„Jonathan Tetelman, dnes jeden z nejžádanějších operních tenoristů světových operních scén, vystoupil v pražském Rudolfinu.“

„Program byl sestaven výlučně z děl Giacoma Pucciniho.“

„Nadšené ovace nejen na konci koncertu, ale i po jednotlivých skladbách potvrdily, že očekávání publika se naplnilo.“

Vysoký, štíhlý, krásný, sympatický, skromný, s krásně barevným a perfektně ovládaným hlasem – to je Jonathan Tetelman, dnes jeden z nejžádanějších operních tenoristů světových operních scén. Díky agentuře Nachtigall Artists vystoupil spolu s americkou sopranistkou Sylvií D‘Eramo 23. ledna na koncertě v pražském Rudolfinu.

Oba umělce doprovázela PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou slovenského dirigenta Rastislava Štúra. Program byl sestaven výlučně z děl Giacoma Pucciniho, z jehož tvorby zazněly árie, dueta a orchestrální části z oper. Ano, obecenstvo Pucciniho miluje a očekávání mimořádné interpretace díla tohoto skladatele přivedlo do Dvořákovy síně Rudolfina velice početné publikum. Nadšené ovace nejen na konci koncertu, ale i po jednotlivých skladbách potvrdily, že očekávání publika se naplnilo.

Jonathan Tetelman se narodil před třiceti šesti lety v Chile, vyrůstal ovšem v americkém městě Princetonu ve státě New Jersey. O Pucciniho hudbu se začal zajímat již v deseti letech. Sám vzpomíná na své první setkání s tvorbou tohoto velkého italského skladatele takto: „Vzpomínám, jak učitel Amerického chlapeckého školního sboru nám jednou pouštěl CD „Tři tenoristé“, kde Luciano Pavarotti zpíval ‚Nessun dorma‘. Tehdy jsem ještě nechápal, jak vlastně opera funguje, ale tento zážitek ve mně zanechal trvalý dojem, a od té chvíle jsem se chtěl stát klasickým pěvcem.“

Tetelman šel tvrdě za svým cílem – na studium zpěvu si vydělával jako DJ a číšník v jednom manhattanském klubu. Zpěv pak vystudoval na Manhattan School of Music v New Yorku a jako barytonista začal zpívat díla Mozartova, Verdiho a Rossiniho. Teprve v 26 letech jako tenorista poprvé zpíval Pucciniho – roli Rudolfa v Bohémě v čínském městě Fu-čou. Rozhodující ovšem pro něj byl o čtyři roky později záskok za Piotra Beczału ve stejné roli na hudebním festivalu v Tanglewoodu, což se dá označit za vlastní začátek jeho světové operní kariéry, která jej přivedla do nejvýznamnějších světových operních domů. Vedle milovaného Pucciniho zpívá v operách Giuseppa Verdiho, Julese Masseneta, Pietra Mascagniho, Umberta Giordana, Riccarda Zandonaie a dalších. V této sezóně debutuje v proslulé Metropolitní opeře v New Yorku jako Ruggero v Pucciniho Vlaštovce a jako Pinkerton v opeře Madama Butterfly téhož skladatele. Od roku 2021 nahrává pro prestižní německou firmu Deutsche Grammophon, která mu vydala dva operní recitály. Ten první je z roku 2021, kde zpívá árie z oper La Gioconda, Fedora, Martha, Carmen, Adriana Lecouvreur, Andrea Chénier a dalších. Diriguje Karel Mark Chicon. Druhý recitál, dramaturgicky sestavený pouze z árií, duet a scén z Pucciniho oper, nahrál v roce 2023 s PKF – Prague Philharmonia v Praze pod taktovkou Carla Rizziho.

