PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Před dvěma sty lety, ve čtvrtek 2. února 1826 odpoledne, měla v pražském Stavovském divadle premiéru zpěvohra Dráteník. Hudbu k ní napsal stejný skladatel, jehož píseň z jiného divadelního kusu se později stala národní hymnou. František Škroup zkomponoval na text Josefa Krasoslava Chmelenského první původní českou operu. Titulní postavou v ní je slovenský drotár spravující hrnce, tedy dráteník, ale těmi hlavními jsou Růžena a Vojtěch, šťastně zamilovaná dvojice. Idylický a trochu komický příběh, dnes už asi naivní; ale hodnotu má.

„Posluchači byli přeneseni do bájných časů.“

„Filharmonici se bravurně proplétali plností orchestrální sazby a pod vedením zkušeného Petra Vronského prodali zvukovou pestrost díla.“

„Závěrečná invokace na vokálu ve vysokých polohách byla v podání Magdalény Hebousse odzbrojující.“

Festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců uvedl ve čtvrtek 13. června v jihlavském kostele Povýšení sv. Kříže vrchol jarní řady programu. Unikátní projekt Má vlast před mou vlastí s podtitulem Vlastenecké motivy v české hudbě 19. století přinesl v rámci Roku české hudby ojedinělý výběr děl méně známých autorů většinou předsmetanovské doby. Na koncertu se podílela Severočeská filharmonie Teplice s dirigentem Petrem Vronským, mužské hlasy Jihlavského smíšeného pěveckého sboru Melodie a dětského sboru Gaudium ZUŠ Jihlava pod vedením Pavla Saláka společně se sólistkou Národního divadla Magdalénou Hebousse.

„Od počátku se odvázaně hrálo na ‚zpěvnou českou notu‘.“

„Violoncello soustředěného Petra Malíška energicky probublávalo v nižších polohách, nad ním preludovala houslistka Petra Brabcová a trio pečlivě a pozorně doprovázel klavírní poklus Stanislava Gallina.“

„Poslední prestová věta v podání soustředěného Orbis Tria byla brilantní, hráči postupně odkrývali hlavní téma, pohrávali si s variacemi a stupňovali napětí.“

Dvacátý třetí ročník festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců byl zahájen 18. května slavnostním koncertem, tradičně v den výročí úmrtí Gustava Mahlera. V pátek 24. května festival pokračoval úvodním koncertem komorní řady. V gotické síni jihlavské radnice vystoupilo skvělé Orbis Trio, které tvoří uznávaní interpreti Petra Brabcová (housle), Petr Malíšek (violoncello) a Stanislav Gallin (klavír). Koncert nazvaný České tance akcentoval letošní podtitul Gustav Mahler a česká hudba. Zazněla klavírní tria Františka Škroupa a Bedřicha Smetany.

„Kaspar Zehnder vedl orchestr se zřetelným uvolněním a opět s úsměvem na rtech; zdá se, že má svěřené těleso již do detailu přečtené.“

„Jan Talich je natolik zkušeným interpretem, že od něj očekáváme maximum. A dočkáme se ho.“

„Zaznamenal jsem, jak Janáčkova hudba mladé návštěvníky viditelně zasáhla. Tolik pocitů a nálad, tolik barev, tolik moudrosti…“

Hned čtyři skladby autorů, v jejichž letopočtech narození či úmrtí je na konci čtyřka nebo devítka, potěšily 7. března návštěvníky dalšího koncertu Filharmonie Hradec Králové k Roku české hudby 2024. Příjemně koncipovaný večer pod taktovkou Kaspara Zehndera se sólistou Janem Talichem představil čtyři výrazné podoby domácí hudební tvorby. A mohlo jich být klidně i pět…

„Nenajde se u nás nikdo jiný, kdo zkomponoval operu na libreto, které mu daroval sám velký Richard Wagner.“

„V pětatřiceti byl vybrán za ředitele Pražské konzervatoře, což pobaveně glosoval Hector Berlioz: ‚Jistě byli členové výboru posedlí chvilkovým šílenstvím.‘“

„Pražská premiéra Kittlovy nejznámější opery se roku 1848 odehrála jen tři dny před vypuknutím revoluce v Paříži.“

Zpola či zcela zapomenut může být umělec z různých důvodů. Například proto, že se z vlasti přemístí do jiných zemí, kde se sice uplatní, ale neproslaví natolik, aby se jeho pověst donesla zpátky domů. Vyskytují se ovšem i odlišné případy. Osobitý jedinec se doma ocitne ve vnitřní emigraci, protože se neumí ani nechce přizpůsobit panujícím poměrům. Anebo se z národnostních příčin ocitne na pomezí svou světů. A dříve či později se dopracuje poznání, že ani v jednom z nich nebyl přijat bezezbytku; že vlastně nepatří nikam.

„Podstatou je skvělý nápad. Idea Tomáše Ondřeje Pilaře, jak přirozeně vtáhnout do říše artificiální hudby nejmladší myslitelné publikum.“

„V komediálně laděných interakcích s publikem doslova perlil herec Tomáš Žilinský.“

„Vrcholem zvoleného programu byly Smetanova Vltava a slavné Andante Haydnovy Symfonie G dur ‚S úderem kotlů‘ s interakcemi dětského publika.“

Za skutečnou senzaci na poli hudebně výchovné aktivity lze označit start operního souboru Jihočeského divadla do nové sezóny pod názvem Nevýchovný koncert. Premiéra zajímavého projektu byla uvedena 31. října v divadelním sále DK Metropol, netypicky dopoledne v deset hodin.

