PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Do povědomí široké veřejnosti se dostal především svojí dlouholetou čilou aktivitou v oblasti populární hudby.“

„Svým posluchačům Zdenek Merta vychází vstříc, sám sebe považuje za ryzího melodika.“

„Již sama přítomnost Viléma Veverky v pořadu byla příjemným osvěžením.“

Prague Philharmonia uspořádala druhý koncert cyklu soudobé hudby „S“. Autorské kompozice přišel představit, zčásti též interpretovat skladatel a klavírista Zdenek Merta, kdy speciálním hostem koncertu byl přední hobojista Vilém Veverka. Publikum 10. prosince příchozí do Studia Švandova divadla na Smíchově zažilo večer plný krásných, svěžích melodií.

„Simon Rattle se projevil jako neochvějný, citlivý a noblesní popularizátor avantgardní hudby.“

„Berliozovské číslo díky bezchybné souhře České studentské filharmonie dotáhlo první půli večera do ohlušujícím aplausem zdobeného závěru.“

„Rattle pracoval s Beethovenovou Eroicou analyticky, racionálně, aniž by však potlačil její procesuální a emočně vitální charakter.“

Předvánoční atmosféru pražského Rudolfina během středečního koncertního večera pohltila pregnantní a sebejistá gestika Simona Rattla, jež proměnila zbytnělé a neživé partitury Beethovenových, Berliozových a Lutosławského skladeb v pulzující organismus plastických forem, kontrastních emočních barev a prodýchaných dynamických proměn. Britský dirigent, jehož věhlas pronikl i do těch nejzapadlejších koutů světové hudební kultury, si 10. prosince během abonentního koncertu vzal pod svá křídla hned dvě symfonická tělesa, z jejichž zvukových specifik vytěžil technické i umělecké maximum. Česká filharmonie a Česká studentská filharmonie tak získaly povolaného uměleckého vedoucího, s nímž si sáhly na samu hranu svých možností. 

„V úvodním Debussyho Preludiu k Faunovu odpoledni vynikla citlivá interpretace orchestru.“

„Určité hudební momenty poutaly svojí zvukovou barevností.“

„Nejvíce by teto interpretaci slušelo označení ‚pečlivá‘, se snahou vyhrát všechna hudebně důležitá místa a nic tzv. ‚neodfláknout‘.“

Letošní festivalová připomínka odkazu skladatele Bohuslava Martinů je u konce a rozhodně se může těšit z úspěšného 31. ročníku. Na pátém, závěrečném koncertě Dní Bohuslava Martinů, který se konal 9. prosince v Sále Martinů na pražské HAMU, zazněla díla pro komornější obsazení symfonického orchestru, což Karlovarskému symfonickému orchestru spolu s dirigentem Ondřejem Vrabcem zvukově slušelo. Roli sólisty přijal klavírista Daniel Wiesner.

„Napriek svojej odlišnosti sa totiž predsa len dali vysledovať nejaké tendencie či riešenia, ktoré zdieľalo viacej autorov.“

„Z dvoch minút treba vyťažiť maximum a zamieriť svoju pozornosť veľmi cielene.“

„Priestor, ktorý Berg venoval novým skladbám, je pre celé fungovanie súboru príznačný.“

Dvadsaťpäť narodeninových pohľadníc k dvadsiatemu piatemu výročiu nadelili českí skladatelia a skladateľky jubilujúcemu Orchestru Berg. Záverečný a zároveň slávnostný večer v holešovickom DOXe tak 8. decembra dostal netradičný formát, určený dvojminútovým trvaním jednotlivých kusov.

„Olga Arribas Quintana je rodačka z Prahy pocházející z hudebnické rodiny. Dnes žije s manželem v Mexiku a hraje po celém světě.“ 

„Technické zvládnutí obtížných pasáží i lehkost, s jakou je zvládala, byly umocněny ještě muzikantským prožitkem a výrazem.“

„Velkolepý byl závěr večera…“

Promenáda bez hudby je smutná. Ale hudba s Promenádou, to jsou přece Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. A spolu s Houslovým č. 2 d moll Henryka Wienawského v podání Olgy Arribas Quintany a se Symfonickými variacemi Witolda Lutoslawského pod taktovkou Roberta Kružíka, to je ta pravá promenádní hudba. Alespoň „staletími“, jak sliboval název koncertu, který se konal v Kongresovém sále ve Zlíně ve čtvrtek 4. prosince. 

