PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Česká filharmonie si letos čtvrtý lednový den připomíná už sto třicet let od svého úplně prvního koncertu. V Rudolfinu ji při něm roku 1896 řídil Antonín Dvořák a zněla výhradně jeho hudba. V roce 2026 tam na Nový rok orchestr dirigoval Robert Kružík a od Dvořáka nezaznělo nic. Zato se podařilo sestavit pestrý a skvělý program ze světové hudby, který dal prostor melodiím i rytmům, chytlavosti i vtipu, emocím i virtuozitě. A té nejvíc.

Koncem roku 2025 pozval soubor Pražští komorní sólisté s dirigentem Radkem Baborákem své příznivce na vánoční koncert do kostela sv. Anežky České v Praze-Spořilově. Konal se 30. prosince od devatenácti hodin a vedle slavného Čtvera ročních dob byly na programu Vánoční Luboše Fišera. Instrumentální a pěvecká sóla měly dvě čtveřice dam a pánů.

Jubilejní 25. ročník koncertního cyklu Barokní podvečery uzavřel vskutku kouzelný večer v kostele sv. Šimona a Judy. Barokní ansámbl Collegium Marianum v předposlední den roku společně se čtveřicí zpěváků přenesl publikum do pražských paláců a kostelů v době vánoční a koncert zakončil milým překvapením, jež bylo jistě zážitkem jak pro publikum, tak soubor samotný.

Poslední den v roce se o bohatý kulturní program v západočeské metropoli opět postaraly dvě instituce – Plzeňská filharmonie a Divadlo J. K. Tyla. Filharmonici pro tamější publikum připravili koncerty dva. Obvyklému odpolednímu na stejném místě předcházelo dopolední vystoupení orchestru, a to se stejným programem. Důvod byl prostý – zájem publika dalece předčil kapacitu Velkého sálu plzeňské Měšťanské besedy. Zazněla filmová hudba Johna Williamse a Hanse Zimmera.

K závěru vánočního rozjímání, v pondělí 29. prosince, se v brněnském kostele sv. Augustina na Kraví hoře rozeznělo oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Bylo připraveno orchestrem Czech Virtuosi pod vedením violisty Miloslava Vávry a Českým filharmonickým sborem Brno, za jehož založením, dlouholetým vedením i světovým věhlasem stojí sbormistr Petr Fiala. Dirigentem byl Jakub Klecker a jako klenoty v chrámu zazářily sólové hlasy Terezy Zimkové, Jarmily Vantuchové, Matúše Šimka a Tomáše Šelce.

„Tajemství Aimardovy hry spočívá bezesporu v jeho práci s pedálem.“

„Čtyři seriální miniatury se pod Aimardovýma rukama proměnily v hudební laboratoř, kde se z přesně odměřených ingrediencí rodilo napětí i vtip.“

„Celkovou soudržnost díla podpořil také Popelkův odvážný ‚timing‘ – zatímco druhá věta doznívala v prostoru déle, mezi krajními větami nedal posluchačům příliš času se nadechnout.“

Do Prahy dorazil světoznámý francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard, aby spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nalákal posluchače do Dvořákovy síně Rudolfina. Pondělní koncert 22. prosince nabídl kousek francouzského šarmu i českého temperamentu. Program byl laděn optimistickém duchu – zazněla kantáta Our Garden estonského skladatele Arvo Pärta, Ravelův Klavírní koncert G dur a Dvořákova Šestá symfonie D dur. Hudební večer tak působil jako příjemný kontrast k předvánočnímu shonu… Anebo snad přece jen byla přítomna trocha té sváteční atmosféry? Vždyť Václav Talich kdysi nazval tuto symfonii „vánoční“…

„Renomovaná operní pěvkyně Eva Benett prosvětlila prostor barvou, výrazem a intenzitou, aniž by překryla komorní orchestr.“

„V následující pastorele Ó, Jezulátko, rajské poupátko přistoupila k orchestru altistka Jana Horáková Levicová a její hlas se rovněž nesl chrámem útěšně a mile.“

