PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Soutěž Pražského jara 1947 byla vyhlášena pro housle a vše začalo opravdu velkolepě, vždyť pozvání do poroty přijal mimo jiné David Oistrach.“

„Jednou z hlavních příležitostí, které sebou přináší první cena, je pozvání k sólovému vystoupení na následujícím ročníku festivalu.“

„Často to tak prostě je – čím víc toho někdo umí, tím bývá pokornější.“

Pozítří 7. května odstartuje již 75. ročník mezinárodní soutěže Pražského jara. Pro portál KlasikaPlus.cz o ní promluvil violoncellista Michal Kaňka. Rozpovídal se o historii soutěže, vlastních zkušenostech laureáta i o svých současných aktivitách spojených s funkcí předsedy stálé soutěžní komise.

„O technické výbavě violoncellisty Chena lze napsat pouze jediné slovo: neuvěřitelná.“

„Bezvýhradně potěšila Janáčkova filharmonie, která v souhře i jednotlivých individuálních výkonech okouzlila skvělými výsledky, jednotným tahem a muzikálním cítěním.“

„Vyloženě stěžejní funkci sehrála druhá věta Poco adagio, kterou dirigent správně vyhodnotil jako nejhlubší vyznání skladatele v kontextu celého díla.“

Mladý violoncellový fenomén Yibai Chen a charismatický dirigent Daniel Raiskin se spolu s Janáčkovou filharmonií Ostrava postarali o solidní zážitek. Na programu koncertu ze 3. listopadu byla Sinfonia Concertante pro violoncello a orchestr Sergeje Prokofjeva a Sedmá symfonie Antonína Dvořáka. Zadání, které bylo provedeno do důsledku.

„Poslouchat avantgardní, novátorskou hudbu je dobrodružná cesta, kterou se vyplatí podstoupit, protože v jejím průběhu objevíme nové netušené krásy.“

„Hráči viseli na Liebreichovi očima, bylo zřejmé, jak oběma stranám záleží na ztvárnění každé noty – technicky, dynamicky, výrazově.“

Poslední společný koncert v této sezoně odehráli Rozhlasoví symfonici s končícím šéfdirigentem Alexandrem Liebreichem. Takřka symbolicky byl u tohoto loučení i německý violoncellista Alban Gerhardt, kterého Liebreich do Prahy pozval i na začátku své spolupráce se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. V pražském Rudolfinu provedli v pondělí 20. června Lutosławského Koncert pro violoncello a orchestr. Večer vyvrcholil Sedmou symfonií Ludwiga van Beethovena. To vše v excelentním podání se silným emocionálním vkladem.

„Jaká byla Gerhardtova pražská interpretace? Soustředěná, osobní, intimní, hluboká, humorná, láskyplná, něžná i vášnivá. A skromná.“

„Během závěrečného Gigue pak bylo patrné, že publikum už jde zcela s interpretem, Gerhardtovi se podařilo během večera vytvořit s auditoriem jeden společný organismus.“

Původně se plánovalo, že komplet Bachových suit přednese na Pražském jaru americká violoncellistka Alisa Weilerstein. Její cestě do Evropy však učinilo přítrž očekávané narození potomka, a tak byl v dostatečném předstihu osloven výborný německý violoncellista, v Praze dobře známý Alban Gerhardt. Dvořákovu síň Rudolfina v pondělí 30. května vcelku slušně zaplnili zejména čeští posluchači – poučení gurmáni, kteří si umějí vychutnat kvalitu komorní hudby.

„Co lahodilo uchu, byla měkká, jemná, neostrá hra všech muzikantů, velice pozorná až ohleduplná k sobě navzájem, zvukově velmi vyrovnaná.“

„V Čajkovském se neustále něco dělo, napětí se přenášelo z pódia do sálu, žádný z interpretů nepřekročil lákavou možnost prosadit svůj nástroj. Zádumčivost, melancholii, bolest sdíleli všichni rovným dílem.“

Další z pozoruhodných pražskojarních koncertů byl k slyšení na závěr Víkendu komorní hudby v neděli 22. května. Tři výjimeční sólisté – houslista Emmanuel Tjeknavorian, violoncellista Daniel Müller-Schott a klavíristka Anna Vinnickaja – dávají to nejlepší ze svého umění ve prospěch celku a jejich trio se pyšní kompaktností, vyváženým zvukem a výrazovou hloubkou. A repertoár opět svědčil o promyšlené dramaturgii letošního ročníku festivalu, který se nepodbízí a snaží se představit tu největší kvalitu.

„Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci.“

„V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost.“

„Většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží.“

Místo, kde tvořil a s Peterem Pearsem žil Benjamin Britten, se jmenuje Aldeburgh. Leží na východním pobřeží Anglie. A dějiště Brittenovy opery Peter Grimes, jejíž nová inscenace má v sobotu premiéru v Janáčkově divadle v Brně? Jako by mu z oka vypadlo. Není divu. George Crabbe, autor básnické knihy The Borough, předlohy k tomuto hudebnímu dramatu, tam žil také.

„Zdánlivou neslučitelnost velkého prostoru s tichou hudbou přemohly zesilovače s naprostou samozřejmostí.“

„Obcoval s tóny, pohrával si s nimi, rozvíjel je a meditoval nad nimi.“

„Hraje suity současně, emotivně, bez snahy o historizující zvuk a výraz.“

Hudba, ani trochu podbízivá, přesto k sobě soustřeďující vnímání bezmála tisícovky posluchačů v auditoriu a navíc zachycující pozornost stovek dalších lidí na nábřeží, na mostě, na ostrově Žofíně a dokonce na lodičkách a šlapadlech na řece… Takový byl sobotní večer v Praze na Vltavě kolem pontonové scény festivalu Prague Sounds u Národního divadla. A na pódiu jediný umělec. Mág a kouzelník, bez okázalých gest, prostě a pokorně hrající, bez scénografie, světel a kouře, bez pomůcek, jen s mikrofony a nutnou amplifikací…

„Roku 1972 byla založena Nadace pro udělování Hudební ceny Ernsta von Siemense s cílem pravidelně oceňovat špičkové osobnosti světové klasické hudby.“

„Druhá z cen se postupně vyprofilovala jako speciální podpora významným skladatelům soudobé hudby.“

„Slavnostní večer se letos uskuteční 15. června v mnichovském Divadle prince regenta, poprvé skoro za padesát let bez diváků v sále.“

Průmyslový gigant Siemens, jehož centrála sídlí v Mnichově, zaměstnává po celém světě kolem tří set tisíc lidí. Plná desetina z nich se věnuje výzkumu a vývoji. Před pandemií se roční obrat šplhal k osmdesáti miliardám eur, čistý zisk činil 5,6 miliard v téže měně. Ne, nespletl jsem se, pro které médium tento článek píši… Řeč je totiž o firmě, která od roku 1974 stojí za každoročním udělováním ceny v klasice, která je – díky své finanční odměně i společenské prestiži – přezdívána „Nobelova cena v hudbě“…

„Piazzolla bandoneon povýšil na koncertní pódia a navíc změnil i způsob hry – vestoje s jednou nohou na židli.“

„Vytváří vlastní styl, Tango nuevo. Tím získává nepřátele z řad milovníků a zastánců ortodoxního tanga, kteří ho dokonce ohrožují na životě.“

„V 80. letech, navzdory opakujícím se srdečním potížím, zažívá argentinský hudebník vrchol kariéry.“

Astor Piazzolla, jehož sté výročí narození si v těchto dnech připomínáme, prožil celý život ve dvacátém století, které ho inspirovalo a ovlivňovalo a které inspiroval a ovlivňoval i on sám.

„Vychytilova soutěž byla první, které jsem se kdy zúčastnil, a to ve svých šesti a půl letech. Až na jeden ročník soutěže tam účinkuji pravidelně.“

„Nikdy jsem si neuvědomoval, že bychom měli být slavná rodina. Vnímal jsem úspěchy rodičů a sourozenců nějak ‚normálně‘.“

„Mými vzory jsou ze současných violoncellistů určitě Kian Soltani, Michal Kaňka, Mischa Maisky, z minulosti Mstislav Rostropovič či Jacqueline du Pré.“

O Janu Mráčkovi jr. se lze dočíst na portálu KlasikaPlus.cz velmi často. Psali jsme i o jeho mladším bratru Kristianovi, který vystoupil na Svátcích hudby spolu s Václavem Hudečkem. Zbýval benjamínek –violoncellista Viktor, který shodou okolností nedávno získal druhé místo na mezinárodní soutěži. Co si myslí čtrnáctiletý mladík? Je to normální kluk, nebo nezná nic jiného než hodiny a hodiny cvičení? I proto jsme se rozhodli požádat ho o rozhovor.