„Nelehký part Pavla Tesařová přednesla s potřebnou suverenitou a celý soubor projevil pokročilý komorní cit; znát byla dobrá sehranost muzikantů, dýchají spolu pěkně.“

„Šrejma má k písňové poloze se svým lyrickým témbrem přirozeně blízko – přepnutí z operní fazóny na písňový žánr v jeho případě patrně nebylo bolavé.“

„V hlubších pasážích se však Pučálkové hlas čarokrásně probarvoval ve skutečně nevšední krásu, se kterou přirozeně výmluvněji nesl sdělení.“

Opera Národního divadla má za sebou další svého druhu premiéru. Pod dohledem svého ředitele při sobotním matiné zahájila zbrusu nový cyklus písňových recitálů, které jsou situovány v prostoře jeviště Stavovského divadla. Při prvním z osmi letošních koncertů této řady vystoupili pěvci Štěpánka Pučálková, Tereza Papoušková a Martin Šrejma. Na klavír citlivě doprovázel klavírista a dirigent Zdeněk Klauda, noty mu otáčel druhý z duchovních otců projektu, dramaturg Beno Blachut.

„Martinů Quartet je z kategorie interpretů, kteří mají jasný interpretační názor.“

„Není to jen o líbezném zvuku, který patří mezi českými smyčcovými kvartety k nejlahodnějším. Martinů Quartet našel v Benešových dílech řešení, které je dokonale promyšlené, překvapivé a kreativní.”

„Letmé srovnání obou děl naznačuje, že Benešova hudba zakotvila v období dozrávání klasicismu s příměsí romantizujících tendencí.”

Nová nahrávka jednoho z předních českých komorních souborů Martinů Quartet přináší hudbu jednoho jediného skladatele. Dám ruku do ohně za to, že ho téměř nikdo nezná. Josef Beneš je dokonale zapomenutou postavou české hudby 19. století. Časy se však mění. Poslech jeho smyčcových kvartetů ve vytříbené interpretaci Martinů Quartet svědčí o tom, že světová úroveň české hudby nebyla nikdy výhradní záležitostí několika nejznámějších tváří.

„Akční herecké scénky daly operní inscenaci místy až cimrmanovský ráz, projekce libretisty a skladatele do děje byla rovněž trefou do černého.“

„Osobní zkušenost se Škroupovou hudbou ve vynikající režii Kateřiny Křivánkové a minuciózním hudebním nastudování Marka Čermáka je nesmírně příjemná.“

„Režisérka Kateřina Křivánková usoudila, že inscenovat Dráteníka v původním rozsahu zavání uměleckou sebevraždou.“

Na festivalu Olomoucké barokní slavnosti zazněla nová inscenace komické opery Dráteník skladatele Františka Škroupa. Režie první původní české opery psané na české libreto se ujala Kateřina Křivánková, kostýmy a scénu připravila Sylva Marková. Hudební nastudování zajistil dirigent Marek Čermák, jehož vytříbené interpretace hudby starších slohových období jsou obvykle na vysoké úrovni. Premiéra nového nastudování Dráteníka se konala ve čtvrtek 18. srpna v olomouckém Domu u parku. Hlavní role ztvárnili Matúš Šimko, Lenka Cafourková Ďuricová, Vincenc Ignác Novotný, Zuzana Badárová, Aleš Janiga, Jiří Miroslav Procházka, Martin Vodrážka a Martin Mihál. Spoluúčinkoval Orchestr Volantes pod taktovkou Marka Čermáka.

„Nadaní mladí interpreti potřebují prostor na větších festivalech.“

„Doposud všichni účinkující předvedli skvělé výkony a dokazují, že stále ještě je kam hudbu z interpretačního hlediska posouvat.“

„Skladatelům z dob klasicismu a romantismu uškodili jednak hudební historici, neboť spoustu z nich označili za hudební skladatele druhé kategorie, a jednak i interpreti.“

Olomoucké barokní slavnosti jsou festivalem plným prožitků, skvělých interpretů a špičkových umělců. Jedinečný program zahrnuje od 21. července do 3. září pestrou škálu symfonických, duchovních a komorních koncertů a operní představení. O letošním jubilejním, desátém ročníku jsme si povídali s hlavním manažerem festivalu Karlem Valentou.

„Traduje se, že se Weber k vykreslení noční scény odlévání očarovaných kulí inspiroval cestou k Velkému Štolpišskému vodopádu, nebo případně ve vedlejší rokli Malého Sloupského potoka.“

„V Praze se hrál Čarostřelec už v roce 1822, rok po premiéře. Dirigovat přijel sám autor.“

„Paralelním kulturním příběhem ke krystalizaci německé romantické opery jsou obrozenecké snahy pražských umělců začít hrát divadlo v češtině, a to i opery.“

Čarostřelec se považuje za zakladatelské dílo německé romantické opery. Inspiraci k němu libretista Johann Friedrich Kind získal zřejmě v literární předloze týkající se Šumavy a skladatel Carl Maria von Weber nejspíš při procházkách v Jizerských horách. I když v té době byl kapelníkem v Praze, nemá ale smysl hledat v opeře něco českého. Jednak se jedná v obou případech o oblasti jazykově německé, jednak dílo vzniklo až později v Drážďanech…

„Budeme hrát už od srpna, a diváci tedy uvidí téměř vše, jen v náhradním termínu.“

„Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá! je docela pádný argument, proč tuto operu opět nasadit do repertoáru.“

„Melodramfest je světově unikátní platforma pro interpretaci melodramu.“

Dlouholetý šéf opery plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla Tomáš Ondřej Pilař se rozhodl věnovat svým aktivitám. Na uvolněné místo vedoucího operního souboru jmenoval ředitel DJKT Martin Otava dirigenta Jiřího Petrdlíka. Jiří Petrdlík umělecky působí v plzeňském divadle od roku 2005. V minulých sezónách nastudoval 41 operních a operetních představení…