PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Komorní opera brněnské JAMU uvedla v Divadle na Orlí Ženitbu Bohuslava Martinů, a to jako výrazně stylizovanou grotesku, která nešla po psychologii ani jemné ironii, ale po nadsázce, barevnosti a bezprostředním komediálním účinku. Inscenace Elišky Mervartové sázela na prvoplánový gag, růžový satén i hereckou expresi vyhnanou do krajnosti, přesto – nebo právě proto – publikum zjevně bavila. Orchestr při premiéře 21. března vedl Kento Satsuma.

Další koncert mladých umělců z cyklu Hudba mezi obrazy byl tentokrát zaměřen na hudbu polsko-židovského skladatele 20. století Mieczysława Weinberga. Zazněly tři jeho skladby: Smyčcové trio, op. 48; Moldavská rapsodie pro housle a klavír, op. 47: č. 3 a na závěr Klavírní kvintet, op. 18. Dramaturgii sestavila Miriam Minkova-Rogalska, která se interpretaci hudby Mieczysława Weinberga dlouhodobě věnuje. Spolu s ní vystoupil také Matěj Pčolinský, Nikolaus Besthorn, Klára Gabryšová a Pavol Praženica, který spolu s Terézií Hledíkovou cyklus pořádá. Podle Praženicocých slov se jednalo se o jeden z doposud nejzávažnějších koncertů cyklu.

La Clemenza di Tito, korunovační opera Wolfganga Amadea Mozarta, která měla premiéru v Praze, byla uvedena ve Vídeňské státní opeře, a to v režii, choreografii a na scéně Jana Lauwerse a pod hudebním vedením Pabla Herase-Casada, který řídil Orchestr Vídeňské státní opery. Premiéra se v budově opery uskutečnila 9. března a reflexe je psána ze čtvrtého uvedení inscenace 21. března.

Hudební fakulta Janáčkovy akademie spolu s Moravskou filharmonií Olomouc nabízí olomouckému publiku jako prvnímu možnost se seznámit s čerstvými či nastávajícími absolventy hudebních oborů. Ve čtvrtek 19. března se v sále Reduty spolu s orchestrem představili dirigenti Eduard Kostelník a Daniel Kadlec, kytarista Davyd Bahdasarian a zpěvačka Karolína Alena Bartoňková. Zazněla i světová premiéra skladby Emmy Parisi s názvem Krůpěje.

Ve dnech 14. a 15. března uvedla Komická opera Berlín obě dokončené opery Dmitrije Šostakoviče. Nos i Lady Macbeth Mcenského újezdu zazněly pod taktovkou Jamese Gaffigana a obě díla se hrají v kvalitní režii Barrieho Koskyho. V titulní roli druhé ze zmíněných oper se zaskvěla kanadská sopranistka Ambur Braid.

Koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava, který se konal 20. března v sále Vesmír, nabídl posluchačům dramaturgicky zajímavý večer vystavěný na kontrastu mezi symfonickou básní Vltava z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany a Klavírním koncertem č. 3 c moll, op. 37 Ludwiga van Beethovena. Díky legendárnímu dirigentovi Lawrenci Fosterovi a přednímu klavíristovi Lukáši Vondráčkovi se tento večer stal nejen prezentací interpretační kvality, ale i promyšlenou hudební cestou od poetického obrazu krajiny k dramatické výpovědi jednotlivce.

Zatímco filmová hudba „západní“ provenience – různí Potterové, Piráti a Páni – se těší přízni orchestrů již delší dobu, uvádění „východní“ (konkrétně japonské) produkce je stále spíše raritou, byť i to se začíná měnit. Dokladem takového posunu je koncert The Sound of Epic Anime Plzeňské filharmonie ze dne 19. března, kdy dirigoval její šéfdirigent Chuhei Iwasaki.

