PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Svěží program přichystala svým příznivcům Plzeňská filharmonie 14. května, kdy v rámci své Diamantové řady hostila izraelského dirigenta a skladatele Yoava Talmiho. Ten kromě své vlastní hravé kompozice uvedl díla Mozarta, Smetany a Janáčka.

Průběh letošního ročníku klavírní soutěže Pražského jara budil pozornost od samého prvopočátku. Z 231 přihlášených pianistů jich bylo do prvního kola vybráno 42, přičemž poklidnou hladinu tuzemských klavírních vod značně rozčeřila skutečnost, že 40 (!) účastníků pocházelo z Asie – 25 z Korejské republiky, 11 z Číny, 3 z Japonska a jedna soutěžící přijela ze Singapuru. „Evropské barvy“ reprezentovali Eliška Tkadlčíková z pražské HAMU a německý pianista Julian Gast…

Asi dvacet posluchačů se sešlo ve čtvrtek 14. května v kulturním centru Velký mlýn v Libni, aby byli účastni první části kompletního provedení písní Jana Václava Huga Voříška v novém překladu Václava Koudelky. Kromě iniciátorky projektu a hráčky na klávesové nástroje Aleny Hönigové vystoupili také sopranistka Magdalena Rovenská a tenorista Eduard Kácal.

Zlínský festival Talentinum patří už dlouho a neodmyslitelně k činnosti Filharmonie Bohuslava Martinů. Tradičně, už od roku 1972 představuje mladé umělce, kteří však již sklízí úspěchy na mezinárodních soutěžích a pódiích. Na koncertě 14. května v Kongresovém centru vystoupili spolu s filharmonickým orchestrem bicistka Anežka Nováková, hobojistka Bohdana Tesařová a houslista Kryštof Kohout, ale orchestr se představil i samostatně s beethovenovským číslem. Celý večer dirigoval Jáchym Svoboda a obecenstvo všechny účinkující odměnilo nadšenými ovacemi.

Sir Simon Rattle v čele Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu ukázal na Pražském jaru, jak může vypadat interpretační umění bez limitů. Schumanna a Stravinského zahráli v pátek bezkonkurenčně skvěle, propracovaně, pozorně, nápaditě a barvitě. Totéž ostatně platilo o programu o den dřív. Mnichovské těleso je zcela neokázale v Evropě jedním z nejlepších a jeho nynější šéf rovněž.

Přestože květen je v Praze zasvěcen především Pražskému jaru, hudba zní také v mnoha jiných sálech a prostorách. Starobylá síň Galerie Lapidárium na Starém Městě hostí již druhou sezónu komorní cyklus Hudba mezi obrazy a ve středu 13. května rozezněl místní barokní klenby klavírní recitál studentky HAMU Evy Strejcové. Vystavené originály barokních soch s hudbou v především studentském provedení doplňují výstavy současných domácích i zahraničních výtvarníků.

Antonín Dvořák chodil z Vysoké u Příbrami navštěvovat do nedalekého Bohutína třídního učitele Karla Petáka. Když zde byl roku 1887 slavnostně vysvěcen nový kostel sv. Máří Magdalény, postavený v novogotickém stylu stavitelem Františkem Staňkem, zavítal i sem. I když se původní varhany, na které chodil hrávat, nedochovaly a ty z roku 1910, které sem byly přestěhovány z kostela v Libejovicích v r. 1950 poškodil požár a nyní prochází jednou z dalších rekonstrukcí, Hudební festival Antonína Dvořáka se rozhodl místo oživit uspořádáním komorního koncertu a v budoucnu i tomuto místu věnovat pozornost. Zcela zaplněný prostor kostela hostil česko-britského hornistu Bena Goldscheidera a smyčcové Zemlinského kvarteto. Program se z části skládal z děl Wolfganga Amadea Mozarta a v souladu s tématem festivalu, vazbou na Anglii, děl současného anglického skladatele Gavina Higginse a americké legendy Ralpha Vaughana Williamse.

