PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Ve čtvrtek 19. února nabídla zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů svým abonentům koncert s názvem Ve víru tance. Orchestrální suitu z opery Růžový kavalír Richarda Strausse následovalo Divertimento Concertante pro kontrabas a orchestr od Nina Roty v podání kontrabasisty Romana Patkoló a na závěr zazněla jásavá Symfonie č. 7 Ludwiga van Beethovena. Večer řídil šéfdirigent filharmonie Robert Kružík.

Večer s datem 19. února otevřel ve třetím patře České národní budovy na Manhattanu celoroční program společnosti DAHA (Dvořák American Heritage Association) s názvem Emigranti českého původu spojeni hudbou. Za organizací stojí prezidentka DAHA Susan Lucak, která do debaty o Rudolfu Firkušném, jednom z největších klavíristů 20. století, pozvala muzikologa s mezinárodním renomé Michaela Beckermana a prezidenta Bard College a šéfdirigenta American Symphony Orchestra Leona Botsteina. Hlavní hvězdou večera byl klavírista Yefim Bronfman, žák Rudolfa Firkušného z newyorské Juilliard School.

Každé uvedení Německého rekviem je velkou událostí. Na nastudování vrcholného duchovního díla Johannesa Brahmse zhudebňujícího autorův vlastní výběr biblických textů, jehož byli ve čtvrtek 19. února svědky posluchači Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Kaspara Zehndera za účasti sólistů Simony Šaturové a Wolfganga Resche a Pražského filharmonického sboru, lze vyzdvihnout důsledné oproštění se od jakéhokoliv patosu a trpělivou snahu jít k jádru sdělení.

Na středeční večer v pražském Rudolfinu si Česká filharmonie nachystala skladby svaté trojice romantické hudební kultury německé a rakouské provenience, v jejímž středobodu se usídlil velikán hudebnědramatické literatury a zvěstovatel pokrokových skladatelských technik Richard Wagner. Sjednotitel hudební a dramatické říše během koncertu působil jako příkrý skalní masiv, u jehož úpatí stál raně romantický Mendelssohn a z něhož jako prorok hudební moderny a postmoderny sestupoval Gustav Mahler s pochmurnými Kindertotenlieder…

Slavnostní večer vzdávající hold Emě Destinnové se uskutečnil 17. února v Rudolfinu. Za dva roky si připomeneme 150. výročí jejího narození, k němuž je plánována nová, třídílná publikace o této legendární pěvkyni. Její autorkou je slovenská scenáristka, režisérka a herečka Lucia Klein Svoboda, která se svým týmem zároveň připravila i celý koncertní večer – a při této příležitosti pokřtila první díl mapující Destinnové cestu od dětství až po angažmá v Berlíně. Za doprovodu Prague Philharmonia pod taktovkou Františka Macka vystoupily sopranistky Zuzana Marková, Eliška Weissová a Vanda Šípová spolu s kontratenoristou Vojtěchem Pelkou. Večer měl nepochybně vysoké aspirace i řadu přesvědčivých okamžiků, přesto však nezůstal zcela bez otazníků.

Smetanova síň Obecního domu se 16. února stala dějištěm večera, který potvrdil, že romantický repertoár dokáže i dnes působit s nečekanou intenzitou. Dramaturgie Symfonický orchestr Českého rozhlasu postavila do centra pozornosti Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35 Petra Iljiče Čajkovského, dílo, které je pro houslisty nejen technickou výzvou, ale především emocionální zpovědí; roli sólisty zde přijal Timothy Chooi. Program však nabídl širší kontext – rámovaly jej skladby dvou autorů 20. století, jejichž hudební jazyk odlišným způsobem navazuje na romantickou tradici a zároveň ji překračuje. Dirigovala Alevtina Ioffe.

Americká hvězda operního nebe navštěvuje na svých turné po evropských operních domech také Prahu. Nadine Sierra přijela v roce 2018 a 2023 a opět neoslyšela pozvání agentury Nachtigall Artists a vystoupila na valentýnském galakoncertu v Obecním domě v Praze. V sobotu 14. února zpívala za doprovodu Prague Philharmonia pod vedením Rastistava Štúra světové operní a muzikálové hity.

Pátek 13. února byl pro komorní cyklus Hudba mezi obrazy uskutečňovaný ve staroměstské Galerii Lapidárium šťastným dnem. Starobylé klenby měšťanského mázhausu zdobí tzv. „historické graffiti“ a hostí výstavy současných malířů a sochařů a koncertní řada tentokrát přinesla vystoupení tria mladých umělců, německého fagotisty Emanuela Blumin-Sinta a klarinetistky Gabriely Matouškové s doprovodem klavíru Pavola Praženici. Posledně zmíněný student HAMU cyklus společně s čerstvou absolventkou stejné instituce Terézií Hledíkovou úspěšně pořádá už druhým rokem.