„Dramaturgie koncertu byla obdivuhodně sestavena a hlavně provedena.“

„Ave maris stella – i díky tomu, že jsme jím byli doslova obklopeni – zvukově pohlcovalo.“

„Pärtova minimalistická hudba se vrývala pod kůži, obzvlášť dobře připravenými plochami ve forte.“

Druhou adventní neděli rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty v Brně na Lesné hlasy souboru Ensemble Versus – jeho Adventní koncert nesl podtitul „Staré a nové“. Zazněly písně s adventní a mariánskou tématikou z období renesance i 21. století. Sbor řídili Vladimír Maňas a Patrik Buchta; zpěv doprovázeli Kateřina Maňáková na theorbu, Pavel Novotný na sackbut (renesanční tenorový trombón) a Filip Novotný na flétny.

„Písně uvedené během sobotního večera byly zkomponovány přímo pro kabaret, případně byly v kabaretu uváděny či byly podobnou estetikou inspirovány.“

„Dominika Škrabalová se na koncertu předvedla jako pěvecký chameleon, s přehledem střídající nálady, pěvecké styly i způsoby interpretace.“

„Moji domněnku, že se s tímto písňovým repertoárem zcela nepotkala, paní Hebousse potvrdila dvěma operetními áriemi…“

Spolek Lieder Society, který u nás dlouhodobě a systematicky propaguje a uvádí repertoár umělecké písně, pro sobotní večer na Novoměstské radnici připravil program, který byl odbočkou z jeho standardně uváděného repertoáru. Zůstal sice u písní, ale vsadil na lehčí múzu, konkrétně na písně kabaretní a kabaretem inspirované. Účinkovala dvě písňová dua: sopranistka Magdaléna Hebousse s klavíristou Ahmadem Hedarem a mezzosopranistka Dominika Škrabalová s klavíristou Lukášem Michelem.

„Vstupný tichý, no aj rezký, nástup sláčikov prerušil lyrický tón lesného rohu a následne klarinetu, akoby hovorili sláčikom: ‚Ešte počkajte.‘“

„V narastajúcej dynamike často gradovala aj expresivita, v ktorej sa akoby mihali ostré črepy rozbitej melódie.“

„Hrůšovo absolútne odovzdanie sa kompozícii mohlo byť pre diváka náročné sledovať bez toho, aby sa nepotil s ním.“

Jakub Hrůša 6. decembra v Musikvereine veľkolepo započal sériu koncertov s Viedenskými filharmonikmi. S obrovskou energiou predstavil štyri stredoeurópske diela, ktoré sú mu srdcovo blízke a svoje zanietenie dokázal odovzdať hráčom aj publiku. Na koncerte s čisto orchestrálnym programom stáli v kontraste maďarskí a českí skladatelia, ktorí výrazne posúvali hranice hudobného vyjadrenia. Na zaslúžene vďačný a nekončiaci potlesk publika reagoval Jakub Hrůša opakovanou poklonou, hoci hráči orchestra už medzitým odišli.

„Cyklus písní Zimní cesta Franze Schuberta je malým drahokamem; nahlíží do nitra pěvce a odráží jeho emoce.“

„Velmi spontánně tleskali po každé písni, čímž ten krásný náhrdelník roztrhali na jednotlivé kousky.“

„Přesto se oběma účinkujícím podařilo vytvořit exkluzivní večer plný krásné hudby.“

Předvánoční atmosférou dýchal písňový recitál Adama Plachetky a Davida Švece, když v sobotu 6. prosince společně provedli cyklus 24 písní Franze Schuberta Winterreise (Zimní cesta). Mahenovo divadlo zanechali velmi potěšené.

„Dirigent Rémy Ballot a huslista Tibor Kováč po prvýkrát účinkovali  v Slovenskej filharmónii.“

„Tibor Kováč si počas takmer tridsaťročného pôsobenia v orchestri Viedenských filharmonikov vybudoval v ensembli takmer emblematické renomé.“

„Rémy Ballot si pri kreácii Stravinského suity Vták Ohnivák počínal profesionálne, no od inšpiratívneho podania to bolo ďaleko.“ 

Po poldruhamesačnej prestávke pokračoval abonentný cyklus AB Slovenskej filharmónie ďalšou dvojicou koncertov. Vo vypredanej bratislavskej Redute sa v dňoch 4. a 5. decembra za dirigentským pultom orchestra premiérovo predstavil Rémy Ballot a post koncertného sólistu prevzal náš renomovaný huslista Tibor Kováč. Program koncertov tvorila zaujímavá dramaturgická zostava: v prvej polovici odzneli dve známe diela fínskeho klasika Jeana Sibelia, v druhej zasa ikonické orchestrálne klenoty z parížskeho hudobného milieu konca 19. a začiatku 20. storočia.  Podnetná a poslucháčsky vďačná dramaturgia je však, žiaľ, to jediné, čo na uvedených koncertoch dokázalo zaujať návštevníkovu pozornosť. 

„Úsilí Jiřího Habarta, jenž se v září 2026 stane v Hradci Králové šéfdirigentem, se zaměřuje i na zdánlivé detaily. “

„Koncertní síň doslova užasla. Vůbec jsem se nedivil, že již závěrečný vír pateticky vystupňované první věty vyvolal bouřlivý aplaus.“

„Každičká předepsaná nota byla pro sólistu příležitostí vydat ze sebe maximum, každý pohyb smyčce a prstů se stal vyjádřením dokonalého porozumění autorovi.“

První prosincový čtvrtek patřil ve Filharmonii Hradec Králové dvěma výrazným osobnostem. Slovenský houslista Dalibor Karvay se v Čajkovského Koncertu D dur představil jako fenomenální hráč překračující hranice možného. Jiří Habart s taktovkou ruce naznačil, že bude i jako příští šéfdirigent pokračovat v tvrdé, do detailu propracované práci s orchestrem, přičemž využije i přirozenou energičnost vyplývající z jeho věku.  

„Je to orchestr tvárný, nesvázaný tradicemi a schopný plnit sny každého vynikajícího dirigenta.“

„Veronika Eberle i Jean-Guihen Queyras jsou zdatní komorní hráči se smyslem pro jemnou lyriku, což bylo nejpůsobivější v pomalé větě.“

„Nézet-Séguin připomněl emotivní nahrávku Leonarda Bernsteina, který velké citovosti obětuje skoro všechno.“

Evropský komorní orchestr, který má zajímavou historii i status, provedl 4. prosince díla Johannesa Brahmse ve Španělském sále Pražského hradu. Dirigoval šéfdirigent newyorské Metropolitní opery Yannick Nézet-Séguin, který nabídl své emotivní čtení Symfonie č. 1 c moll a Dvojkoncertu a moll, jehož sólisty byli Veronika Eberle (housle) a Jean-Guihen Queyras (violoncello). Koncert s podtitulem „adventní“ pořádalo Pražské jaro, aby se tím před Vánocemi připomnělo. Orchestr byl skvělý a ovace nadšené, preferuji ale jiného Brahmse.

„Přínosné však bylo slyšet domácí interpretační sestavu – českého dirigenta i orchestr a slovenského sólistu – v díle francouzského repertoáru.“

„Dirigent Jindra pracoval s dynamikou tělesa promyšleně a fyzicky intenzivně.“

„Ostravský večer připomněl, že francouzská hudba v našem prostoru neznamená nutně jen import stylu, ale i možnost tvořit vlastní, specificky středoevropskou interpretaci.“

Francouzský repertoár v českém prostředí bývá vždy událostí, která nevyhnutelně otevírá otázku kulturního překladu: Nakolik je možné zprostředkovat jemnost a aromatickou barevnost hudby, která se rodila v jiné krajině citlivosti, a to nikoli jen geograficky? Program čtvrtečního prosincového večera Janáčkovy filharmonie Ostrava, složený z Chaussonovy Básně o lásce a moři a Franckovy Symfonie d moll, před nás tuto otázku opět postavil – a možná úmyslně. V interpretaci orchestru pod vedením Roberta Jindry a se sólistou Pavolem Bršlíkem zazněla francouzská hudba, již lze chápat jako zajímavou syntézu: francouzský jazyk zvuku hraný se slovanskou mentalitou a temperamentem.

„David Kalhous je český klavírista působící v USA, jemuž se v tuzemsku dostává pozornosti možná méně, než by si zasloužil.“

„Souhra Benjamina Sunga a Davida Kalhouse byla na takové úrovni, jako by přestávala být něčím, o čem je nutné nějak diskutovat nebo přemýšlet.“

„Závěrečný díl Dance of the Blood Moon byl v barvách velice temný a tentokrát se k disonancím v houslích připojil i klavír v krajní poloze nástroje.“

Pozoruhodný koncert se uskutečnil ve čtvrtek 4. prosince v žižkovském Atriu. Dva profesoři z Florida State University spojili své síly a přednesli publiku program propojující sonáty a fantazie napříč různými stylovými obdobími. Benjamin Sung a David Kalhous mají za sebou třináctiletou koncertní spolupráci a po roce 2022 zahájili novou uměleckou etapu zvanou Extension, kdy speciálně pro tyto dva hráče vznikají skladby od současných autorů klasické hudby, následně prováděné živě, nahrávané ve studiu a streamované. Jedna z takových skladeb zazněla i v rámci pražského programu, a to za účasti autora.

„Na program bylo zařazeno šest skladeb avantgardního ražení.“

„Dirigent Adès má vytříbený smysl pro detail.“

„Večer byl koncipován ve znamení valčíku, tance pojatého zde méně tanečně, funkcí tedy spíše koncertně.“

Hned několik nosných myšlenek zahrnula koncertní dramaturgie orchestru České filharmonie do koncertů 3., 4. a 5. prosince ve Dvořákově síni pražského Rudolfina: Pierre Boulez a György Kurtág jako dvě spřízněné skladatelské osobnosti, Thomas Adès jako skladatel, Thomas Adès coby dirigent, Josef Špaček a Václav Petr jakožto výrazné osobnosti České filharmonie a konečně valčík ve specifické stylizaci.

„Kvarteto naplnilo dílo energií, vášnivostí v rytmu a ve výrazu a také lyrikou – to vše už v první větě Con brio.“

„Pavel Haas Quartet je unikátní v zobrazení emotivních poloh kvartetní hudby Martinů.“

„Třetí smyčcový kvartet Martinů je považován za dílo, ve kterém autor experimentuje.“

Dvě hudební události na jednom místě: Pavel Haas Quartet vystoupil na 31. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů v úterý 2. prosince a zároveň zveřejnil nový kompaktní disk s kvartety Martinů. Koncert v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci na pražské Malé Straně měl na programu Smyčcový kvartet č. 1 Vítězslavy Kaprálové a tři kvartety (č. 3, 5, a 7) od Bohuslava Martinů. Právě tato díla soubor natočil u Supraphonu a disk vyšel 29. září letošního roku. Po koncertě byl tento titul slavnostně pokřtěn, byť šampaňské neteklo proudem a obal disku zůstal alkoholem nedotčen. Úchvatný zážitek z provedení nezkalil dramaturgicky provokativní fakt, že kvarteto hrálo tři skladby Martinů v jednom sledu, moudře přerušeném přestávkou.

„Upravovatelské umění se nezapře, jenom nesmíme účinek bezprostředně porovnávat s originálem…“

„Závěr je o to působivější, že flétnistka a hobojistka odložily nástroje a končily tichým zpěvem beze slov.“

„Křtu se ujal pozvaný kmotr – zde to slovo nemá hanlivý podtext –, klarinetista Karel Dohnal.“

Alinde Quintet, mladý soubor, který na sebe upozornil vítězstvím v soutěži ARD, vystoupil v rámci sezóny Českého spolku pro komorní hudbu v Rudolfinu 1. prosince. Pokřtil debutové CD a odehrál atraktivní program s hudbou Dmitrije Šostakoviče, Giuseppa Verdiho, Pēterise Vaskse a Edvarda Griega. Přidal z atraktivního Concertina Jana Nováka.

„Ensemble Coccinelle se neprofiluje jako sterilní ansámbl ‚nové hudby‘, ale jako skupina, v níž každý hlas nese svou individuální barvu, osobitost a přirozené lidské zrno.“

„Pavel Nesit má nejen zvládnuté řemeslo, ale i zvláštní citlivost, kterou nelze naučit, schopnost pracovat s tichem, s nádechem, s vnitřní poezií.“

„Hudba žije, pokud se setkává. Hudba se rozvíjí, pokud poslouchá jiné. A hudba má smysl, pokud vytváří prostor, v němž se různé citlivosti mohou dotknout.“

Festival Hudební současnost Ostrava je v mnohém dialogem: dialogem skladatelských škol, estetických tradic, odlišných citlivostí i generací. Právě tuto myšlenku jako by do důsledku rozvíjel večer In Exchange, který v sobotu 29. listopadu v rámci 51. ročníku festivalu představil vokální tvorbu pražských a ostravských skladatelů v podání Ensemble Coccinelle. Šlo o dramaturgii, která vyzvala posluchače ke skutečnému zamyšlení se nad tím, jak dnes vzniká vokální hudba – a kdo ji dnes píše, zpívá a poslouchá.

