„Chuť věnovat se hudbě byla z výkonů mladých patrná celý večer – soustředění, bystrá mysl, nadšení, radost z hudby a společného tvoření, chuť objevovat, inspirovat se a inspirovat ostatní.“

„Jan Ostrý mohl být pro všechny přítomné stipendisty vzorem v přesnosti nasazení tónu, plnosti a intenzitě zvuku v těsné souvislosti s péčí o vedení frází a tvorbu různých zvukových barev.“

„Výkon Iva Kahánka se nesmazatelně vryl do paměti.“

V pátek 26. ledna v Atriu Žižkov začal druhý ročník koncertního cyklu Hudební Odyssea, který spojuje přední české hudebníky, mentory Akademie MenART s jejich studenty. Ti se kromě studia na základních uměleckých školách, konzervatořích nebo hudebních gymnáziích rozhodli hlouběji prozkoumat svůj obor právě v Akademii.

Cyklus Hudební Odyssea nabídne celkem čtyři koncerty, na prvním z nich společně vystoupili klavírista Ivo Kahánek, flétnista Jan Ostrý a jejich stipendisti z Akademie MenART. S mladými flétnisty hrála na klavír Silvie Ježková. Dubnový koncert nabídne setkání s Radkou Fišarovou a jejími svěřenci, v říjnu to budou stipendisté Michaely Fukačové a Pavla Steidla a Hudební Odysseu uzavře 22. listopadu společné vystoupení Jana Fišera, Jiřího Kabáta a mladých umělců.

Samotný projekt akademie MenART je jedinečný. Poskytuje potřebnou podporu talentovaným studentům, pomáhá všem těm, kterým umění učarovalo a kteří mají chuť se mu věnovat. A to bylo patrné z výkonů mladých celý večer – soustředění, bystrá mysl, nadšení, radost z hudby a společného tvoření, chuť objevovat, inspirovat se a inspirovat ostatní. Byla velká radost sledovat výsledky práce mladých hudebníků a mentorů Akademie MenART a moci být alespoň na chvíli součástí jejich hudební cesty.

Dramaturgie koncertu nabídla pestrý program a večer svým slovem profesionálně provázel moderátor pořadu Mozaika Českého rozhlasu Vltava Daniel Jäger. Díky moderátorským vstupům jsme si mohli poslechnout myšlenky zakladatelky Akademie MenART Dany Syrové a také krátké rozhovory s přítomnými mentory, Janem Ostrým a Ivem Kahánkem.

Hudební program zahájila Alice Štěpánková, absolventka ZUŠ Studénka ze třídy Markéty Tulejové, společně s Janem Ostrým, který je také jejím současným pedagogem na Pražské konzervatoři. Přednesli Allegro ze Sonáty C dur od Johanna Christiana Bacha a na klavír je velmi citlivě doprovodila Silvie Ježková. Svižnou skladbu zahráli s nadhledem a kvalitní souhrou, celkově výkon působil uvolněným a pohodovým dojmem.

Jako druhá vystoupila sólově malá klavíristka Vivi Nguyen, která pracuje ve třídě Jarmily Holcové v ZUŠ Jižní město. V jejím podání zazněly tři skladby – Sonáta E dur od Domenica Scarlattiho, Dítě usíná z cyklu Dětské scény Roberta Schumanna a první část z klavírní suity Večery v Nazelles od Francise Poulenca. Podařilo se jí klavír rozeznít zvonivým sametovým tónem, v Schumannově skladbě ukázala zadumanější část své povahy a v poslední skladbě nenechala nikoho na pochybách o své hbité technice a lehkosti při hraní na klavír.

Velmi sympatický výkon mladé flétnistky Johany Švejnohové (opět za klavírního doprovodu Silvie Ježkové) nás přenesl do hudebního období českého klasicismu – zaznělo Allegro z Koncertu G dur od Dominika Josefa Škroupa. Johana navštěvuje třídu Michaely Mühlhansové v ZUŠ Česká Lípa a dokázala svým zpěvným tónem skladbě vtisknout hravost a lesk.

Předposlední číslo první poloviny patřilo klavíristce Magdaléně Kovářové ze ZUŠ Frýdek-Místek ze třídy Libuše Vondráčkové. Procítěně přednesla Vzpomínku, op. 4: č. 3 z cyklu Črty od Bedřicha Smetany. Návraty motivů zněly, jako by je pokaždé hrála s trochu jiným pocitem, což připomínalo jakousi procházku měnící se krajinou. Ve druhé skladbě Malagueña, op. 165: č. 3 od Isaaca Albénize nás absolutně vtáhla do úchvatných staccat, s mikroskopickou přesností zahraných a uchopených s ostrovtipem, které výrazně kontrastovaly s dlouhou táhnoucí se kantilénou ve střední části skladby.

