PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kaspar Zehnder vedl orchestr se zřetelným uvolněním a opět s úsměvem na rtech; zdá se, že má svěřené těleso již do detailu přečtené.“

„Jan Talich je natolik zkušeným interpretem, že od něj očekáváme maximum. A dočkáme se ho.“

„Zaznamenal jsem, jak Janáčkova hudba mladé návštěvníky viditelně zasáhla. Tolik pocitů a nálad, tolik barev, tolik moudrosti…“

Hned čtyři skladby autorů, v jejichž letopočtech narození či úmrtí je na konci čtyřka nebo devítka, potěšily 7. března návštěvníky dalšího koncertu Filharmonie Hradec Králové k Roku české hudby 2024. Příjemně koncipovaný večer pod taktovkou Kaspara Zehndera se sólistou Janem Talichem představil čtyři výrazné podoby domácí hudební tvorby. A mohlo jich být klidně i pět…

„Posluchači byli plni očekávání, jak si s nastudováním díla národního významu poradí šéfdirigent Chuhei Iwasaki.“

„Zaujal zodpovědný přístup všech hráčů orchestru a promyšlená koncepce dirigentovy výstavby každé symfonické básně.“

„Večer vyústil ve standing ovation celého sálu Měšťanské besedy.“

Plzeň s velkým očekáváním zahájila 44. ročník festivalu Smetanovské dny. A výkon orchestru Plzeňské filharmonie pod vedením jejího šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho v kompletním provedení cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany byl impozantní. Multižánrový a multioborový festival doplňuje také řada doprovodných akcí.

„Koncert doplněný o rakouského dirigenta a izraelské klavírní duo dostal parametry světové události.“

„Klaviatury se staly závodištěm.“

„Dirigent měl do detailu logicky vypracovanou agogiku a smysl jak pro údernost hudby, tak pro jímavost zpěvných částí.“

Filharmonie Bohuslava Martinů nabídla českou klasiku v mezinárodním podání. 7. března v zlínském Kongresovém centru zazněly skladby Antonína Dvořáka Karneval a Symfonie č. 9 e moll „Z nového světa“ a Koncert pro dva klavíry a orchestr Bohuslava Martinů. Představilo se klavírní duo z Izraele Sivan Silver a Gil Garburg a u dirigentského pultu stanul rakouský dirigent Florian Krumpöck.

„Chvíli trvalo, než si ucho zvyklo na kladívkový klavír.“

„Tuze sympatické bylo, jak tempově nehrál na jistotu a šel do atraktivního rizika.“

„Hlavní výtkou by nejspíš bylo dynamické přebuzení mnohých doprovodných figurací.“

Dirigent, klavírista a pedagog, zároveň flétnista a operní režisér, zkrátka renesanční člověk Vojtěch Spurný představil své hráčské umění 7. března v kostele sv. Vavřince na Malé Straně. Na klasicistní kladívkový klavír zahrál díla Beethovenových současníků i samotného Beethovena. A večer pod hlavičkou Pražského jara byl této hlavičky čistě interpretačně jistě hoden.

„Zpěv Václavy Krejčí Houskové byl vždy osvěžením a pozornost posluchače tak po celou dobu koncertu nepolevila.“

„V Koncertní etudě C dur opět vynikla virtuozita Jitky Čechové.“

„Zůstane-li v posluchačích po koncertě touha po dalším poslechu, je to přece vynikající hodnocení.“

V obecném povědomí národa žijí velká díla Smetanova symfonického a operního repertoáru. Tituly jako Má vlast, Prodaná nevěsta, Libuše a několik dalších by mnoho dotázaných dovedlo vyjmenovat na první dobrou, což je jistě chvályhodné. Stejně tak chvályhodné je ale uspořádání koncertu, který obrací pozornost k mnohem komornějším, niternějším a méně známým Smetanovým skladatelským počinům, k jeho klavírní a vokální tvorbě. Takový byl i koncert 6. března 2024 ve Smetanově domě v Litomyšli.

