„Titul Osobnost města Otrokovice 2025 letos získal Marek Obdržálek – hudebník, dirigent, bývalý ředitel Otrokovické Besedy a dlouholetý sbormistr Ženského pěveckého sboru Otrokovice.“

„Závěrečnou byla árie Noriny Quel guardo il cavaliere, virtuózní koloraturní árie, kterou podala Doubravka Novotná s technickou bravurou, nábojem a vtipem.“

„Bouřlivé ovace patřily samozřejmě i orchestru, který dirigent Robert Kružík vybičoval k preciznímu, přesto hudebně šťavnatému výkonu.“

Oslavy vzniku československé republiky se u příležitosti data 28. října konaly po celé zemi. V Otrokovicích slavili ve středu 29. října a ve velkém stylu. V sále Otrokovické besedy udělili cenu Osobnost města Otrokovice Marku Obdržálkovi a pozvali si k tomu Filharmonii Bohuslava Martinů s dirigentem Robertem Kružíkem, se kterými vystoupila sopranistka Doubravka Novotná. Sálem zněly předehry k operám Wolfganga Amadea Mozarta, Gioachina Rossiniho a Gaetana Donizettiho a také árie z jejich oper. Plně obsazený sál odměnil účinkující nadšeným potleskem.

Před akcí samotnou zazněla nejprve česká hymna – škoda, že z reproduktorů, neboť kvalita zvuku byla velmi diskutabilní. A pak se děly „řeči“, které otevřely oficiální část večera. Starostka Otrokovic Hana Večerková ve svém projevu v úvodní části večera připomněla hodnoty, na kterých byla republika vybudována. „28. říjen 1918 symbolizuje úsilí našich předků o získání svobody a demokracie. Dnešní večer nám připomíná, že svoboda má svou cenu a že je třeba ji chránit s moudrostí i odvahou,“ uvedla starostka. A pak už oznámila, že titul Osobnost města Otrokovice 2025 letos získává Marek Obdržálek – hudebník, dirigent, bývalý ředitel Otrokovické Besedy a dlouholetý sbormistr Ženského pěveckého sboru Otrokovice. Podivné bylo, že nevěděla (či záměrně zamlčela?), že byl ne jen tak ledajakým hudebníkem, ale nejprve členem na pódiu sedící Filharmonie Bohuslava Martinů, a následně dokonce mnoho let i jejím ředitelem! A to předtím, než přišel do města Otrokovice. Poté stál v čele Otrokovické Besedy – městské společnosti, která se stará o kulturní život. Za jeho vedení došlo k významné přestavbě a rozvoji kulturní infrastruktury v podobě dokončení Velkého sálu Otrokovické besedy. V průběhu svého působení podporoval místní spolky, pořádal koncerty a festivaly a do města přiváděl přední české umělce. Jako sbormistr vedl více než deset let Ženský pěvecký sbor Otrokovice, s nímž nastudoval řadu náročných děl. „Pan Obdržálek svým uměleckým i organizačním působením významně přispěl k rozvoji kulturního života v Otrokovicích. Patří k lidem, kteří svou prací, pokorou a nadšením zanechali ve městě trvalou stopu,“ dodala starostka Večerková.

Slavnostní večer se tedy nemohl obejít bez vystoupení právě zmíněného ženskéhopěveckéhosboru, který léta vedl. Nyní je jeho sbormistryní Nina Serghylenko a sbor zazpíval tři skladby, které dokumentovaly jeho zdatnost. Bohužel umístění sboru do přísálí nebylo příliš šťastné, zvuk zněl dutě a s ozvěnami, což jeho výkon zkreslovalo, takže není validně hodnotitelný. Nicméně spirituál Vozíčku ke mně leť, píseň Adiemus Karla Jenkinse a gospel You raise me up Joshe Grobana za doprovodu klavíru, zobcové flétny a trubky podal sbor se zaujetím, které nemohlo zkreslit nic, bylo upřímné a bylo znát, že zpívání je hodnota, která dělá členkám sboru radost.

Poté už následoval slavnostní večer, který patřil na pódiu Filharmonii Bohuslava Martinů ze sousedního Zlína. Před orchestr předstoupil jeho šéfdirigent Robert Kružík a s razancí jemu vlastní se rozezněla předehra k opeře Così fan tutte, KV 588 od Wolfganga Amadea Mozarta. Překvapil ale dušený zvuk orchestru, který se povaloval na pódiu a nechtěl se posouvat dál do sálu. Nezbylo než zbystřit a pozorně poslouchat, zejména sólové nástroje, kterým se jen těžce dařilo prosazovat. Postupně si posluchač ale začal zvykat a dokázal se i vžít do hudby, která sice zněla jako pod závojem, ale jinak si uchovávala kontrasty dramatických pasáží proti jemným pianům a v plénu bylo jasně znát všechny technické nuance, které autor do partitury napsal. Lehké běhy smyčců pod vedením koncertního mistra Pavla Mikesky perlily, stejně jako dřevěné nástroje, které, si postupně vyměňovaly téma.

Poté přišla na pódium Doubravka Novotná a ze stejné opery zazněla árie Una donna a quindici anni a poté následovala árie Zuzanky Deh vieni, non tardar z opery Figarova svatba. Další Mozartovou operou byl Don Giovanni, nejprve zpod akustické pokrývky vykoukly úvodní dramatické zlověstné akordy a pak už perlily rychlé smyčce spolu s ostatními nástroji až do klidného konce. Ze stejné opery ještě přednesla sopranistka árii DonnyAnny Or sai chi l‘onore, překvapivě s dramatickým nábojem, kdy si pohrávala s tóny, zesilujícími z piana do dramatického forte.

Následovaly ukázky z oper Gioacchina Rossiniho, nejprve předehra k opeře Lazebník sevillský, která zahájila tajuplně a se sladkou melodií v houslích, ale poté nepostrádala vtip a virtuózní přesnost. Árie Rosiny ze stejné opery Una voce poco fa zase byla příležitostí pro zpěvačku předvést umění koloratur a skvěle toho využila. Následovala předehra k další Rossiniho opeře, která se příliš nehraje, Straka zlodějka. Přesto ouvertura k ní je skvělým muzikanským bonbónkem. Na počáteční virbl navázal efektní slavnostní pochod a dál již perlily Rossiniho virtuózně napsané a také tak zahrané melodie, až do závěrečného finale, ve vražedném accelerandu. Další árií patřila Julii z opery Kapuleti a Montekové, Oh! quante volte, smutek nešťastné Julie, kterou podala sopranistka s vroucností a měkkou kantilénou, spolu s harfou Amelie Tokarské.

Posledním skladatelem byl Gaetano Donizetti a jeho opera Don Pasquale. Euforický vpád orchestru vystřídalo melodické sólo violoncella Martina Bzirského a postupně se přidávaly ostatní nástroje. Melodičnost a vtip je základní charakteristikou této operní hříčky, ale nechyběla ani dramatičnost. Dokazovala to i závěrečná árie Noriny Quel guardo il cavaliere, virtuózní koloraturní árie, kterou podala Doubravka Novotná s technickou bravurou, muzikantským nábojem a šarmantním vtipem. Sklidila za to bouřlivé ovace, které patřily samozřejmě i orchestru, který dirigent RobertKružík vybičoval k preciznímu, přesto hudebně šťavnatému výkonu. Byl to večer plný překvapení a exkluzivních výkonů, který důstojně oslavil výročí vzniku republiky.

foto: Martina Fojtíková, archiv

Facebook X E-mail WhatsApp