„Některé naše vize se podaří uskutečnit až po několika letech.“

„Setkání s jmény, jakými byli Rostropovič, Šostakovič, Kogan, Gilels, Chačaturjan a samozřejmě David Oistrach. Tolik pokory, přejícnosti a přátelství už jsem nikde jinde nezažil.“

„Největší dar je mít vedle sebe člověka, se kterým můžete sdílet stejné hodnoty a pohled na svět.“

Václav Hudeček je houslista světového renomé. Umělec, který stál na těch nejvýznamnějších světových pódiích a jako sólista koncertoval s nejslavnějšími filharmonickými orchestry. Přesto svůj čas věnuje podpoře mladých umělců a šíření klasické hudby v malých městečkách…

„Festival Brikcius se koná v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days.“

„Je velmi důležité připomínat osud terezínských skladatelů.“

„Můj vztah k jazzu je velmi pozitivní.“

František Brikcius je violoncellista, který se rozhodl propagovat repertoár pro sólové violoncello. Hře na tento nástroj se začal věnovat již v raném dětství. Po absolutoriu Konzervatoře v Praze pod vedením Jaroslava Kulhana byl přijat na JAMU v Brně do violoncellové třídy Bedřicha Havlíka. Následovalo studium ve Velké Británii v mistrovské třídě Anny Shuttleworth, dále pak na univerzitě Toho Gakuen v Japonsku. Na JAMU absolvoval u Evžena Rattaye. Je iniciátorem řady projektů, jako například eSACHERe, MAKANNA nebo 2 Cellos Tour a Weinberger Tour v rámci Dua Brikcius, které tvoří se svou sestrou Annou Brikciusovou.

„Naštěstí jsme se oba, já i Rostropovič, znali s Nabokovovým synem.“

„Kdyby se mu tehdy premiéra nelíbila, tak kdo ví, jaký by opera Lolita měla další osud.“

„Od roku 1994, kdy měla Lolita premiéru, si Nabokovovy knihy vážím čím dál víc.“

Moskevskou konzervatoř absolvoval v roce 1955 klavírním koncertem, ale jako skladatel je spojován hlavně s operou a s baletem. Je autorem slavné adaptace Bizetovy Carmen pro primabalerínu Maju Pliseckou, která byla jeho ženou. Ovlivnil ho folklór i avantgardní kompoziční směry, je mistrem dramaticky cítěné hudební tektoniky i barvité instrumentace. Rodion Ščedrin, letos sedmaosmdesátiletý, přijel do Prahy v souvislosti s českou premiérou své opery Lolita…

„Dvořákův Houslový koncert upozornil na mimořádnou osobnost mladého umělce i ty, kteří nebyli pravidelnými posluchači vážné hudby.“

„Byl přijímán jako umělec, který nebyl nikdy okázalý, ale vždy plně ve službách interpretovaného díla, jež dokázal právě svou osobitostí, názorem, hledáním ideálního tvaru obdařit jak málokdo.“

„Není tedy divu, že pokud jsme byli jeho hrou a interpretační koncepcí zaujati – a to bylo, pokud si vzpomínám, takřka pokaždé – upřednostňujeme z jakýchsi citových důvodů právě nastudování jeho.“

Na podzim roku 1960 Supraphon poprvé ve své historii natočil Dvořákův Houslový koncert. Nabídl jej exkluzivně členům Gramofonového klubu a o něco později zcela volně jako jednu z prvních desek ve stereofonní verzi. Právě díky tomuto dílu a pak díky této nahrávce na sebe s definitivní platností upozornil tehdy jedenatřicetiletý houslista Josef Suk. Začal být hvězdou, v roce 1961 se stal statutárním sólistou České filharmonie a otevřela se jeho budoucí světová kariéra! Dnes uplynulo devadesát let od Sukova narození.

„Tím hlavním je vysoká umělecká úroveň, podtržená osobitým pojetím dirigenta; ale vedle toho má nahrávka ještě zvláštní osud.“

 „Ruská edice po emigraci manželů Rostropovičových v roce 1974 bryskně zmizela.“

 „Asi nejtypičtějším rysem Rostropovičova pojetí jsou výrazně pomalejší tempa lyrických částí.“

Málokterá opera slovanského repertoáru se může pochlubit co do počtu i umělecké různorodosti tolika nahrávkami jako Čajkovského Eugen Oněgin. Tím obtížnější je zvolit zodpovědně a s čistým svědomím takzvanou referenční nahrávku – a to i v situaci, chceme-li vybírat z nahrávek pouze ruské provenience.