„Patrik Červák zaujal přítomné svým červeným oblekem a extravagantním knírkem.“

„Interpretace se Diversa Quartet zhostil s velkým entusiasmem a energií, která dokázala vtáhnout.“

„Skladba se nese na určité post-romantické, svého druhu velmi zasněné rovině, což svým jemným a čistým přednesem také Martin Pavlík zdařile podpořil.“

V úterý 23. dubna se v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice konal další, tentokrát komorní koncert z cyklu Ensemble Opera Diversa. Akce nesla název 1914 – 1939 a celek programu, jak už název napovídá, hledal dramaturgickou linku ve skladbách, které vznikly v období první či druhé světové války nebo měly s oběma konflikty obsahovou souvislost. Na koncertě vystoupil smyčcový Diversa Quartet, kontrabasistka Anežka Moravčíková a sólisté, klavírista Patrik Červák a houslista Martin Pavlík.

Na maličké pódium solidně zaplněného Křišťálového sálu jako první vstoupil klavírista Patrik Červák a ještě než spustil první tóny, zaujal přítomné svým červeným oblekem a extravagantním knírkem. Sympatický mladík se následně s chutí pustil do první skladby, kterou byla Berceuse héroique, kterou roku 1914 zkomponoval slavný francouzský impresionista Claude Debussy. Jak se píše v programu: „Debussy dílko věnoval králi Albert I. Belgickému a jeho statečným vojákům.“ Červák skladbičku provedl velmi energicky a zprostředkoval tak publiku stylovou ouverturu večera.

Jako obsahové jádro programu jsem v rámci koncertu vnímal následující blok dvou silných skladeb, které přišli publiku přednést členové Diversa Quartet, tedy houslisté Barbara Tolarová a Jan Bělohlávek, violista David Křivský a violoncellistka Iva Wiesnerová. První z kompozicí zmíněného bloku byl Smyčcový kvartet č. 4, op. 95, zkomponovaný roku 1947 dosud nedoceněným českým skladatelem Emilem Františkem Burianem. Většina kulturní obce zřejmě E. F. Buriana vnímá především jako neúnavného divadelníka a radikálně levicového básníka, nicméně tento všestranný umělec v meziválečném období rovněž absolvoval skladbu na Pražské konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstera. V průběhu života se artificiální hudební tvorbě systematicky věnoval a nechal nám po sobě řadu působivých skladeb. Pokud si odmyslíme historicky poněkud problematické, ale z pohledu prožitku odbojáře, koncentráčníka a věřícího komunisty zcela pochopitelné radikální politické postoje Buriana v poválečném období, lze jej díky jeho uměleckému odkazu s odstupem přijmout jako jednu z intelektuálních a uměleckých elit naší společnosti ve 20. století. Čtvrtý smyčcový kvartet mě ze skladatelského hlediska vysoce zaujal svou rytmickou neotřelostí, pečlivě vymodelovanými emočními kontrasty i cizelérskou instrumentační prací se smyčcovými nástroji. Diversa Quartet provedl tento prakticky nehraný čtyřvětý cyklus s profesionální jistotou. Mladému kvartetu slušela především příjemná barva ansámblového zvuku v nízkých dynamikách. 

Druhou skladbou kvartetního bloku byla legendární Zatemněná krajina Miloslava Ištvana z roku 1975, kterou autor věnoval památce obětí let 1939–45. Velmi zajímavé jsou okolnosti vzniku skladby, kdy k výslednému tvaru vedly dvě tvůrčí cesty, jak vědecká, tak umělecká. Co se týká té vědecké, tak impulzem k práci byl pro Ištvana výzkum psychologických aspektů komponování hudby vedený Jiřím Kulkou. Tak vznikly první experimentální zvukové objekty, z nichž byla následně skladba vystavěna. Pro skladatele však byla umělecká a obsahová rovina díla mnohem důležitější – k napsání kvartetní skladby jej totiž souběžně vyzvalo Moravské kvarteto, které své premiéry v 70. letech hrálo ve Skaličském mlýně, který byl za druhé světové války místem masakru partyzánské skupiny nacisty. Genius loci místa nadcházející premiéry zřejmě (dle vzpomínek jednoho ze členů Moravského kvarteta Jiřího Beneše) Ištvana vedl k dedikaci díla. Název samotný je pak inspirován stejnojmennou básní Iva Štuky. Kromě toho má ovšem Zatemněná krajina dle dobových pamětníků i skrytý rozměr politický. Jak píše Jindřiška Bártová v biografii věnované Ištvanovi: „Název byl reflexí tehdejšího ‚temna‘ v Československu a byl – právě proto, že šlo o politicky perzekvovaného Ištvana – všeobecně čitelný natolik, že přestože skladatel připojil ještě podtitul ‚památce obětí 1939–45‘, nesmělo být dílo například vysíláno v rozhlase.“ Interpretace se Diversa Quartet zhostil s velkým entusiasmem a energií, která dokázala posluchače vtáhnout do tohoto vícerozměrného díla. Oceňuji především, že ačkoliv Zatemněná krajina v sobě na strukturální rovině nese značné odstředivé síly, tak se hudebníkům podařilo udržet celek kompaktní.

