PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jeviště Mahenova divadla zdobil po celou dobu proslovů vtipný a půvabný vizuál Michala Bačáka a Žanety Kögler, akcentující nápaditě a hravě motiv Kořenů, vycházejících ze slováckých motivů.“

„V Janáčkových operách se letos potká publikum se slavnými českými i zahraničními umělci.“

„Josef Špaček na housle a Miroslav Sekera na klavír tvoří duo, které je známé po celém světě.“

Festival Janáček Brno vstupuje v příštím roce do 10. ročníku. Koná se jako bienále a soustřeďuje se na Janáčkovy opery, které se tentokrát budou hrát od 13. října do 17. listopadu 2026 a především v brněnské režii. A nebudou chybět i koncertní akce. Protože jde o akci velkolepou, začala její propagace už nyní 31. října koncertem houslisty Josefa Špačka a klavíristy Miroslava Sekery v Mahenově divadle. A ředitel Národního divadla v Brně Martin Glaser spolu s dramaturgy Patricií Částkovou a Jiřím Zahrádkou pozvali publikum na „lukrativní“ program.

„Hammerschmidt nemá onu vzletnou inspiraci svých slavných kolegů, spíše se skrze poctivou a důkladnou práci povznáší a tu a tam i letmo dotýká hudebního parnasu.“

„To, co ukázali včera chlapci od sv. Kříže v Drážďanech (a co ukazují již dlouhé desítky let), by pro české dětské či chlapecké sbory bylo zcela nedostupné.“

„Němci se svými tradicemi prostě umějí pracovat a v tomto ohledu se od nich máme stále co učit.“

Zcela vyprodaný, obrovský kostel sv. Mikuláše v Žitavě v pátek 31. října aplaudoval drážďanskému Kreuzchoru, který svým slavnostním koncertem uctil odkaz místního barokního skladatele Andrease Hammerschmidta. Jubilejní desátý ročník pocty slovem uvedl saský premiér Michael Kretchmer a žitavský primátor Thomas Zenker. Orchestrální party obstaral Dresdner Barockorchester, v němž se partu violonu ujal Sven Rössel, duchovní otec celého projektu, který se zároveň stará o postupné vydání všech skladeb Andrease Hammerschidta. Program připravil, nastudoval a dirigoval „Kreuzkantor“ Martin Lehmann.

„Z hlediska dramaturgie se zde naplnila premisa ‚hudebního divadla‘, které nepotřebuje příběh, ale pracuje s energií situace.“

„Projekce nepůsobily jako ilustrace, ale jako paralelní vyprávění.“

„Celková struktura tak evokovala cyklus: zrození – napětí – rozpad – ticho. Co bylo, zase bude. Co zaznělo, se znovu vrátí – možná jinde, možná jinak.“

Co znamená být spolu – a přitom odděleně? Tuto otázku a mnoho dalších nechal vibrovat v prostorách Koncertního sálu Fakulty umění Ostravské univerzity multimediální projekt Leaving Room dne 30. října v rámci 51. ročníku Hudební současnosti. Autoři a zároveň interpreti Dimitris Andrikopoulos, Hana Hána, Ivo Medek, Sára Medková a Vít Zouhar vytvořili spolu s režisérem Roccem, zvukařem a osvětlovačem Jiřím Pejchou a videoartistou Lukášem Medkem hodinové hudebně-vizuální prostředí, v němž se realita proměňovala v digitální ozvěnu. Výsledkem byla meditace o přítomnosti, proměně a odcházení – i o tom, co z člověka zůstává, když se jeho obraz přenese do světel a dat.

