (narodil se 30. září 1879), skladatel a hudební vydavatel. Spolu s Camillem Saint-Saënsem založil v roce 1901 „Société des instruments anciens“, která fungovala až do roku 1939. Šlo o pětici umělců, kteří používali staré nástroje, jako byla viola da gamba nebo viola d’amour. Ve své době zaujali premiérami znovuobjevených děl dávno zesnulých skladatelů. Později se však ukázalo, že je v jejich stylu napsal Casadesus a jeho bratři.
1931 – narodila se Shirley Verrett, afroamerická operní pěvkyně – mezzosopranistka (zemřela 5. listopadu 2010), která úspěšně přešla i do sopránových rolí. Od konce 60. do 90. let byla známá zejména díky interpretaci rolí Giuseppe Verdiho a Gaetana Donizettiho. V roce 1958 debutovala v New York City Opera, o rok později debutovala v Evropě v Kolíně nad Rýnem. V roce 1962 objevil na prvním koncertě, který byl kdy vysílán z newyorského Lincoln Center, ve stejném roce se také objevila na prvním z koncertů Leonarda Bernsteina pro mladé lidi. V roce 1962 rovněž získala uznání za ztvárnění Bizetovy Carmen na Festivalu dei Due Mondi ve Spoletu; roli zopakovala v roce 1964 v New York City Opera. V londýnské Covent Garden se poprvé objevila v roce 1966 ve Verdiho Maškarním plese. V roce 1968 debutovala v Metropolitní opeře jako Carmen a v roce 1969 v La Scale v Saint-Saënsově Samsonovi a Dalile. V roce 1990 zpívala roli Didony v Berliozových Trójanech při slavnostním otevření Opéry Bastille v Paříži. V roce 1996 začala vyučovat zpěv na Michiganské univerzitě. Než se vážně začala věnovat pěvu, byla realitní makléřkou.
1926 – narodil se Jan Trojan, muzikolog, rozhlasový redaktor a pedagog (zemřel 26. ledna 2015). Vystudoval hudební vědu, historii a hudební výchovu na Masarykově univerzitě. Pracoval jako hudební redaktor Československého rozhlasu, pro který rekonstruoval řadu starých českých skladeb, a od roku 1961 vyučoval na JAMU v Brně. Na přelomu 20. a 21. století spolu se Zdeňkem Smiřickým znovuobjevil moravského barokního skladatele Josefa Schreiera.
1908 – narodil se Karel Václav Štěpka, skladatel, pedagog a sbormistr. (zemřel 19. října 1989). Skladbu studoval na Akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Řídkého absolvoval i kurz mikrotonální hudby u Aloise Háby. Komponoval hlavně písně a sbory, často s husitskými náměty. Jeho tvorba byla silně ovlivněna jižními Čechami, kde vyrůstal a kam se rád vracel. Mezi jeho nejznámější skladby patří například Láska za lesem, Na zámeckém plese, Krumlovské burlesky pro zobcovou flétnu a klavír, Navštěv nás, Kriste žádúcí a další. Střídal klasickou hudbu se čtvrttónovými skladbami. Pořádal také oblíbené koncerty určené pro dětské obecenstvo. V Soběslavi byl sbormistrem pěveckého spolku Petr Vok, v Praze vedl Dětský sbor na Vinohradech, Farský sbor Církve československé husitské, učil církevní zpěv na Husově československé bohoslovecké fakultě Univerzity Karlovy a věnoval se i soukromé výuce zpěvu. Mezi jeho žáky patří řada významných zpěváků klasické i populární hudby.
1899 – narodil se Leo Borchard, německý dirigent (zemřel 23. srpna 1945). V roce 1920, po ruské revoluci, emigroval do Německa a pracoval jako asistent dirigenta v berlínském operním domě Krolloper. V roce 1933 vedl poprvé jako hostující dirigent Berlínské filharmoniky; o dva roky později byl pro svou politickou nespolehlivost zakázán nacistickým režimem a v následujících letech se tak věnoval soukromě pedagogické činnosti. 26. května 1945 opět dirigoval koncert Berlínských filharmoniků a o týden později se dostal do jejich čela jako náhrada za Wilhelma Furtwänglera, který se usadil ve Švýcarsku. O tři měsíce později ho při cestě automobilem domů z koncertu zastřelil americký voják. Na pozici šéfdirigenta ho nahradil rumunský dirigent Sergiu Celibidache.