Předposlední koncert 33. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze se konal úterý 17. března v koncertním sále Pražské konzervatoře. Hosty Václava Hudečka byli pianisté Miroslav Sekera a Egor Biriucov a také Júlia Sofia Nagyová a Josef Matěj Švec, dvě naděje hry na violoncello. Hrála se hudba od Mozarta, Brahmse, Barrièra, Schuberta a Martinů.

Výhradně z děl Wolfganga Amadea Mozarta byl sestaven program březnových abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice. Potřetí v této sezoně stanul před orchestrem jeho šéfdirigent Vahan Mardirossian, pod jehož vedením zazněly všechny skladby v provedení ‚vymazleném‘ do sebemenšího detailu. Velký dojem zanechal v Sukově síni Domu hudby irský klavírista Finghin Collins, který se ujal Klavírního koncertu č. 21 C dur.

Tam, kde končí snaha hráčů o dokonalý zvukový výsledek, začíná posluchačův hudební prožitek. Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova zaťala svůj interpretační um hluboko do múzických útrob 20. století, aby z něj vykřesala čirý akustický tvar zábavně spojující Elgarovu tajemnost se Stravinského bezprostředností. Po zásluze obrovitý aplaus si vyžádaly nadprůměrné výkony sólistů – za všechny jmenujme violoncellistku Sol Gabettu a basistu Jongmina Parka –, kteří oba hudebně rozdílné světy obdařili dechberoucí muzikálností.

Posledním králem, který skutečně působil na Pražském hradě, byl Karel I. Habsburský. Jeho vládu ukončila první světová válka a vznik Československé republiky. Nyní se však na Hrad král vrátil – alespoň symbolicky. Pokus o jeho dosazení na český trůn se odehrál 18. března, kdy Pražský filharmonický sbor uvedl ve Španělském sále v rámci svého Francouzského večera Honeggerovo oratorium Král David. Jeho vláda sice trvala pouhou hodinu a čtvrt, její přínos byl přesto nesmírně bohatý a hodnotný.

Pěvecká soutěž Operalia, spojená se jménem Plácida Dominga, se loni na podzim konala v bulharské Sofii. První cenu získala gruzínská sopranistka Ekaterine Buachidze, kterou si jen pár měsíců po triumfu, konkrétně 16. března, mohlo poslechnout i tuzemské publikum v pražské Novoměstské radnici zásluhou Spolku přátel hudebních talentů. To je samozřejmě skvělé. Ale jak čerstvá vítězka zapůsobila?

Ti dva Trojanové jsou oba Pavlové, otec a syn. Oba společně vystoupili 17. března ve Studiu Švandova divadla v Praze na Smíchově před pražskou hudební veřejnost v rámci hudební talkshow Hany Dohnálkové, dramaturgyně a moderátorky abonentního cyklu soudobé hudby „S“ orchestru Prague Philharmonia. Interpretační výkony přinesli členové tohoto orchestru i jejich hosté.

Písňový recitál There is Home v podání mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Michaela Geese, který se konal 16. března v Kině Vesmír, prozatímním působišti Janáčkovy filharmonie Ostrava, posluchačům nabídl mimořádně intimní hudební zážitek, který vyjádřil niterné pocity skladatele i interpreta. Titul koncertu odkazuje k hudebnímu albu, které Adamova vydala v roce 2023 a jehož obsah si posluchači mohli vychutnat v živém provedení.

„Málokdy máte příležitost zazpívat si něco tak krásného,“ rozplývala se o přestávce protagonistka a organizátorka koncertu 15. března v Muzeu Bedřicha Smetany, sopranistka Tamara Morozová. Ta prostřednictvím Lieder society, zaměřené na interpretaci písňové tvorby, nabídla společně s Adamem Bornem a Demianem Ewigem vskutku pohádkový večer s Brahmsovým cyklem Krásná Magelona.

Pátek třináctého se stal šťastným dnem pro trojici interpretů. Michael Housa, Daniel Boura a Natálie Šmausová vystoupili za doprovodu orchestru AKS před publikem v sále Bohuslava Martinů na Malostranském náměstí. Atmosféra večera od prvních okamžiků napovídala, že pověra čísla třináct tentokrát zůstala za dveřmi.