První polovinu koncertu uzavřeli mentoři Akademie MenART. Zazněla Fantazie, op. 79 pro flétnu a klavír od Gabriela Faurého. Jan Ostrý mohl být pro všechny přítomné stipendisty vzorem v přesnosti nasazení tónu, plnosti a intenzitě zvuku v těsné souvislosti s péčí o vedení frází a tvorbu různých zvukových barev. Ivo Kahánek svým klavírním doprovodem skladbě dodával švih a eleganci, zvláště v její rychlé části.

Druhá polovina koncertu začala s flétnovým Sweg triem, jehož členkami jsou mladé hráčky Markéta Pešková, Anna Salášková a Denisa Müllerová. Vyslechli jsme si Impromptu č. 3 od Jiřího Hudce a Southern Exposure z jazzové suity Gregoryho Yasinitského. Skladby současných autorů odlehčenějšího žánru byly zahrány s chutí, lehkostí a po dramaturgické stránce program příjemně osvěžily.

Zbývající klavírní čísla mladých umělců nabídla vrcholnou klavírní literaturu a vysoce profesionální výkony. Jako další vystoupil Semjen Yakimov z Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy, kde studuje pod vedením Libuše Tiché, a přednesl Etudu es moll op. 39: č. 5 od Sergeje Rachmaninova. Ve vystoupení mladého umělce byla určitým způsobem čitelná celá jeho dosavadní klavírní cesta a spousta zkušeností, které za tu dobu získal. Provedení etudy bylo vyspělé, charakteristické jak samozřejmou technikou, tak náhledem na strukturu díla, hloubkou výrazu a vědomou emocionální prací. To vše bylo zcela přirozeně a nenuceně zapracováno do jednoho působivého celku.

Poslední flétnové číslo následovalo po Semjenově vystoupení a byla to Balada pro flétnu a klavír od Alberta Périlhou v podání Štěpánky Petrové, která studuje na ZUŠ Jihlava u Dany Slavíkové. Na nesnadné skladbě mladá flétnistka předvedla svoje technické schopnosti, ale také um vedení kantilény ve volnějších částech. Klavírní doprovod Silvie Ježkové opět velmi dobře podpořil výkon mladé sólistky především citlivým výrazem.

Denis Stefanov z Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy ze třídy Petra Toperczera publikum ohromil svojí interpretací Prokofjevovy sonáty op. 1: č. 1. Jeho interpretace nebyla tak osobitě zabarvená, jako tomu bylo u Semjena Yakimova, ale tento větší odstup Prokofjevově sonátě velmi slušel a nechal vyniknout všem technickým prvkům, kontrastům, rychlým pasážím. Obdivovala jsem, jak plného zvuku je schopen dosáhnout mladý hudebník nikterak velké postavy. To vše způsobilo, že z jeho výkonu po doznění posledních tónů až mrazilo.

Nora Lubbadová, jméno v hudebním světě (jako mnohá další jména tohoto večera) velmi známé, byla poslední na řadě před závěrečným vystoupením mentora Iva Kahánka. Poslechli jsme si od ní Slepičku z druhé řady Českých tanců Bedřicha Smetany a potom Transcendentální etudu č. 1 od Ference Liszta. Nora mě svým hraním naprosto okouzlila. Nejvíc mě zaujala její poctivost, absolutní oddanost hudbě, hluboká profesionalita a smysl pro detail. Ve Smetanově Slepičce báječně vykreslila charakteristický výraz české lidové hudby, působilo to šarmantně, místy vtipně, dynamicky odstínila jednotlivé návraty hlavního motivu a tím dokázala budovat napětí. Transcendentální etuda byla interpretovaná s takovým zápalem, že její provedení bylo klidně k nerozeznání od provedení člověka o dvacet let staršího. Ač se jednalo o výkon velmi profesionální a vyvážený, bylo vidět, že Nora hraní na klavír miluje z celého srdce.

Ivo Kahánek celý večer zakončil opět díly Bedřicha Smetany, byla to skladba V Čechách z cyklu Sny a Koncertní etuda C dur. Ačkoli v průběhu večera zazněly opravdu mimořádné výkony a laťka byla nastavena velmi vysoko, až se zdálo, že ji není možné překonat, přesto se jeho výkon nesmazatelně vryl do paměti, zvláště interpretací etudy C dur. Ta byla plná strhujícího výrazu a naléhavosti, tyto atributy ve spojení s lyrikou, zvukovou intenzitou a temnějším zvukovým témbrem na některých místech tvořily velmi plastický, monumentálně působící celek. Předchozí skladba V Čechách vyzněla velmi poeticky.

Ať už posluchači přišli podpořit někoho z interpretů nebo přišli z čiré zvědavosti či touhy po umění, věřím, že všichni načerpali na tomto pestrém a dramaturgicky svižném koncertu spoustu inspirace. A také věřím, že v případě těchto hudebníků jsou inspirace a radost vrchovatou měrou přítomné i při hodinách klavíru a domácím cvičení, nejen na koncertním pódiu. Všichni zúčastnění evidentně hrají moc rádi.

Foto: MenART / Vendula Mlejnská