„Ani pardubická Komorní filharmonie nehraje suitu Hudební galimatyáš často – pro mnohé návštěvníky šlo o milé překvapení.“

„Massimo Mercelli je se svým nástrojem natolik srostlý, až posluchač nabývá dojmu, že hrát je pro něj vlastně docela jednoduché.“

„Dirigent Vahan Mardirossian moudře ustoupil do pozadí, zároveň vše udržel pod kontrolou.“

Ital Massimo Mercelli je ve svém oboru předním světovým interpretem. Flétnista, s nímž spolupracovali autoři tak zvučných jmen, jako byli či jsou Michael Nyman, Krzysztof Penderecki, Philip Glass nebo Ennio Morricone, se ve dnech 4. až 6. března představil na abonentních koncertech Komorní filharmonie Pardubice a zahrál si s ní Mozarta a Poulenca pod taktovkou dirigenta arménského původu Vahana Mardirossiana.

„Raskatov dal opeře oratorní strukturu a ponechal všechny zvířecí postavy, které na sebe berou charaktery a jednání známých revolučních postav.“

„Celkově šlo o směsici zvuků a skřípotů, do kterých se občas ozvala chvíli i povědomá melodie či foxtrot, aby se okamžitě zase změnily na výsměšné či výhružné zvuky.“

„Inscenace vrcholí hostinou, které se účastní jak zvířata, tak lidé a již nelze rozlišit, kdo je kdo.“

„Všechna zvířata jsou si rovna, jen některá jsou si rovnější.“ Okřídlená věta George Orwella podnítila ruského skladatele Alexandera Raskatova k napsání opery na text, který tvořili společně s Ianem Burtonem. Provokativní opera měla ve Státní opeře ve Vídni premiéru 28. února 2024 a stala se senzací sezóny. Alespoň podle reakcí publika, které bouřilo nadstandardními ovacemi na první repríze 2. března, která je recenzovaná. Režie se ujal Damiano Michieletto, hudebního nastudování dirigent Alexander Soddy.

„Míchání jeviště a filmu je uměleckým výrazem a záměrem režisérky, ale s romantickou Gounodovou hudbou se příliš nepojí.“

„Různorodé divoké masky, opilost, kouření drog, nevázané sexuální chování ‚každého s každým‘ (chůvu v létech nevyjímaje)…“

„Nejpůsobivější na inscenaci je bezkonkurenčně hudba a její interpretace.“

Operu Romeo a Julie napsal Charles Gounod na libreto Julese Barbiera a Michela Carré jako velkou francouzskou operu. Nadčasový příběh tragické lásky inscenuje Marie-Eva Signeyrole jako boj dvou klanů filmových producentů a zasazuje ho do roku 1994, kdy byl takový film natočen v Americe. Film se prolíná inscenací, navíc Julie sama natáčí selfie a na scéně jsou dva kameramani, jejichž záběry se v reálném čase promítají na scénu. Rozdíl mezi filmem a divadlem se stírá a divák neví, kam dřív s očima.

„Koncert měl strohou, avšak koncepčně promyšlenou obsahovou linku.“

„Ukázalo se tak, že japonské sólistce svědčí stojaté vody spodní dynamiky mnohem více než rozbouřené řečiště emocionální radikality.“

„Orchestr Dvořákovu kompozici provedl s mistrovským nadhledem a smyslem pro široce klenutou melodickou stavbu.

Rok české hudby našel svůj ryze dvořákovský výraz v pondělním rudolfinském večeru ve svůdném podání PKF a houslové virtuosky Midori. Dramaturgickou výplň tvořenou pouze klasickými koncertními kusy Antonína Dvořáka orchestr vtělil do umělecky pozoruhodné zvukové malby, jíž nechyběl interpretační důvtip a energický přístup. Přes osobitý vhled japonské sólistky ovšem místy absentovala ochota vstoupit do rozmanitých úrovní Dvořákova génia…

„V provedení Veldové dosáhla Lisztova Lenora požadovaného účinku, stejně tak i Averkiev plně využil všech výrazových nuancí, které zde nabízí klavírní part.“

„Martin Otava se Vrchlického textu ve Foersterových Třech jezdcích ujal s příkladnou dikcí a hudební erudicí.“

„Sérii Rilkeho básní ve Foersterově melodramu Z třicetileté války vtiskl Pavel Pavlovský svůj osobitý projev.“

V rámci slavnostního koncertu 28. února věnovaného Roku české hudby se plzeňské divadlo kromě jiných žánrů vrátilo i k formě melodramu. Ve stejném duchu pokračovalo i v nadcházejícím nedělním matiné 3. března, které se odehrálo ve foyeru Velkého divadla…

„Tenney nemal jeden vyhradený štýl, zaujímali ho rôzne smery hudby 20. storočia.“

