„Schönbergova Komorní symfonie oslnila expresivitou a virtuozitou provedení.“

„V Jákobově oratoriu efektně vynikla velká šíře dynamického spektra.“

„Partituru extrémně náročného díla nastudoval Kirill Petrenko znamenitě.“

Šéfdirigent a umělecký ředitel Berlínských filharmoniků Kirill Petrenko se rozhodl do svých dlouhodobých plánů zahrnout nastudování klíčových děl rakouského představitele modernismu Arnolda Schönberga. V rámci abonentních koncertů je zařadil do dramaturgie programů Velkého sálu Filharmonie v Berlíně ve dnech 25. až 27. ledna 2024 u příležitosti letošního 150. výročí skladatelova narození.

Berlínští filharmonikové nastudovali po Novém roce s Kirillem Petrenkem dvě zřídka hraná, formálně zajímavá i vzájemně hudebně kontrastní díla modernistické hudby Arnolda Schönberga, totiž Komorní symfonii č. 1, op. 9 pro patnáct nástrojů a fragment oratoria Jákobův žebřík pro sóla, sbor a orchestr.

Rozhodnutím vedení tělesa zařadit po dlouhé době obě skladby na repertoár letošní sezóny se posluchačům dostalo možnosti slyšet ve skvělém podání díla, která skladatel složil v různých etapách svého života – autor se stylově velmi pozoruhodně vyvíjel. I když koncertní síň Velkého sálu Filharmonie 26. ledna 2024 nebyla vyprodána, s přizváním špičkových sólistů a výjimečného metropolitního sboru Rundfunkchor Berlin interpreti nadchli k dlouhým ovacím.

Program otevřela Komorní symfonie č. 1, op. 9, která v Schönbergově tvorbě znamená stylový přelom. Dílo o jedné větě z roku 1906 komponované pro komorní sestavu hráčů se odvrací progresivněji od typického plného zvuku pozdního romantismu a otevírá se modernismu a atonálnímu myšlení. Skladatel zde vyzdvihl svůj specifický vyjadřovací jazyk.

Světová premiéra díla se konala 8. února 1907 ve Velkém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni. Dílo nastudovali hráči Rosé-Quartett a Bläservereinigung des Wiener Hofopernorchesters. Konzervativní kritici kompozici odmítli. Berlínští filharmonikové provedli skladbu poprvé v roce 1919 s dirigentem Hermannem Scherchenem. V roce 1935 se skladatel ke kompozici vrátil a upravil ji pro velký orchestr.

Berlínští filharmonikové skladbu – před letošním uvedením – hráli naposledy s maestrem Giuseppem Sinopolim na sklonku sezóny 1980/1981. Současný šéfdirigent a umělecký ředitel orchestru Kirill Petrenko skladbu nastudoval analyticky s akcentem na lesk barev, virtuozitu sól a míru exprese.

Symfonickou expozici zahráli hráči v pestré šíři emocí a s akcentem na detaily, výrazné motivy a melodie témat, která v sólech prodchli nejen étosem virtuozity, ale i vzájemnou niternou komunikací mezi sekcemi dechových a smyčcových nástrojů. Scherzu vtiskli i humor v lehkosti a hravosti skvěle artikulovaných frází. Skladbu gradovali s kovovým leskem znění až do finále. Kompozice posluchače oslnila svou expresivitou a virtuozitou provedení.

Vrcholem koncertu byl fragment skladatelova oratoria Jákobův žebřík. Dílo pro sóla, sbor a orchestr komponoval Arnold Schönberg v letech 1915 až 1922 a po čase se ke své kompozici vrátil (1944). Následně ji odložil a už nestihl dokončit. Po jeho smrti v roce 1951 partituru dokončil skladatelův žák Winfried Zillig.

Světová premiéra oratoria se uskutečnila 16. června 1961 ve Vídeňském koncertním domě, dílo nastudoval Rafael Kubelík s Kolínským rozhlasovým symfonickým orchestrem. Arnold Schönberg se při zrodu kompozice u psaní jejího textu inspiroval starozákonním příběhem o Jákobovi z první knihy Genesis. Jákobův sen o žebříku do nebe, který vede k Bohu, vnímal skladatel jako podobenství o lidském hledání spirituality.

Kirill Petrenko řídil dílo s nadhledem, dramatickým zápalem, invenčně v intenzitě znění a s hravostí ostřit a gradovat v maximální šíři barev; stále v kompaktním zvuku a s neustálou pozorností k vystižení hloubky díla. Krásné bylo dynamické spektrum na pozadí střídajících se emocí, jež byly mnohdy velmi vyhraněné, ale nikdy forzírované. Partituru extrémně náročného díla Kirill Petrenko nastudoval znamenitě.

Z devíti sólistů v provedení díla dominoval německý barytonista Wolfgang Koch (Gabriel), který zpíval objemným, plným hlasem odzbrojující vřelosti a syté hloubky. S Berlínskými filharmoniky spolupracuje od roku 1996 a ve své kariéře si získal srdce diváků zejména ztvárněními rolí v operách Richarda Wagnera a Richarda Strausse, s úspěchem zpíval i v Metropolitní opeře v New Yorku.

Pěvecky i v proměnlivosti výrazu byli výteční zejména rakouský tenorista Wolfgang Ablinger-Sperrhacke (Rebel) a německý barytonista Johannes Martin Kränzle (Zápasník). Oba zpívali v dramatickém ponoru zpestřeném mnoha odstíny barev. Skvělý výkon podal i německý tenorista Daniel Behle (Povolaný), který zaujal precizní technikou i hlasovou flexibilitou. Ve své kariéře hostoval ve Vídeňské státní opeře, Bavorské státní opeře, Královské opeře Covent Garden v Londýně i na Bayreuthských hudebních slavnostech.

Německá sopranistka Jasmin Delfs (Duše) se náročného, virtuózního partu v oslňujících výškách zhostila bravurně a s citem pro humornější vyznění. Mimochodem v únoru se pěvkyně představí na milánské scéně Teatro alla Scala. Se ctí a na vysoké umělecké úrovni se svých partů chopili i maďarský barytonista Gyula Orendt (Vyvolený), německý tenorista Stephan Rügamer (Mnich), německá sopranistka Nicola Beller Carbone (Umírající) a americká sopranistka Liv Redpath (Duše). Rozestavění pěvců nebylo jen klasicky před orchestrem, ale i více do šířky prostoru koncertní síně.

Rozhlasový sbor Berlín zněl krásně vrstevnatě a především skvěle vystihl emocionální proměny, podobně skvěle jako Berlínští filharmonikové. Nizozemský sbormistr Gijs Leenaars, který je již devátou sezónu hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím tělesa, je připravil výborně i po stránce vyjádření obsahu v jeho dramatické škále.

Sboristé v interpretaci oratoria reagují i poněkud naléhavým stylem na příběh zpívaný sólisty a jeho dramatické zhudebnění orchestrem. Vyjadřují své znepokojení, jásot či apatii, stávají se nejen zaujatými pozorovateli, ale i emotivními komentátory, interpretujícími dílo expresivně až ostře v intenzitě znění. Na koncertě efektně vynikla velká šíře dynamického spektra.

Foto: Berlínští filharmonikové / Stephan Rabold