Do Španělského sálu dorazili 13. května rytíři – bez mečů, zato s houslemi, violoncelly, klarinety, fagoty… i zlatem v hrdle. Benefiční koncert Nadačního fondu Magdaleny Kožené ukázal, že skutečná síla nespočívá v zbroji, ale v talentu a trpělivosti, s jakou se rozvíjí. Večer, v němž se potkaly dětské začátky s velkým uměním, připomněl, proč má smysl krásu umění předávat dál. Hudba, tanec, recitace i výtvarné umění tak dostaly prostor, aby ukázaly naději v pokračování linie talentu.

Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu je mimořádně hrajícím tělesem. První z jeho dvou koncertů na festivalu Pražské jaro sice bolestně poznamenala změna programu z důvodu indispozice Magdaleny Kožené, ale výsledná sestava tří symfonických skladeb byla ve čtvrtek víc než jen náplastí. Stala se kabinetní ukázkou toho, jak žádoucí je vystihnout stylové odlišnosti jednotlivých děl a s jakou samozřejmostí k tomu lze dospět. Lepšího výsledku šéfdirigent tělesa Simon Rattle snad už ani dosáhnout nemohl.

Přestože festival Pražské jaro tradičně zahajuje 12. května Smetanova Má vlast, pro mladé hudebníky začíná pražskojarní svátek už o několik dní dříve. Mezinárodní interpretační soutěž Pražské jaro je intenzivní hudební maraton, který je nedílnou součástí festivalu a který každoročně přivádí do Prahy desítky talentovaných umělců z celého světa. Letošní ročník v oboru flétna nabídl pestrou národnostní skladbu soutěžících, přesto se ve finálovém kole nakonec setkaly tři výrazné osobnosti reprezentující výhradně Francii. Doprovodila je Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Kaspara Zehndera.

Další z barokních večerů z cyklu La Concordia delle Nazioni (Svornost národů) organizovaný souborem Collegium Marianum zavedl posluchače zejména do barokní Itálie a Francie a jejich společného hudebního dědictví, ovšem „šmrncnutého“ pohledem britského gentlemana s břitkým humorem jemu vlastním. Akce se konala 11. května pod uměleckým vedením Jany Semerádové.

Francouzská sopranistka Julie Roset se pražskému publiku představila poprvé v lednu 2025 koncertem ve Dvořákově síni. Nyní se do Prahy vrátila s písňovým repertoárem, tedy s chansony, a koncert se konal 11. května v sále Novoměstské radnice.

Koncert s podtitulem „Folklórní stopy v klasice“ v podání kapely MusEquality, který se uskutečnil 10. května v rámci cyklu Hudební výlety, nabídl nevšední hudební zážitek spojující svět klasické hudby s živelnou energií lidové tradice. Večer se odehrál v unikátním prostředí řetízkových šaten ostravského Dolu Michal, jehož industriální atmosféra dodala programu specifický charakter. Už samotné propojení technické památky s koncertem klasické hudby působilo neobvykle…

Má vlast Symfonického orchestru Českého rozhlasu a jeho šéfdirigenta Petra Popelky byla na úvod Pražského jara nezapomenutelně vyprofilovaným uměleckým činem. Smetanova hudba zazněla mimořádně životně, poutavě a nevšedně, podnětně a muzikálně. Občanskou iniciativu ‚Nesahejte nám na veřejnoprávní média’ podpořil ten večer sám rozhlas účinným kalibrem. Ano, nejde o pouhé zpravodajské médium, kterému by momentálně vládnoucí politici rádi dali náhubek. Je ve společnosti významným kulturním hráčem, a to nepřehlédnutelně i svým orchestrem. Nejsme v psím útulku. Sem náhubky nepatří.