Je dobře, že na pražském koncertě nezazněly jenom ty největší Pucciniho hity, ale že byly uvedeny i ukázky z málo hraných oper Víly, Edgar a Vlaštovka. Koncert zahájila poměrně krátká předehra k opeře Edgar, kterou PKF pod taktovkou Rastislava Štúra předvedla na vysoké úrovni. Dirigent Štúr po celý večer prokazoval, že operní hudbu umí dirigovat a že cítí pucciniovský styl (podobně jako nestor slovenských dirigentů Ondrej Lenárd). Do interpretace orchestru vnesl stylová rubata i portamenta, svou perfektní dirigentskou technikou jasně ukázal, co chce a při doprovodu pěvců jim byl spolehlivou operou. Lze jen litovat, že tento dirigent je tak málo zván k orchestrům Národního divadla v Praze. Předehry a intermezza z Pucciniho oper (Edgar, Manon Lescaut, Víly, Madama Butterfly) tak nebyly pouhým vyplněním programu, ale plnohodnotnými čísly, v nichž se mohli i sólově blýsknout někteří členové skvělého orchestru PKF.

Veškerá pozornost publika se upnula především k Jonathanovi Tetelmanovi, který za večer zazpíval tři árie a čtyři dueta se Sylvií D´Eramo. Protože si obecenstvo vynutilo přídavky, zazpíval ještě publikem žádanou árii prince Kalafa Nessun dorma ze skladatelovy poslední opery Turandot (Sylvia D´Eramo přidala ještě árii Manon z opery Manon Lescaut) – na žádný duet již nedošlo (mohl být krásnou tečkou za celým koncertem).

Tetelmanův hlas sice nebourá koncertní sály, ale je velice kultivovaný, dobře školený a pro italskou operu jako stvořený. Nejvíce mu zní horní kvinta jeho rozsahu, publikum si získává svými pevnými a spolehlivými výškami. Je jen škoda, že místo árie Kalafa nezazpíval árii Rudolfa z Bohémy, která by více odpovídala jeho hlasu (byť zazpívat árii není totéž jako zazpívat celou roli myslím, že by se do tak dramatického oboru, jakým Kalaf bezesporu je, neměl pouštět). Mezi Tetelmanem a sopranistkou Sylvií D´Eramo potřebná chemie jistě byla, což bylo znát na decentním herectví při zpívaných duetech. Ona již také zpívá v Metropolitní opeře, kde v roce 2021 debutovala jako Hraběnka Ceprano v Rigolettovi, v této sezóně tam zpívá v úspěšné novince Hodiny od Kevina Putse. Přestože i ona má hlas jako stvořený pro italskou operu, v jejím zpěvu jsme často slyšeli forzírované výšky a nepřeslechnutelných bylo i několik intonačních nepřesností. Nicméně je to sopranistka, zejména na italský obor, jakou u nás nemáme. Právem zpívá i na první scéně světa.

Na závěr opět patří poděkování agentuře Nachtigall Artists, že pražským operním fanouškům zprostředkovala další koncert světových operních hvězd. V jejím výhledovém plánu jsou např. recitály proslulých tenoristů Jonase Kaufmanna, Pene Patiho, Benjamina Bernheima, vynikajícího francouzského barytonisty Ludovica Téziera a dalších. Je opravdu na co se těšit.

Program (vše Giacomo Puccini):

• Edgar, prelude k druhému dějství
• Vlaštovka – Parigi è la città dei desideri (Ruggero)
• Vlaštovka – Chi il bel sogno di Doretta (Magda)
• Vlaštovka – Nella tua casa… Ma come puoi lasciarmi (Ruggero & Magda)
• Manon Lescaut, intermezzo k třetímu dějství
• Manon Lescaut – Donna non vidi mai (Des Grieux)
• Bohéma – Sì, mi chiamano Mimi (Mimi)
• Bohéma – O soave fanciulla (Rodolfo & Mimi)
• Víly – La Tregenda, intermezzo k 2. dějství
• Víly – Torna ai felici dì (Roberto)
• Turandot – Tu che di gel sei cinta (Liù)
• Tosca – Ah, quegli occhi… Quale occhio al mondo può star di paro (Cavaradossi & Tosca)
• Madama Butterfly – sbor se zavřenými ústy (v podání orchestru)
• Madama Butterfly – Bimba dagli occhi pieni di malì (Pinkerton & Cio-Cio-San)
• Manon Lescaut – árie Manon
• Turandot – árie Kalafa

Foto: Petr Dyrc