Již tradičně pořádá Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni (DJKT) na svátek sv. Valentýna velký symfonický koncert, na němž se v koncertním programu představuje orchestr opery. Na pódium se rovněž přistaví koncertní nástroj Steinway, model D z Hamburku, který letos rozehrál další z renomovaných českých pianistů, Karel Košárek. Na programu byla díla Griega, Šostakoviče a Gershwina, přičemž hlavním lákadlem pro posluchače bylo provedení Rapsodie v modrém. Orchestr opery DJKT řídil jeho šéfdirigent Jiří Štrunc. Večer zamilovaných na Nové scéně se letos mimořádně vydařil.

Návštěvníkům plzeňské koncertní řady Kruh přátel hudby byl 11. února zprostředkován mimořádný zážitek. Byl jím koncert pod názvem Se zvukem bicích a klavírů. Bicích nástrojů se ujali zástupci mladší generace, oba již úspěšní koncertní umělci a zároveň studenti ze třídy Martina Opršála na JAMU David Paša a Lenka Titzová, za klavíry pak ve druhé části koncertu usedli etablovaní profesionálové, zároveň i vysokoškolští pedagogové Dominik Gál a Maroš Klátik.

Populárny cyklus C Slovenskej filharmónie pokračoval v tejto sezóne ďalším abonentným koncertom. 12. februára 2026 sa za dirigentským pultom v bratislavskej Redute s odstupom času znova objavil častý a rešpektovaný hosť nášho prvého orchestra – švajčiarsky maestro Kaspar Zehnder.

Filharmonie Bohuslava Martinů uvedla 12. února v Kongresovém centru Zlín večer vystavěný na působivých kontrastech. Vedle folklórně zabarvených Lašských obrázků svého někdejšího kolegy Aleše Pavlorka zazněl mimořádně náročný Koncert č. 3 d moll pro klavír a orchestr, op. 30 Sergeje Rachmaninova, patřící k vrcholům romantického repertoáru. Po přestávce program vyvrcholil Symfonií č. 5 d moll, op. 47 Dmitrije Šostakoviče, dílem balancujícím mezi osobní výpovědí a respektem k tradici. Jak se zlínský orchestr s touto dramaturgicky výraznou trojicí skladeb vypořádal, napoví následující reflexe.

V uplynulých dvou týdnech provedl český dirigent světového renomé Jakub Hrůša dva programy s Českou filharmonii, přičemž dramaturgie druhé série koncertů uskutečněných ve dnech 11.-13. února 2026 přinesla díla dvou skladatelů z přelomu 19. a 20. století – Jeana Sibelia a Josefa Suka. Zazněla orchestrální předehra Pohádka zimního večera, op. 9 Joseka Suka, virtuózní Sibeliův Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 43 s naprosto výjimečným Augustinem Hadelichem, dále jeho symfonická báseň Oceanidy, op. 73 a nakonec byl přednesen opět Suk s jeho orchestrální suitou s názvem Pohádka, op. 16.

Soubor opery Národního divadla moravskoslezského uvedl 12. února premiéru díla italského skladatele Gioacchina Rossiniho, Mojžíš a faraon. Pod taktovkou Davida Švece, v režii Vladimíra Johna, na scéně Kristiny Komárkové, v kostýmech Barbory Raškové a se světelným designem Martina Krupy zpívali sólisté Martin Gurbaľ, Daniel Kfelíř, Martin Šrejma, Ondřej Koplík, Veronika Rovná, Magdaléna Rovenská, Dominika Škrabalová, Petr Urbánek a Vít Šantora. Největší podíl na inscenaci měl sbor opery pod vedením sbormistra Jurije Galatenka.

Po dlouhé době obrátilo Národní divadlo pozornost k dílu Richarda Wagnera. Ve čtvrtek 12. února se konala premiéra inscenace opery Zlato Rýna, prvního dílu tetralogie Prsten Nibelungův. Hudebně operu nastudoval Robert Jindra, režijně Sláva Daubnerová.