„U takto koncipovanej hudby je vždy dosť priestoru na to, akým spôsobom bude interpretovaná, a to nielen hudobníkmi, ale aj samotnými poslucháčmi.“

„Nenápadným dopadom prevedenia bolo zostrenie vnímania, keď každá zmena vyznievala výraznejšie, podstatnejšie.“

Nové hudobné vedomie. Aj to bola jedna z vecí, ktorú chcel podľa svojich slov svojim poslucháčom sprostredkovať americký skladateľ James Tenney. Festival Prague Music Performance venoval…

„Podľa Roberta Jindry to bol takisto jeden zo zámerov – ukázať to, ako Smetanu spieva súčasná generácia.“

„Koncert k pocte Bedřicha Smetany asi nemôže končiť inak, než Libušiným Proroctvím, ktoré sa v sobotu stalo silným vyvrcholením koncertu.“

„Každý tón od Petra Kellnera mal svoje presné miesto a pre mňa bol spevák jedným z tých, u ktorých som si naozaj priala, aby spievali čo najdlhšie.“

Dvojsté výročie narodenia niekoho tak nedoceniteľne významného, ako Bedřicha Smetany, sa automaticky musí spájať s celou plejádou názorov, predstáv a odporúčaní na to, ako by oslavy mali prebehnúť. Presne v deň skladateľovho narodenia ponúklo svoj narodeninový koncept Národní divadlo v Prahe. V ambicióznom galakoncerte,…

„Ohlasů na folklor, případně obecněji na staré časy, je v Lukášových Bagatelách řada, ale výsledek je plně samostatný, sdělný a moderní.“

„Ve dvojkoncertu Bruromano Sylvie Bodorové zaujala kytaristka drobnokresbou i ráznějšími plochami, kontrabasista téměř violoncellovými kantilénami.“

„Robert Kružík nabídl poctivé, pěkně inspirované nastudování Sukovy Pohádky – emotivní provedení s hezkými detaily, přehledně strukturované ve vertikále i horizontále.“

Moravská filharmonie čelí pocitům nejistoty, pramenícím z úvah politiků spojit ji s Moravským divadlem. Při pátečním koncertě na začátku olomouckých jarních prázdnin však nebylo nic poznat. Měl obvyklé umělecké parametry a vyzněl pod taktovkou Roberta Kružíka atraktivně.

„Tretia symfónia Gustava Mahlera je dielom výnimočného poslucháčskeho účinku.“

„Juraj Valčuha s chirurgickou presnosťou modeloval i najmenšie detaily symfónie.“

„Orchester pod dirigentovými rukami hral ako z veľkej knihy.“

Koncertná sezóna Slovenskej filharmónie pokračovala minulý týždeň v Redute dvomi koncertmi (29. februára a 1. marca), na ktorých pod taktovkou dirigenta Juraja Valčuhu zaznela monumentálna Symfónia č. 3 d moll Gustava Mahlera. Spoluúčinkovala ženská časť Slovenského filharmonického zboru (zbormajster Jan Rozehnal), Bratislavský chlapčenský zbor (zbormajstri Magdaléna Rovňáková a Gabriel Rovňák) a mezzosopranistka Ester Pavlů.

„Dirigentka Alena Hron oděla krátkou symfonickou skladbu působivou romantikou.“

„Po dvou zrušených koncertech světové premiéry Jany Vöröšové se naplnilo pořekadlo ‚do třetice všeho dobrého‘.“

„Sólo měla Diana Chausheva, vítězka Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga.“

V Betlémské kapli na Starém Městě pražském bylo ve čtvrtek 29. února plno. Symfonický orchestr Českého rozhlasu měl na programu skladby Mendelssohna-Bartholdyho, Wieniawského, Schuberta a světovou premiéru skladby Chlapeček a Dálka, kterou Jana Vorösová komponovala na objednávku orchestru. Zpíval Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu, sbormistryně Věra Hrdinková. Dirigentkou večera byla Alena Hron, k radosti potěšeného publika.

