„Ke skvostům nahrávky patří Trh v Limoges, který hraje Schulmeister obdivuhodně vylehčeným staccatovým úhozem a v báječném tempu.“

„Každé ze Skrjabinových Pěti preludií se pod klavíristovými prsty mění v křehkou, okouzlující báseň v tónech.“

„Posluchači, kteří se rádi nechávají hudbou dojmout, si v Rachmaninovových Moments musicaux určitě přijdou na své.“

Devatenáctiletý Jan Schulmeister je jedním z našich nejnadějnějších mladých pianistů. Na klavír se začal učit hrát v pěti letech, od sedmi let se pravidelně účastní klavírních soutěží a koncertuje v mezinárodním měřítku. Na svůj věk má mladý umělec obdivuhodně rozsáhlou diskografii. Své první CD vydal pod značkou Petrof v roce 2018; to mu bylo dvanáct. Další tři disky vyšly postupně v letech 2020, 2021 a 2022 – druhý z nich opět pod značkou Petrof, první a třetí u labelu ArcoDiva. Pátého (a zatím posledního) Schulmeisterova alba se ujal Supraphon. Na trh jej uvedl letos v srpnu. Klavírista nám na něm nabízí skladby tří ruských autorů 19. a 20. století.

Svůj nový disk otevírá Jan Schulmeister jedním z nejoblíbenějších, ale také nejnáročnějších programních cyklů světového pianistického repertoáru, Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Úvodní Promenáda je svěží a průzračná, klavírista se na Hartmannovy obrázky, jimiž se Musorgskij inspiroval, evidentně těší a posluchač se těší s ním. Gnómus je skřítek poťouchlý a záhadný, trylkový závěr je v Schulmeisterově podání pianistickou lahůdkou. Ve druhé Promenádě jsem obdivoval, s jakou samozřejmostí vyhověl klavírista autorovu přání hrát ji „con delicatezza“. Mimořádně působivé je barevné řešení Starého hradu – ostinato v levé ruce připomíná temný samet, pravá ruka zpívá měkce jako lidský hlas. Zvláštní pozornost si v této skladbě zaslouží Schulmeisterova pedalizace. Děti hrající si v parku Tuileries jsou v Schulmeisterově pojetí prostě rozkošné, zatímco z následujícího depresivního Bydla se zatěžkanými monotónními kroky v levé ruce padá na posluchače beznaděj. Tanec kuřátek ve skořápkách hraje Schulmeister brilantně a s vtipem, klavír mu tady doslova jiskří. Větu nazvanou Samuel Goldberg & Schmuyle přednáší umělec tak sugestivně, že oba protagonisty vidíme živě před sebou. A chudáka Schmuyleho je nám při rozechvělých, pianisticky precizně provedených repetovaných tónech upřímně líto. Ke skvostům nahrávky patří Trh v Limoges, který hraje Schulmeister obdivuhodně vylehčeným staccatovým úhozem a v báječném tempu. Klavírista si tak připravil půdu k překvapivě ostrému náladovému zlomu – z hlubokých temných akordů v Katakombách dýchá chlad, chvějivá tremola v části nazvané Con mortuis in lingua mortua (S mrtvými řečí mrtvých) evokují přízračně světélkující lebky. Následující Babu Jagu hraje Schulmeister s tak strhujícím elánem a tak energicky, až máme pocit, že nás ta ježibaba v nejbližší chvíli drapne za vlasy. Závěrečné Velké bráně kyjevské propůjčil pianista úžasnou barevnost, dosahující ve vrcholech oslňující zářivosti a lesku.

Za Musorgského Obrázky z výstavy zařadil Schulmeister Pět preludií, op. 16 Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. V poměrně stručných skladbičkách (nejkratší má stopáž necelých čtyřicet vteřin) nemůžeme přeslechnout inspiraci Chopinem a Lisztem, ale rozplývavé harmonie a jemná barevnost dávají tušit, že neméně výrazně byl skladatel ovlivněn impresionismem. Jan Schulmeister přednáší Skrjabina nesmírně senzitivně. Každé z jeho Pěti preludií se pod klavíristovými prsty mění v křehkou, okouzlující báseň v tónech, ať už je to úvodní chopinovské nokturno, zajímavě rytmizované číslo 2, snové číslo 3, zadumané číslo 4 či dojemný závěrečný melancholický valčík.

Oproti intimním Pěti preludiím Skrjabinovým je cyklus Moments musicaux Sergeje Rachmaninova vybaven nepoměrně velkoryseji jak co do rozsahu, tak co do požadavků na interprety. Cyklus sestává ze šesti částí, přičemž liché věty mají předepsaná pomalá tempa (Andantino, Andante cantabile, Adagio sostenuto), zatímco sudé věty pojal skladatel jako vysloveně virtuózní kusy (nutno ovšem dodat, že i pomalé věty kladou na pianisty mimořádně vysoké nároky). Pomalé věty přednáší Schulmeister neméně poeticky než Skrjabinova preludia – inspirovaně, s jemně nuancovanou zvukovou paletou, s rafinovanou pedalizací, s plasticky modelovanou dynamikou a především s neobyčejně intenzívním osobním citovým vkladem, který u tak mladých interpretů můžeme slyšet jen vzácně. Posluchači, kteří se rádi nechávají hudbou dojmout, si tu určitě přijdou na své. Nejefektnějšími tracky tohoto CD jsou pak všechny tři rychlé věty. Schulmeister má skvělou nástrojovou techniku, která však působí natolik „samozřejmě“, že nás při poslechu ani nenapadne, jaké nástrahy a záludnosti musí klavírista překonávat. V závěru poslední věty předepsal autor ffff. Po deseti stránkách černajících se pod přívalem dvaatřicetin zní umělci ono ffff opravdu triumfálně.

Po Rachmaninovových Moments musicaux nám klavírista nabízí ještě přídavek: oblíbenou Skrjabinovu Etudu cis moll, op. 2/1. Přednáší ji kouzelně, procítěně, s vláčně vedenou melodií a se zajímavými vedlejšími hlasy. Je to působivá tečka za krásným „recitálem“.

Jan Schulmeister

Musorgskij – Skrjabin – Rachmaninov

klavírní skladby

Nahráno: 2.11/2024 a 2.4/2025, Koncertní sál Fakulty umění Ostravské univerzity

Vydáno 2025

TT: 77:08

1 CD Supraphon

SU 4365-2

Foto/zdroj: Ivan Korč, Supraphon, archiv umělce, Khalil Baalbaki

Facebook X E-mail WhatsApp