„Mnozí posluchači se shodují, že koncerty tohoto cyklu nepatří mezi koncerty tradiční, tedy umí oslovit důmyslnou dramaturgií a skladbou interpretů.“

„V projevu Karolíny Cingrošové nebylo absolutně nic rušivého, interpretace byla velmi přirozená a jemně propracovaná.“

„Členové sboru zpívaly nenásilně, poněkud křehce, hudba působila místy jako z jiného světa.“

Festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté letos vstoupil do 32. ročníku na konci října koncertem v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Po listopadovém koncertu v sále Pražské konzervatoře se dostalo i na Vánoční setkání v Betlémské kapli, které se uskutečnilo v úterý 19. prosince. Program byl pestrý a příjemný na poslech i pro posluchače, kteří koncerty klasické hudby pravidelně nenavštěvují.

Václav Hudeček dává v rámci festivalu Svátky hudby v Praze příležitost i mladým hudebníkům a mnozí posluchači se shodují, že koncerty tohoto cyklu nepatří mezi koncerty tradiční, tedy umí oslovit důmyslnou dramaturgií a skladbou interpretů. Tentokrát z mladých umělců vystoupila zpěvačka Karolína Cingrošová, představily se i dětské sbory Iuventus Cantans a Cantando Skuteč a, co se týče dramaturgie, vedle děl od Johanna Sebastiana Bacha a Adama Michny z Otradovic zazněly například skladby Karla Jenkinse nebo Williama Gomeze. Jakkoliv mohly kombinace jmen skladatelů působit překvapivě, koncert si udržel pomyslnou jednotící linku ve smyslu skladeb rozjímavých, se zimními motivy či vánoční tematikou. Navíc koncert nebyl dlouhý, měl rychlý spád.

Program začal překrásným Preludiem g moll, BWV 535 od Johanna Sebastiana Bacha v podání varhaníka Pavla Svobody. Pro začátek velmi dobře zvolená skladba, snadno srozumitelná každému posluchači: nedlouhá, působivá a skvěle interpretovaná. V první části preludia Pavel Svoboda využil drobné agogiky a tím dílu vdechnul barokní život, v druhé polovině zazněly s neochvějnou rytmickou a úhozovou jistotou nekonečné sekvence a vtáhly nás svou intenzitou.

Václav Hudeček, umělecký ředitel cyklu, se připojil na druhou skladbu večera, a to známou Zimou ze Čtvera ročních období Antonia Vivaldiho, tedy z Koncertu pro housle, smyčce a continuo f moll. Doprovodil ho komorní soubor Barocco sempre giovane, který funguje od roku 2004. Dohromady se jim povedlo dosáhnout lehkosti ve zvuku, ale také dramatičnosti, která je rozhodně v této skladbě na místě. Skladba měla tah a byla dobře vystavěná. Zvláště kouzelně působila druhá věta, kdy nás pizzicata v houslích svým rytmickým drnkáním lákala k ještě soustředěnějšímu poslechu. Poměrně členitou a pestrou třetí větu může být obtížné interpretačně uchopit, toho večera ale všechny kontrasty a tempové změny vyšly přirozeně, rychlé pasáže byly hrány s přesvědčivostí a sekvence s potřebnou naléhavostí.

Zima ze Čtvera ročních období bylo jediné dílo, do kterého se interpretačně zapojil ředitel Svátků hudby v Praze Václav Hudeček, v dalších skladbách se představila mladá zpěvačka Karolína Cingrošová a programově jsme se přesunuli k vánoční tematice. Zazněly čtyři písně ze zpěvníku Česká mariánská muzika Adama Václava Michny z Otradovic: Vánoční noc (Chtíc, aby spal), Vánoční rosička, Vánoční magnét a střelec a Vánoční roztomilost. Sametový hlas Karolíny Cingrošové byl zajímavý od prvního tónu. V jejím projevu nebylo absolutně nic rušivého, interpretace byla velmi přirozená a jemně propracovaná. Líbivá melodická linka nenásilně zvala i ten zbytek posluchačů, který se ještě nestačil zaposlouchat, k zapomnění na starosti všedního dne a k věnování pozornosti hudbě českého raně barokního skladatele. Kromě táhlé kantilény si zpěvačka poradila i v posledních dvou písních s hravějším, veselejším, skotačivějším výrazem a velmi dobře vystihla podstatu hudby.

Karolína Cingrošová dále přednesla vánoční pastorelu Rozmilý slavíčku od Jakuba Jana Ryby, dalšího z významných českých skladatelů. V jejím podání zazněl i vokální part Ave Maria od Williama Gomeze. Intonace byla obdivuhodně přesná, na svůj hlas netlačila ani ve velkých výškách. Měkká dvoučárkovaná f, g a a téměř brala dech, působila, že zpívat takto vysoko není vůbec nic složitého. Přitom bylo možné v hlase rozeznat výraz, klidný, rozjímavý, místy trochu smutný a křehký, pak zase pevný, každopádně upřímný.

Na předposlední skladbu od Karla Jenkinse, jediného žijícího skladatele, jehož hudba zazněla toho večera, se ke Karolíně Cingrošové připojily dětské sbory Iuventus Cantans a Cantando Skuteč. Společně přednesly část Benedictus ze Mše za mír (The Armed Man). U varhan se připojil také Pavel Svoboda, kromě Václava Hudečka v této skladbě vystoupili tedy všichni protagonisté večera. Interpretace byla citlivá, souboru Barocco sempre giovane se podařilo udržet napětí i ve stále se opakujících motivech, členové sboru zpívaly uvolněně, poněkud křehce, hudba působila místy jako z jiného světa. Karolína Cingrošová ve svých vstupech volila vždy takovou dynamiku, že sdělení podtrhla, a její hlas se s ostatními hudebníky velmi dobře pojil.

Pásmo koled, směs vánočních písní od českého skladatele Karla Steckera, Vánoční setkání uzavřelo. Veselé vánoční hody, Co to znamená, Nesem vám noviny, Slyšeli jsme v Betlémě, Ráda bych k Betlému, Bratři a sestřičky, Spi slaďounce, Na nebi andělé, Dej Bůh štěstí, Narodil se Kristus Pán, tyto vánoční písně zazněly v interpretaci dvou dětských sborů a souboru Barocco sempre giovane, Pavel Svoboda tomu dal tečku závěrečnou monumentální varhanní improvizací. Věřím, že Steckerovo pásmo vánočně naladilo nejednoho posluchače. A pokud ne, tak zcela jistě potěšilo a pohladilo milým provedením.

******

Foto: Radovan Šubín