„Asmik Grigorian patří k nejvyhledávanějším operním pěvkyním současnosti.“

„Představení bylo hudebně na mimořádné výši.“

„Inscenaci režiséra Andrewse lze označit za působivou a dramaticky věrohodnou.“

Vynikající litevskou sopranistku Asmik Grigorian zná i pražské publikum – zpívala titulní roli v koncertním provedení Dvořákovy Rusalky s Českou filharmonií a dirigentem Semjonem Byčkovem. Operní zpěv má v krvi, oba její rodiče jsou (byli) operními pěvci. Asmik Grigorian nyní patří k nejvyhledávanějším operním pěvkyním současnosti, je doma na Salcburském festivalu (Salome), v Metropolitní opeře (Čo-Čo-San) a v dalších světových operních domech. Je také hvězdou nové inscenace Čajkovského opery Piková dáma v Bavorské státní opeře, jejíž premiéra se uskutečnila 4. února; recenzované představení pak 17. února.

„O Mé vlasti svěřené Jiřímu Rožňovi se bude v Hradci Králové mezi milovníky hudby zajisté ještě dlouho hovořit.“

„Proč se nepokusit vnést do ikonického díla opět něco nového?“

„Členové orchestru pochopili dirigentovo pojetí a sledovat je při práci znamenalo oddat se ohromnému vnitřnímu potěšení.“

Po bravurně zvládnutém Asraelovi Josefa Suka, provedeném letos v lednu, nabídla svým posluchačům Filharmonie Hradec Králové v rámci série koncertů k Roku České hudby 2024 v posledním únorovém dni dílo nejtradičnější – Mou vlast Bedřicha Smetany. Pod taktovkou třiatřicetiletého dirigenta Jiřího Rožně vzniklo nastudování plně respektující autorovo poselství a zároveň odrážející energii 21. století.

„Patnáctiminutová skladba, ne příliš typická pro oslavence, proběhla velmi rychle; i tak dokázala zaujmout příběhem, barvitostí i nasazením hudebníků.“

„Klavírista Marek Kozák nezklamal. Akordické pasáže byly úderné a opulentní, rychlé části běžely brilantně.“

„Tvrzení v programu, že Smetana byl český Wagner, si lze vysvětlovat různě.“

Abonentní koncert řady Oslavná ve Filharmonii Brno na termíny 29. února a 1. března avizoval oslavu dvoustých narozenin Bedřicha Smetany. Nicméně program tomu nenasvědčoval, přestože byl lákavý. Valdštýnův tábor Bedřicha Smetany následoval Klavírní koncert č. 2 Franze Liszta, který jako sólista přednesl Marek Kozák, a na závěr koncertu zazněl Parsifal, orchestrální suita Richarda Wagnera. Koncert dirigoval švýcarský dirigent Michel Tabachnik.

„Zejména v širokodeché melodii druhé věty Dusíkova koncertu mohl Maxim Averkiev plně uplatnit svůj kultivovaný úhoz a smysl pro kantilénu.“

„Šéf plzeňské opery Jiří Petrdlík se jako dirigent již řadu let usilovně věnuje interpretaci koncertního melodramu.“

„Soubor plzeňské opery přistoupil ke koncertnímu provedení Smetanovy Violy se vší odpovědností.“

V úvodu slavnostního koncertu 28. února seznámil ředitel Divadla J. K. Tyla (DJKT) Martin Otava zcela zaplněné hlediště plzeňské Nové scény s průběhem letošního Roku české hudby tak, jak se odehraje na všech třech divadelních scénách. A koncert svou dramaturgií připomněl českou kulturní veřejností pečlivě střežený Mozartův odkaz, význam české hudební emigrace pro vývoj evropské hudby, tvorbu plzeňských skladatelů, vklad českých autorů do tvorby koncertního melodramu a v neposlední řadě pak plzeňskému publiku poprvé představil fragment Smetanovy opery Viola.

„Sbor zpíval a cappella, v mezihrách improvizoval na téma zpívaných skladeb varhaník Karel Martínek.“

„Pomalé pohybové akce v symbolické režii Kateřiny Křivánkové podtrhovaly děj.“

„Celé pásmo upoutalo jednoduchostí a niternou emocionalitou.“

Opera Diversa, soubor, co už přes dvacet let hledá nové cesty krásné hudbě, se spojila s ansámblem Versus, který po stejnou dobu hledá se studenty Filosofické fakulty Masarykovy univerzity krásu v duchovním zpěvu. Společně připravili v kostele sv. Augustina v Brně na středu 28. února Zpívané postní rozjímání na způsob křížové cesty. Propojení liturgických zpěvů a textů s duchovními skladbami vykouzlilo půvabný duchovní večer.

