Program s názvem Legendy svatých zahájil letošní 27. ročník Letních slavností staré hudby v kostele Panny Marie a slovanských patronů. Stalo se tak ve čtvrtek 16. července a proslulý vokální soubor Stile Antico, jemuž dramaturgie našeho mezinárodního hudebního festivalu fundovaně svěřila první koncert, fascinoval publikum svou pěveckou dokonalostí a oddaným tlumočení hudby renesančních mistrů. Zaznělo patnáct skladeb od anonymních autorů gregoriánského chorálu po legendární Miserere mei nejmladšího tvůrce v programu Gregoria Allegriho.

Britský soubor Stile Antico je perfektní reprezentant sborové tradice oxfordských a cambridgeských univerzit a jeho první vystoupení v Praze bylo zjevením. Od roku 2021, kdy soubor přestoupil v Londýně před veřejnost, zaujal v brzké době nejprve veřejnost, v soutěži mladých umělců Early Music Network roku 2005 okouzlil publikum a získal Cenu diváků. Záhy získal mnohé ceny za nahrávky gramofonových společností (vedle tří nominací na cenu Grammy vystoupil soubor na šedesátém ročníku udílení cen Grammy v Madison Square Garden) a po úspěšných vystoupeních na britské půdě, zejména ve Wigmore Hall, vystupuje na nejprestižnějších světových hudebních pódiích. Stile Antico zpívá bez sbormistra, po způsobu vystupování komorních souborů bez dirigenta, což je v praxi provozování polyfonie nevídané. Dvanáct členů v současné sestavě tvoří Helen Ashby, Kate Ashby a Rebecca Hickey (soprán), Emma Ashby, Cara Curran a Rosie Parker (alt), Matthew Howard, Benedikt Hymas a Jonathan Hanley (tenor) a Gareth Thomas, James Arthur a Nathan Harrison (bas).

Zvukový obraz dvanáctičlenného ansámblu se v průběhu koncertu měnil jak v rámci konkrétních kratších skladeb – bylo jich čtrnáct –, tak v dramaturgickém plánu. Mužské a ženské hlasy zněly společně i odděleně, sólový tenor byl nositelem invokace. Slyšeli jsme ho hned v úvodním Credu z Missa papae Marcelli, kterou zkomponoval Giovanni Pierluigi da Palestrina. Tato skladba předcházela soubor skladeb věnovanému legendám svatých a dramaturgie ji prezentovala jako jednu ze dvou skladeb, které legendy rámovaly a které vytvořily vlastní mýty. Mužské hlasy zpívaly vybrané gregoriánské chorály, které doplňovaly konkrétní legendy, v chorálu Justorum animae oslavující Svátek všech svatých zpívaly v sestavě tria. Další proměny v sestavě souboru představovalo okteto, ženské kvinteto i kvarteto a v závěrečné skladbě Miserere mei od Gregoria Allegriho se soubor rozdělil ve dvě skupiny, z nichž jedna zpívala skryta v chrámovém zákoutí. 

Zmíněné moteto Justorum animae posílilo skladby věnované Svátku všech svatých. Uvedlo je moteto O quam gloriosum od Tomáse Luise de Victorii, které následovaly další skladby zasazené střídavě v programu. Byly to Gaudeamus omnes, úvodní antifona mše svaté na Svátek všech svatých, Timete Dominum, připomínané Justorum animae a Beati mundo corde – tyto jako gregoriánský chorál. Vyvrcholením tématu bylo moteto Justorum animae od Williama Byrda. 