„Zvuk orchestru zněl vyváženě a občas z něj čišela něha zvláštního druhu, kterou běžně na orchestrálních koncertech neslýchám.“

„I přes preciznost Gutserievovy hry mi v interpretaci celkově chyběla větší emocionální a výrazová angažovanost, specificky v lyrických částech.“

„Ještě předtím, než obdržel květinu, zahrál sólista Etudu c moll od Fryderyka Chopina op. 10: č. 12 ‚Revoluční‘ jako přídavek.“

V předvečer Dne vzniku samostatného československého státu se v Rudolfinu uskutečnil koncert Pražského komorního orchestru pod taktovkou francouzského dirigenta Emmanuela Plassona. Orchestr, který se vzhledem ke svému obsazení specializuje na díla z období klasicismu, baroka, raného romantismu, 20. století, interpretuje také skladby současných skladatelů a má na svém kontě mimo jiné mnoho zahraničních vystoupení a spoluprací s renomovanými umělci. Tentokrát s tělesem vystoupil mladý klavírista Adam Gutseriev, v jehož podání zazněl Klavírní koncert a moll od Edvarda Griega. Gutserievův výkon rámovaly skladby Ludwiga van Beethovena a Jana Václava Huga Voříška.

„Nebylo překvapením, že baryton světového formátu Romana Janála, který na operní scéně a koncertních pódiích kraluje již drahně let, poskytl excelentní zážitek.“

„Kaplanová, zpěvačka šansonů a milostných plně významových operních árií a konec konců i lidových písní, zpívá s odzbrojující prostorou.“

„Doprovázející pianista Vojtěch Červenka, přesvědčivý v sólových skladbách, podporoval s naprostou jistotou a ohleduplností pěvecké partnery.“

Další z koncertů 43. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun se konal v úterý 28. října, v den státního svátku České republiky připomínajícího vznik samostatného Československa v roce 1918. Hlediště KD Plzeňka patřilo koncertnímu provedení divadelní koláže s písněmi a recitací ze života a tvorby Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové s názvem Bohuslav a Vita. Zpívali sopranistka Viktorie Kaplanová a barytonista Roman Janál za klavírního doprovodu Vojtěcha Červenky, režie Adam Rut. Silný příběh o vztahu uznávaného skladatele a mimořádně nadané mladičké dirigentky, rovněž skladatelky, spolehlivě zaujal publikum.

„‚Mikrofestival‘ stojí každým rokem na jiných lidech, studentech hudební produkce, pro které to byla i letos obrovská výzva.“

„V první polovině večera se představili posluchačům studenti ze Slovenska.“

„Poslední skladbou večera bylo vystoupení Benjamina Kotíka s jeho skladbou Mikronos pro rap, flétnu, housle a klavír.“

Moravský podzim sice skončil závěrečným koncertem již 26. října, ale jeho miminko, aktivita studentů JAMU, žije již třetím rokem. Nejprve šlo o pokus nadšenců, nyní máme v rukou už regulérní festival, letos konaný od 25. do 28. října v Divadle na Orlí. Vše je zásluhou studentů – od dramaturgie přes vlastní skladby až ke konečné produkci a interpretaci před publikem. Vše pod zkušenýma očima pedagogů, jejichž nadšení nebylo o nic menší.

„Z orchestru jako by vyzařovala radost z každého nového úkolu, v tvářích hráčů se snoubí interpretační zvídavost s potřebnou dávkou sebevědomí.“ 

„Marián Lejava si nepotrpí na extravagantní vystupování, působí skromně a skoro až nenápadně, v jeho výrazu a gestech však není možno přehlédnout zaujetí a pečlivost profesionála.“

„Iva Bittová se projevila jako statečná umělkyně, i když v některých pasážích, třeba v souzvuku s trubkou, docházelo k nemilosrdnému překrytí jejího zpěvu.“ 

Pod taktovkou slovenského dirigenta Mariána Lejavy se ve čtvrtek 30. října uskutečnil poslední koncert letošního Hudebního fóra Hradec Králové. V programu nazvaném Henze & Berio 100 se představila Filharmonie Brno, písňový cyklus přednesla Iva Bittová. Při finálním večeru 21. ročníku festivalu však vedle skladeb dvou slavných jubilantů zněla také hudba dalších tvůrců. Transkripce jedné z nich vrátila posluchače do 18. století.