„Následovala pastorela Mistře můj! Zejména poutavý byl jadrný, pevný a znělý bas Josefa Kovačiče.“

Mezi nesčetnými adventními koncerty letošního roku byl také koncert pořádaný spolkem Via ad Artem dne 21. prosince v kostele U Salvátora. Byl mimořádný tím, že uvedl hudbu bakovského skladatele a regenschoriho Jiřího Ignáce Linka, k jehož významnému výročí tří set let od narození věnoval spolek celoroční koncertní řadu. Na koncertě účinkovali sopranistka Eva Benett, altistka Jana Horáková Levicová, tenorista Čeněk Svoboda, basista Josef Kovačič, varhanice Kateřina Málková, Pěvecký sbor Boleslav a Pěvecký sbor L’Asenzio a NeoKlasik orchestr s dirigentem Václavem Dlaskem.

„Nekoranec neohuroval efektom, dokázal ale podmaniť nižšou hlasitosťou a akousi hĺbkou a premysleným prejavom.“

„Kokareva je jednoznačne speváčkou, ktorá publiku dáva pocit, že pred nimi stojí výnimočný talent.“

„Účasť na kurzoch sa tak pre tri konzervatoristky pretavila do skvelej príležitosti, ktorú všetky veľmi dobre využili.“

Posledný tohtoročný koncert Spolku přátel hudebních talentů sa uskutočnil 22. decembra celkom tradične na Novomestskej radnici. V programe kombinovanom z diel operných (prevažne francúzskych) autorov a vianočných „hitov“ sa predstavili Petr Nekoranec, Maria Kokareva a tri hostky-konzervatoristky: Anna Holeňová, Sára Hejlová a Johana Klímová. Oporou bol všetkým klavirista Ahmad Hedar.

„Markéta Cukrová svému Brittenovi rozumí.“

„Čím náročnější skladba, tím přesvědčivější výkon Terézie Hledíkové.“

„Praženicův správný mix pokory a zdravého sebevědomí mu umožňuje hluboký ponor do partitury.“

Spolek Hudba mezi obrazy, který v pražské Galerii Lapidárium většinou pořádá komorní koncerty mladých a začínajících umělců, tentokrát přivítal sólistku zvučného jména – Markétu Cukrovou. Večer 18. prosince se nesl v duchu písní Bohuslava Martinů, Maurice Ravela a Benjamina Brittena. Zakladatelé spolku, houslistka Terézia Hledíková a klavírista Pavol Praženica, se připojili v komorních skladbách týchž autorů, čímž večer dostal soudržný a působivý rámec.

„Ve vteřině se houslista proměnil ve zdatného řečníka s překvapivým smyslem pro humor.“

„Méně přesvědčivé bylo rozhodnutí dramaturgicky rozdělit Bachovu notoricky známou Toccatu a fugu d moll na dvě části.“

„Händelovo Adagio ze Sonáty E dur pro dvoje housle a varhany vyznělo měkce a líbezně. Zvukově vyváženě.“

Betlémská kaple se ve středu 17. prosince otevřela návštěvníkům v pořadí již třetího koncertu festivalu Svátky hudby v Praze s příznačným názvem Vánoční setkání. Festival, který se letos koná již počtyřiatřicáté, je neodmyslitelně spojen se jménem Václava Hudečka – nejen jako uměleckého ředitele, ale především jako „otce zakladatele“, který dlouhodobě dává prostor mladým talentům. Těmi prosincovými byly mezzosopranistka Marie Svobodová a děti z českobudějovického sboru Carmína.