1837 – narodil se František Josef Mach, kapelník a skladatel (zemřel 1. července 1914). Jako chlapec zpíval sopránové party v chrámovém sboru. Vyučil se zedníkem, ale současně se naučil hrát na všechny dostupné hudební nástroje. Ve skladbě byl zcela samoukem, ale už v 15 letech zkomponoval mši, která si získala velkou oblibu. Byl členem vojenské myslivecké kapely v Praze, působil i v civilních kapelách a stal se kapelníkem ostrostřelecké hudby v Kutné Hoře. Přispíval do časopisu Česká hudba. Jeho skladby neměly žádné novátorské ambice, jeho snahou bylo spíš posluchače pobavit lehčí, přístupnou hudbou. Syn František Jiří Mach (1869–1952) byl také hudebním skladatelem.
1822 – narodil se Rafael Hernando, španělský skladatel (zemřel 10. července 1888). Připojil se ke skupině skladatelů, kteří hodlali oživit typicky španělskou formu operety – zarzuelu. Mezi jinými byli členy této skupiny skladatelé Francisco Asenjo Barbieri, Cristóbal Oudrid, José Inzenga a Joaquín Gaztambide. Založil Společnost pro pěstování zarzuely a sám zkomponoval sedmnáct zarzuel a řadu chrámových skladeb. Největší úspěch El Duende, která se hrála sto padesátkrát. Kromě komponování působil jako profesor na konzervatoři Escuela Nacional de Música y Declamación a podílel se na založení společnosti Societat Artístico-Musical de Socors Mutus, která se starala o šíření symfonické a komorní hudby.
1809 – zemřel Joseph Haydn, rakouský skladatel, jedna z předních osobností klasicismu, často nazývám „otec symfonie“ nebo „otec smyčcového kvarteta“ (narodil se 31. 3. 1732). Už v šesti musel odejít z domu za hudebním vzděláním, v osmi si ho všiml varhaník z dómu Svatého Štěpána ve Vídni, ihned ho přijal do katedrálního sboru v hlavním městě říše, který se účastnil koncertů v královském paláci. Kariíru začal v Dolní Lukavicive službách hraběcí rodiny Morzinů, u které byl jmenován hudebním ředitelem. I pozdější místo u hraběte Esterházyho zprostředkoval Haydnovi hrabě Morzin. Na jeho dvoře skládal neuvěřitelným tempem a jeho sláva přišla velice rychle. Jeho dílo je ohromující, čítá na 2000 prací. Napsal přes stovku symfonií (tuto formu nevymyslel, ale až díky němu dosáhla právoplatného postavení), smyčcová tria, kasace, smyčcové kvartety, mše a tři oratoria, Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži, Stvoření a Roční doby. Jeho zaměstnavatel a několik dalších lidí mu občas říkalo Papa Haydn pro jeho laskavou a optimistickou povahu. Setkal se s Mozartem a zanedlouho si jeho skladby oblíbil. Z obou skladatelů se stali blízcí přátelé. Také krátce učil Ludwiga van Beethovena, ani pro jednoho to ale nebyl šťastný nápad. Je pohřben v Mauzoleu v Bergkirche v rakouském Eisenstadtu, v kapli jsou původní varhany, na které hrál. Původně byly jeho ostatky uloženy na vídeňském hřbitově Hundsturmer Friedhof (dnešní Haydnův park). Krátce po pohřbu ale stoupenci frenologie ukradli jeho lebku a chtěli ji zkoumat. Teprve v roce 1954 byla lebka slavnostně navrácena ke zbytku těla do mauzolea v Eisenstadtu. I Haydnův mladší bratr Michael (14. září 1737 – 10. srpen 1806) se stal vynikajícím hudebníkem a skladatelem.
1656 – narodil se Marin Marais, francouzský hráč na violu da gamba a skladatel barokního období (zemřel 15. srpna 1728). Byl žákem Sainte-Colomba a Jeana-Baptiste Lullyho. Od roku 1676 působil ve Versailles na dvoře Ludvíka XIV. Psal skladby pro svůj nástroj a také opery, většina se ale nedochovala.