„Melancholický úvod kontrabasov a tuby rozochvel sálu tak, že najprv bolo možné ich tóny pocítiť a až potom naozaj počuť.“

„Keď sa línia klavíra prekrývala so sláčikmi alebo dychmi, vždy sa vzájomne podporili a vytvorili jednotné zvukovo-malebné útvary.“

„Dirigovanie Petra Popelku bolo ako reč skúseného rétora, ktorého vety sú zbavené všetkých nadbytočných slov.“

Viedenskí symfonici oslávili spolu s Petrom Popelkom 125. výročie svojho pôsobenia. Dňa 29. októbra vo Veľkej sále Musikvereinu, na mieste svojho historicky prvého koncertu, pripravili výnimočný večer s dielami, ktoré sú úzko spojené s históriou tohto orchestra. Famózna klaviristka Anna Vinnitskaya si jednou rukou podmanila publikum a Hanna-Elisabeth Müller svojím sopránom predviedla, čo znamená precíznosť, dôslednosť a vnútorná disciplína premenená na umenie. Šéfdirigent Popelka s hráčmi orchestra naplnil každé dielo energiou, ktorej nepretržitá intenzita držala pozornosť publika celý večer.

„I přes některá velmi rychlá tempa, která zvolil, byla hudební struktura vždy zřetelná, jeho hře bylo perfektně rozumět.“

„Podařilo se mu udržet hudbu živou od prvního do posledního momentu, zdálo se, že koncentrace je pro něj něčím naprosto přirozeným.“

„Vystoupení ve mně vyvolávalo mnoho otázek a provokovalo k hlubšímu prozkoumání tohoto obrovského díla.“

Skutečně mimořádný koncert měli možnost slyšet návštěvníci programu 131. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu. V podání světově uznávaného cembalisty Mahana Esfahaniho, kurátora letošních spolkových řad, zazněl 29. října v Dvořákově síni pražského Rudolfina kompletní první díl Bachova Dobře temperovaného klavíru. Tento základní kámen klasické hudby ve své době reflektoval posun ve vývoji ladění a následně byl vzorem a inspirací mnoha dalším skladatelům. Pro Mahana Esfahaniho to byl první koncert této sezóny spolku a přestože byl plný kontrastů a nevšedního interpretačního přístupu, rozhodně nešlo o snadný poslech.

„Zájem o koncerty v plzeňské katedrále je ze strany posluchačů enormní a odpovídá významu této stavby.“

„Sbormistr opery DJKT Jakub Zicha dobře pracuje s vokální polyfonií.“

„Ačkoliv Haydn skladbu komponoval jako mši za zemřelého chlebodárce, na niterném vyznění se jistě podepsala smrt dcery.“

Podzimní rekviem v katedrále sv. Bartoloměje má už několikaletou tradici. Osou programu bylo tentokrát Requiem in C Michaela Haydna, bratra slavnějšího skladatele, kdy hudební nastudování se ujal šéf opery Divadla J. K. Tyla Jiří Petrdlík. Operní soubor 26. října doplnila čtveřice sólistů, dílo Haydnovo zase Michna, Schütz a Tůma.

„Tomáš Brauner dal ve Smetanově symfonické básni velkoryse prostor všem hráčům s důrazem na mnohdy v ní nezaslouženě opomíjené nuance.“ 

„Kompozice Lukáše Hurníka je veskrze milou záležitostí, neskrývaně programní a vycházející nejen ze snahy postihnout dějiny východočeského města v rychlé zkratce.“

„Tvrdá a promyšlená práce s předními českými i zahraničními dirigenty přinesla v Hradci Králové plody, jež je zde již možno vnímat jako vysoký standard.“ 

Nejočekávanějším bodem programu na letošním slavnostním koncertě Filharmonie Hradec Králové ke Dni vzniku samostatného československého státu se již dlouho předem stala skladba Lukáše Hurníka Letopisy královéhradecké, symfonická kronika k 800. výročí města. Večer ke státnímu svátku 28. října probíhal v Sále Soni Červené v důstojném duchu, světová premiéra třináctiminutového dílka mu dodala zvláštní jiskru. Dirigoval Tomáš Brauner.