„Posluchači měli šanci slyšet patrně poprvé tento nedávno objevený zajímavý kus, který má potenciál stát se oblíbenou součástí altového repertoáru.“

„Zpěvačka zaujala od prvního tónu svou neobvyklou barvou hlasu, na kterou je potřeba si navyknout a pochopit její nuance.“

„Altistka udělala přednost zejména ze své neokázalosti. Nezpívá na efekt velkých tónů, ale odlišuje drobné detaily, má příjemná měkká pianka a přirozený hlasový i mimický projev a výraz.“

Letošní sezónu koncertní řady Collegia 1704 v kulturním prostoru Vzlet v pražských Vršovicích v rámci projektu Hudební cesty Evropou zakončil 10. prosince Ensemble Locatelli. Jako sólistka vystoupila altistka s velmi specifickým hlasem Margherita Maria Sala. V programu s názvem Vášně srdce a duše zazněly méně známé nebo dokonce čerstvě objevené skladby barokních autorů, a zpříjemnily tak posluchačům předvánoční čas.

„Robert Kružík neponechal nic náhodě a ujal se svého úkolu s příznačnou, navenek až s mahlerovsky vypjatou náročností.“  

„Hlas Simony Šaturové je čarovně podmanivý, emocionálně zabarvený a pevný, jeho působivost jako by vycházela nikoli z prvoplánově vnějších efektů, nýbrž z vnitřního srozumění se záměrem autora.“

„Flétnistka Klára Mach Jasenčáková opět prokázala, že hranice její virtuozity snad ani neexistují.“

Program Komorní filharmonie Pardubice letos nepočítá s uvedením Rybovy České mše vánoční. Přesto se alespoň malý kousek z odkazu přeštického rodáka a rožmitálského kantora  do prosincového večera v Domě hudby dostal. Jeho vánoční pastorelu zazpívala sopranistka Simona Šaturová, když předtím skvostně provedla Mozartovo moteto Exsultate, jubilate. Pod taktovkou Roberta Kružíka byl proveden i Bach a Haydn.  

„Sir Simon Rattle začal s orchestrem od prvních tónů nekompromisně malovat jeden impresionistický výjev za druhým.“

„České filharmonii patří dík za to, že připomenula hudbu u nás opomíjeného francouzského genia, autora symfonie Turangalîla.“

„Magdalena Kožená s Gustavem Mahlerem uzavřela celoživotní a velmi šťastné partnerství, v interpretaci jeho děl patří mezi špičku.“

Hlavní hostující dirigent našeho prvního orchestru Sir Simon Rattle připravil pro posluchače na dalším abonentním koncertu neobvyklý a pestrý program. Impresionisticky laděná Debussyho Nokturna vystřídal písňový cyklus Básně pro Mi snad nejoriginálnějšího francouzského skladatele Oliviera Messiaena a po přestávce Mahlerova Čtvrtá symfonie. V posledních dvou dílech vystoupila i mezzosopranistka Magdalena Kožená, zpěvy sirén v Debussyho opusu obstaraly ženské hlasy Pražského filharmonického sboru pod vedením Lukáše Vasilka. Pojďme se ohlédnout za dalším pozoruhodným večerem z produkce České filharmonie.

„Trio tvořilo zajímavý balanc – Johanna Haniková dodávala skladbě hustotu a závažnost, Otto Reiprich pohyb a lehkost svého druhu a Kristina Vocetková vřelost a vášeň.“

„Technická, zvuková, výrazová i vizuální stránka jsou v projevu Kristiny Vocetkové zcela propojeny, což je ideál, pro mnoho hudebníků.“

„Všichni tři interpreti Kapustinovu skladbu zahráli s velkou energií a silným nábojem, až jsem se musela občas hlídat, abych si příliš viditelně spolu s nimi nepokyvovala hlavou do rytmu.“

V pondělí 15. prosince hostil barokní refektář Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy další večer 32. ročníku komorního cyklu Prague Philharmonia. Flétnista Otto Reiprich, violoncellistka Kristina Vocetková a klavíristka Johanna Haniková zde nabídli dramaturgicky promyšlený a stylově pestrý program, který propojil hudbu Clary a Roberta Schumannových, Johanna Nepomuka Hummela i Nikolaie Kapustina.

