Rozsáhlý zámek v Jaroslavicích se stal už potřetí jednou z destinací každoročního Hudebního festivalu Znojmo. Snaha zviditelnit chátrající zámek a pomoci mu k rehabilitaci byla podpořena 20. července večerem s názvem Projekt Metastasio o životě slavného libretisty. Pásmo ze skladeb z „jeho“ oper a z dopisů s jeho Múzou, sopranistkou Mariannou sestavila interpretující slovenská sopranistka Zuzana Badárová ve spolupráci s hercem Martinem Myšičkou a třemi hudebníky. Vznikl stylový a působivý večer, který se potěšil velkému ohlasu.

Osobnost Pietra Metastasia (původním jménem Pietro Trapassi) je spjatá s narůstajícím dobovým zájmem o operu. Jan Trojan v Dějinách opery o Metastasiovi píše: „Jeho styl je uhlazený, převládá lyrická složka v duchu rokoka, jež ovládalo tehdejší aristokratickou společnost. (…) V textech je vyjádřena touha po svobodě a spravedlnosti. Básníkova libreta vyzařují vysoké etické cíle, humanismus a směřují k osvícenství.“ Jeho produkce libret byla nadprůměrná a těšil se zájmu mnoha tehdejších impresáriů i skladatelů. Stal se císařským básníkem Karla VI. a jeho Múzou a podporovatelkou byla tehdy slavná sopranistka Marianna Benti Bulgarelli zvaná La Romanina, působící nejprve v Neapoli a poté v Římě, se kterou si čile dopisoval. Osobní vztah měl k jižní Moravě a na zámcích v Jaroslavicích a ve Vranově nad Dyjí trávil mezi léty 1730 a 1755 každoročně několik týdnů u své přítelkyně a protektorky, hraběnky Althanové. Stýkal se také s hrabětem Thomasem Vinciguerrou Collaltem, držitelem panství Brtnice u Jihlavy, kde působila jedna z významných moravských zámeckých kapel. Večer, který se konal v relativně dobře dochované zámecké kapli, představil korespondenci mezi básníkem a jeho múzou Mariannou od počátku jejich vztahu až po smrt Marianny. Árie různých dobových skladatelů, psané na libreto a texty Metastasia, vybrala a zpívala autorka působivého pásma Zuzana Badárová.

Zuzana Badárová je nejen sopranistkou, vlastnící barevný a zvučný soprán, ale je především hudební vědkyní a badatelkou, která působí v Ústavu hudební vědy Slovenské akademie věd. V tomto večeru prokázala smysl pro dramatičnost i pro detail, kdy výběrem dopisů, propojených působivými áriemi, dokázala poutavě v relativně krátkém časovém plánu vykreslit vztah dvou duchovně spřízněných lidí. 

Pietro Metastasio se nejprve stal duchovním a vystudoval právo, aby získal pevné zaměstnání, přestože skládání veršů měl darem od Boha. Teprve poté, když se dočkal prvního úspěchu na operním jevišti, se plně dal do služeb divadla, přičemž mu Marianne „La Romanina“ byla mocnou protektorkou. Poté, co se Metastasio usadil ve Vídni a ona zůstala v Římě, se mezi nimi rozvinula, jak už bylo řečeno, čilá korespondence, která byla osou celého večera. Dopisy četl Martin Myšička, moudrý herec, jehož přednes je poetický i něžný – projevu tedy vtiskl úměrné emoce i potřebné napětí. Vhodně byly rovněž vybrány skladby z oper tehdy uznávaných autorů.

Doprovod ke zpívaným áriím obstarali hudebníci dlouhodobě se zabývající poučenou interpretací staré hudby. Základem malého souboru byl cembalista Filip Hrubý, který je absolventem JAMU a následně švýcarské Scholy Cantorum Basiliensis a nyní spolupracuje s českými i zahraničními renomovanými soubory. Byl tmelem celého projektu, hrál velmi ukázněně a nenápadně, zato spolehlivě. Kateřina Maňáková je profesorkou historických drnkacích nástrojů na JAMU, studovala v Kroměříži a v Haagu. V tomto projektu střídala pravidelně loutnu a theorbu a vytvářela spolu s cembalem harmonický základ skladeb. Melodickou linku zastal vedle sopránu Michal Raitmajer, který střídal v sólových vstupech historické violoncello s violou da gamba. Jak jim to zní společně, prokázali nejvíce v Sonátě č. 3 C dur pro violoncello a basso continuo, třetí větě Amoroso Antonia Scarlattiho.

Po úvodním slovu, kdy herec líčil životní počátky a studium Pietra Metastasia, až po jeho psychické rozpoložení po smrti své podporovatelky, zazněla jako první árie z opery Il re pastore z roku 1755 od italského skladatele, žijícího ve Švédsku, Francesca Antonia Uttiniho. Árie Intendo, amico rio je něžné rozmlouvání zamilovaného chlapce s potůčkem. Zatímco v doprovodu zněly lehké tóny, zpěvačka neodhadla komorní akustiku kaple a po celou dobu byla její forte zbytečně ostrá. V pianech ale dokázala barvit zurčící potůček v lehkých koloraturách a nadále si pohrávala s dynamickými finesami.

Další skladbou byla část La passione di Gesù Christo z oratoria Dovunque il guardo giro Antonia Caldary a následovala energická a bravurní árie Basta cosi, t´intendo z opery Il Ciro riconosciuto Leonarda Lea. První polovinu uzavřela árie Son regina e sono amante z opery Girolama Veniera z opery Didona abbandonata, kterou psal Metastasio pro Mariannu. 

Po přestávce zazněly árie z oper, které Metastasio psal ve Vídni jako císařský dvorní básník, ale s Mariannou už se nikdy nesetkal. Zemřela totiž v roce 1734. Reakci na její smrt četl Martin Myšička s obzvláštní empatií k básníkovi. Opera skladatele Leonarda Vinciho Artaserse je z roku 1730 a prvně byla uvedena v Římě. Zde zazněla obšírná árie Arbaceho Fra cento affanni e cento a byla prodchnuta úzkostí. Z opery Didone abbandonata (1724) Johanna Adolpha Hasseho zazněla árie Iarby Cadrà fra poco in cenere čišela stejná beznaděj, podepřená intenzivním napětím a energií. Pořad se uzavřel poslední ukázkou z opery Catone in Utica (1737), árií Cesara Se mai senti spirati sul volto od Antonia Vivaldiho. Silné a emotivní, podané měkkou kantilénou, obohacenou hlasovými ozdobami zvonivého a čistého sopránu, který se blýsknul v závěrečné kadenci.

Reakce nadšeného publika stvrdila úvodní slova prezidenta festivalu Jiřího Ludvíka. „Dnes je to velká událost, a to z mnoha důvodů. Pietro Metastasio sem na tento zámek jezdil ‚na dovolenou‘ ke své podporovatelce, hraběnce Althanové. Psal i zde texty, a to pro více než čtyři sta tehdy známých hudebních skladatelů a Zuzana Badárová z nich připravila tento program. Jeho smyslem ho zde uvádět je upozornit na stav tohoto krásného zámku, který stále nelze opravovat kvůli třem soudním sporům, které o něho probíhají. Přál bych si, abychom i tímto pořadem přispěli k tomu, aby se tyto soudní spory konečně ukončily a aby se zámku konečně dostalo patřičné rehabilitace,“ vyslovil přání prezident a podpořili ho všichni účastníci tohoto výjimečného večera.

Foto: Libor Ondráček

Facebook X E-mail WhatsApp