„Salomon Rossi znal téma, které souznělo s jeho vírou i tvořivým muzikantstvím.“

„Tato Frohbergerova prostá stupnice, rozvedená do variací v podání Ondřeje Múčky, sklidila velký potlesk.“

„‚Pohlédni aspoň ke mně, jak umírám‘, znělo v temném úvodu s výraznými vstupy mužských hlasů.“

V neděli 26. října se v brněnském Konventu Milosrdných bratří uskutečnil druhý koncert 14. sezóny cyklu Bacha na Mozarta. Na programu byla trojice italských skladatelů jménem Rossi a jejich madrigaly. Zpívalo pět sólistů The Quintet, odnože Silentium ensemble, s uměleckou vedoucí Terezou Válkovou. Sama s nimi zpívá alt, spolu s ostatními, sopranistkou Lenkou Cafourkovou Ďuricovou, altistou Martinem Ptáčkem, tenoristou Jakubem Kubínem a basistou Jiřím Miroslavem Procházkou. Neodmyslitelnou součástí a stálým průvodcem napříč všemi madrigaly bylo cembalo varhaníka a cembalisty Ondřeje Múčky.

„Štryncl tempo modeloval důkladně a vehementně a výsledkem bylo opravdu živoucí, energické, poutavé pojetí Dvořákova slavného kusu.“

„Zralý, znalý výkon postupně stále více uvolněný Roman Patočka ve třetí větě rozezpíval do už neoddiskutovatelně obdivuhodného tónu, kterého byl najednou plný sál.“

„Fibich známý především tvorbou melodramů, kterou se z dnešního pohledu nejvýrazněji odlišuje, napsal dílo hodné pozornosti.“

Třiadvacátý ročník cyklu Musica Florea Bohemia pokračoval ve sváteční den 28. října koncertem Romantik Zdeněk Fibich. Orchestr poučeného přednesu vystoupil pod svým obvyklým vedoucím Markem Štrynclem a koncertnímu sálu vršovického Vzletu představil zásadní symfonické dílo zmíněného autora, ale také slavný koncertantní kus jeho o něco staršího souputníka Antonína Dvořáka. Sólistou v jeho houslovém koncertu byl zpaměti hrající Roman Patočka.

„Hudba díky umělcům z Aidija plynula zcela přirozeně, jako kdyby se v ten moment stala součástí celého prostoru.“

„S obecnou platností lze ocenit interpretační přínos Miroslava Beinhauera do Čiurlionisových skladeb, který působil velmi přemýšlivě, hloubavě, spíše racionálně.“

„S trochou nadsázky si skladatel koleduje o pobídnutí k sepsání sci-fi opery, a to hned tím, když uvádí, že jedním z konceptů díla je i reflexe současné společnosti jako ‚utopické dystopie‘.“

O mimořádný umělecký zážitek se ve čtvrtek 23. října zasloužili v rámci festivalu Moravský podzim litevští a čeští umělci. Konkrétně renomovaný pěvecký sbor Aidija a následně instrumentalisté Anna Paulová a Miroslav Beinhauer, kteří společně oslavili 150. narozeniny významného litevského skladatele Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise. V inspiraci jeho hudební a výtvarnou tvorbou zkomponoval k této speciální příležitosti skladbu brněnský autor František Chaloupka, konkrétně šlo o operu-oratorium Hyperborea.

„Jediná evropská finalistka s krásným českým jménem Julie Svačinová sice má české kořeny, ale od dětství vyrůstala a žije ve Finsku, takže tuto zemi i reprezentovala.“

„‚Chemie‘ mezi orchestrem a sólistkou byla téměř hmatatelná.“

„Preciznost a virtuozita, s jakou se pohybovala po hmatníku, byla fascinující, stejně jako samozřejmost a jistota, kterou vyzařovala.“