„Vysoce angažovaným přístupem, přesným, ostrým dirigentským gestem vnáší Tomáš Netopil do barokní hudby svoje specifické pojetí…“ 

„Muffatův pětidílný sonátový cyklus má v nejednom ohledu blízko k barokní suitě.“

„Altové recitativní sólo Oh, selger Tag! v podání Jarmily Vantuchové, zaujalo svým temným, až tajuplným lyrismem.“

Pod dirigentskými gesty Tomáše Netopila zazněly v pondělí 15. prosince v barevně iluminovaném Rudolfinu tři barokní kompozice Johanna Sebastiana Bacha, Georga Muffata a Carla Philippa Emanuela Bacha. Kvarteto vokálních sólistů, které se vyčlenilo z Collegia Vocale 1704, na sebe právem upoutalo pozornost publika technickou vyspělostí a oduševnělým přednesem.

„Orfeus v podaní Bartoli je menej egoistický, menej zahľadený do seba a na vlastné umenie.“

„Mélissa Petit farbou hlasu aj herecky popierala antický stereotyp ženskosti, smerovala skôr k ľudskej autenticite.“

„Keď v šiestej scéne zbor vytvoril zhluk mýtických bytostí, fúrii a tieňov podsvetia, boli ich výkriky a napomínania desivo vierohodné.“

Famózna koloratúrna mezzosopranistka Cecilia Bartoli po dlhšom čase opäť navštívila Viedeň. 13. decembra 2025 vo Veľkej sále Musikvereinu predstavila zriedkavo uvádzané operné dielo Christopha Willibalda Glucka: Orfeo ed Euridice. Spolu so súborom Les Musiciens du Prince – Monaco a pod vedením Gianluca Capuana interpretovali dielo polo-scénicky, no o dramatický náboj nebolo ochudobnené.

„Možnost pohybovat se v průběhu vystoupení je něco neobvyklého, pro pravidelného posluchače klasických koncertů snad až nepatřičného či zvláštního.“

„Nejspíš od Johna Greavese nikdo nečekal jeho extrémní výrazové polohy.“

„Byl to velký zážitek s naprosto špičkovými interpretačními výkony.“

Soubor Klang Systematiek sídlící v Praze a sdružující hudebníky z evropských zemí specializuje na interpretaci hudby na pomezí současné klasické, experimentální, elektronické tvorby a improvizace. Jeho vystoupení jsou v mnohém netradiční, diváci mohou například poslouchat vleže nebo se v prostoru volně pohybovat. Na koncertě v pátek 12. prosince zazněly dvě skladby – nejdříve kompozice The Disintegration Loops od amerického skladatele Williama Basinského a poté světová premiéra skladby Paranoia II od rakouského skladatele Bernharda Langa. Ta vznikla na objednávku nizozemské nadace Stichting Mousai pro Klang Systematiek. Vystoupení mělo neopakovatelnou atmosféru.

„Národnostně rozmanitá sestava díky vysoké hráčské uvědomělosti, zodpovědnosti a technické připravenosti okořenila slavnostní večerní setkání chytlavě vygradovaným hudebním programem.“

„První věta posluchače zasáhla bezprostředně působícími a formálně nekomplikovanými horizontálními tvary, pro něž komorní soubor našel správnou kombinaci agogické modelace a dynamické rozvahy.“

„Veškeré interpretační klady Beethovenovy skladby šlo vystopovat již během první věty.“

Španělský sál na Pražském hradě přivítal během nedělního předávání Ceny Antonína Dvořáka dva klenoty současného hudebního umění: mezzosopranistku Magdalenu Koženou a dirigenta Sira Simona Rattla. Slavnostní večer, jehož se zúčastnil prezident České republiky Petr Pavel, byl ohraničen dvěma komorními kusy od Antonína Dvořáka a Ludwiga van Beethovena, jejichž provedení se zhostili významní čeští i zahraniční instrumentalisté. Z hlediska tuzemské hudební produkce se tak nejednalo pouze o rutinní předání ceny, ale o svátek hudby, kultury a všech ctitelů klasické hudby. 