„Pahud svým způsobem vedení fráze osvobozuje hudbu ze svázanosti pravidly, ale zároveň zůstává zcela přirozený a srozumitelný.“

„Jeho nekonečný dech je ohromující a dechberoucí je i agogická svoboda, se kterou hraje veškerou hudbu – jako by ji právě teď tvořil na pódiu.“

„Úsměv na tváři vyvolávaly mimořádně povedené interakce sólového hlasu s dechovými nástroji orchestru.“

Mozart. Poulenc. Haydn – kombinace klasicismu a neoklasicismu a trio autorů, kteří tvořili dramaturgii dalšího koncertu z orchestrálního cyklu Prague Philharmonia, může na první pohled působit střídmým dojmem. To, co se odehrálo v neděli 30. listopadu ve Dvořákově síni Rudolfina, však mělo daleko k odměřenosti a klidu, který by snad bylo možné od takovéhoto programu očekávat. Spíše než klasického koncertu jsme byli svědky divadelně-operního představení, jehož režie se ujali dva mimořádní umělci, a to sólista večera, flétnista Emmanuel Pahud, spolu s šéfdirigentem a uměleckým ředitelem orchestru Emmanuelem Villaumem.

„V přitažlivě vznosném projevu zjevné vitality rozmlouval Jäger se zakladatelkou a ředitelkou Akademie MenArt a spoluzakladatelkou ZUŠ Open Danou Syrovou.“

„Bylo příjemné sledovat vypracovanou spolupráci Lukášová–Fišer v předávání hlasových priorit a partnerské podpory.“

„Vybíralová měla pěkný, konkrétní tón, líbivý výraz v dolní poloze, držela přiměřené tempo a blýskla se smyčcovými finesami.“

Koncertní cyklus Atria Žižkov ve spolupráci Akademie MenART uvedl další setkání talentovaných stipendistů tentokráte s mentorem, houslovým virtuosem Janem Fišerem za spolupráce klavíristky Silvie Ježkové a varhanice Olgy Dlabačové. Koncert s názvem Hudební Odyssea se konal v pátek 20. listopadu a kapacitně spíše malá prostora se utěšeně zaplnila. O pěkných uměleckých výkonech nebylo pochyb.

„V lisztovsky pojaté Fantazii na operu Rusalka nabídl Matyáš Novák nejen nádherné Dvořákovy melodie, ale také spoustu neotřelých kompozičních nápadů.“

 „Janáčkova Sonáta 1. X. 1905 byla plná emocí, často značně vypjatých.“

 „Suitu mignonne Rudolfa Frimla zařadil Matyáš Novák do svého programu na přání pořadatele festivalu Věčná naděje.“

Ve čtvrtek 27. listopadu nabídl festival Věčná naděje v malostranském kostele sv. Vavřince svému publiku recitál sedmadvacetiletého Matyáše Nováka, jednoho z našich nejzajímavějších mladých pianistů. Matyáš, aktuálně doktorand na HAMU, vystoupil na mnoha významných světových koncertních pódiích a hrál s řadou našich i zahraničních orchestrů. Už jako devatenáctiletý debutoval v proslulé newyorské Carnegie Hall a znovu se do této koncertní síně vrátí v dubnu příštího roku, kdy v rámci projektu Smetana Reborn provede skladatelovu Mou vlast v klavírní transkripci Jindřicha Kàana z Albestů. Do první části svého čtvrtečního recitálu vybral umělec skladby židovských autorů, po přestávce pak uvedl díla, v jejichž pozadí stojí – v nejrůznějších podobách – lidská či společenská tragédie.