Sedmý ročník Mezinárodní violové soutěže Oskara Nedbala, probíhající tradičně v posledním říjnovém víkendu v sále Pražské konzervatoře, uzavíralo nedělní slavnostní finále, ve kterém vystoupili čtyři nejlepší účastníci letošní soutěže. Mezinárodní porota v čele s předsedou poroty Garthem Knoxem, profesorem z Royal Academy of Music v Londýně, je vybrala během dvou předchozích kol z původního počtu neskutečných 115 soutěžících z celkem 35 zemí světa. Toto číslo svědčí o stále vzrůstající oblibě zdejší violové soutěže pro hráče do 30 let, jejíž zakladatelkou a ředitelkou je významná česká violistka Kristina Fialová. Finálový večer doprovázel, stejně jako v loňském roce, zkušený pardubický soubor Barocco sempre giovane.

„Vzpomínají se dnes první opery vůbec, jejichž je Monteverdi autorem.“

„Díky Vespro della Beata Virgine, tedy Mariánským nešporům, vznikla duchovní opera k oslavě Panny Marie.“

„Efektní byl již nástup sboru. Vstoupil z foyeru do temného hlediště a zpěváci v černých civilních šatech pomalu kráčeli po schodech. Člověku znalému nástrah jevištního provozu se tajil dech; jen doufal, že nikdo oslněný nešlápne vedle…“

Festival Moravský podzim ukončil v Janáčkově divadle v neděli 26. října závěrečný koncert, na kterém se představil francouzský soubor La Tempête. Přivezl neobyčejnou performanci, ve které představil duchovní dílo Vespro della Beata Vergine (Mariánské nešpory) Claudia Monteverdiho. Vokálně-instrumentální soubor La Tempête vedený dirigentem a zakladatelem Simonem-Pierrem Bestionem vystoupil v České republice poprvé a měl obrovský úspěch.

„Předehra „Egmont“, Ludwiga van Beethovena na báseň Johanna Wolfganga Goetha zazářila sílou, která obrací tragické temnoty v jas“

„Nenápadný, chlapecky působící rodák z Jeruzaléma, sklidil upřímný aplaus při pouhém vstupu.“

„V Andante Adagio se vemlouvavě vracela tklivá a krásná melodie hoboje v podání Katherine Zatloukalové, anglické členky brněnské filharmonie, která měla neutuchající aplaus v závěru koncertu.“

V pátek 24. října potvrdili Czech Virtuosi své trvalé kvality na zámku ve Slavkově. Hostem byl mladý česko-palestinský houslový virtuos Milan Al-Ashhab, dirigentem Eric Lederhandler. Na programu měli Předehru „Egmont“ Ludwiga van Beethovena, slavný Koncert a moll pro housle a orchestr op. 53 Antonína Dvořáka a Symfonii C dur George Bizeta.

„Triová sonáta C dur Joana Baptisty Pla poskytla v Andantinu jemnější polohy barokní příčné flétně – traversu Luise Martíneze v krásných melodických linkách.“

„V Sinfonii pro violoncello a basso continuo Giacoma Facca se blýskl HynGun Cho Choi svým kultivovaným tónem.“

„Housle Germána Echeverriho představily v Sonátě č. 1 Joaquína Nicoláse Ximenéze Brufala novější přístup skladatele k technickým i výrazovým postupům.“

Jedním z projektů kulturního centra Vzlet, které již několik let vzkvétá v upravených prostorách bývalého vršovického kina, je komorní řada Collegia 1704. Naše špičkové těleso je založené a vedené vynikajícím Václavem Luksem, absolventem proslulé Scholy Cantorum Basiliensis ve třídě prof. Böttichera a prof. Christensena v oborech historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe. O historicky poučenou intepretaci se Collegium 1704 snaží od svého založení a spolupracuje dlouhodobě s předními evropskými umělci a operními domy na realizaci hudebních projektů především z období baroka.