„Velkou devízou liberecké inscenace je skutečnost, že hlavní role byly obsazeny velmi dobrými interprety.“

„Režisér se patrně snažil přiblížit příběh dnešnímu divákovi mísením odkazů na historické zakotvení příběhu s prvky současnosti.“ 

„Dirigent Zbyněk Müller interpretoval Pucciniho hudbu s potřebnou dramatičností i lyrismem.“

Divadlo F. X. Šaldy v Liberci uvedlo novou inscenaci slavné Pucciniho opery. Politický thriller a příběh velké lásky v jednom, to je veleslavné dílo s názvem Tosca. Tuto stále populární operu italského veristy nastudovali v Liberci pod taktovkou Zbyňka Müllera a v režii Josefa Doležala a v hlavních úlohách s Kateřinou Hebelkovou, Michalem Lehotským a Martinem Bártou. Premiéra, která se uskutečnila 12. prosince se mohla opřít především o solidní pěvecké výkony, nicméně režijní koncepce přinesla několik otazníků.

„Opera Rimského-Korsakova Noc před Vánocemi vychází z ukrajinských lidových písní.“

„V inscenaci nechybí humor, který je prezentován především karikovanými postavami.“

„Za dobu existence Bavorské státní opery je to první opera Rimského-Korsakova, která zde byla uvedena.“

Bavorská státní opera se pravidelně věnuje uvádění ruských oper, v minulosti to byly např. Čajkovského opery Eugen Oněgin a Piková dáma, Musorgského Chovanština a Boris Godunov, Prokofjevův Ohnivý anděl a Vojna a mír, Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu a Nos. Nejnovějším titulem od ruského skladatele je opera Noc před Vánocemi Nikolaje Rimského-Korsakova na námět podle stejnojmenné povídky Nikolaje V. Gogola, která měla premiéru 29. listopadu 2025 a která se stala první premiérou letošní operní sezóny, Reflexe je psána z reprízy 7. prosince.

„Strnadová zaujala jak elegantním pódiovým sebevědomím, tak velmi pěknou technickou úrovní hry.“

„Homogenní zvuk hymnického charakteru uvedla sólová viola zvláštního témbru, který nebyl jen výsledkem použitého dusítka podle autorova předpisu con sordino.“

„Sólové violoncello bylo tak více v pozici osamělého poutníka, což Nouzovský náležitě využil.“

Závěrečný koncert 13. ročníku festivalu „Kultura v srdci Prahy“ se konal v pátek 15. prosince 2025 v Koncertním sále Pražské konzervatoře na Dvořákovo nábřeží v Praze. Festival pořádá Jednota pro zvelebení hudby v Čechách. Hráli Zemlinsky Quartet s violoncellistou Petrem Nouzovským a violoncellistka Naďa Strnadová. Program tvořily skladby Bachovy, Sukovy, Janáčkovy, Haydnovy a Čajkovského. Sál Pražské konzervatoře nebyl zcela zaplněn, ale na pódiu se koncertovalo s plným nasazením a se zajímavou a přitažlivou podobou ryze komorního vystoupení.

„Tentokrát šlo o skladbu pro smyčcový orchestr, který se prezentuje mnohostí barevných možností.“

„Lotyšský pianista Georgijs Osokins přednesl koncert s nadhledem a s lehkostí, akordické části měly hutnost a naléhavost a nechyběla romantická rozevlátost.“

„Dirigent Rémy Ballot pojal skladbu o poznání pomaleji, vyhrál si s agogikou i s dynamickými kontrasty.“

Adventní koncert 11. prosince v olomoucké Redutě patřil Moravské filharmonii Olomouc, která si přizvala ke spolupráci francouzského dirigenta Rémyho Ballota a lotyšského pianistu Georgijse Osokinse. Společně provedli nejprve Greater Antiphons pro smyčcový orchestr Arvo Pärta, poté Koncert pro klavír a orchestr č. 2 f moll Fryderyka Chopina a na závěr Kartinky (Obrázky z výstavy) Modesta Petroviče Musorgského. Program zaplnil celý sál Reduty.