„Předehra k Mozartově opeře La clemenza di Tito je pragensie. Zazněla v emocionálně stylové, rázné, přesně a detailně artikulované podobě.“

„Symfonie La Tempesta od Pavla Vranického zazněla jako hodnotný příklad toho, že Češi ve Vídni nezaháleli a že byli umělecky na výši.“

„Dokonale sestavený program vyvrcholil Eroicou, třetí z Beethovenových symfonií, mající v názvu hrdinství. Tak i vyznívá – a tak ji Václav Luks publiku suverénně předestřel.“

Barokní orchestr Collegium 1704 Václava Lukse má v Praze zavedenou sezónu. Povětšině v ní zaznívá barokní hudba, od počátků, sahajících na začátek druhého desetiletí našeho století, v širokém spektru od duchovní po operní, od instrumentální po převažující vokální. V té letošní sezóně už se orchestr jednou představil v hudbě z počátku devatenáctého století. Nyní, v předposlední únorový večer, to bylo podruhé. Koncert vyvrcholil Beethovenovu Eroicou z roku 1804.

„Hlavnými atribútmi večera sa stali farby podmienené inštrumentáciou, elegancia a určitá výrazová neokázalosť.“

„Lydie Härtelová a Mario Mesany si podľa mňa v diele interpretačne dobre porozumeli.“

„Za ťažisko programu by sme mohli označiť Quintette Jeana Crasa z roku 1928.“

Flauta a harfa, nástroje schopné krehkých, delikátnych, ale aj výrazne virtuóznych rovín, stáli v centre programu Královská imprese, ktorý pripravili hráči Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Komorný koncert umiestnený do rozhlasového Studia 1 lákal 26. februára na neopočúvaný program (Loudová, Folprecht, Cras, Ravel) a takisto trochu neobvyklé obsadenie. V kvintete zloženom z flauty, harfy a sláčikového tria hrali Mario Mesany, Lydie Härtelová, Petr Zdvihal, Karolína Strašilová a Pavel Ludvík. Večer stručne moderoval Lukáš Hurník, koncert živo prenášal Český rozhlas D-dur.

„Clara Nováková bravurně využívá všechny zvukové polohy svého nástroje.“

„Klavíristka hrála vnímavě s respektem ke komorní sazbě, ale zároveň si sebevědomě brala prostor, pokud to skladba dovolovala.“

„Leitmotivem večera byla radost. Radost ze setkání, radost z hudby, radost ze svobody.“

Barokní refektář Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí v Praze je již tradičním místem koncertů komorního cyklu PKF — Prague Philharmonia. Cyklus představuje komorní soubory a hráče orchestru spolu s hosty. V pondělí 26. února jsme však byli hosty tak trochu všichni, včetně domácích hudebníků. Hosty na návštěvě u Novákových.

„Dílo Ari Dvořáků zaujalo nejen atmosférou uměleckého sdělností a tvůrčí svěžestí, ale i přiléhavým vyjádřením soutěžního zadání.“

„Interpreti volili pomalejší tempa a dbali na precizní artikulaci. Efektní byla neobyčejná šíře dynamické škály.“

„Zvláštností letošního ročníku festivalu je souběh s Rokem české hudby.“

Bennewitzovo kvarteto 24. února vystoupilo v pražské Španělské synagoze. Bylo to na v pořadí druhé akci sedmého ročníku hudebního festivalu nejen terezínských skladatelů, který nese název Věčná naděje. Na přípravě spolupracovalo Židovské muzeum v Praze, zvláštností letošního ročníku festivalu je souběh s Rokem české hudby. V této spojitosti si nelze neuvědomit sounáležitost tvorby terezínských skladatelů k bohaté a rozmanité české hudební tradici, spojené s magickou silou čtyřkových výročí.

„Jde o písně na pomezí klasiky a populární hudby, a to blíž k druhému z obou pólů. A přesně tak je sólista zpíval.“

„Světoznámá píseň Maria z Bernsteinova muzikálu West Side Story mohla mít ještě víc napětí a vášně.“

„Počet pěti přídavků na konci dvouhodinového koncertu byl až marnotratný. Ocenění si zaslouží fakt, že pokračovaly v tématu a stylu koncertu.“

Filmová a muzikálová hudba v podobě písňových hitů i symfonického patosu, prostředků umocňujících v kině už skoro sto let díky kompozičnímu umění skladatelů účinek děl filmových tvůrců. Taková byla náplň koncertu německého hvězdného tenoristy Jonase Kaufmanna, který se poslední únorový pátek během turné po Evropě zastavil v pražském Obecním domě, aby živě nabídl to, co lze poslouchat z jeho nového alba The Sound Of Movies. Mělo to logiku – nahrávku pořídil s Českým národním symfonickým orchestrem.