„Celý večer jsem byla svědkem výborné dramaturgie, která byla vstřícná vůči posluchačům i hráčům, což se zrcadlilo v aktivních reakcích publika.“

„Dvojice moderátorů se v komentáři velmi přirozeně doplňovala, často došlo i na vtipnou historku.“

„Česká studentská filharmonie předvedla jeden ze svých nejlepších výkonů, protože po všech stránkách šlo o výborné provedení tohoto díla.“

Desátý říjen je považován za Den duševního zdraví. Z médií často slyšíme o alarmující situaci ohledně nárůstu duševních problémů zejména u mladší generace a také o různých způsobech, jak jim čelit. Národní ústav duševního zdraví představuje ve svém projektu Umění – cesta do duše možnost pečovat o svou duši za pomoci klasické hudby. Medicína tedy ukazuje, že poslech zejména tohoto typu hudební kultury dokáže až léčebným způsobem zapůsobit na lidskou duši a najít cestu k nové kráse – kráse umění.

„Svou poutavou interpretací vtáhli posluchače do všech hudebních vrstev kompozice…“

 „Předávání hlavního tématu působilo tak magicky, že nutilo publikum stále znovu se těšit na jeho další zaznění.“

„Odzbrojujícím pak bylo především nadšení mladých studentů, jejich přirozené sebevědomí a obdiv směřující k lektorům.“

Spolek Cellování pořádá již od roku 2015 workshopy a poslední dva roky též Letní violoncellové kurzy pro žáky základních uměleckých škol. K letošnímu desátému výročí připravil 23. října slavnostní narozeninový koncert, na němž vystoupili lektoři Vojtěch Urban, Daniel Petrásek a Tomáš Strašil spolu s vybranými účastníky kurzů Václavem Blahunkem, Tobiášem Balkovským a Barborou Louženskou. „Hlavním cílem Cellování je inspirovat a spojovat,“ říkají sami lektoři spolku. V rámci kurzů se pak pokoušejí zapojit mladé violoncellisty do dění a nechat je nasát tvořivou atmosféru. A výsledkem byl zcela úchvatný večer, který měli možnost prožít posluchači v sále žižkovského Atria.

„Skočná z opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta by se v takovém tempu, jaké nasadil dirigent Leoš Svárovský, utancovat nedala, byl to spíš závod s technickými možnostmi hráčů.“

„Houslista Daniel Matejča ještě student, přesto je již ostříleným sólistickým matadorem a laureátem mnoha zahraničních soutěží. Už zjevem napovídal, že koncert bude čertovský zážitek.“

„Melodie housle zpívaly ve výškách a hladily v hloubkách, v technických virtuózních částech mladý virtuóz opět udivoval lehkostí, s jakou technické nástrahy svého nástroje zvládal.“

Slavnostní koncert k výročí vzniku Československé republiky nesmí žádným rokem chybět. Je to příležitost, jak dát dárek věrným posluchačům, stejně jako orchestru. Ve čtvrtek 23. října takovým dárkem byl koncert Moravské filharmonie v sále olomoucké Reduty, který řídil dirigent Leoš Svárovský. Dramaturgie připravila skutečné prskavky, kratší a o to efektnější skladby Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Eugena Suchoně, Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, Iljy Zelenky a Leoše Janáčka. Sólový part houslí zahrál Daniel Matejča, mladý umělec s jiskřivým muzikantským přednesem.

„Ve Smetanově Koncertní etudě C dur zaujala Kahánkova romantická virtuozita, vyžadující od interpreta precizní úhozovou techniku.“

„Z Janáčkovy skladby V mlhách uvedl klavírista Andante a nadchl svým autentickým ponořením do zadumaných a vzepjatých pasáží.“

„V rukou klarinetisty Jana Bostla s výtečným doprovodem Iva Kahánka rozkvetla Martinů Sonatina mnohabarevným souzvukem v emocemi naplněném podání.“

Umělecká inaugurace nového ředitele Pražské konzervatoře Iva Kahánka proběhla v úterý 21. října v koncertním sále Pražské konzervatoře na koncertu Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v rámci 13. ročníku festivalu Kultura v srdci Prahy. Ředitele a pianistu představila nejen jako vysoce renomovaného umělce, ale také znalého průvodce historií Pražské konzervatoře.