Po kvartetním bloku nastal na pódiu opět čas pro klavíristu Patrika Červáka, který v rychlém sledu přednesl skladby také dvou autorů, Francise Poulenca a Lea Ornsteina. Francis Poulenc napsal své Trois mouvements perpétuels roku 1918, tedy v době kdy sloužil ve francouzské armádě. Jak se píše v programu: „Skladba měla dobově velký úspěch u publika i interpretů a dodnes patří k nejoblíbenějším skladatelovým dílům.“ Ano, tři Poulencovy klavírní věty na mě působili jiskrným, možná až populárním dojmem.

Druhou ze skladeb, Semplice ze Sonáty č. 4 zkomponoval Leo Ornstein rovněž roku 1918. Hudebně šlo o velmi zdařilý dramatický kontrast, což podtrhl Patrik Červák expresivním provedením. Dodám zde však, že při poslechu všech klavírních skladeb večera jsem měl pocit, že klavír ve vyšších dynamikách zvukově poněkud „řve“. Není to míněno jako kritika interpreta, ale nástroje – Křišťálový sál je akusticky velmi přívětivý pro provozování komorní hudby a zasloužil by si místo letitého „vymláceného“ Petrofu důstojnější nástroj!

Dvě drobné pochybnosti mám na tomto místě také ohledně dramaturgie koncertu. Je to možná subjektivní, ale nejsem velkým příznivcem uvádění jednotlivých vět z cyklů. Na svého druhu klubovém koncertě pro náročné posluchače, kterým komorní koncert Ensemble Opera Diversa bezesporu byl, to na mě přes zmíněný příjemný hudební kontrast, působilo trochu zvláštně. Druhá pochybnost se týká informace v jinak velmi hezky napsaném programu, kde se o Ornsteinovi mimo jiné bylo možné dozvědět, že: „Jeho zastoupení v dnešním programu je dáno životními daty: narodil se v roce, kdy Rudolf Diesel získal patent na dieselový motor, a zemřel v roce, kdy Microsoft ukončil podporu operačního systému Windows 95. Jako dospělý zažil oba světové válečné konflikty minulého století.“ Tato formulace z mého úhlu pohledu působí spíše jako určitý myšlenkový konstrukt v hledání válečných souvislostí. Co mě naopak na tištěných programech velmi potěšilo byla stylová grafika úvodní strany postavená na protiválečném obrazu Guernica Pabla Piccassa.

Působivý závěr koncertu obstarala skladba The Lark Ascending (Vzlétající skřivan), kterou složil Ralph Vaughan Williams roku 1914 na motivy básně George Mereditha původně pro housle a klavír. Bylo to ve stejném roce, kdy započala Williamsova služba v britské armádě. Premiéra původní verze skladby byla premiérována až v poválečném období roku 1920 a později ji autor přepracoval také pro housle a orchestr. Posluchači v Křišťálovém sále měli v české premiéře možnost slyšet zdařilé aranžmá pro housle a smyčcové kvinteto německého autora střední generace Martina Gerigka. K Diversa Quartetu se připojili kontrabasistka Anežka Moravčíková a sólista Martin Pavlík. Skladba se nese na určité post-romantické, svého druhu velmi zasněné rovině, což svým jemným a čistým přednesem také Martin Pavlík zdařile podpořil. Jeho výkon, ale také výkon doprovodného kvinteta odměnilo publikum srdečným a zaslouženým potleskem.

Divadelní projekty i koncertní cykly Ensemble Opera Diversa jsou již mnoho let skvělým obohacením brněnského kulturního života a vhodně doplňují programovou nabídku velkých institucí. Už poněkolikáté pro mě bylo velmi příjemné strávit večer ve společnosti nadšených mladých hudebníků i sympatického týmu, který se o akce Diversy stará.

Foto: Marek Olbrzymek