V sobotu 9. května pokračovaly v Bayreuthu Gluckovy slavnosti uvedením další skladatelovy „reformní“ opery Paride ed Helena. Jako jediná ze tří zde uvedených zazněla ve svém původním znění. To byl také jeden z důvodů, proč se její koncertní provedení uskutečnilo v místním Markraběcím divadle. Pod taktovkou intendanta festivalu Michaela Hofstettera hrál orchestr berlínské Akademie staré hudby, zpívali členové sboru Cantus Thuringia. Poprvé od své vídeňské premiéry v roce 1770 byl part Parida opět svěřen mužskému hlasu – renomovanému sopranistovi Samuelu Mariñovi.

V pátek 1. května měla v Semperově opeře v Drážďanech premiéru nová inscenace jedné z nejpopulárnějších oper světového repertoáru, Carmen Georgese Bizeta. V režii Nadji Loschky dílo hudebně nastudoval dirigent Lorenzo Passerini. Premiérové publikum přivítalo netradiční produkci s nadšenými ovacemi.

Mimořádný koncert u příležitosti kyperského předsednictví v Radě Evropské unie uspořádal Spolek Philokallia ve středu 6. května 2026 v kostele sv. Václava na Zderaze v Praze. Společné vystoupení souborů Philokallia Ensemble, který řídil Marios Christou a Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena, uvedlo byzantskou hudbu a gregoriánský chorál z období Ars nova a Ars subtilior pozdního středověku.

V mnoha lokalitách Bavorska se právě konají Gluckovy slavnosti. V pátek 8. května byla v bayreuthském Friedrichsforu v mezinárodním pěveckém obsazení uvedena Wagnerova verze Gluckovy opery Ifigenie v Aulidě. Pod taktovkou intendanta slavností Michaela Hofstettera vystoupila Durynská filharmonie Gotha‒Eisenach, pěvecké sbory Cantus Thuringia, Bachchor Arnstadt a studenti hudební akademie z Norimberku.

Soubor Opery a operety Moravského divadla v Olomouci uvedl novou inscenaci opery Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni. Hudebně operu nastudoval šéfdirigent Petr Šumník, k režii byl pozván Vladimír John. Premiéra se uskutečnila 8. května, a s úspěchem.

Úvodnú dvojicu májových abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 7. a 8. mája 2026 v bratislavskej Redute zverila dramaturgia nášho prvého orchestra prominentnému českému dirigentovi Tomášovi Netopilovi. Spolu s krajanom, klaviristom Janom Bartošom a domácim vokálnym sóĺistom Jozefom Bencim uviedli diela W.A. Mozarta a Dmitrija Šostakoviča. Náročný hodinový kolos zriedkavo uvádzanej Symfónie č. 13 „Babij Jar“ geniálneho ruského skladateľa vyplnil celú druhú polovicu koncertu.

Jedenadvacátý ročník hudebního festivalu Dvořákova Olomouc odstartoval 7. května v sále Reduty po tříleté odmlce s podtitulem Nový svět – nové příležitosti. Zahajovací koncert dal publiku příležitost poslechnout si ukrajinsko-nizozemskou klavíristku Annu Fedorovou s Moravskou filharmonií Olomouc pod taktovkou Zsolta Hamara. Zazněla Suita z baletu Billy the Kid Aarona Coplanda, Rapsodie na Paganiniho téma Sergeje Rachmaninova a Symfonie č. 9 e moll Z nového světa Antonína Dvořáka. Byl to večer plný silných emocí.

Česká filharmonie s violoncellistkou Anastasií Kobekinou nasytila 6. května posluchačovy smysly trojicí modernistických děl, v nichž se ostrost a nesmlouvavost prudkých expresí vnitřně snoubila s nevšední interpretační invencí. Středeční večer se ve Dvořákově síni naplnil Stravinským, Dutilleuxem a Dessnerem, aby prohloubil povědomí publika o neobyčejných schopnostech předního tuzemského orchestru a hlubokém odkazu moderní a soudobé klasické hudby.