Úterní podvečer s datem 10. února se odehrál ve znamení jednoho ‚béčka‘ v předznamenání… Trojice umělců se v Sukově síni společně podílela na interpretaci skladeb tří skladatelů, které spojuje období devatenáctého století, a přesto každý z nich vnášel do tohoto kontextu svůj zcela odlišný svět: Houslistka Markéta Vokáčová v roli interpretky a skladatelka Louise Farrenc jako zástupkyně „něžného pohlaví“, za muže pak klavírista Miroslav Sekera a violoncellista Jan Zemen, tedy zbývající členové Kalliopé tria, a pak také dva velikáni hudební historie – Felix Mendelssohn-Bartholdy a Gabriel Fauré. Od každého z nich si návštěvníci pražského Rudolfina vyslechli to nejlepší, co žánr klavírního tria nabízí, a to v nejrozmanitějších polohách tóniny d moll.

Ševčíkovo kvarteto zahrálo v rámci Komorního cyklu orchestru Prague Philharmonia. Nabídlo večer, který spojil romantickou zpěvnost, expresivní vyhrocenost i existenciální hloubku. Dramaturgie od Schumanna přes Janáčka k Šostakovičovi 9. února opsala přesvědčivý oblouk hudebních světů, jež interpreti dokázali jasně charakterizovat a výrazově odlišit, přičemž kultivovaný zvuk, precizní souhra a cit pro styl se projevily jak v ryze kvartetních skladbách, tak v komorních spolupracích s výraznými sólisty Markem Kozákem a Jurajem Škodou. Výsledkem byl koncert, který nepůsobil jako sled čísel, ale jako promyšlený celek zapadající do příjemného prostoru barokního refektáře malostranského Profesního domu.

Ve dnech 22. ledna až 1. února se v Salcburku už posedmdesáté uskutečnil festival Mozartwoche neboli Mozartův týden. Kromě vlastního výročí letos připomněl především 270. výročí narození skladatele, jehož jméno má ve svém názvu. Kromě přehledu celkového programu tento text přináší reflexi koncertů souborů L’Arpeggiata a Capella Cracoviensis, Baborák Ensemble+ a inscenace Kouzelné flétny v režii uměleckého ředitele festivalu Rolanda Villazóna.

V mrazivém týdnu na přelomu ledna a února uvedla opera v Montrealu – Théâtre Maisonneuve, Place des Arts – nové dílo skladatelky a zde i libretistky Any Sokolović: Clown(s), bajku o sedmi obrazech s pěti intermezzy. Sotva vyšly na Klauny první kritiky a zafungovala ‚šeptanda‘, publikum vzalo divadlo útokem. To už pak jen hlásilo, že je beznadějně vyprodáno, představení byla pouze čtyři. Za operní senzací, zatím v Kanadě, stojí hvězdný režisér Martin Genest a dirigent Jiří Rožeň a několikaletá velmi těsná spolupráce Any Sokolović s oběma umělci. Příběh života od jeho počátku do konce má univerzální platnost. Autorka nám skrze své dílo připomněla, jak krásné je být na světě, i když to někdy bolí.

Poslední dokončenou operu Bedřicha Smetany Čertova stěna uvedl soubor Janáčkovy opery Národního divadla v Brně v pátek 6. a v sobotu 7. února na jevišti Janáčkova divadla v nové inscenaci po dlouhém půlstoletí – v režii Jiřího Heřmana, na scéně Dragana Stojčevského, v kostýmech Zuzany Štefunkové Rusínové a v choreografii Marka Svobodníka. U dirigentského pultu stál Robert Kružík, který je podepsán i pod hudebním nastudováním, hrál orchestr Janáčkovy opery. Sbor připravil sbormistr Martin Buchta. Výsledek je skvělý.

Program prvního koncertu 16. ročníku koncertní řady Kühnova smíšeného sboru tvořily duchovní skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Josefa Bohuslava Foerstera, moteto, píseň a sborová balada Johannesa Brahmse a Otčenáš Leoše Janáčka. Koncert se konal ve čtvrtek 5. února v kostele sv. Šimona a Judy v Praze na Starém Městě. Sólisté byli Přemysl Kšica (varhany), Ondřej Holub (tenor) a Minja Stojanović (harfa). Sbor vedli Marek Vorlíček a Igor Karpilovskij.

Plzeňská filharmonie 5. února uvedla v rámci dalšího koncertu abonentního cyklu Diamant večer hudby španělských skladatelů. K řízení orchestru byl přizván španělský dirigent José Mária Moreno a jako sólista vystoupil italsko-albánský kytarista Daniel Daiu. Povedený večer byl pro vyprodaný sál plzeňské Měšťanské Besedy nevšedním zážitkem.

