PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Gustav Mahler se nechal slyšet, že ‚dneska už umí výborně instrumentovat kdejaký idiot‘, a odmítl Pucciniho Tosku uvést ve Dvorním divadle, dokud bude stát v jeho čele.“

„Šedesát sedm let stará a stále aktuální inscenace je v kontextu světového operního provozu naprostým unikátem.“

„Generální ředitel Bogdan Roščić předstoupil před zataženou oponu a sdělil publiku, že se z technických důvodů nepodařilo postavit scénu ke druhému dějství.“

Když se 25. září letošního roku ve Vídeňské státní opeře otevřela opona na začátku 664. (!) reprízy aktuální inscenace Pucciniho Tosky, nic nenasvědčovalo skutečnosti, že se na scéně odehraje ještě jiné drama než to, které pro něj vymysleli autoři libreta. Jenže znáte to: člověk míní, Pán Bůh… Než se dostaneme k odhalení onoho momentu, jež z představení v elitním obsazení pod taktovkou Piera Giorgia Morandiho učinil možná památnější večer, než jaký si kdo dokázal představit, podívejme se na historii provozování Pucciniho operního hororu z roku 1900 ve Vídni trochu komplexněji. Možná se bude jednat o drobné zdržení, ale garantuji vám, že docela napínavé.

„Massenetova opera se až do této chvíle neobjevila na žádné z berlínských operních scén po dobu téměř třiceti let.“

„Co do krásy hlasu a obdivuhodné kvality vysokých tónů se dnes Jonathanu Tetelmanovi opravdu málokdo vyrovná.“

„Jako Charlotta umí být Aigul Akhmetshina stejně uvěřitelnou náhradní matkou svých početných sourozenců, jako půvabnou introvertkou, která si nedokáže poradit s přívalem citů, jež by jí měly být zapovězeny.“

Málokdo by čekal, že právě v berlínské Deutsche Oper zazní až nyní jedno z nejslavnějších děl francouzské operní literatury a navíc „jen“ koncertně. Massenetův Werther se totiž v německé metropoli neobjevil téměř třicet let. Ve středu a v pátek 23. a 25. července se na tamní scéně konečně dočkal návratu, a to s dvojicí pěvců, kteří se v hlavních rolích osvědčili už v několika úspěšných zahraničních inscenacích: s mezzosopranistkou Aigul Akhmetshinou a tenoristou Jonathanem Tetelmanem.

„Tetelman je lyrický tenor se štíhlým, příjemným zvukem, který by mohl (a měl) zpívat Mozarta a k tomu vybrané role z italského belcantového repertoáru, pro který má předpoklady.“

„V árií Oronta z Lombarďanů předvedl pěkné legato, elegantní frázování, nenásilný přechod do jasných výšek a schopnost vložit do melodie emoci.“

„Druhá polovina koncertu na mne zapůsobila rozpačitěji.“

Jonathana Tetelmana provází pověst jednoho z největších tenorových objevů posledních let. Po prvním pražském koncertu, který se konal roku 2024, se nyní vrátil a vystoupil v Obecním domě. Jaké dojmy zanechal? Doprovázel jej orchestr Prague Philharmonia pod vedením Frédérica Chaslina.

„Je pro mě vždycky zábavné vyzkoušet si nové věci a zároveň nabídnout posluchačům repertoár, který možná ještě neslyšeli.“

„Musím připsat téměř všechny zásluhy za svou pěveckou kariéru Puccinimu, je to skladatel, který mě do značné míry inspiroval k tomu, abych se stal tenoristou a operním pěvcem.“

„Kariéra DJe a tvorba elektronické hudby hodně ovlivnila můj smysl pro hudební strukturu, pro to, jak stavět skladby, jak budovat napětí…“

Charismatický chilskо-americký tenorista Jonathan Tetelman, který si v lednu 2024 svým podmanivým hlasem a šarmem získal srdce pražského publika, se vrací do Smetanovy síně Obecního domu. V pondělí 9. června vystoupí za doprovodu Prague Philharmonia pod taktovkou renomovaného dirigenta Frédérica Chaslina v recitálu plném slavných árií Giacoma Pucciniho a Giuseppa Verdiho. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o pěveckých začátcích, o kariéře dýdžeje nebo o tom, jaký repertoár ho v současnosti láká.

„Jonathan Tetelman, dnes jeden z nejžádanějších operních tenoristů světových operních scén, vystoupil v pražském Rudolfinu.“

„Program byl sestaven výlučně z děl Giacoma Pucciniho.“

„Nadšené ovace nejen na konci koncertu, ale i po jednotlivých skladbách potvrdily, že očekávání publika se naplnilo.“

Vysoký, štíhlý, krásný, sympatický, skromný, s krásně barevným a perfektně ovládaným hlasem – to je Jonathan Tetelman, dnes jeden z nejžádanějších operních tenoristů světových operních scén. Díky agentuře Nachtigall Artists vystoupil spolu s americkou sopranistkou Sylvií D‘Eramo 23. ledna na koncertě v pražském Rudolfinu.

„Serena Sáenz patrně zpívala skladby svého srdce.“

„Všem skladbám dominovala dokonalá pěvecká technika, založená na správně posazeném a dokonale opřeném hlasu.“

„Agentura Nachtigall Artists opět nabídla špičkovou operní interpretaci.“

Agentura Nachtigall Artists už za léta své existence dovezla do Prahy řadu vynikajících operních pěvců. Naposledy 27. listopadu v sále Novoměstské radnice vystoupila španělská sopranistka Serena Sáenz, byť jen za klavírního doprovodu. Ten více než spolehlivě zajistil Ahmad Hedar, jeden z nejlepších klavírních doprovazečů pěvců; zpěvačce byl i oporou v jejím vystoupení. Hned na úvod zazářil v poměrně dlouhé předehře k Rosinině árii z Rossiniho Lazebníka sevillského.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.