Nedělní koncert Prague Philharmonia v pražském Rudolfinu nabídl dramaturgii, která se zdánlivě opírala o jednoduchou hříčku – zněla díla skladatelů se stejným počátečním písmenem příjmení. Ve skutečnosti však šlo o pozoruhodnou historickou a estetickou trajektorii: od neoklasicistní hravosti mladého Benjamina Brittena přes existenciálně zabarvený pozdní styl Bély Bartóka až k pastorální kontemplaci Ludwiga van Beethovena. Dirigent Emmanuel Villaume vedl orchestr s přirozenou elegancí a dramaturgický oblouk večera vystavěl jako cestu od lehkosti k hlubší reflexi a nakonec k téměř meditativnímu rozjímání nad přírodou. Koncert byl 15. března věnován památce dirigenta Jiřího Bělohlávka, který by letos oslavil osmdesáté narozeniny.

V Divadle F. X. Šaldy v Liberci se dne 13. března uskutečnila premiéra Svatebních košil od Antonína Dvořáka. Kantáta je nekonvenčně pojata ve scénické formě v režii Lindy Hejlové Keprtové, interpretace předlohy je však velmi volná, což s sebou nese významové nesrovnalosti. Dirigoval Zbyněk Müller, o sólový part se podělilo dokonce sedm pěvců a hudební složka včetně sboru připraveného Tadeášem Tulachem potěší.

Ano, stalo se tak ve čtvrtek 12. března. Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze se uskutečnil koncert studentů Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy. Večer se konal pod strohým názvem FOKus, z čehož se dá odvodit, že se na této akci podílelo rovněž přední pražské hudební těleso, tedy Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Dirigentského vedení se ujal loňský debutant Pražského jara Jan Sedláček.

Dvě české premiéry světové hudby zažila Betlémská kaple na Starém Městě pražském 12. března. Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídil Venezuelan Andrés Maurette O‘Brien, sóla na marimbu hráli Ladislav Bilan ml. a Ludwig Albert. Ten je také autorem skladby The Universe, která koncert zahájila. Dále byly na programu Venuše z cyklu Planety od Gustava Holsta a Koncert pro marimbu od Lina China Chenga.

Večer Silentium! ensemble v programu Aqua et vino et spirit nebyl jen koncertem duchovní a vokální hudby napříč staletími. Byl i důkazem, že stará hudba nemusí stát na piedestalu a soudobá tvorba nemusí být zatížena povinnou vážností. Díky nápaditému moderování, přirozenému humoru Lukáše Hurníka i soustředěnému vedení Terezy Válkové vznikl v Besedním domě večer, který byl poučený, muzikantsky poctivý, a přitom odzbrojujícím způsobem lidský.

Moravská filharmonie Olomouc nepořádá jen velké symfonické koncerty, ale nabízí celou škálu rozmanitých programů. V úterý 10. března k večeru se v Mozartově sále Reduty sešli již po několikáté komorní hudbu si oblibující posluchači a zahrálo jim uskupení hudebníků ve složení Petra Matějová na klavír, Magdalena Malá na historické housle a Jiří Tarantík na přirozený lesní roh; pořadem provázela Markéta Vejvodová. Pořad s titulem Romantismus v dobovém hávu přinesl skladby Roberta Schumanna, Clary Schumannové a Johannesa Brahmse, interpretované na nástroje, které se v jejich době používaly.

Inscenace s názvem L´opera seria z produkce Divadla na Vídeňce se věnuje opernímu žánru, který si tentokrát sám ze sebe dělá legraci. Commedia per musica o třech dějstvích je vlastně opera buffa, na libreto Ranieriho de Calzabigiho, ke které napsal hudbu Florian Leopold Gassmann. Režijně dílo zpracoval Laurent Pelly, od cembala dirigoval orchestr Les Talens Lyriques Christophe Rousset. Z účinkujících zaujal českého diváka především český pěvec Petr Nekoranec v roli komponisty Sospira. Premiéra se konala 28. února a recenze je psána z reprízy 7. března.