„Scintilace vyjadřuje třpyt či ještě přiléhavěji mžikání a autorka toto těkání, nestálost či rozostřenou pozornost vtělila do své kompozice.“

„Princip aleatoriky ve mně osobně budí nedůvěru – prvek náhody mi do určité míry jde proti konkrétní zvukové představě skladatele.“

„Mikrotón je ve své podstatě detail, který je nutno obnažit, aby mluvil; lidskému sluchu je potřeba jít vstříc, aby výsledek nepůsobil jako pouze falešné hraní.“

Pódium žižkovského Atria 21. října patřilo experimentálnímu souboru Ensemble terrible, tvořenému studenty pražské HAMU, který slavil deset let existence. Koncert s názvem Mikrokosmos přilákal snad výlučně publikum mladší generace a tématem večera byla v souladu s jeho názvem mikrotonální hudba. Nové skladby představili Marie Nečasová, Adam Štefunko, Klára Pudláková, Matej Sloboda a John Franek. Stručná produkce na rozcestí interpretace, improvizace a performance zanechala příznivý dojem.

„Sympatie publika k Aleně Hron a k jejímu způsobu řízení orchestru navázaly přesně tam, kde loni v říjnu vyvrcholily.“

„Flétnistka Klára Mach Jasenčáková vtělila Bachově koncertu osobní pečeť ženské hravosti, jemnosti, ale i energie prostupující všemi oddíly skladby.“

„Pro pardubický orchestr muselo jít od prvních zkoušek Rautavaarovy kompozice o zajímavé vybočení z jeho běžného repertoárového zaměření, ale výsledek by zajisté obstál i před náročnými příznivci hudební moderny.“

Změna programu jest vyhrazena, bývalo dříve vytištěno na plakátech a vstupenkách. Čas od času se něco takového přihodí i v dnešní době a týká se to ponejvíce interpretů, kteří se nemohou dlouho předem ohlášeného programu zúčastnit. Komorní filharmonie Pardubice řízená Alenou Hron si s absencí klavíristy Karla Košárka na svých říjnových koncertech poradila velmi přijatelným způsobem, přičemž skvělou náhradu našla ve svých řadách.

„V hledišti se usadili lidé, kteří dobře věděli, na co jdou a co mohou čekat.“ 

„Provedení Zrcadel předepsal autor pro 118 hráčů. Bez výpomocí se něco takového v našich podmínkách neobejde, sáhnout k nim bylo nutno i v tomto případě. “

„Bylo by jistě velmi zajímavé sledovat dirigenta při zkoušení. Jak vznikala jeho totální a vše pohlcující synergie s královéhradeckými filharmoniky, zůstane, žel, skryto. Podstatný je však výsledek.“ 

Třetí večer letošního Hudebního fóra Hradec Králové patřil v úterý 21. října jedinému dílu. Náročného úkolu předvést poprvé naživo českým posluchačům jednu ze stěžejních kompozic hudby druhé poloviny 20. století, jimiž jsou Zrcadla rakouského tvůrce Friedricha Cerhy, se ujala Filharmonie Hradec Králové pod vedením dirigenta Jiřího Rožně. A soudě podle reakcí publika, učinila tak s obrovským zaujetím pro věc a obstála více než se ctí.

„Následovalo naprosto vrcholné provedení Fantazijních kusů pro klarinet a klavír Roberta Schumanna.“

„Program lákal na balkánský folklór a na Sedm balkánských tanců srbského skladatele Marka Tajčeviće.“

„V každém případě to bylo další méně známé a velmi milé dílo pro vděčnou kombinaci klarinetu, violoncella a klavíru.“

V pondělí 20. října se v barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí konal další koncert komorní řady, kterou pořádá Prague Philharmonia. Ač to byl na první pohled nenápadný koncert pro tři nástroje – klarinet, violoncello a klavír – a jediným známým skladatelem byl Robert Schumann, byl to opravdu krásný večer. Hrálo Quasi Trio ve složení Judita Škodová, David Šimeček a Kateřina Ochmanová a vyprodaný sál ukázal naplno, jaký efekt má dobře vedená abonentní řada.