„Z trojice uvádzaných francúzskych diel ani jedno dosiaľ v Redute nezaznelo.“

„Od domácej tenorovej hviezdy Pavla Bršlíka sa nič iné ako suverénny vokálny výkon neočakávalo.“

„Dirigent Robert Jindra patrí medzi vrcholné zjavy súčasnej českej dirigentskej scény.“

Ďalšia decembrová dvojica abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 11. a 12. decembra, posledná pred vianočnými sviatkami, musela v bratislavskej Redute uspokojiť predovšetkým priaznivcov francúzskej hudby. Nádherný koncertný program, zostavený zo symfonických  diel krajiny galského kohúta druhej polovice 19. storočia Édouarda Lala, Ernesta Chaussona a Albérica Magnarda, naštudoval s naším prvým orchestrom dirigent Robert Jindra a ako sólista sa predstavil náš svetoznámy tenorista Pavol Bršlík.  Z dramaturgického hľadiska bol koncert výnimočný – ani jedno z uvedených diel na pódiu Reduty v podaní Slovenskej filharmónie ešte nikdy nezaznelo.  Bola to odvaha dramaturga Juraja Bubnáša, keďže išlo o autorov, ktorých široká poslucháčska verejnosť vôbec nepozná.  Chapeau bas!

„Přišlo mi s podivem, že Pražský filharmonický sbor sáhl po takto simplexním díle.“

„Od prvních tónů Dřízalovy kompozice bylo patrné, že máme tu čest s daleko modernějším a propracovanějším hudebním pojetím.“

„Sbor se rozhodl každoročně oslovit jednoho českého skladatele a objednat u něj novou skladbu. Na příštím Adventním koncertu se posluchači mohou těšit na premiéru zcela nového díla.“

Jedno z našich předních hudebních těles, Pražský filharmonický sbor uvedl v sobotu 13. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina tradiční Adventní koncert. Během něho se sbormistrem a dirigentem Lukášem Vasilkem přednesl vánoční díla dvou českých hudebních skladatelů. Koncert, jehož slavnostní charakter stvrzovali hvězdní sólisté i přítomnost prezidentského páru, měl tradičně vysokou interpretační úroveň, tato reflexe nicméně přináší i kritické zamyšlení nad jeho dramaturgií.

„Adam Plachetka do postavy vložil zdravú mieru komiky. Aj herecky, pomocou živej mimiky, ale aj vokálne.“

„V Stephansdome sa hlas Petra Nekoranca niesol veľmi prirodzene, ako by mu akustika išla v ústrety.“

„Hra Dalibora Karvaya znela bez prehnaného virtuózneho výrazu, no zároveň kultivovane a technicky prepracovaná.“

Pod taktovkou Petra Popelky sa vo viedenskom Stephansdome rozoznela hudba českých Vianoc. Spolu s Viedenskými symfonikmi a vynikajúcimi českými sólistami 11. decembra priniesli to najsviatočnejšie od Jana Dismasa Zelenky až po Karla Svobodu. Aj tradičné skladby, ktoré nepochybne mnohí poznajú, mali pridanú hodnotu hudobnej vážnosti a umeleckej hĺbky. Na záver sa Petr Popelka obrátil k publiku, ktoré si vďačne zaspievalo s ním.

„Hráči byli absolutně soustředění, bezvýhradně přesvědčiví a ochotní udělat pro záměry autora naprosto cokoliv.“

„Horáková ukázala, že kromě vynikající houslistky je také velmi schopnou vokalistkou zvládající vše od ševelivých zvuků přes plný zpěvní projev až po výkřiky, a to i za současného hraní na housle.“

„Zvuk souboru byl díky skladatelovým instrumentačním schopnostem i nasazení hráčů plný, takže v nejhlasitějších částech vyzníval mohutně, přestože se jednalo pouze o tři nástroje.“

Závěrečný koncert 29. ročníku mezinárodního festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se odehrává na půdě brněnské JAMU, proběhl 10. prosince. Večer patřil klavírnímu triu ve složení: houslistka Tereza Horáková, violoncellista Matthias Lorenz a klavírista Miroslav Beinhauer. Program zahrnoval čtyři skladby českých žijících autorů: Blurs od Ivo Medka, 24 preludií – v 72 preludiích od Jana Dobiáše, Dog Variations od Petra Bakly a Trio pro housle, violoncello a klavír od Luboše Mrkvičky.