„Janáček zase jednou ve vídeňské Státní opeře zvítězil.“

„Pavel Černoch prokázal, že mu janáčkovské role jsou velmi blízké.“

„Marlis Petersen v závěru překvapila lyrickou kantilénou s dramatickým témbrem. Uchvátila publikum, které jí ve zcela zaplněném hledišti děkovalo dlouhým potleskem.“

Inscenace opery Leoše Janáčka Věc Makropulos se vrátila po deseti létech na jeviště Vídeňské státní opery. Tehdy ji dirigoval Jakub Hrůša, letos 30. listopadu stál za dirigentským pultem Tomáš Hanus. Na jevišti vedle Marlis Petersen, představitelky Eliny Makropulos, stál i český tenorista Pavel Černoch. Obnovená inscenace režiséra Petera Steina na scéně Ferdinanda Wögerbauera a v kostýmech Annamarie Heinreich byla de facto premiérou, neboť z původního obsazení zůstal je Wolfgang Bankl v roli doktora Kolenatého. Představení sklidilo obří aplaus.

„Na první adventní neděli zazněly poprvé nové varhany v bazilice Kanonie premonstrátů na Strahově.“

„Inaugurační koncert zahráli na troje varhany Vladimír Roubal, Jakub Janšta a Christian M. Pšenička.“

„Bohatý program obsáhl období od 9. století po současnost za spoluúčinkování zpěváků místní scholy.“

Slavnostní inaugurační varhanní koncert 30. listopadu pod záštitou prezidenta republiky a za účasti pražského arcibiskupa na první adventní neděli předvedl v chrámu na Strahově nově postavené chórové varhany, velké varhany na západním kůru a malý pozitiv z 18. století. Vystoupili na něm tři varhaníci – strahovský varhaník a ředitel kůru Vladimír Roubal, profesor Pražské konzervatoře a varhaník u křížovníků Jakub Janšta a Christian M. Pšenička O Praem, který také řídil chorální scholu šesti zpěváků. Rozsáhlý program jedenácti částí trval téměř dvě hodiny a uváděli ho dva členové Dismanova rozhlasového dětského souboru.

„Inscenace dílo rozmetává na střípky tak, že divák neví, zda sleduje Offenbachovu operu, newyorské psychedelické kabaretní pásmo nebo vánoční grotesku.“

„Offenbachova jemná a rafinovaná ironie je ovšem posunuta do roviny grotesky, která místy hraničí s vulgaritou.“

„Inscenace trpí nelogičnostmi, významově nevyloženými kroky a přemírou scénického balastu. Sebelepší pěvecké výkony však nedokážou přehlušit fakt, že stojí uprostřed inscenace, která jim spíše překáží.“

Uchopit precizně vystavěné dílo pohybující se na hranici mezi snem a realitou, láskou a uměním, komedií a tragédií – a rozmetat jej na střípky tak, že divák neví, zda sleduje Offenbachovu operu, newyorské psychedelické kabaretní pásmo nebo vánoční grotesku. Takový dojem zanechává nová berlínská inscenace Hoffmannových povídek ve Státní opeře Unter den Linden (koprodukce s MusikTheater an der Wien a Teatrem Wielkim ve Varšavě). Výsledek je na hony vzdálen tomu, co činí Offenbachovo dílo jedním z vrcholů operní literatury 19. století.

„Eliška Holá provedla klasicistní skladbu Sophie Corri Dussek s působivým subtilním úvodem, precizní technikou i výrazem.“

„Linda Čížková ve skladbě Pearl Chertok Ten past Two perfektně zdůrazňovala jazzové synkopy a užívala si frázování.“

„Virtuózní výraz i bezchybná technika Karolíny Matysové se se stylem Marcela Gradjanyho v The Colorado Trail výtečně protkala.“

Letošní 13. ročník festivalu Hudba v srdci Prahy pokračoval ve středu 26. listopadu v Koncertním sále Pražské konzervatoře koncertem, který představil studentky harfové hry ze třídy Kateřiny Englichové a také duo Englichové s hobojistou Vilémem Veverkou.

„Skladba slovenského autora Jána Cikkera Slovenská suita pro velký orchestr, op. 22, je velmi svěží dílo, s nádechem impresionismu a s velkým hudebním potenciálem.“

„Sál Kongresového centra bohužel není přátelský ke zpěvu.“

„Skladba Sergeje Rachmaninova Capriccio na cikánská témata, op. 12, (Capriccio bohemien) byla dramaturgicky vybrána stylově.“

Čarovná jiskra, to byl název koncertu Filharmonie Bohuslava Martinů, který se rozezněl ve čtvrtek 27. listopadu v Kongresovém sále ve Zlíně. Dirigentem byl Tomáš Brauner a jako host vystoupila slovenská sopranistka Eva Hornyáková. Na programu byly tři skladby, které filharmonie hrála poprvé: Slovenská suita Jána Cikera, Kouzelné noci Bohuslava Martinů a Cikánské melodie Antonína Dvořáka. Na závěr zaznělo ještě Capriccio na cikánská témata Sergeje Rachmaninova. 