Poměrně dlouhý název koncertní reflexe se patří doplnit poznámkou, že se tak ten večer stalo v rámci abonentního cyklu 130. sezony České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši. Koncert z děl Josefa Suka, Benjamina Brittena a rezidenčního skladatele Bryce Dessnera je v nabídce orchestru ve třech dnech 4., 5. a 6. února a tento nabízený recenzní pohled byl sepsán pod dojmem z prvního z večerů.

Koncert tria ve složení Gluzman–Moser–Korobeinikov, který se uskutečnil 3. února v prostorách ostravského kina Vesmír, dočasného působiště Janáčkovy filharmonie Ostrava, patřil k těm hudebním večerům, v němž komorní hudba nebyla pouhou „menší formou“ symfonického myšlení, nýbrž autonomním světem sdílené existence, dialogu a odpovědnosti.

Hudební festival Věčná naděje se do českého hudebního života zapsal především tím, že svému publiku nabízí skladby, na které se zapomnělo a se kterými se v běžném koncertním provozu nesetkáme. Zahajovací koncert 9. ročníku tohoto festivalu v Sukově síni Rudolfina 2. února byl v tomto ohledu přímo vzorovou ukázkou. Přední rakouský pianista Gottlieb Wallisch vybral pro své festivalové vystoupení skladby, o jejichž existenci pravděpodobně věděl z posluchačů jen málokdo: Sarabandu a Rytiny Jaromíra Weinbergera, Suitu č. 3 pro levou ruku Erwina Schulhoffa, Čtyři moderní tance, op. 39 Aloise Háby a Symfonické variace, op. 9 Wilhelma Grosze.

I když Praha ohňostroje na většině území města zakázala (mimochodem, naprosto chvalitebně), Václav Luks a Collegium 1704 se rozhodli toto nařízení porušit a k tomuto činu si přizvali komplice, izraelského sopranistu Maayana Lichta. Ve vršovickém Vzletu uspořádali ohňostroj barokní, nečekaný, neprobádaný, pro mnohé zcela neznámý, ale především naprosto úžasný!

V sobotu 31. ledna se ve Velkém divadle v Plzni rozezněla hudba Josefa Myslivečka. V hudebním nastudování Vojtěcha Spurného, v režii a na scéně Rocca a s kostýmy Belindy Radulović se v sólových partiích až na jedinou výjimku představili hostující umělci. Titulní role opery Tamerlán byla bez alternace svěřena kontratenoristovi Vojtěchu Pelkovi.

První premiérou roku 2026 v „sousedské“ Semperově opeře v Drážďanech se staly Dialogy karmelitek francouzského skladatele Francise Poulenca, uvedené v poslední lednový den. Tvůrčí tým vedený dirigentkou Marie Jacquot a režisérkou Jetske Mijnssen nabídl koncepčně soudržnou inscenaci, která – podobně jako Poulencova hudba – stojí na poctivém řemesle a opírá se o kvalitní, vyrovnané pěvecké obsazení. O to zajímavější je, že Státní opera Praha uvede toto klíčové, u nás stále spíše opomíjené dílo opery 20. století, už v květnu, což českému publiku nabízí bezprostřední možnost srovnání.

Brno Contemporary orchestra (BCO) je instrumentálním souborem, založeným v roce 2011. Pod heslem ,Janáčkem to nekončí‘ se věnuje interpretaci soudobé hudby s přesahem do 20. století, vždy s nějakým zajímavým kontextem. Ve čtvrtek 29. ledna vystoupil tento orchestr na akci pod názvem Vavřínový věneček v brněnském Cabaretu des Péchés, v exkluzivním varietním prostředí, ve kterém se návštěvník rád přenese do doby před sto lety. A přesně do této doby zapadala i dramaturgie koncertu.

Program druhého koncertu abonentní řady C České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina 28. ledna 2026 můžeme beze všech pochyb označit jako francouzský. Tři ze čtyř skladatelů večera – Albert Roussel, Maurice Ravel a Guillaume Connesson – jsou rodilí Francouzi. Čtvrtý autor, George Gershwin, sice není Francouz, ale jeho ‚jazzovou’ symfonickou báseň Američan v Paříži lze stěží vnímat jinak než jako osobitý americký hold francouzskému hlavnímu městu (a jedné z nejvýznamnějších kulturních metropolí světa). V čele České filharmonie stanul dirigent Stéphan Denève, taktéž rodilý Francouz. Marie-Ange Nguci, sólistka Ravelova Klavírního koncertu pro levou ruku a orchestr, se sice narodila v Albánii, ale už ve dvanácti letech se přestěhovala do Francie, aby studovala na Pařížské konzervatoři.