„Stamicovo kvarteto pojalo požadovanou vážnost se vší zodpovědností k duchu skladby a jejímu zápisu.“

„Spolu s propracovanou a pestrou paletou dynamických a tempových proměn tvořilo Stamicovo kvarteto v Novákově třetím kvartetu vzrušující rytmickou hudbu.“

„Po dvou závažně nesených opusech hrálo Stamicovo kvarteto ve finále programu dílo kontrastní povahy.“

Návštěva koncertu Stamicova kvarteta, který se konal 9. prosince v podvečer v Sukově síni Rudolfina, byla jedním z mnoha přátelských předvánočních setkání s hudbou. Pro svůj program v 131. sezoně Českého spolku pro komorní hudbu si soubor zvolil skladby Beethovena, Vítězslava Nováka a Čajkovského. Seriózní vystoupení kvarteta korunoval populární třetí kvartetní opus ruského mistra s očekávanou dávkou lyriky v Andante cantabile; a famózní přídavek mistra českého v osobě Antonína Dvořáka.

„Nebylo možné si nevšimnout i krásného hlubokého basu Martina Šujana, sólisty uvnitř sboru.“

„Vyniklo sólo altisty Martina Ptáčka, též upravovatele textů a strážce čistoty historické angličtiny.“

„This Little Babe si nelze představit bez nádherných sól Lenky Cafourkové Ďuricové, Yvety Fendrychové a Františky Nevrlé s něžnou mezihrou sólové harfy.“

Autentický zážitek dopřál svým posluchačům soubor Silentium ensemble pod vedením Terezy Válkové ve čtvrtek 11. prosince v brněnském Besedním domě. V rámci 14. sezóny Bacha na Mozartasestavil večer staroanglických koled. Jejich podobu známe v mnohém provedení a melodie některých z nich nás provázely napříč staletími. Ceremony of Carolsod Benjamina Brittena tak byla samozřejmou součástí a vyústěním večera.

„Paleta výrazov súboru sa skôr sústredila do elegantných, pôvabných polôh.“

„Okrídlený obrat ‚prenechaní slova hudbe‘ v tomto prípade platil a Martinů sme si pripomenuli hlavne jeho skladbami.“

„Pojatie Serenády H 216 malo špecifický temperament, ktorý vyrastal aj z toho, ako prirodzene na seba hráči reagovali.“

Institut Bohuslava Martinů, jedna z najvýraznejších hudobno-výskumných platforiem v Česku, oslavoval v tomto týždni tridsať rokov. Výročie prepojil 10. decembra s koncertom Zemlinského kvarteta v Městské knihovně, kde súbor už niekoľko rokov organizuje komorné koncertné rady 4plus. Večer tak, prirodzene, zahrnoval diela Bohuslava Martinů, nešlo ale o nijak umelo vyskladanú jubilejnú dramaturgiu, ale o plnohodnotný koncertný program.

„Bylo patrné, že zpěv v případě Veroniky Rovné nebolí.“

„Z frýdecko-místeckého rodáka v Kristových létech čiší pokoj, nadhled, tedy i dobrá příprava. Habart má úsporné gesto, přesto inspirativní.“

„Symfonický orchestr Českého rozhlasu jsem neslyšel zahrát tak dobře.“

Program dramaturgicky ukotvený ve Vídni konce 18. století nabídli pražští rozhlasoví symfonikové v Betlémské kapli. Spolehlivě interpretovaná díla autorů Mozarta, Süssmayra a Vranického zazněla 11. prosince pod inspirovaným vedením dirigenta Jiřího Habarta. Spoluúčinkující sopranistka Veronika Rovná se sólově představila v mozartovské úloze a také měla podíl na nezpochybnitelném úspěchu večera.