Osmačtyřicátý ročník festivalu Pardubické hudební jaro pokračoval v úterý 5. května vystoupením Zemlinského kvarteta, s nímž se představil slovinský klarinetista Darko Brlek. Podtitul koncertu Díla zralých mistrů by se dal doplnit slovy „v provedení zralých interpretů“, neboť posluchači byli svědky vysoce profesionálních výkonů členů komorního uskupení i jejich milého hosta. Souhra vynikala i v každém detailu…

V rozmezí 4. a 6. května se v Praze uskutečnil už tradiční minifestival ke Světovému dni akordeonu. V rámci tří festivalových koncertů se v úterý 5. května odpoledne sešli posluchači na Praze 2 v Korunní ulici v kostele Českobratrské církve evangelické, aby si poslechli talentované mladé interprety. Kromě pestrého repertoáru sahajícího od Bachovy Francouzské suity přes Philippa Glasse až po Piazzollovy latinsko-americké rytmy v podání akordeonu zazněly také světové premiéry Jiřího Temla a Ondřeje Kukala.

Vídeňští filharmonikové se od poloviny dubna ve svém koncertním repertoáru plně soustředí jen na tvorbu Gustava Mahlera, přičemž Devátou symfonii nastudovali se sirem Simonem Rattlem a Třetí symfonii s Andrisem Nelsonsem. Koncerty ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu tak nabídly různé dirigentské přístupy.

Ze zdánlivě běžného večera, který Filharmonie Hradec Králové naplánovala na poslední dubnový čtvrtek, učinili dirigent Petr Altrichter a hobojista Vilém Veverka událost, jež svým vyzněním důstojně předznamenala nadcházející sváteční dny. K vrcholnému výkonu se vzepjal celý orchestr. V Sále Soni Červené se hrála hudba Antonína Dvořáka, Richarda Strausse a Leoše Janáčka.

V pátek 1. května se veřejnosti otevřela vila Rusalka a večer téhož dne se v Památníku Antonína Dvořáka na Vysoké u Příbrami uskutečnil v pořadí pátý komorní koncert Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. V benefičním koncertu pro řečenou vilu se představil houslista Jan Novák, klavírních partů se ujal Pavol Praženica, který tak pohotově nahradil avizovaného Lukáše Klánského.

Filharmonie Bohuslava Martinů oslavila své osmdesátiny v plné svěžesti a s humorem. Hned čtyři dirigenti Stanislav Vavřínek, Tomáš Brauner, Vojtěch Spurný a Robert Kružík byli gratulanty a hrála se i světová premiéra Petra Wajsara. 30. dubna v Kongresovém sále oslavili narozeniny i oficiální hosté, z nichž nejváženější byla vnučka Tomáše Bati, Rosemarie Blyth-Bata. Koncert živě přenášela Česká televize a nechyběly ani filmové záběry.

Jen několik dnů po vystoupení České filharmonie v Dortmundu vystoupil v tamním koncertním sále další významný český orchestr, Plzeňská filharmonie. Tentýž program, sestavený z děl Petra Iljiče Čajkovského, Carla Marii von Webera a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho pak představil také doma v Plzni. Orchestr řídil Rémy Ballot. Koncert v rámci abonentní řady Platina se konal v sále Měšťanské besedy 30. dubna, v předvečer zahájení Slavností svobody, na kterých Plzeňská filharmonie již tradičně také vystoupila v open air programu.

Večer 30. dubna v pražské Betlémské kapli nesoucí název Robert Jindra uvádí byl dramaturgicky vystavěn jako oblouk mezi francouzskou modernou, italsko-německým přelomem století a pozdním romantismem. Program, v němž zazněli skladatelé André Jolivet, Ferruccio Busoni, Luigi Cherubini a Richard Strauss, nabídl neobvyklý, avšak promyšlený dialog dechových nástrojů s komorním orchestrem složeným z hráčů Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Robert Jindra zde potvrdil svou schopnost dramaturgického myšlení i cit pro detail, který je ostatně vlastní jeho operní zkušenosti. Sóla hráli fagotista Jan Hudeček a klarinetista Johannes Schittler.