„Večer měl nejen zajímavou náplň, ale také gradaci.“

„Esfahani hrál lehce, s nadhledem, dobře komunikoval s ostatními nástroji.“

„Byl to koncert, který se charakterem vymykal z řady běžných orchestrálních koncertů.“

Filharmonie doma je název abonentní řady, která se odehrává v sídle brněnské filharmonie, v Besedním domě. Tentokrát hostoval cembalista Mahan Esfahani, aby spolupracoval na skladbách, které vznikly ve 20. století; Hans Krása, Francis Poulenc a Mieczysław Weinberg nástroj cembala hudebně rehabilitovali. Filharmonii Brno dirigoval německý dirigent Alexander Liebreich a reflektovaný druhý koncert, který se uskutečnil v pátek 23. února, Český rozhlas Vltava poskytl v přímém přenosu.

„Obrázek z dávných dějin ukazuje nesmrtelné negativní vlastnosti českého človíčka, kličkujícího mezi nástrahami vášní, moci a vlastního prospěchu.“

„Černobílý obrázek inscenace věru není.“

„Jakub Klecker využil nejen své spolehlivé dirigentské umění, ale i svůj sbormistrovský cit.“

Rok české hudby a dvě let od narození Bedřicha Smetany berou v Ostravě vážně. Ve čtvrtek 22. února byla znovu uvedena skladatelova první opera Braniboři v Čechách, přičemž inscenace z roku 2016 dostala novou vizáž a jiné obsazení některých postav. Monumentalita a údernost inscenace byla zachována, stejně jako precizní hudební nastudování a provedení.

„Richard III. nebyl prvním ani jediným Smetanovým pokusem o ztvárnění literární předlohy.“

„Tomáš Brauner měl v Sibeliově první symfonii dobře promyšlený tempový a dynamický plán.“

„Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr vyzněl v podání Matouše Zukala jako gejzír čisté třpytivé vody, napájený tradicí české a francouzské hudby 20. století.“

Také poslední abonentní koncert Plzeňské filharmonie uskutečněný 22. února ve Velkém sále Měšťanské besedy a předcházející tak Smetanovským dnům (od 7. března) nabídl Smetanovu hudbu. Spolu se symfonickou básní Richard III. zazněla pod taktovkou Tomáše Braunera i Sibeliova První symfonie a se sólistou Matoušem Zukalem také Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr.

„Studentská filharmonie si v provedení Janáčkovy předehry Žárlivost prověřila především zvukovou mocnost své žesťové sekce.“

„Klavírní sólo hrál pianista Alim Bejsembajev, loňského roku ověnčený titulem ‚Umělec nové generace BBC‘.“

„V provedení České filharmonie a za řízení Jakuba Hrůši bylo ale Zrání zjevením.“

Ve středu 21. února 2024 se konal koncert 128. sezóny České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina. Dvě části koncertu obsadila dvě tělesa pod vedením stejného dirigenta Jakuba Hrůši. Nejprve hrála Česká studentská filharmonie předehru Žárlivost od Leoše Janáčka a poté Druhý klavírní koncert Sergeje Prokofjeva se sólistou Alimem Bejsembajevem. Ve druhé části koncertu hrál orchestr Česká filharmonie symfonickou báseň Zrání od Josefa Suka. Zpívala ženská část Pražského filharmonického sboru sbormistra Lukáše Vasilka. Pozoruhodné a velkolepé.

„Ad hoc sestavený ansámbl splnil svou úlohu se ctí a výtečně pohyblivý kontrabas přesvědčivě ‚tvrdil muziku‘.“

„Klasicistní dílo bylo naplněno agogickou kázní.“

„Úvod první věty s krásným uvedením tématu ve viole byl sám o sobě událostí.“

V úterý 20. února 2024 se konal v koncertním sále Pražské konzervatoře další koncert 32. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze. Hosty Václava Hudečka byly dva komorní soubory – Wihanovo kvarteto a Ševčík Quartet. Wihanovci, v záskoku za kvarteto Apollon, potěšili hudbou Antonína Dvořáka a mladý soubor hrál Haydna.