Jako na naplněnou sázku na jistotu lze nahlížet na koncert Filharmonie Hradec Králové uskutečněný ve čtvrtek 12. března. Posluchačům ve vyprodaném Sále Soni Červené byl předložen program sestávající ze skladeb amerických autorů 20. století, mezi něž dramaturgie vložila slavné Adagietto z Páté symfonie Gustava Mahlera. U klavíru se představil suverénní Adam Skoumal a celý večer s přehledem odřídil dirigent Tomáš Brauner.

V rámci festivalu Smetanovské dny se 9. března plzeňskému publiku naskytla výjimečná příležitost zaslechnout cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany v úpravě pro sólový klavír. Tohoto úkolu se zhostil Matyáš Novák ve svém projektu Smetana Reborn.

Hudební cyklus Musica Orbis přiváží do Prahy pravidelně mladé orchestry z různých částí světa a otevírá tak zajímavý prostor pro setkání hudebních kultur. V letošním ročníku se ve Dvořákově síni Rudolfina představil Doshisha University Orchestra z japonského Kjóta, jeden z výrazných univerzitních orchestrů v Japonsku, jehož historie sahá do první poloviny minulého století. Orchestr vystoupil pod taktovkou mladého dirigenta Rikua Okamota (*1998) a dramaturgie večera spojila středoevropský romantický repertoár s japonskou klasickou hudbou 20. století. Zněli Dvořák, Akutagawa a Brahms.

Opery Leoše Janáčka se stále častěji uvádějí na světových operních scénách. Marně si našinec láme hlavu, proč tomu tak není i u nás! Vždyť Janáčkovy opery mají ideální délku pro diváka 21. století (cca devadesát minut), strhující děj končící oslavnou apoteózou, i hudbu, která by měla být přístupná všem dnešním posluchačům… bohužel za Janáčka na našich operních scénách musíme stále bojovat. Ne tak v Berlíně, kde se mu věnují soustavně. Nově tam byla s přispěním barytonisty Svatopluka Sema a pod taktovkou Simona Rattla uvedena opera Příběhy lišky Bystroušky, kdy režii si vzal na starosti Ted Huffman. Přinášená reflexe se rovněž vrací k berlínské inscenaci Offenbachových Hoffmannových povídek.

Ve srovnání s vyhrocenou pražskou režií Calixta Bieita je Janáčkova Její pastorkyňa, jak ji teď v březnu hraje Opera v Göteborgu, tradiční. V divadle netřeba hned šokovat, jsme ve Švédsku, nejsme Němci… Režisérka Nicola Raab sice je z Německa, přesto vypráví příběh normálně, bez ošklivostí, krve a sexu. Bohužel na druhou stranu až tak konvenčně, že se trochu ztrácí syrová dramatičnost, která přece jen k tomuto Janáčkovi patří. Tím spíše, že ji nepodtrhuje ani dirigent Alejo Pérez.

Ve starší inscenaci opery Nabucco Giuseppa Verdiho v režii Güntera Krämera se představila poprvé na sklonku února a začátku března ve Vídeňské státní opeře v roli Abigail slavná rusko-rakouská sopranistka Anna Netrebko. V rakouské metropoli zpívala 8. března po boku mongolského barytonisty Amartuvshina Enkhbata, jenž ztvárnil titulní roli Nabucca. Orchestr ve Vídeňské státní opeře řídil proslulý italský dirigent Marco Armiliato.

Český spolek pro komorní hudbu přenechal ve svém koncertním kalendáři 8. březen americké violoncellistce s ruskými kořeny Alise Weilerstein. Ta v Rudolfinu toho nedělního podvečera a večera uspořádala pozoruhodnou multimediální produkci, které dala název Fragments.