„Napětí vzrůstalo organicky a vrcholné momenty nepůsobily jako pouhé zesílení orchestru, ale jako skutečné emocionální vyústění hudebního toku.“

„Dynamika byla citlivě vyvážená, orchestr reagoval pohotově a violoncello se přirozeně neslo nad celkovou zvukovou masou.“

„Jeho hra byla něžná, s přirozeným frázováním, které nechalo vyniknout melancholickou atmosféru.“

Koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava nabídl ve čtvrtek 27. listopadu atraktivní dramaturgii a nevšední interpretační situaci – orchestr postupně řídili posluchači oboru dirigování Curyšské hudební akademie pod vedením Christopha-Mathiase Muellera. Večer tak přinesl nejen hudební zážitek, ale také individuální přístup, kterým mladí dirigenti přistupují k repertoáru symfonické i koncertantní literatury. Jako sólista na violoncello se představil student Pražské konzervatoře Jan Petrov. Program sestavený z Mendelssohnovy „Reformační“ symfonie a Dvořákova Violoncellového koncertu patří k dramaturgicky náročnějším úkolům, což poskytlo dirigentům ukázat nejen technickou vyspělost, ale i osobní hudební vizi.

„Rajterovo dílo je občas upozaděno za jeho dirigentskou činností.“

„Dramaturgicky byl večer logicky uspořádán.“

„Orchestr po celou dobu visel pohledem na dirigentovi a bylo patrné, že jsou od roku 2022 již velmi sehraní.“

Jak lépe zahnat strastiplné životní období než hudbou? Čtvrteční večer v olomoucké Redutě patřil skladbám tří skladatelů, kteří se potýkali s tísní způsobenou světovou válkou nebo osobní krizí. Koncert Moravské filharmonie s šéfdirigentem Zsoltem Hamarem a sólistou Vilémem Vlčkem tak 27. listopadu nesl příznačný název Válečná léta – Klasika v černém.

„Na scéně Valentina Köhlera se předvádí moderní technické vybavení divadla, které dokáže samo o sobě ohromit.“

„Režisérka Elisabeth Stöppler vytvořila fantaskní svět neuvěřitelných postav, které se vyžívaly v krutostech a schválnostech. Žádná milá zvířátka, naopak krvelačné bestie.“

„Bílého králíka sytým kontratenorem zpíval Andrew Watts, který jako jediný ztvárnil tuto roli také v první inscenaci, která měla světovou premiéru v Mnichově v roce 2007.“

Hudební divadlo Na Vídeňce (Theater an der Wien) připravilo další operu, tentokrát pohádkovou. Na motivy knížky Alenka v říši divů anglického spisovatele Lewise Carolla vytvořili libreto David Henry Hwang spolu s Unsuk Chin, korejskou hudební skladatelkou, která je i autorkou hudby. Opera měla premiéru 17. listopadu v Theater an der Wien.

„Dallapiccola pracuje ve Vězni s dodekafonní technikou, a to velice osobitě a s obdivuhodnou melodickou invencí. Sama partitura díla je mimořádně opulentní.“

„Vedle sólistů je nutné připomenout výborně připravený sbor (sbormistrem byl Simon Halsey), který dodával celé opeře dimenze antické tragédie.“

„Antonio Pappano celý ten obrovitý provozní kolos – orchestr, sólisty a sbor – zvládal nejen s jistotou a s nadhledem, ale zároveň ještě dokázal udržet posluchače od prvních tónů až po závěrečnou vězňovu otázku v neustálém napětí.“

Na program druhého koncertu abonentní řady „B“ ve Dvořákově síni Rudolfina 26. listopadu 2025 zařadila Česká filharmonie dvě od pohledu značně nesourodá díla: operu Vězeň Luigiho Dallapiccoly a Beethovenův Klavírní koncert č. 5 Es dur, op. 73, zvaný „Císařský“. Filharmonii vedl proslulý italský dirigent Antonio Pappano a v průběhu večera se představila řada významných zahraničních sólistů.