„Dobri Hristov je autorem, který ve své tvorbě spojuje ortodoxní chrámové prvky se sborovou sazbou západního typu. Vliv Antonína Dvořáka je zde patrný.“

„Prostřednictvím dvou pražských vokálních těles se festivalovému publiku otevřel kouzelný, emocionálně bohatý svět východní chrámové hudby.“

„Kvalita interpretačních výkonů byla v obou případech vskutku příkladná.“

Závěrečný koncert Mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos 2025 byl celý věnován duchovní sborové tvorbě a cappella Dobri Hristova. Letos v prosinci uplyne 150 let od jeho narození. Odkaz tohoto bulharského skladatele, významné postavy balkánské kulturní tradice, je u nás prakticky neznámý, ač existuje jeho silná spojitost s hudební Prahou – v roce 1903 absolvoval na Pražské konzervatoři tříletý studijní cyklus kompozice u Antonína Dvořáka. Koncert se konal 21. října v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici na vysoké společenské úrovni za přítomnosti bulharského diplomatického sboru a vystoupili na něm výhradně čeští umělci.

„Sonáta pro housle a klavír F dur Antonína Dvořáka zaujala svou srdečností a neokázalostí.“

„Oblíbenost Martinů Intermezza podtrhla houslistova suverenita a empatie spolu se zpěvným, pečlivě propracovaným klavírním doprovodem.“

„Čtyřvětou Sonátu č. 3 Johannesa Brahmse uvedli houslista s klavíristou v první větě se zpěvností okořeněnou maďarským rytmem.“

Český spolek pro komorní hudbu uvádí ve svém 131. ročníku dopolední řadu koncertů – v sobotu 18. října v Sále Martinů pražské Akademie múzických umění to byl recitál houslisty Bohuslava Matouška a klavíristy Miroslava Sekery. Přivedl posluchače, kteří jsou znalí vysokého renomé obou umělců, a jejich očekávání bylo do posledního tónu avizovaného programu i následných přídavků zcela naplněno.

„Ženské role jsou svěřeny, tak jako v době Händelově, jedné sopranistce, která zpívá jak part Královny ze Sáby, tak Královny i První ženy.“

„Podkladem pro libreto, které je dílem anonyma, nebo snad i Händela samotného, jsou starozákonní texty.“

„Ústřední postavu zvládala Nardus Williams sopránem s tmavou barvou, nad kterou se třpytily zářivé koloratury jako kapky zářící rosy.“

Letošní ročník festivalu Moravský podzim se odehrává ve znamení koprodukce se špičkovými britskými soubory. Jedním z nich je Orchestra and Choir of the Age of Enlightenment řízený dirigentem Johnem Buttem a se sólisty Nardus Williams, Helen Charlston, Hugem Hymasem a Florianem Störzem. V neděli 19. října v Janáčkově divadle provedli koncertně oratorium Šalomoun, HWV 67 skladatele Georga Friedricha Händela.

„Hostující režisér Štěpán Pácl akcentoval v pohádkovém příběhu dva aspekty – sociální a psychologický.“

„Richard Samek si svou roli Ježibaby viditelně užíval, jeho rej s koštětem vyvolal u publika spontánní bouřlivý ohlas.“ 

„Po všech stránkách zcela přesvědčivý výkon podal dětský sbor Divadla J. K. Tyla Kajetán vedený sbormistryní Annou-Marií Lahodovou.“

Po šestatřiceti letech se na scénu Divadla J. K. Tyla v sobotu 18. října vrátila pod názvem Jeníček a Mařenka známá opera Engelberta Humperdincka Hänsel und Gretel. Český překlad pořídil Vojen Drlík. Premiéra se uskutečnila v plzeňském Velkém divadle pod taktovkou Jiřího Štrunce a v režii hostujícího Štěpána Pácla. V sólových partiích se představili jak domácí, tak hostující pěvci. Po Jiráskových Broučcích tak plzeňská opera navázala na tradici rodinných představení.