Dalším z opěvovaným byl svatý Vilém, k jehož poctě zpíval sbor pětihlasou skladbu O Wilhelme, pastor bone – pocta od Johna Tavernera. Po vloženém gregoriánském chorálu přišly dvě skladby věnované patronu Španělska svatému Jakubovi, a to moteto O lux et decus Hispaniae od Ambrosia Cotese a hymnus Defensor alme Hispaniae od Alonsa Loba. Zde byly poutavě prezentovány různé hlasové proměny se sóly ženských i mužských hlasů a báječným plénem smíšeného tělesa. Vokální mistrovství sboru Stile Antico přiblížilo pak krásu osmihlasé skladby Andreas Christi famulus od vlámského skladatele Thomase Crecquillona komponované k poctě sv. Ondřeje. V letošním roce uplyne osm set let od smrti svatého Františka z Assisi. K jeho poctě zpíval sbor moteto Beatus Franciscus granadského skladatele Jéronima de Alisedy jako vyvážené a hymnické okteto s krásnou kantilénou a vroucím sólem ženského tria. Další hudba byla věnována poctě dvou světic. Svatou Kateřinu Alexandrijskou připomnělo ženské kvarteto motetem Virgo sancta Katherina od Nicolase Gomberta a k oslavě svaté Cecilie napsal Giovanni Pierluigi da Palestrina skvostné moteto Cantatibus organis. 

Programový sešit koncertu objasnil zařazení dvou skladeb, které nejsou věnovány světcům, ale svou mistrovskou kvalitou daly vzniknout „vlastním mýtům“. V úvodu zaznělo Credo ze mše Missa papae Marcelli od Giovanniho Pierluigiho da Palestriny. Mýtus praví, že touto poslechově přístupnou skladbou s jasným textem zachránil autor polyfonní hudbu v liturgii před zákazem. Finální skladbou koncertu vokálního souboru Stile Antico bylo slavné Miserere mei, které zkomponoval Gregorio Allegri, skladatel a zpěvák papežské kapely za Urbana VIII. Mýtus, který mši doprovází uvádí, že Vatikán zakázal pořizování opisů mše pod hrozbou exkomunikace a pokračuje zprávou, že mladý Mozart po dvojím poslechu skladbu zapsal. Legenda stále žije, ale existují důkazy, že kopie díla už v Evropě jednak kolovaly, a to i před Mozartovou návštěvou Říma. 

Vokální soubor Stile Antico zpíval Allegriho Miserere mei rozdělen na dvě části. Pětihlasá skupina zůstala v popředí kostela a čtyřhlasý sbor byl umístěn v levé boční lodi. Zvuk, který odsud do střední lodi doléhal, působil dojmem tlumeného echa, z něhož vystupoval překvapivý akcent ženských hlasů. V závěrečném zpěvu se oddělený sbor přiblížil, ale nepřipojil k pětihlasé skupině, zpěvu tak zůstávalo mýtické zabarvení.

Premiéra britského sboru v Praze byla skutečně mimořádnou událostí. Dokonalost tělesa tvořilo nejen vokální mistrovství jednotlivých členek a členů, ale především jejich sjednocující výraz bez sólistických ambicí a přesvědčivá víra ve službu hudbě. Skrze ni pak sbor demonstroval zjevnou snahu po zjevení obsahu v neokázalém, pokorném a vroucím vyznání úcty světcům. 

Na závěr koncertu přidal vokální soubor Stile Antico moteto Gaudete in Dominum od franko-vlámského skladatele pozdní renesance Giachese de Werta.

***

Program koncertu: 

Giovanni Pierluigi da Palestrina: Credo z Missa papae Marcelli 

Tomás Luis de Victoria: O quam gloriosum

John Taverner: O Wilhelme, pastor bone 

gregoriánský chorál Gaudeamus omnes

Ambrosio Cotes: O lux et decus Hispaniae 

Alonso Lobo: Defensor alme Hispaniae  

gregoriánský chorál Timete Dominum

Thomas Crecquillon: Andreas Christi famulus 

Jéronimo de Aliseda: Beatus Franciscus 

gregoriánský chorál: Justorum animae

Nicolas Gombert: Virgo sancta Katherina 

Giovanni Pierluigi da Palestrina: Cantatibus organis 

gregoriánský chorál: Beati mundo corde 

William Byrd: Justorum animae

Gregorio Allegri: Miserere mei

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp